Realizováno za finanční podpory ESF a státního rozpočtu ČR v rámci v projektu "Rozvoj lidských zdrojů TUL pro zvyšování relevance, kvality a přístupu ke vzdělání v podmínkách Průmyslu 4.0" CZ.02.2.69/0.0/0.0/16_015/0002329 – ESF OP VVV.
Anotace: Cílem kurzuje seznámit studenty s limity, možnostmi a dopady globalizačních a integračních procesů včetně jejich teoretického zarámování. Pozornost bude věnována specifickým projevům globalizace v rámci světového systému a globálním problémům. Podstata a realizace rozšiřování a prohlubování integrační spolupráce bude konkrétně aplikována na příkladu evropské integrace v realitě existence Evropské unie v prostředí globalizované světové ekonomiky.
Požadavky: V rámci ústní zkoušky musí studenti prostřednictvím odpovědi na taženou otázku interpretovat znalosti z daného tématu, prokázat pochopení podstaty problému a vzájemných souvislostí. Součástí úspěšného splnění předmětu je také prezentace aktuální světové události.
Souhrnně lze globalizaci charakterizovat jako komplexní multidimenzionální, dynamický, víceúrovňový, společenskoekonomický fenomén, který může nabývat různých forem a podob, projevující se ve všech sférách společnosti. Probíhá v dynamickém, nejistém, rozporuplném a obtížně predikovatelném světě, částečně jako proces spontánní a přirozený, částečně jako proces stimulovaný subjekty světové ekonomiky.
Specifické projevy globalizace
Osnova tématu
Nerovnoměrný vývoj ve světové ekonomice,
vznik, šíření a důsledky finančních krizí,
působení nadnárodních korporací ve světové ekonomice,
Globalizaci lze považovat za centrální zdroj sociální, politické a ekonomické změny, ve které se svět snaží adaptovat na více propojené, ale vysoce nejisté okolnosti. Globalizace jako dlouhodobý historický proces bezprecedentně mění moderní společnosti i světový pořádek. Stírají se národní hranice, ekonomické aktivity se deteritorializují, mění se funkce, autorita a moc regionálních vlád. Transformuje se vztah mezi suverenitou, teritorialitou a státní mocí. Globalizace představuje také nejasný, dynamický a nerovnovážný proces se silnými zpětnými vazbami, kdy dochází k růstu závislostí a spojování jedinců, zemí, národů a regionů.
Globální problémy
Osnova tématu
Klasifikace, vzájemné souvislosti a hierarchie globálních problémů.
Inter-sociální globální problémy.
Přírodně-sociální globální problémy.
Environmentální strategie OSN, OECD, EU, národních států.
Globální problémy označují různorodou a vzájemně související skupinu problémů v biosféře a lidské společnosti, které jsou způsobené zejména růstem lidské populace a dlouhodobými důsledky lidské činnosti. Pro globální problémy je typická jejich vzájemná propojenost, příčiny propojené s podstatou člověka a s jeho historickým vývojem i jejich výrazná akcelerace a rostoucí závažnost.
Obecně je
integrací nazýván proces vytváření systému vyššího řádu z relativně
samostatných systémů řádu nižšího. Dílčí systémy pak v tomto novém systému
vystupující vstupují do vzájemné závislosti, čímž se jejich úroveň
samostatnosti a nezávislosti snižuje. Podle rozsahu a intenzity
vzájemné závislosti dílčích systémů mají tyto systémy vyšší nebo nižší stupeň
integrace. Opakem integrace je desintegrace. Ekonomickou integraci je možné
vymezit v souvislosti s akceptovatelnými ekonomickými názory jako
důsledek dělby práce. Integraci lze chápat z pohledu funkcionálního a
institucionálního. Integraci lze členit dle způsobu vytváření integrujícího
ekonomického komplexu, podle teritoria a podle stupně intenzity propojení
ekonomik.
Teorie ekonomické integrace
Obsah tématu
Teorie integrace.
Funkcionální a institucionální pojetí integrace.
