Účetnictví v historických souvislostech

1.1 Úvod

Účetnictví je fenomén, který se vyskytuje jako vedlejší produkt jakékoliv činnosti, jejíž ekonomický či společenský dopad na dané společenství (stát) je nezanedbatelný. Pojmem účetnictví se označují:

• záznamy o průběhu ekonomických činností ekonomického subjektu v určitém uspořádání,
• činnosti, kterými odborníci vytvářejí tyto záznamy („účtování“),
• účetnictví jako teorie, nauka, vědní disciplína (Předmět účetní teorie je charakterizován zkoumáním následujících relativně samostatných oblastí: základní účetní kategorie a jejich pojmenování; teorie bilancí; teorie oceňování; teorie účtů; teorie soustav účtů; analýza historického vývoje a perspektiv; analýza účetních forem; standardizace výstupů).

Podle věcného vymezení lze účetnictví jako takové rozdělit do tří oblastí: finanční účetnictví, záznamy pro daňové účely a manažerské účetnictví. Cílem poskytování účetních informací je předložení takových účetních výstupů, které zajistí srovnatelnost jednak z hlediska času v rámci jednoho podniku a jednak mezi více podniky navzájem. Výstupem z finančního účetnictví jsou finanční výkazy. Jak jejich obsah, tak jejich forma je v jednotlivých státech upravena tak, aby vyhovovala danému prostředí a národním zvyklostem.