MÉDIA A MEDIÁLNÍ KOMUNIKACE - studijní text

5.4. Televizní vysílání

Televize je nejrozšířenějším masově komunikačním médiem. Je to vlastně jednosměrný telekomunikační systém, umožňující dálkový přenos obrazu a zvuku. Slovo televize je odvozeno z řeckého „tele“ – daleko a latinského „vize“ – vidět.

Komerčně se začala televize využívat od 30. let  20. století, nejprve v Anglii, Sovětském svazu, USA, Francii a Německu, kde probíhala první experimentální televizní vysílání. Od 2.11.1936 začíná pravidelně vysílat BBC (v počátcích pro 300 majitelů televizoru). Postupně se televize rozšiřovala i v domácnostech a stala se důležitým komunikačním prostředkem a zdrojem zábavy. Výrazně také přispívala  k celkové socializaci (společnému sdílení informací i k pocitu sounáležitosti) společnosti takřka po celém světě.

První pokusné vysílání televize v Československu uskutečnila skupina vědců Vojenského technického ústavu 23. 3. 1948 v Tanvaldě. 1.5.1953 bylo zahájeno první veřejné, prozatím zkušební vysílání ze Studia Praha v Měšťanské Besedě ve Vladislavově ulici a od 25. února 1954 bylo televizní vysílání prohlášeno za pravidelné. Pro první televizní vysílač byla v roce 1953 adaptována pražská rozhledna na Petříně. Zpočátku televize vysílala pouze tři dny v týdnu (v létě jen 2 dny), v listopadu 1953 se počet vysílacích dnů rozšířil na čtyři, v roce 1955 na šest dní v týdnu a od 29. prosince 1958 televize své pořady vysílala po celý týden. Po prvním studiu v Praze začala vznikat další studia v naší zemi – 31.12.1955 v Ostravě, 3.11.1956 v Bratislavě, 6.7.1961 v Brně a 25.2.1962 v Košicích. Rychle stoupal počet diváků: v září 1962 měl koncesi 1 milion příjemců, v březnu 1965 už to byly dva miliony koncesionářů, v prosinci 1969 tři miliony a v roce 1978 překročil podle údajů České televize počet hlášených přijímačů 4 miliony.

Od roku 1966 se v televizním vysílání objevila reklama, v roce 1970 se vysílání rozšířilo o druhý program, od roku 1973 již známe barevné vysílání, které však ještě po dlouhou dobu nebylo v domácnostech samozřejmostí. Současná Česká televize začala vysílat od 1.1.1992. Se zahájením vysílání televizní stanice Nova v roce 1994 vstoupilo na českou půdu komerční televizní vysílání. Od 21.10.2005 funguje v ČR digitální vysílání.

Pozice televize se od zrození tohoto média dynamicky utvářela. Její charakter audiovizuálního působení na diváka, tedy zapojení obou lidských smyslů, které se nejvýznamněji podílejí na vnímání a poznávání světa, ji předurčovalo k získání přední pozice mezi komunikačními médii. Skutečně se stala organickou součástí života společnosti i jedince.

Televize zasahuje nejvíce stránek lidského vědomí – stránku rozumovou i emocionální, poskytuje informace i rozptýlení, dramatické napětí i uvolnění, zprostředkuje účast diváka na aktuálních událostech, ukazuje modelové situace a vzory pro jednání, je reflexí světa.

Je to médium, které díky své možnosti audiovizuálního působení disponuje velmi účinným nástrojem k  ovlivňování veřejného mínění, názorů lidí, jejich postojů a hodnot. Televizní vysílání může být prostředkem šíření informací, osvěty a vzdělanosti, avšak nese s sebou i vážná nebezpečí, jako je manipulace divákem, ovlivňování vkusu, norem, životního stylu, způsobů jednání. Tyto negativní rysy přinesly do televizního vysílání zejména komerční stanice, jejichž cílem je zisk, což se promítá do charakteru vysílání, způsobů podávání informací, metod působení na diváka, programové nabídky. Komerční televize nabízejí své vysílání paralelně se státními televizemi na celém světě.

Státní televize mají úlohu veřejnoprávního masově komunikačního média.

V ČR poskytuje veřejnou službu Česká televize, a to na čtyřech celoplošných programech, ČT 1, ČT 2, ČT 4 (sportovní program) a ČT 24 (zpravodajství a publicistika). ČT zajišťuje také regionální vysílání prostřednictvím regionálních televizních studií. ČT 1 je profilem svých vysílaných pořadů spíše programem pro většinové publikum, ČT 2 je svou nabídkou zaměřena více na nejrůznější divácké minority. Všechny programy vysílají 24 hodin denně. Novinkou v roce 2012 je přesunutí těžiště dětských pořadů včetně tradičního Večerníčku na ČT 2.

Funkce a hlavní úkoly ČT jsou dány Zákonem o České televizi.

Ze zákona jsou hlavními úkoly ČT :

a) poskytování objektivních, ověřených, vyvážených a všestranných informací pro svobodné utváření názorů

b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel

c) poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel s cílem posilovat vzájemné porozumění a podporovat soudržnost pluralitní společnosti

d) rozvíjení kulturní identity obyvatel

e) výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež.

Nabídka veřejnoprávní televize je však z hlediska využití pro výchovu dětí a mládeže a pro školní vzdělávání velmi omezená. V ČR neexistuje Redakce vysílání pro děti a mládež, která by situaci koncepčně řešila. Téměř přestalo existovat televizní vysílání pro školy, jeho současná podoba navíc nevychází ze vzdělávacích potřeb školy. Nové vzdělávací programy pro děti téměř vůbec nevznikají. Potenciál televize jako prostředku šíření osvěty a vzdělání je v současné době využit velmi málo. Postoje učitelů k možnostem využití televize pro potřeby školního vzdělávání se jeví jako dosti skeptické, což do velké míry může vyplývat právě z nedostatečné nabídky vhodných programů – chybí edukační pořady, příběhy, které by nabízely vhodnější alternativu bezduchým komerčním seriálům a telenovelám, které by modelovaly řešení problémových situací, do nichž se děti dostávají - setkání s násilím, drogami, manipulace sektou apod., chybí také interaktivní programy zaměřené na konkrétní věkové skupiny apod. 

% Podrobné informace o České televizi na www:

http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/