Osnova témat
-
Cílem předmětu je vybavit studenty základními znalostmi a dovednostmi pro využití možností, které nabízejí elektronické klávesové hudební nástroje. Jejich použití je na základních a i jiných školách v současné době stále častějším jevem, můžeme též hru na elektronické hudební nástroje nalézt i jako studijní obor na některých konzervatořích. Student může vycházet z předchozí dovednosti získanou hrou na klavír, ta ale není podmínkou pro vstup do tohoto předmětu.
Vyučující: Mgr. Vilém Valkoun
Požadavky: Účast na cvičeních, ústní přezkoušení získaných znalostí, praktická ukázka získaných dovedností hrou na elektronický klávesový nástroj.
Povinná literatura:
HERDEN, J., 2003. Elektronické klávesové nástroje v hudební výchově. Praha: Sdružení MAC. ISBN 80-86015-88-2.
KOL., 2011. Já, písnička 1. Cheb: G+W. 979-0-06-50979-2.
Doporučená literatura:
BENTHIEN, A., 2015. Nová škola hry na keyboard 1. Praha: Panton. EAN 9790205006167.
DOČKAL, J., 2022. Moderní učebnice hry na klávesy. Praha: Edika. EAN 9788026617952.
GRACE, R., 1999. Hudba a zvuk na počítači. Praha: Grada. ISBN 80-7169-519-X.
JIRÁSEK, O., VONDRÁČEK, J., 2003. Elektronické klávesové nástroje. Praha: CPress . ISBN 80-7226-824-4.
LIČKA, R., 2016. Škola hry na elektronické klávesové nástroje pro děti od 6 let. Brno: Editio Moravia. ISBN 9790706511795.
STOJAN, J., 2018. Škola hry na klavír a keyboard bez basového klíče 1. Praha: Jasto. EAN 9788086086170
Tematické okruhy:
1 - Kategorizace elektronických klávesových nástrojů, keyboard, stage piano, digital piano, vybavení, příslušenství.
2 - Základní funkce, klávesnice dynamická, klávesnice se simulací klavírní mechaniky.
3 - Specifika hry na EKN oproti klasické klavírní hře, rozdíly, držení ruky, prstová technika.
4 - Využití zvukových rejstříků - sekce klávesové nástroje (klavír, varhany, cembalo, celesta).
5 - Využití zvukových rejstříků - sekce dechových nástrojů, smyčcových nástrojů.
6 - Využití zvukových rejstříků - ostatní nástroje (bicí, netradiční nástroje, zvukové efekty).
7 - Možnosti transpozice do všech tónin, ladění nástroje - úprava přesného ladění dle aktuálních požadavků.
8 - Využití automatické tvorby rozkladů akordů v levé ruce, typy rozkladů v různých taktech a rytmech.
9 - Použití automatického orchestrálního doprovodu včetně bicích nástrojů, intro, přechodové moduly, ending.
10 - Používání funkce rozdělení klávesnice, přiřazení různých zvukových rejstříků.
11 - Možnost záznamu hry do interní paměti jako audio souboru, export do PC.
12 - Možnost záznamu hry pomocí přímého propojení MIDI.
13 - Využití notačních programů (Sibelius) a možnosti propojení s klávesami, zápis do partitury.
14 - Amplifikace EKN pomocí externí audiotechniky, základy ozvučení místnosti i většího prostoru, možnosti realizace.
-
Hra s neviditelným spoluhráčem - hra sám se sebou.
Nahrajte na mobil videozáznam Vaší hry - vyberte si libovolnou píseň a nahrajte do vnitřní nebo jiné paměti kláves pouze akordický podklad písně (můžete oběma rukama), ale bez melodie. Poté nahrávku spusťte (playback) a hrajte k tomuto podkladu melodii písně (jednou, popřípadě také oběma rukama). Můžete postupovat i opačně - nahrát nejdříve melodii a pak ji při playbacku doprovázet akordickým podkladem. Začít akordickým podkladem je ovšem výhodnější - můžete vytvořit předehru, do které se poté při playbacku melodie snáze napojí, také můžete vytvořit dohru, která dozní po konci melodie.
