MÉDIA A MEDIÁLNÍ KOMUNIKACE - studijní text
6. Vliv médií na děti, jejich vývoj a výchovu
Média sehrávají ústřední roli v životě dětí. Média jsou součástí jejich každodenního života, zdrojem jejich psychologických, sociálních i kulturních zkušeností, prostředníkem komunikace s jinými lidmi, institucemi, přáteli, dokonce i komunikace interkulturní. Už pro malé děti jsou tak média „oknem do světa“, v němž se propojuje realita lokální s globální, vytváří se základ pro představy a fantazii, děti přijímají podněty z různých kultur apod.
Média jsou běžnou a pro současné generace prakticky nepostradatelnou součástí života, zároveň ale také činitelem, který život každého jednotlivce i celé společnosti významným způsobem ovlivňuje. Zpočátku byla média chápána jako prostředek, zkvalitňující lidský život. Od vzniku masových médií, elektronických médií a zejména televize (od 50. let 20. stol.) si však odborníci začínají uvědomovat a opakovaně upozorňují na hrozbu negativního dopadu vlivu médií na člověka, na společnost a zejména na mladou generaci. Stále jsou vyslovovány a různými výzkumy ověřovány obavy z pasivačního vlivu televize, vlivu na zvyšování agresivity, odcizování a izolaci lidí, snižování zájmu o četbu, posilování netvořivých postojů apod.
Psychologové a pedagogové opakovaně poukazují na nebezpečí mediálních obsahů, zejména zobrazování sexu a násilí s absencí citového prožívání zúčastněných osob, a dále na komerční zaměření a manipulační vliv médií.
Přitom kontakt dětí a mladistvých s médii je velmi intenzivní, prakticky soustavný a zároveň do značné míry nekontrolovaný. Údaje P. Saka z výzkumu mladé generace v r. 2000 (SAK - SAKOVÁ, 2004) hovoří o tom, že mladiství v ČR tráví s médii celkově v průměru 5,5 hodiny (2 hodiny u televize, 2,5 hodiny poslechem rozhlasu a hudby, půl hodiny u počítače a půl hodiny četbou). V poslední době začíná být běžné, že televizemi a počítači jsou vybaveny dětské pokoje: podle výzkumu, který jsme provedli s vydatnou pomocí studentů FP TUL, má u nás televizi ve svém pokoji cca 50% školáků. Navíc se média příliš často stávají „náhradníky“ rodičů, kteří zastupují rodiče v jejich úloze zprostředkovat dítěti životní zkušenost. Děti nacházejí odpovědi na otázky o světě, o lidech a vztazích mezi nimi, o lásce, o řešení konfliktů atd. spíš v médiích než u vlastních rodičů. Často chybí čas, vůle i dovednosti ke společným činnostem, společnému prožívání a vytváření pocitu sounáležitosti. Více času i aktivity rodiče i jejich děti často věnují komunikaci prostřednictvím médií než interpersonální, přímé, ve své rodině.
Velmi vážným důsledkem dlouhodobého a soustavného soužití dětí s masmédii je, slovy P. Saka (2004) „radikální proměna sociálního pole mládeže“. Média výrazně pronikají do všech činností dětí, do jejich životního stylu. Do značné míry mládež vlastně žije prostřednictvím médií (tráví s nimi množství času, hledá v nich odpovědi na své otázky, nechá se jimi bavit, jejich prostřednictvím udržuje kontakt se svými blízkými, učí se, získává zkušenosti atd.). P. Sak právě pro tento jev označuje současnou generaci jako „mediální mládež“. V angličtině bychom našli další označení, zdůrazňující těsný vztah dětí především s interaktivními médii – Connexity Generation, Net Generation, Generation I., nebo také „Clickerati“.
