MÉDIA A MEDIÁLNÍ KOMUNIKACE - studijní text

5.1. Literatura, knihovny

Knihy jsou základním, tradičním informačním a vzdělávacím materiálem. Provázejí člověka od nepaměti, nejprve v podobách hliněných destiček, papyrových svitků, pergamenových kodexů, od 13. století v podobě papírových, ručně psaných a sešívaných knih, většinou bohatě umělecky zdobených, od 15. století díky revolučnímu vynálezu Johanna Gutenberga v podobě tištěné. Vynález knihtisku umožnil nebývalé rozšíření knih i do vrstev, jimž dříve knihy nepřináležely, a tím i šíření vzdělanosti. Dnes jsou knihy již tradičním komunikačním prostředkem. Zajišťují předávání myšlenek od generace ke generaci – mezi lidmi vzdálenými v prostoru i čase. Plní funkci poznávací, etickovýchovnou, estetickovýchovnou i relaxační a terapeutickou. Styk dětí se slovesným uměním je osobnostně formativní aktivitou, knihy dávají podněty k rozumovému i emocionálnímu rozvoji, obohacují vnitřní život člověka, jeho představivost, fantazii, citové prožívání, mravní vědomí, vkus. Nabízejí modely pro mezilidské vztahy a impulsy pro rozvoj tvořivých schopností, ovlivňují hodnotovou orientaci, umělecké ztvárnění skutečnosti, učí dívat se na okolní svět jinak, nově, netradičně.

Knihy však mohou být zdrojem informací a duchovní vzpruhou pouze pro toho, kdo si je dovede přečíst, porozumět jim, propojit jejich sdělení s předchozími zkušenostmi. Úkolem výchovy tedy je vést děti ke čtenářství a vytvářet čtenářské kompetence, jež v sobě zahrnují celkovou připravenost číst, do níž se promítají kromě potřebných dovedností i čtenářské zájmy a potřeby.  Výchova čtenáře v sobě zahrnuje dvě dimenze: první z nich je výchova ke čtenářství ve smyslu postoje k literatuře jako k umění a kulturní hodnotě a potřeby i dovednosti toto umění přijímat. Druhou dimenzí je výchova k práci s knihou jako zdrojem informací a vzdělávacím materiálem.

Školní knihovna jako speciální vzdělávací pracoviště

Pro efektivní vzdělávací a sebevzdělávací práci s tištěnými informacemi ve školách i mimo ně  jsou nezbytné knihovny. Knihovny jsou instituce, které získávají, shromažďují, informačně zpracovávají, skladují, udržují a čtenářům poskytují knihy, časopisy a další dokumenty. Kromě veřejných knihoven, určeným nejširším vrstvám čtenářů, existují i knihovny speciální, shromažďující dokumenty z určité vědecké oblasti, a dále informační střediska, jejichž úkolem je soustavně zpracovávat informace určené k řešení důležitých úkolů vědy a hospodářství. Knihovny vznikaly už ve starověku, kdy je zakládali králové, a knihy v knihovnách tehdy představovaly skutečné poklady.

V roce 1849 byl vydán v našich zemích první předpis pro knihovny na školách. Od roku 1896 vznikaly knihovny na obecných školách – nejprve pro učitele, od r. 1871 i pro žáky.

V současné době existuje v ČR rozsáhlá síť knihoven od Národní knihovny České republiky až po školní knihovny základních a středních škol. Přínosem pro další rozvoj knihoven a knihovnických služeb je v posledních desetiletích zavedení ICT. Technika umožňuje zrychlení, zkvalitnění, zefektivnění knihovnických procesů. Sdílená katalogizace umožňuje i malým knihovnám bez kvalifikovaného odborného personálu vytvářet kvalitní katalogy. On-line katalogy usnadňují uživatelům práci při vyhledávání materiálů a informací. V současné době jsou zároveň knihovny nejrozsáhlejší sítí veřejně přístupných institucí, které nabízejí přístup k internetu. V 90. letech se v souvislosti se změnami ve společnosti, s otevíráním nových možností aktivit, cestování, podnikání a s rozpínáním vlivu elektronických médií ocitly veřejné knihovny v krizi, z níž se od 2. poloviny 90. let postupně dostávají díky své aktivitě a výraznému rozvoji knihovnických služeb. Knihovny se v současnosti stávají centrem nekomerční kultury v obcích.