-
Dva nástroje na jedné klávesnici. Nahrávka libovolně zvolené písně s doprovodem odlišného rejstříku v levé ruce.
Natočte na mobil záznam Vaší hry - nahrajte krátkou skladbu nebo píseň (může být jakákoliv, lidová či umělá) s použitím rozdělené klaviatury. Pro pravou ruku použijte klavírní rejstřík, pro levou ruku rejstřík basového nástroje (kontrabas, basová kytara, tuba...). Dle možností využijte v pravé ruce vícehlas, stačí jen na několika místech - k upevnění harmonie. V levé ruce se snažte basovou linku vést logicky, můžete využívat průchodných tónů. Předem si určete v kterém místě bude klávesnice rozdělena na dva rejstříky.
-
-
Kategorizace elektronických klávesových nástrojů, keyboard, stage piano, digital piano, vybavení, příslušenství.
Základní rozdělení elektronických klávesových nástrojů. Rozdíl není jen v rozsahu klaviatury, ale především v tom, jestli a jak věrně simuluje pocit ze hry na skutečném nástroji. Pokud tyto nástroje využíváme k výuce hry na klavír, není-li k dispozici klasický nástroj, je třeba dbát na správný výběr EKN. Rozsah tradičního klavíru je 88 kláves, tedy 7 a 1/3 oktávy. U většiny digitálních klavírů je tento předpoklad splněn. Méně již u kategorie stage piano, u keyboardů bývá rozsah klaviatury většinou pouze 5 oktáv. Pro komplexní výuku hry na klavír nejsou tedy keyboardy vhodné, také díky vlastnostem klaviatury, která neobsahuje žádný mechanismus, který by klasickou kladívkovou klavírní mechaniku simuloval. Digitální klavír je v naprosté většině vybaven vlastními výkonnými reproduktory vestavěnými do korpusu nástroje. U kategorie stage piano najdeme reproduktory také, většinou s menším výkonem, ale stále postačující k produkci v místnosti o velikosti školní třídy. Některá (spíše kvalitní a studiová) stage piana vestavěné reproduktory nemají a tento důležitý koncový prvek je ponechán na uživateli. V kategorii keyboard najdeme vestavěné reproduktory téměř vždy, mnohdy však nejsou pro ozvučení většího prostoru vhodné, zejména kvůli malé schopnosti poskytnout dobré šíření nižších zvukových frekvencí. Nezbytnou součástí vybavení všech těchto kategorií je pedál (sustain), který vykonává funkci pravého pedálu u klasického nástroje.
-
Základní funkce, klávesnice dynamická, klávesnice se simulací klavírní mechaniky.
Velmi důležitou vlastností klaviatury je citlivost na dynamické změny během klavírní hry. Naštěstí se nástroje, kterým dynamika kláves chybí, již téměř nevyskytují, některé starší nástroje mají možnost přepínání mezi klaviaturou citlivou na dynamiku a klaviaturou, která na změnu síly úhozu nereaguje. Hra na nástroj, který na dynamické změny nereaguje je velice nepříjemná po sluchové stránce (není možné odstínit jednotlivé vrstvy hudební struktury) a také nevytváří základy pro správné návyky při klavírní hře. Dynamická klávesnice je tedy pro výuku nutností. Simulaci klavírní mechaniky pojímají výrobci nástrojů různě, často mají pro své značky patentovánu vlastní technologii (Yamaha - Graded Hammer Standard, Roland - PHA-4 Standard Keyboard, atd.). K úplnému pochopení problematiky je dobré se seznámit i s klasickou klavírní mechanikou a jejími vlastnostmi. Vedle funkce dynamické diference je to zejména schopnost repetiční, tedy schopnost v rychlém sledu opakovat jeden tón na jedné klávese. V neposlední řadě hraje roli kinetická energie, která je k rozpohybování klávesy potřeba. Ta může být na klasickém nástroji menší, pokud hrajeme v malé dynamice pomalým úhozem. Je však větší, pokud hrajeme ve větší dynamice a zároveň v rychlých pasážích, zde se projeví setrvačnost hmoty celé klavírní mechaniky přiřazené k jednotlivé klávese. I toto však již vyspělejší modely digitálních klavírů umějí úspěšně napodobit.