Invaze masmédií do dětského života má nevratný dopad na celkovou strukturu trávení volného času mladou generací a na celkový životní způsob, zahrnující v sobě i způsob poznávání světa, vzdělávání, výchovy a sebevýchovy. Zároveň se ale právě tímto fenoménem prohlubuje diferenciace společnosti daná věkem, a především sociálním postavením a vzděláním. Zatímco jedna skupina, charakterizovaná dobrým sociálním statusem a vyšším vzděláním (dětí a zpravidla i jejich rodičů), je více spjata s počítači a internetem, život druhé skupiny, s nižším vzděláním a většinou problematičtějším sociálním prostředím, je více vázán na televizi, některé rozhlasové stanice a bulvární tisk. Zároveň vzniká generační rozdíl v životním stylu a v pozici určitých typů médií v životním stylu různých generací. Hluboký rozpor, vznikající mezi generacemi prudkým procesem vzniku a vývoje nových médií a jejich akceptací mladými lidmi narozdíl od pomalejšího přijímání generacemi staršími, nazývá P. Sak „generační propastí“.
Současnou generaci dětí nově utváří tzv. informační společnost – společnost, jejíž fungování je stále úžeji spjato s počítači a počítačovou sítí a jejíž charakteristikou je potřeba a šíření počítačové gramotnosti. Informační společnost s sebou přináší nesporná pozitiva v podobě demokratičnosti v přístupu k informacím a možnostem komunikace a nových cest šíření vzdělání a vzdělanosti. Zároveň však přináší mnohé problémy. P. Sak v této souvislosti varuje před přílišnou soustředěností společnosti i vlády (a potažmo škol) na vybavenost informačními a komunikačními technologiemi a počítačovou a informační gramotností. Přitom jsou však dosud ignorovány pedagogické, psychologické a sociologické důsledky „komputerizace“ společnosti. Jedním z těchto důsledků je např. potlačování reálné, živé, pohybové aktivity dětí ve prospěch aktivity virtuální, pouze myšlenkové. Důsledky, které se možná projeví až za několik let, mohou být fatální – ovlivnění fyzické kondice, metabolismu, zdraví, reprodukčních schopností člověka. Ovlivnění hodnot, vztahů, citů a jejich projevů.
Jak uvádí V. Spousta SPOUSTA
(2004, str. 278), školní výchova může usměrňovat negativní působení
masmédií na děti a mládež jen nepřímo a omezeně vzhledem k tomu, že má
proti sobě velmi silného protivníka, disponujícího těmito výhodami:
- technická dokonalost televize a dalších masmédií, která umožňuje dokonale věrnou simulaci skutečnosti (virtuální realita)
- masové rozšíření hromadných sdělovacích prostředků (televize v současné době téměř ve 100% domácností, internet se do domácností šíří závratnou rychlostí)
- atraktivnost prezentovaných produktů a pohodlné využívání masmédií (narozdíl od aktivních volnočasových činností nebo dokonce školní učební práce ke sledování televize není třeba vyvíjet žádné úsilí)
- schopnost masmédií apelovat na nejužívanější smyslové receptory (viz audiovizuální působení televize)
Tyto výhody způsobují, že konkurenceschopnost školní vzdělávací práce s působením masmédií je neporovnatelně nízká. Jak ale konstatuje V.Spousta, společnost se nemůže a nesmí zbavovat zodpovědnosti za to, čemu dovoluje vstupovat do mysli lidí. Proto se v celém světě prosazuje se stále větší intenzitou potřeba zavedení mediální výchovy do systému vzdělávání na všech úrovních. Mediální výchova získává v rozvinutých zemích významné postavení jak v prostoru školního vzdělávání, tak i v neinstitucionalizované výchově a v poslední době získává zasloužený kredit společnosti jako velmi žádoucí součást výchovy a vzdělání každého člověka. Začleněním mediální výchovy do RVP však práce v této oblasti nekončí. Je třeba, aby se stala neopomíjenou součástí výchovy a vzdělávání od 1. třídy v každé škole.
¨ Literatura k tématu
SAK, P., SAKOVÁ, K. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda
Servis, 2004
SPOUSTA, V. Masmédia jako sociálně-pedagogický problém. In:
Pedagogická revue, roč. 56, č. 3, 2004