Princip oceňování v účetnictví a jeho dopady na účetní informace

8.3 Oceňování založené na historických nákladech a běžné ceně všeobecně

Historická cena je oceňovací báze, která je v současnosti nejvyužívanější, ale obvykle je kombinována s ostatními oceňovacími bázemi. Na historické a běžné bázi jsou založené následující ceny:

Pořizovací cena představuje vynaložené náklady na pořízení určitého aktiva (hodnota určená dodavatelem), včetně nákladů souvisejících s pořízením (např. výdaje na přepravu, clo, poštovní služby, instalaci atd.). Je založena na historické bázi.

Reprodukční pořizovací cena je hodnota, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy je o něm účtováno. Použije se v případě bezúplatně nabytého majetku (např. dar, nepeněžní vklad do podnikání, atd.). Toto ocenění odpovídá běžné ceně.

Vlastní náklady se použijí pro ocenění:

a)     zásob vlastní výroby – vlastní náklady zde představují přímé náklady a část nepřímých nákladů, které byly vynaloženy na výrobu těchto zásob,

b)    hmotného a nehmotného majetku – vlastní náklady zde představují přímé a nepřímé náklady, které byly vynaloženy na výrobu tohoto majetku.

Vlastní náklady jsou založeny na historické ceně.

Jmenovitá hodnota odráží hodnotu majetku, která je dána. Týká se položek jako např. peníze (mince, bankovky), ceniny, pohledávky a závazky při jejich vzniku, akcie a dluhopisy emitované účetní jednotkou.

Alternativní oceňovací metody jsou používány pro identické položky zásob či finančního majetku pro ocenění jejich úbytku a zůstatku. Jsou stanoveny následovně:

a)     vážený aritmetický průměr,

b)    FIFO (metoda, při které první – nejstarší hodnota ocenění přírůstku aktiva je použita pro ocenění úbytku tohoto aktiva).