-
Srovnání mechaniky klasického a elektronického klávesového nástroje.
-
Specifika hry na EKN oproti klasické klavírní hře, rozdíly, držení ruky, prstová technika.
Rozdíl je dán především druhem elektronického nástroje a jeho klaviatury. Při výrobě klasického klavíru jsou dány standardní parametry odporu jednotlivé klávesy a průběhu odporu během úhozu klávesy. Kvalitnější digitální klavíry se těmto parametrům přibližují a pocit ze hry je blízký hře na klasický nástroj. Největší rozdíl bývá tedy mezi klasickým nástrojem a levnějšími variantami elektronických klávesových nástrojů, zejména v kategorii keyboardů. Těm zpravidla simulace klavírní mechaniky chybí zcela a neuvědomělou hrou na tyto nástroje můžeme získat špatné návyky, které se později budou obtížně odstraňovat. Je tedy důležité i na nich používat takovou prstovou techniku, jakou bychom použili při hře na klasický klavír, včetně správného posazení u nástroje a správného držení ruky. Častou chybou začínajících klavíristů je nesprávný odhad nastavení výšky klaviatury vzhledem k posazení - pokud je nástroj vybaven stojanem s aretací. U nástrojů s pevnou výškou klaviatury je nutno dbát na správnou výšku posazení, ta je individuální dle fyzické konstituce jednotlivého hráče.
-
Uvolněný hrací aparát je předpokladem prevence bolesti rukou vzniklé dlouhým cvičením na nástroj.
-
Ideální pro správné návyky je stejná pozice hracího aparátu při hře na různé druhy klávesových nástrojů.
-
Využití zvukových rejstříků - sekce klávesové nástroje (klavír, varhany, cembalo, celesta).
K efektivnímu využití různých zvukových rejstříků na elektronických klávesových nástrojích je potřeba pochopit alespoň základní kategorizaci klasických hudebních nástrojů. Je třeba se seznámit se základními vlastnostmi klávesových nástrojů a jejich charakteristikami. Kromě zvukově barevných odlišností sledujeme zejména rozsah tónů. Dále také dynamické možnosti - některé nástroje jsou schopny plynule měnit sílu tónu (klavír, celesta), jiné nástroje jsou schopny pouze tzv. terasové dynamiky, což znamená, že v rámci konkrétního rejstříku zůstává dynamická hladina stejná (varhany, cembalo). I tak ve výsledku může být celkové dynamické rozpětí větší než u nástrojů s možností plynulé dynamiky (varhany). Častou chybou elektronických klávesových nástrojů bývá, že přisuzují klasickým nástrojům vlastnosti, které nemají - například plynulou dynamiku u rejstříku varhan nebo cembala. Taktéž by hráčem v těchto dvou rejstřících neměl být využíván pravý pedál (sustain), který tyto klasické nástroje nemají a autentičnost hry je tímto degradována.
-
Ukázka elektronických klávesových nástrojů.
-
Využití zvukových rejstříků - sekce dechových nástrojů, smyčcových nástrojů.
K využití těchto rejstříků je potřeba znát alespoň základní charakteristiky a rozdělení klasických nástrojů. Jde zejména o rozsah, kdy použití širší klaviatury umožňuje zahrát tóny v takovém rozmezí, které je u klasických nástrojů obtížně hratelné nebo zvukově nereálné a nepoužitelné. Také platí, že použití pravého pedálu u těchto rejstříků není autentické. Je potřeba také vědět o možnosti hrát na jednotlivé nástroje různým způsobem, většinou bývají tyto již v rejstřících elektronických klávesových nástrojů definovány. U smyčcových například arco/pizzicato, u dechových například hra sordino. Navíc u většiny dechových a hlavně u smyčcových klasických nástrojů můžeme ovlivnit přesnou intonaci jednotlivého tónu. I to nám elektronické nástroje umožňují (kolečko, joystick), ale k jeho použití je potřeba větší zkušenosti a schopnosti přesné intonace, podobně jako ve zpěvu.
-
Využití zvukových rejstříků - ostatní nástroje (bicí, netradiční nástroje, zvukové efekty).
