Studijní opora: Specifika výrobních podniků (NEW)

3.3. Energetika

Energetika je odvětvím, které se zabývá získáváním, úpravou, zpracovaným, přenosem a rozvodem energie. Zahrnuje tři energetické soustavy:

• elektroenergetickou (elektrizační),
• teplárenskou a
• plynárenskou.

V energetice bylo v roce 2018 zaměstnáno cca 52 tis. pracovníků, tj. necelé 1% všech pracovníků národního hospodářství.

Z hlediska klasifikace CZ-NACE se jedná o sekci D Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu.

Tato sekce zahrnuje zásobování elektřinou, plynem, párou, teplou vodou apod. prostřednictvím stálé sítě infrastruktury, vedením, rozvodem a potrubím. Rozsah sítí není rozhodující. Sekce zahrnuje distribuci elektřiny, plynu, páry, horké vody apod. do průmyslových areálů nebo do obytných budov. Tato sekce tedy zahrnuje provoz zařízení, která vyrábějí, regulují a rozvádějí elektřinu nebo plyn. Sekce zahrnuje rovněž výrobu a dodávání tepla, klimatizovaného vzduchu a ledu.

Energetika se ve vztahu k ostatním odvětvím vyznačuje určitými zvláštnostmi. Je to patrné zejména u výroby elektřiny, která je specifickým výrobkem. Nedá se skladovat.

Hlavními energetickými zdroji České republiky jsou fosilní paliva (uhlí, ropa, zemni plyn), jaderná energie a energie z vodních toků. Jak fosilní, tak jaderná paliva, jsou neobnovitelným (vyčerpatelným) energetickým zdrojem. Většina ropy a zemního plynu se dováží.

Podíl energie vyrobené z obnovitelných zdrojů (např. spalování odpadů, využití energie vody, větru nebo sluneční energie, biomasy) se zvyšuje. Do roku 2030 chce EU zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 32 %. V roce 2016 činil podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie v EU cca 14,9 %, v ČR činil cca 11 %.

 

Obr. Instalovaný výkon v energetické soustavě ČR 2017 (ERÚ, 2018)

Obr. Podíl instalovaného výkonu v energetické soustavě ČR 2017 (ERÚ, 2018)

Strategické záměry ČR jsou stanoveny v dokumentu Státní energetická koncepce. V roce 2001 byl zřízen Energetický regulační úřad, jehož úkolem je regulace trhu v těch podmínkách, kde není možná konkurence. V roce 2007 byla založena Pražská energetická burza.

Elektrárenství

Rozhodující formou energie je elektřina. Většina elektrické energie je vyrobena v parních elektrárnách (cca 50 %), 20 % z jaderných elektráren, 5 % z elektráren vodních, více viz obr.

Elektřinu vyrábí elektrárny, které rozdělujeme na:

• tepelné (parní a jaderné – ty jsou někdy samostatně, a se spalovacími motory),
• vodní (průtokové a akumulační),
• ostatní (geotermální, sluneční a větrné, aj.).

Hlavní parní elektrárny jsou soustředěny v severozápadních Čechách. Spalovaly značně sirnaté uhlí, což mělo negativní dopad na životní prostředí. Rekonstrukce a modernizace přinesla výrazné snížení těchto dopadů. Mezi největší parní elektrárny patří: Tušimice, Prunéřov u Kadaně, Počerady u Loun, Ledvice u Duchova, Mělník, Tisová u Sokolova, Chvaletice u Pardubic, Dětmarovice u Karviné.

Jaderné elektrárny jsou v ČR dvě, a to: Dukovany a Temelín.

Obr. Jaderné elektrárny v České republice (Dukovany a Temelín)

Velké vodní elektrárny u nás byly budovány až po roce 1945. Význam vodní síly je v elektroenergetice ČR větší než lze vyvodit z nízkého podílu ve výrobě elektřiny. Velmi výhodné podmínky má především Vltava, kde byla postavena řada i velmi špičkových elektráren. Mimo vltavskou kaskádu patří mezi velké vodní elektrárny: Dalešice na řece Jihlavě (přečerpávací) a Dlouhé Stráně v Jeseníkách (přečerpávací). Malé vodní elektrárny mají lokální význam (a jsou jich desítky).

Protože výrobek, tj. elektřina se nedá skladovat, musí být k dispozici jejím spotřebitelům v takovém rozsahu a čase, jak právě potřebují. Z toho vyplývá, že základní charakteristikou výrobní schopnosti elektrárny je její výkon (u jiných výrobních jednotek, např. průmyslového podniku, je to výrobní kapacita). V důsledku toho velkou část výrobních nákladů představují fixní náklady, z nichž velkou část tvoří odpisy rozsáhlých investičních nákladů.

Elektroenergetický systém ČR je organizován podle úrovní jednotlivých napětí. Veřejné elektrárny, distribuční sítě velmi vysokého napětí (většinou 200 a 400 kW) a mezinárodní elektrické spojení zabezpečují České energetické závody, a.s. (ČEZ a.s.), které jsou největším výrobcem elektřiny. Největšími distributory jsou zmíněné ČEZ, skupina PRE a E.On; distribuční sítě nižších řádků regionální společnosti (např. Severočeská energetická, a.s.).

 

Obr. Tepelné (červená), jaderné (žlutá) a vodní (modrá) elektrárny v ČR (ČEZ, 2018)

Teplárenství

Úkolem teplárenství je výroba a přenos tepla od výrobce ke spotřebiteli. Při klasické výrobě teply je teplo jediným produktem; obvykle vzniká spalováním energetického paliva v kotli. Výrobnou je teplárna, popř. výtopna a kotelna. Výtopny dodávají páru nebo horkou vodu pro průmyslový závod nebo část města. Kotelny vyrábějí teplo pro jednu nebo více budov a mají místní význam. Z hlediska znečištění ovzduší jsou místní kotelny jedním z nejvýznamnějších zdrojů znečištění.

Plynárenství

Úkolem plynárenství je těžba, úprava, výroba, dálkový i místní rozvod topných plynů pro potřebu průmyslu, veřejné spotřeby a domácnosti. Výrobnou plynu je plynárna. Topné plyny se získávají převážně úpravou zemního plyn a zčásti zplyňováním tuhých paliv, v současnosti se využívá i možnost zpracování biomasy. Plynárenské podniky kromě výroby plynu zajišťují jeho čištění, úpravu jeho složení, uskladňování, rozvod  jiné činnosti. Dálkový rozvod je u zemního plynu a svítiplynu. Kapalné topné plyny se přepravují v talkových lahvích.

Oproti elektrické energii se plyn dá skladovat. Rovnováhu mezi zdroji a spotřebou (léto – zima) udržují podzemní zásobníky zemního plynu. Většina zemního plynu se dováží z Ruské federace, z Norska, resp. z Německa.

Výlučným přepravcem plynu na území ČR je RWE Transgas Net, na přepravní soustavu je napojeno osm regionálních distribučních soustav.