Studijní opora: Klasifikace výrobních procesů (NEW)

4.4. Typologie z hlediska prostorového uspořádání

Individuální rozmístění pracovišť se používá hlavně tam, kde se výrobní procesy neopakují a celkový počet pracovišť je malý. Individuální rozmístění pracovišť je charakteristické v kusové výrobě, formou které jsou organizovány např. malé opravny, laboratoře, pokusné a prototypové dílny, modelárny.

Skupinové rozmístění pracovišť

Skupinové rozmístění pracovišť se uplatní ve složitějších výrobních procesech. Obecně se jedná o základní organizační formy výrobního procesu. Při jejich utváření je třeba rozlišovat mezi principem výkonu a principem objektu, jejich typickými zástupci jsou

• dílenská výroba, charakterizovaná též jako technologický princip,
• proudová výroba, charakterizovaná jako předmětný princip.

Dílenská výroba - technologické uspořádání pracoviště

Pracoviště provádějící stejné typy operací jsou soustředěna prostorově do jedné organizační jednotky - dílny. V jejich názvech je již určen základní technologický proces. (Tomek, 2014) Příkladem je dílna třískového obrábění, kde jsou soustředěny soustruhy, frézky, hoblovky a další obráběcí stroje; dále např. truhlárna, lakovna apod. Každá zakázka musí mít definovaný svůj postup mezi pracovišti. Doprava mezi operacemi je složitá, dráhy jsou dlouhé - proto jsou mezi pracovišti vytvářeny příruční sklady nebo mezi dílnami mezisklady. Typické je toto uspořádání u výroby dílů ve strojírenské  a elektrotechnické výrobě.

Obr. Dílenská výroba - technologický princip uspořádání výroby (Tomek, 2014)

Toto uspořádání je výhodné z následujících důvodů:

• pružnější přizpůsobení změnám výrobního programu,
• rychlá a účinná schopnost reakce na poruchy strojů,
• univerzální stroje je možné zaměňovat (např. v případě poruchy), umožňují variabilitu druhů výrobků,
• snadnější údržba strojů,
• komplexní příprava pracovníků,
• kusová i sériová výroba,
• flexibilita k použití nových postupů.

Uspořádání s sebou nese i nevýhody:

• časová a prostorová nepřehlednost,
• dlouhé dopravní cesty,
• zvýšení počtu meziskladů a tím i růst nákladů na manipulaci a skladování,
• zvýšené nároky na skladovací prostory,
• dlouhé doby přerušení ve vztahu k času práce,
• při nové zakázce nutnost upravit plány,
• složitější řízení procesu,
• vyšší požadavky na kvalifikaci pracovníků.

Toto uspořádání je vhodné především pro výrobu orientovanou zakázkově.

Proudová výroba - předmětné uspořádání pracoviště

Proudová výroba odpovídá seřazení strojů tak, jak vyžaduje technologický postup daného produktu. Proto se v protikladu k předchozímu principu hovoří o předmětném principu. Organizace se orientuje na vyráběné výrobky.

Základem je jednotný materiálový tok - pracoviště jsou uspořádána podle průběhu výroby a zpracovávaný předmět je předáván během výrobního procesu nejkratší cestou přímo z jednoho pracoviště na druhé. Používá se v případě výroby jednotného základního produktu, případně několika variant. Zde se pak rozlišují procesy:

Postupnou výrobu, časově nespojitou (tzv. výrobu podle pořadí), kdy pracují jednotlivá pracoviště bez vzájemného časového sladění. Nesoulad pak řeší mezisklady.

Vlastní proudovou výrobu (výrobu na výrobním pásu), která je charakteristická předem daným časovým taktem. Práce probíhá bez meziskladů a nevyskytují se čekací časy.

Obr. Proudová výroba - předmětný princip uspořádání výroby (Tomek, 2014)

K hlavním výhodám patří:

• snadnější řízení výrobního procesu,
• nižší náklady na přepravu a manipulaci,
• kratší průběžné doby výroby,
• materiálový tok je přehlednější,
• nižší objem rozpracované výroby,
• nižší požadavky na kvalifikaci pracovníků.

Mezi nevýhody patří

• malá flexibilita výroby (limitované možnosti přizpůsobování výrobků požadavkům zákazníků),
• velká vzájemná závislost jednotlivých pracovišť (výpadek pracoviště blokuje ostatní),
• vyšší nároky na údržbu,
• pořízení výrobních linek je kapitálově náročné,
• chybné plánování dodávek materiálu může zastavit chod celé výroby. 

Smíšené formy prostorové organizace výroby

Kombinace dílensko-proudové výroby je založena na tom, že jednotlivé stroje jsou soustředěny do skupin - komplexních pracovišť, která pak představují proudovou výrobu. Tyto tzv. výrobní ostrůvky jsou charakteristické tím, že uvnitř proudové výroby je několik strojů prostorově uspořádáno tak, že zde skupina pracovníků zastane různé činnosti nezávisle na výrobním taktu.

Jednotlivé varianty jsou dány zejména rozdíly ve stupni automatizace. Např. pružné výrobní systémy - výroba probíhá automatizovaně, stejně i přísun materiálu a odsun odpadu, příp. výměna nářadí.

Tyto skupinové formy organizace výroby bývají popisovány jako tzv. U-forma (obr. níže). Pracovní operace jsou zajišťovány nejkratší cestou a přímou informací. Krátké cesty pohybu umožňují obsluhu více strojů a rychlou záměnu pracovišť.

Obr. Skupinová organizace výroby (Tomek, 2014)