Využití bicích nástrojů na EKN nebývá tak časté. U keyboardů je možno přiřadit (nebo jsou již definovány) k jednotlivé klávese konkrétní bicí nástroj. U nástrojů v kategorii stage piano a digitální klavír tyto funkce zpravidla nenajdeme. U lépe vybavených keyboardů můžeme najít hardwarovou sekci, která je bicím nástrojům vyhrazena (pady), zároveň je jí ale možné využít k přiřazení dalších funkcí. Rejstříky bicích nástrojů najdou uplatnění hlavně tehdy, je-li EKN vybaven možností automatického doprovodu. Zde již jsou jednotlivé styly předdefinovány a je možné je i během hry obměňovat v rámci jednoho stylu (intro, přechody, end). Výhodou EKN je, že v nich můžeme nalézt rejstříky nástrojů, které jsou v našem regionu nedostupné, jsou to především nástroje exotické, ať už asijského nebo afrického původu. Kategorie zvukových efektů (FX) nabízí kromě zvuků syntetických i zvuky reálné (troubení, zvonek, potlesk, vítr, výstřel...), ty mohou být vytvořeny uměle, nebo nahrány z reálného zdroje.
-
Ukázka pokročilejšího využití rejstříku bicích nástrojů na EKN.
-
Možnosti transpozice do všech tónin, ladění nástroje - úprava přesného ladění dle aktuálních požadavků.
K transpozici písně nebo skladby na klasickém hudebním nástroji potřebujeme hlubší znalost hudební teorie. EKN nám nabízí možnost transpozice do jakékoliv tóniny (polohy) i bez této znalosti, postačí když budeme hru ovládat v jedné tónině, zpravidla to bývá pro začátečníky tónina C dur. Tuto rychlou transpozici využijeme například k přizpůsobení doprovodu dané písni vzhledem k jejímu tónovému rozsahu a možnostem interpreta - tónový rozsah dětí je omezený, zvětšuje se až postupně s věkem a přibývajícími pěveckými zkušenostmi. Za obecný průměr dětského hlasu se dá považovat rozsah od malého h po dvoučárkované c. Rozsah hlasů u vyspělejších dětských pěveckých sborů bývá pak větší, přibližně od malého f po dvoučárkované a. Výhodou EKN je, že můžeme použít jemné absolutní ladění nástroje. Standardem je ladění komorního a, tedy a1 na 440Hz, profesionální hráči a orchestry zpravidla však používají 442Hz, někdy i 443Hz. Naopak hráči, kteří se zabývají autentickou interpretací staré hudby používají 438Hz nebo níže (tzv. barokní ladění). EKN umožňují jemné ladění i po desetinách Hz nebo i po jednotlivých centech (100 centů = jeden půltón).
-
Využití automatické tvorby rozkladů akordů v levé ruce, typy rozkladů v různých taktech a rytmech.
EKN, zpravidla z kategorie keyboard, nabízejí automatickou tvorbu rozložených akordů v levé nebo pravé ruce. Tuto funkci můžeme využít, ale potřebujeme k ní znalost základní hudební nauky, také umět hrát rozložené akordy na klasickém nástroji. Je třeba správně určit jaká varianta rozkladu je vhodná pro daný typ písně nebo melodie. V rámci zvoleného taktu máme mnoho možností jak jej rozloženým akordem vyplnit, opět - většina variant je v nástroji již předefinována. Volíme i hustotu rozložených akordů v rámci taktu, počet rozložení by měl odpovídat charakteru písně nebo melodie. Obecně by mohlo platit (je to ovšem na uvážení interpreta), že počet not zahraných v rozkladu by v průměru měl být oproti melodii dvojnásobný až třínásobný. Kromě možnosti rozkladu akordu nabízejí některé EKN i možnost repetování jednotlivých tónů nebo akordů. Tu můžeme využít, pokud technická vybavenost interpreta není taková, aby zvládl repetované tóny nebo akordy reálnou hrou.
-
Výklad správného prstokladu v obratech kvinakordu.
-
Použití automatického orchestrálního doprovodu včetně bicích nástrojů, intro, přechodové moduly, ending.