Z hlediska pedagogického využití knihoven při plnění vzdělávacích cílů a realizaci informační výchovy mají zásadní význam školní knihovny ve spolupráci s knihovnami veřejnými.

Pro naplnění požadavků kladených kurikulárními dokumenty je nezbytný vývoj školy v podobu informační instituce. Znamená to mimo jiné, že škola již nemůže být prostředím, které pasivně sytí žáka informacemi, ale prostředím, v němž se žák informací aktivně zmocňuje a je k této aktivitě motivován a veden, že informační výchova se v žádném případě nemůže omezovat jen na vyučovací předmět informatika, že musí prolínat celým výchovně vzdělávacím procesem a že k tomu musí být vytvořeny odpovídající podmínky, což znamená celkovou proměnu podoby školy. Srdcem školy- informační instituce by pak měla být právě moderní školní knihovna jako informační centrum školy.

Školní knihovna je pracoviště školy, které poskytuje pro účely výuky i pro výchovnou a vzdělávací práci mimo školní vyučování sbírku knih a jiných dokumentů v tištěné i elektronické podobě, prostory ke studiu a příslušné knihovnické služby. Je určená zejména k rozvoji čtenářství, podpoře vzdělávání a sebevzdělávání. Pracovník knihovny poskytuje odborné, studijně pracovní, knihovnické a informační služby pro žáky a zaměstnance školy. Školní knihovna může být i otevřená veřejnosti. Současné pojetí školní knihovny směřuje k podobě studijního, informačního a čtenářského centra školy. Stává se tak místem, kde si žáci nejen doplňují znalosti, ale především zde získávají kompetence potřebné k práci s informacemi a k celoživotnímu vzdělávání.

Jako informační zázemí školy přispívá moderní školní knihovna ke zkvalitnění vzdělávacího procesu tím, že

· zvyšuje dostupnost rozmanitých informačních zdrojů

· svou aktivní podporou výuky zvyšuje schopnost žáků orientovat se ve světě informací

· rozšiřuje možnosti organizačních forem a metod výuky, zvyšuje kreativitu vyučování

· podporuje volnočasové aktivity a individuální čtenářskou a studijní činnost žáků, samostatnou práci žáků

· vytváří podmínky učitelům pro přípravu na vyučování, pro zadávání domácích úkolů i pro vlastní realizaci výuky.

Školní knihovna by měla plnit tyto základní úkoly:

1) Zpřehledňovat a zpřístupňovat informace, zprostředkované různými médii (knihy, časopisy, internet, informační databáze apod.).

2) Poskytovat příležitosti k získávání dovedností využívat informační zdroje a aktivně a nezávisle se zapojovat do mediální komunikace (tj. schopnost analyzovat nabízená sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr). Vést žáky k efektivnímu využívání potenciálu médií jako zdroje informací, kvalitní zábavy a naplnění volného času.

3) Poskytovat příležitosti k vytváření dovedností vyhledávat, získávat a pořádat informace ) včetně dovednosti samostatně vést zápisy, vytvářet databáze apod.

4) Zprostředkovávat setkávání s informacemi jako se zdrojem potěšení, tj. motivovat žáky k uvědomělé práci s informacemi (např. besedami, kulturními a literárními setkáními, soutěžemi, výstavkami atd.)

5) Poskytovat učitelům materiál pro vyučování, včetně kvalitního počítačového zpracování studijních materiálů, vytvářet fond učebních materiálů.

6) Rozvíjet emocionální stránku dítěte, vychovávat kulturního čtenáře a účastníka kulturního dění – zprostředkovávat setkávání dítěte s knihou jako uměleckým vyjádřením reality. Napomáhat rozvoji tvořivosti, estetického cítění, vztahu k umění, mravních hodnot atd.

7) Poskytovat  možnosti relaxace, využívat terapeutický potenciál knihy (péče o duševní vyváženost dítěte).

Knihovny jsou významnou, nenahraditelnou součástí všech moderních vzdělávacích institucí. Reálná situace školních knihoven je však dosud velmi těžká a neuspokojivá. Požadavky vytýčené novými vzdělávacími dokumenty by byly pouhou prázdnou proklamací, pokud knihovnám nebude věnována odpovídající pozornost a nebudou vytvořeny podmínky (finance, prostorové a materiální zabezpečení, vzdělávání učitelů, kvalifikace a ohodnocení pracovníků knihoven, spolupráce s obcí a obecní knihovnou) k modernizaci těchto vzdělávacích pracovišť.