Studijní opora: Výrobní podniky (NEW)

6.1. Kombinace výrobních faktorů

Účinnost výrobních faktorů je možné zvýšit jejich kombinací, lze tak dosáhnout dokonce dost vysokého synergického efektu. Kombinace by měla být taková, aby byl zachován princip hospodárnosti.

Princip hospodárnosti neboli ekonomický princip říká, že určitého cíle má být dosaženo s co nejmenším množstvím prostředků. Jedná se o princip, který reaguje na rozpor mezi omezeností zdrojů a neomezeností lidských potřeb. Tato skutečnost nutí člověka, příp. podnik a společnost, k tomu, aby hospodařil.

Ekonomický princip může být vyjádřen buď v maximálním, nebo minimálním vyjádření. Pokud se snažíme dosáhnout maximálního výstupu s daným počtem vstupů, pak se jedná o princip maxima. Pokud chceme dosáhnout určitého konkrétního výstupu s minimálním počtem vstupů, pak se jedná o tzv. princip minima.

U většiny výrob se kombinují všechny výrobní faktory, ale u některých výrob mohou některé chybět (např. pro poskytování mnoha služeb není nutný materiál ani dlouhodobý hmotný majetek), liší se jejich proporce. (Synek, 2015)

Proporcionalita výrobních faktorů je dána přírodně technickými činiteli, cenou jednotlivých výrobních faktorů a náklady, které jsou s jejich fungováním ve výrobě spojeny. V průběhu času se tyto proporce mění – např. v současnosti dochází k nahrazování monotónní ruční práce prací strojů. Nikdy však lidská práce nebude chybět úplně, min. jako dispozitivní výrobní faktor bude potřeba stále.

Kombinace výrobních faktorů začíná již při založení podniku. Projektuje se výrobní kapacita (velikost závodu, díly, počty strojů atd., tj. dlouhodobý hmotný majetek) v takové výši, aby dokázala uspokojit předpokládanou poptávku (viz další kapitoly). Výrobní kapacita musí být zajištěna potřebnými pracovníky (výkonnými i řídícími – viz personalistika); těmi musí být obsazena všechna pracovní místa, ať už u strojů, nebo v řídící sféře. Jinak dojde ke ztrátám kvůli nevyužití výrobní kapacity (zbytečně zaměstnaní pracovníci, nevyužité stroje).   

Po vybudování podniku (výrobní kapacity) zbývá zajistit v potřebné výši a kvalitě také materiál; zde dispozitivní faktor musí zajistit jeho hospodárnou spotřebu a optimální výši jeho zásob.

Sklárna má pro výrobu váz k dispozici určitou strukturu výrobních faktorů: specializované ředitele a mistry v dílnách – v jazyce podnikové ekonomiky se jedná o výrobní faktor „řídící neboli dispozitivní práce“; určitý počet dělnických profesí – foukači skla, malířky skla atd. neboli výrobní faktor „výkonná práce“; pece pro tavení skla, které jsou součástí výrobního faktoru „dlouhodobý investiční majetek“; dále výrobní faktor „materiál“, kterým je např. viskózní sklovina. Sklárna se bude chovat hospodárně, pokud využije těchto výrobních faktorů. V jazyce podnikové ekonomiky bude kombinovat daný počet výrobních faktorů tak, aby vyrobila co nejvíce váz, tedy aby maximalizovala výstup. V tomto případě se bude jednat o uplatnění principu maxima. Její chování bude hospodárné i tehdy, když bude vyrábět předem daný počet váz na základě konkrétní objednávky a tento počet se bude snažit vyrobit s co nejnižším množstvím vstupních faktorů. Sklárna se bude chovat hospodárně dle principu minima.