EKN, zejména kategorie keyboardů, nabízejí možnost orchestrálního doprovodů s pomocí hry levé ruky. Jednotlivé styly jsou předefinovány, dle kvality nástroje je ještě možno charakter stylu upravovat. Také je možno z doprovodné vrstvy některé nástroje vyloučit. Například můžeme využít jen doprovod harmonický (bez bicích nástrojů), doprovod rytmický (bez melodických nástrojů, pouze bicí nástroje) nebo kombinovaný (bez vyloučení konkrétní skupiny nástrojů). Pokud styl během interpretace nebudeme chtít variovat, zůstane stejný. Můžeme ale využít možnosti vstupu do skladby či písně (intro) nebo její ukončení (end). Během hry s ohledem na frázování a formální stránku interpretované skladby nebo písně můžeme použít i předdefinované přechody (transitions). Veškeré tyto činnosti jsou vhodné spíše pro výuku nebo studiovou produkci. Jejich použití při veřejném živém provedení je velmi závislé na dovednostech interpreta a je velmi snadné dopustit se chyby, která se nedá okamžitě napravit a celkový výkon může znehodnotit.
-
Příklady využití různých stylů v automatickém orchestrálním doprovodu.
-
Používání funkce rozdělení klávesnice, přiřazení různých zvukových rejstříků.
EKN (zejména kategorie keyboardů) nabízejí možnost rozdělení klaviatury na dvě sekce, každá s vlastním tónovým rejstříkem. Rozsah sekce můžeme určit také dle rozsahu zvoleného nástroje. Nejtypičtějším příkladem je využití kombinace klavír/kontrabas, ale i jiné, podpořit nástroje s vyšším tónovým rozsahem můžeme spojit s rejstříkem basové kytary, tuby, suzafonu nebo i odlišného klávesového nástroje. Je třeba brát v úvahu, že předdefinované ladění konkrétních rejstříků (komorní a 440hz přitom zůstává stejné) se může v krajních polohách mírně lišit, například v kombinaci klavír/vibrafon. Laickým poslechem jsou rozdíly téměř nepostřehnutelné, je ale třeba kompaktibilnost jednotlivých zvukových rejstříků na tom kterém typu EKN prakticky vyzkoušet a určit vhodnost použití. Od hráče je vyžadována určitá dovednost hrát v podstatě na dva nástroje najednou (byť na jedné klávesnici) a pamatovat si rozsah dané sekce.
-
Ukázka rozdělení klávesnice na dva různé zvukové rejstříky.
-
Možnost záznamu hry do interní paměti jako audio souboru, export do PC.
I nejlevnější a nejméně vybavené EKN bývají vybaveny funkcí záznamu hry. Možnosti záznamu jsou pak již závislé na konkrétním typu nástroje. EKN používají pro záznam paměť vnitřní (vestavěnou), ale mohou zaznamenávat i na usb flash disk nebo externí hard disk. EKN vyšší třídy pak umožňují propojení s počítačem a přenos souborů mezi EKN a PC. V počítači můžeme soubor upravit a exportovat jej zpět do nástroje. Způsobů je více - můžeme takto přenášet zvukové soubory (wav, mp3) nebo pomocí protokolu MIDI, což však není soubor zvukový a k jeho přehrání či zobrazení je potřeba přiřazený program v PC. Pokud máme v PC program na psaní notového záznamu, nabízí se nám i někdy možnost hru realizovanou na EKN zaznamenat do notového zápisu. Základní dva způsoby jsou, že MIDI soubor vytvořený v EKN otevřeme v PC pomocí notačního programu, nebo propojením EKN a PC můžeme v notačním programu zaznamenávat hru v reálném čase. Zcela jistě je však poté nutná korekce chyb, které můžou vzniknout nepřesnou hrou interpreta, nebo nesprávným nastavení nahrávacího programu (přílišná citlivost v rytmických hodnotách apod.).
-
Přiklad propojení kláves s PC a nahrávání do programu Audacity (freeware)
-
Příklad pořízení notového záznamu v reálném čase (Sibelius 7).
-
Možnost záznamu hry pomocí přímého propojení MIDI.
