Majetek, dluhy, vlastní kapitál - jejich obraz v rozvaze podniku

5.1 Úvod

Rozvaha je základním účetním výkazem určeným nejen interním, ale též externím uživatelům účetních informací. Ústřední charakteristikou, výchozím metodickým znakem rozvahy je tzv. bilanční princip. Tento princip je založen na skutečnosti, že v účetnictví jde o dvojí pohled na jednu a tutéž majetkovou podstatu. Dvojjediné nazírání na majetek je vyjádřením skutečnosti, že každá položka majetku, s níž podnik hospodaří, musela být financována z určitého zdroje. Jde-li o konkrétní formu majetku, hovoříme o aktivech, chceme-li vyjádřit původ, zdroj nabytí majetku, hovoříme o pasivech.

Rozvaha zachycuje stav aktiv a pasiv k určitému datu v peněžním vyjádření, je sestavována v pravidelných intervalech, nejméně vždy ke konci účetního období. V průběhu hospodaření se stav majetku i zdroje financování neustále mění, proto účetní jednotky sestavují rozvahu v kratších intervalech pro vnitřní potřeby (z důvodu řízení a rozhodování), aby získaly aktuální přehled o stavu majetku i během účetního období. Jednotlivá účetní období na sebe navazují, což je potvrzeno tzv. bilanční kontinuitou: rozvaha z hlediska struktury a hodnot, kterou jedno období končí, je tatáž, kterou bezprostředně následující období začíná. Bilanční princip je základem konstrukce rozvahy (bilance), v níž vždy platí tato bilanční rovnice:

Σ Aktiv = Σ Pasiv

Souběžná dvojí klasifikace majetku představuje základní princip, na němž spočívá stavba účetního systému.