Členění ekonomické integrace.
podle způsobu vytváření integrujícího ekonomického komplexu
Významným krokem při formování
evropské hospodářské integrace se stalo založení Evropského společenství
uhlí a oceli v roce 1951. V roce 1957 podepsalo 6 zemí (Belgie,
Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko) v Římě Smlouvu o
založení Evropského sdružení pro atomovou energii (EURATOM) a Smlouvu o
založení Evropského hospodářského společenství (EHS). Jako protiváha
k EHS bylo v roce 1960 z podnětu Velké Británie založeno Evropské
sdružení volného obchodu (ESVO). V roce 1965 byla uzavřena tzv. „slučovací
smlouva" o vytvoření společných institucí ESUO, EURATOM a EHS, což vedlo
ke vzniku Evropských společenství (ES). Do ES resp. EU vstupovaly další státy,
což vedlo k rozšíření na 28 členských zemí v roce 2013. Jednotný
(vnitřní) trh EU je založen na zajištění „čtyř svobod": volného pohybu
zboží, služeb, kapitálu a osob. V roce 1992 byla v nizozemském
Maastrichtu podepsaná Smlouva o Evropské unii a Smlouva o založení
Evropského společenství. Smlouva o EU zavedla pojmy Evropská unie,
zásada subsidiarity, občanství EU a vedla k vytvoření tzv. pilířové
struktury EU. Lisabonská smlouva mimo jiné zrušila pilířovou strukturu EU,
udělila Evropské unii právní subjektivitu. Hlavním strategickým
dokumentem současné Evropské unie je strategie Evropa 2020 (2010 -
2020).
Základem
regionalismu je region, který představuje mezinárodní seskupení zemí a může mít
formu regionálního fóra, státem podporované regionální integrace, zóny volného
obchodu, celní unie, společného trhu, měnové unie, hospodářské unie či
politické unie. Regionální integrace je často předcházena regionalizací. Regionální
integrace přerostla v tzv. regionalismus, tendenci doprovázející rozvoj
světové ekonomiky. Regionální seskupení mohou mít podobu neformalizované
(bezesmluvní) či formalizované (na smlouvě založené) integrace. Hlavními
kritérii členění jsou hloubka regionalismu, počet a charakter účastníků
integrace, ekonomická úroveň zemí, které regionální seskupení tvoří.
V roce 1990 začala první
fáze budování Hospodářské a měnové unie prostřednictvím liberalizace pohybu
kapitálu a účasti všech členských států v Evropském kurzovém mechanismu
ERM Evropského měnového systému EMS. Hospodářská a měnová unie EMU (Economic
and Monetary Union) představuje důležitý krok v integraci ekonomik EU.
Zahrnuje koordinaci hospodářských a fiskálních politik, společnou měnovou
politiku a jednotnou měnu euro. Hospodářské unie se účastní všech 28 členských
států EU, ale jen 17 zemí prohloubilo vzájemnou integraci přijetím eura. Tyto
země společně tvoří tzv. eurozónu.
Postavení EU v prostředí globalizované světové ekonomiky
Obsah tématu
Formování evropského ekonomického centra 1946 – 2012
Československá
ekonomika patřila v období před 2. světovou válkou mezi deset nejrozvinutějších
ekonomik světa. Začlenění Československa do skupiny světové socialistické
soustavy a tzv. první systémová transformace spočívající v nastolení
totalitního politického systému a hospodářského systému centrálního plánování
vedly k výraznému propadu ekonomické úrovně. Přesto lze říci, že výchozí
podmínky transformačního procesu v Československu patřily mezi socialistickými
zeměmi k nejlepším. Scénář ekonomické reformy schválený Federálním shromážděním
v září 1990 zahrnoval následující kroky: včasnou, rychlou a masivní
privatizaci, cenovou liberalizaci, liberalizaci vnějších ekonomických vztahů
včetně směnitelnosti měny a rovnovážnou makroekonomickou stabilizační politiku.
Scénář byl kompromisním výsledkem střetu liberálů a zastánců „šokové
terapie" na straně jedné a stoupenců gradualistického přístupu na straně
druhé. Vstup do Evropské unie v roce 2004 dokládá, že Česká republika prošla
úspěšně transformačním procesem pluralitní parlamentní demokracií. Z
pohledu ekonomického disponuje Česká republika fungujícím standardním tržním
systémem.