Ve většině EKN máme možnost exportu a importu MIDI souborů. Soubor MIDI není soubor zvukový (jako například mp3), ale datový. Protokol MIDI také umožňuje přímou komunikaci mezi EKN a počítačem. Tato činnost již vyžaduje odbornější znalosti, navíc se potřebné znalosti liší podle použitého EKN a odpovídajícího programu v PC. Pro pochopení MIDI nám postačuje základní teoretický přehled, ale při praktické aplikaci se může daný postup lišit podle použitého vybavení. V příslušenství k PC můžeme v obchodech najít tzv. MIDI klávesnice, což je skutečně jen klávesnice podobná funkcí počítačové, sama však žádný zvuk nereprodukuje, je pouze ovládacím prvkem pro software počítače. Avšak většinu keyboardů a digitálních klavírů můžeme použít stejným způsobem - poslouží nám jako ovládací prvek například k zápisu notového záznamu ať postupnému nebo v reálném čase.
-
Využití notačních programů (Sibelius) a možnosti propojení s klávesami, zápis do partitury.
Použití notačních programů v PC je vázáno na hlubší znalosti hudební teorie. Program do určité míry nepřesnosti a chyby koriguje, např. neumožní do jednoho taktu vložit více rytmických hodnot než kolik jich konkrétní takt může obsahovat. Nedokáže však posoudit co je záměrem skladatele a co je chybou, kterou autor nezamýšlel. Vždy je tedy na místě finální korekce záznamu. Jedním z nejpoužívanějších notačních programů je Sibelius, je to placený program, ale v rámci vzdělávání je možno u některých prodávajících získat výhody či slevu na získání licence. Možnosti použití jsou široké, vytvoření notového záznamu není omezeno jedním nástrojem, ale můžeme zvolit jakékoliv nástrojové obsazení. Většina nástrojových obsazení, od různých duetů, trií až po skladby pro symfonický orchestr je již předdefinována. K dispozici je také záznam obsazení užívaných v dalších oblastech hudby, nejen v klasické (jazz, rock, pop...). Zápis vytvořený v programu má mnoho výhod pozdější editace, ať již změny nástrojového obsazení nebo např. transpozice do jiné tóniny. Program nabízí i možnost zvukové kontroly, přehrání notového záznamu s přiřazením konkrétních nástrojových rejstříků jednotlivým partům celé partitury.
-
Notační program Sibelius - úvodní tutoriál pro začátečníky.
-
Příklad tří freewarových notačních programů - Crescendo, Finale Note Pad, Musescore.
-
Amplifikace EKN pomocí externí audiotechniky, základy ozvučení místnosti i většího prostoru, možnosti realizace.
Z různých důvodů může nastat potřeba zvuk EKN amplifikovat, většinou z důvodu veřejného vystoupení ve větším prostoru, kde by původní zvuk nástroje byl nedostačující, ale také například z požadavků na kvalitnější reprodukci. Zde je potřeba myslet na základní poučku elektroakustiky, která zní, že kvalita celé audiosoustavy je závislá na kvalitě koncového stupně, tedy reproduktoru (nebo i sluchátek). Nejčastější je propojení kabelem buď do zesilovače a následně do reproduktorů, nebo je možno použít aktivního reproboxu (nebo páru aktivních reproboxů), který má již zesilovač vestavěn. Pozornost věnujme tomu, který výstup z EKN použijeme. Nejméně je vhodné použít sluchátkový výstup, nejvhodnější je pak využít (pokud je EKN má) výstup s konstantní úrovní signálu (audio aux), který poskytuje signál v nezkreslené podobě a v úrovni vhodné pro kvalitní amplifikaci. Na trhu se již často setkáváme s aktivními reproboxy, které přenášení signál pomocí bluetooth. Pokud funkcí bluetooth nejsou EKN vybaveny, můžeme ji suplovat vřazením bluetooth adaptéru na audio výstup EKN, který patřičný signál bude pro aktivní reprobox vysílat.
-
Ukázka připojení EKN k zesilovači (zde kytarové kombo) pomocí sdruženého audio výstupu (L+R).
-
Příklad jednoduchého připojení EKN k aktivnímu reproduktoru pomocí kabelu jack - jack.