Studijní opora: Specifika výrobních podniků (NEW)

6.4. Textilní a oděvní průmysl

Tato odvětví patří v ČR k nejstarším, zejména předení lnu, vlny a výroba tkanin z domácích surovin. Od 18. století se po ztrátě Slezska velmi rozmohlo severočeské plátenictví a později i vlnařství, ještě v témže století začalo i zpracování dovážené bavlny.

Textilní manufaktury a továrny byly lokalizovány především v severočeském pohraničí, kde jsou vhodné přírodní podmínky (voda, částečně surovina), pracovní síly, ale i vliv sousedství ekonomicky vyspělého Saska a pruského Slezska. S textilním průmyslem je neoddělitelně spojena kapitalistická industrializace Českých zemí. Zpracování bavlny, které nejvíce umožňovalo mechanizaci, se rozšířilo na úkor zpracování lnu. Labská vodní cesta umožňovala dovoz bavlny přes Hamburk. Dostatek paliva ze Severočeského hnědouhelného revíru měl i Trutnov.

Vlnařský průmysl měl až do skončení úhorového hospodaření dostatek domácí vlny. Brno bylo v polovině 19. století největší středisko vlnařského průmyslu habsburské monarchie. Severočeská centra, a zejména Liberec, již vyrostla spíš na základě zpracování dovážené vlny australské.

Při vzniku Československa se ocitlo na jejím území více než 80 % textilního průmyslu bývalé monarchie, poté však nastaly těžkosti odbytu a textilní průmysl postupně ustoupil před strojírenstvím. Po roce 1945 byl textilní průmysl ještě dostatečně rozsáhlý, ale většinou zastaralý a po odsunu německého obyvatelstva i bez dostatku pracovních sil. V roce 1945 byly u nás ještě téměř 3 tis. textilních závodů. Jejich počet se likvidací a spojováním vyvíjel tak, že roku 1983 již bylo jen 55 národních podniků textilních, 16 konfekčních a 14 kožedělných, většina s více než 2 500 zaměstnanci. Byly však většinou složeny i z četných, místně oddělených výroben. Obcí s textilní výrobou s více než 500 zaměstnanci bylo až 155. Československý textilní průmysl té doby stačil plně zásobovat vnitřní trh a své výrobky i vyvážel (RVHP).

V letech 1990–1994 došlo k poklesu výroby. Po roce 1994 byl pokles zastaven především vlivem exportních aktivit – řada západoevropských textilek uzavírala provozy a výrobu přesouvala na východ (nejen do Asie, ale i do ČR). V roce 1995 zaujímala odvětví textilního, oděvního a kožedělného průmyslu 3. místo, s téměř 11% podílem na našem exportu; největším odběratelem byly země EU.

V současné době domácí trh spíše stagnuje – pro dražší kvalitnější výrobky chybí kupní síla, zákazníci často dávají přednost nákupu levných oděvů z JV Asie. Řada textilních firem kvůli obtížím s odbytem uzavřela desítky málo efektivních provozů a propustila tisíce zaměstnanců.

 
Obr. Textilní, oděvní a kožedělný průmysl (MUNI, 2013)