Účetní výkazy a vztahy mezi nimi
6.3 Výkaz peněžních toků
Účetnictví je založeno na akruální bázi. Tento princip spočívá v tom, že veškeré hospodářské operace vykazuje daná účetní jednotka v období, ve kterém se uskutečnily, a to bez ohledu na skutečnost, zda již došlo k realizaci peněžních toků, které jsou spojeny s danými operacemi či nikoliv. Při zobrazení se bere v úvahu jejich časová a věcná souvislost s vykazovaným obdobím. V rámci těchto hospodářských operací účtuje podnik o aktivech, pasivech, nákladech a výnosech. Je zřejmé, že realizované náklady a výnosy reálně vyjadřují hospodaření účetní jednotky. Oproti tomu však uživatelé účetních informací, potřebují zjistit množství peněžních prostředků, s nimiž může účetní jednotka realizovat hospodářské operace.
Z tohoto důvodu bylo nezbytné vytvořit výkaz, který by objasnil rozdíl mezi stavem peněžních prostředků na počátku a na konci účetního období. Jeho úkolem je pomoci uživatelům účetních informací objasnit, odkud na straně jedné obdržela účetní jednotka peněžní prostředky (tedy peněžní příjmy) a za další dovoluje sledovat peněžní výdaje, které byly realizovány. Na základě informací z tohoto výkazu je zároveň umožněno realizovat odhad výše, načasování a míru jistoty budoucích peněžních toků. Zároveň tak lze dosáhnout vyšší srovnatelnosti mezi podniky, neboť dochází k eliminaci vlivů odlišných účetních postupů, které byly užity v rámci zobrazení týchž transakcí v různých podnicích. Přehled o peněžních tocích nabyl zejména z uvedených důvodů v českém účetnictví značný význam. Legislativně je upraven zákonem o účetnictví, vyhláškou č. 500/2002 Sb. a Českým účetním standardem č. 023.
Přehled o peněžních tocích lze sestavit třemi metodami:
- přímá metoda,
- nepřímá metoda,
- kombinovaná metoda.
Přímá metoda spočívá v zásadě ve vyčlenění operací s peněžními prostředky (tj. příjmů a výdajů) ze souboru všech hospodářských operací a jejich samostatné sledování. Zjišťování příjmů a výdajů v podvojném účetnictví je problematické, protože nejsou zavedeny účty pro příjmy a výdaje. Sestavuje se proto přehled CF mimoúčetně, tj. dodatečně se analyzují operace provedené na bankovních účtech a v pokladně nebo se kódují účetní doklady podle jednotlivých příjmů a výdajů s následným seskupením za danou časovou periodu. Tato metoda je velmi pracná a navíc nepostihuje informace o tocích finančních prostředků, které nemají charakter příjmů a výdajů (např. změna stavu zásob, pohledávek, závazků). Uvedené nedostatky by však řešil vhodně přizpůsobený účetní software, který by již při zadávání prvotního dokladu generoval údaje do požadované sestavy.
Nepřímá metoda je založena na principu podvojnosti účetních zápisů, kdy každý účetní zápis musí být zachycen buď rozvahově nebo výsledkově na základě povahy jednotlivé hospodářské operace. Při sestavení výkazu se vychází z výsledku hospodaření za běžnou činnost před zdaněním. Tento výsledek hospodaření je dále upravován o nepeněžní výnosy a náklady, o položky, které nepatří do provozní činnosti. Následně se pokračuje v tvorbě výkazu pomocí využití údajů o změnách stavu jednotlivých rozvahových položek, tedy nepeněžních krátkodobých aktiv provozní povahy v podobě zásob, pohledávek, krátkodobého majetku, který není začleněn do peněžních ekvivalentů a v neposlední řadě přechodných účtů aktiv, dále krátkodobých provozních závazků, opět včetně přechodných účtů pasiv.Nevýhodou této metody je skutečnost, že účetní jednotka musí vytvářet relativně komplikovaný systém analytických účtů finančního majetku, pohledávek, zásob, opravných položek, závazků, rezerv a přechodných účtů.
Kombinovaná metoda je založena na kombinaci obou předchozích metod.
Přehled o peněžních tocích odpovídá na následující otázky:
- kolik peněžních prostředků měla účetní jednotka na počátku sledovaného období,
- jaká byla tvorba peněžních prostředků podle jednotlivých činností,
- jaké bylo užití peněžních prostředků podle jednotlivých činností,
- kolik peněžních prostředků má účetní jednotka k dispozici na konci období, jaký je celkový peněžní tok za sledované období.