MEDIÁLNÍ VÝCHOVA - studijní text
4. Současná podoba mediální výchovy ve světě
Patrně nejúspěšnější koncepcí mediální výchovy (MV) se může v současnosti chlubit Kanada. Mediální výchově se v této zemi věnuje od roku 1978 organizace AML (Association for Media Literacy) a od roku 1991 ještě další významná organizace pro mediální výchovu – CAME (Canadian Association for Media Education).
V roce 1987 byla mediální výchova vřazena do kurikula státu Ontario. V 90. letech proběhla v kanadském vzdělávacím systému bouřlivá reforma a v jejím rámci se rozšířila mediální výchova do vzdělávacích institucí v celé Kanadě. V současnosti je MV samozřejmou součástí kurikulí ve všech kanadských provinciích. Je součástí předmětu anglický jazyk a zároveň je uznáván i její mezipředmětový potenciál: cíle týkající se mediální gramotnosti se promítají i do společenských věd, občanské a zdravotní výchovy, výchovy k budoucímu povolání a plánování osobního rozvoje.
AML vydala již v počátku své činnosti ve spolupráci s Ministerstvem školství státu Ontario učebnici mediální výchovy Media Literacy Ressource Guide, která byla následně přeložena do francouzštiny, španělštiny, italštiny a japonštiny a je považována za jednu ze stěžejních učebnic MV ve světě.
Druhou zemí s velmi úspěšnou realizací mediální výchovy je Austrálie. MV má zde dlouhou tradici (od počátku 70. let). I zde má mediální výchova záštitu v organizaci, která sdružuje pedagogické pracovníky, vydává časopis (METRO), knihy a různé materiály, pořádá pravidelné konference. Organizace nese název Australian Teachers of Media (ATM).
V Austrálii je MV zařazena do kurikul všech států. Vyučuje se především ve vyšších ročnících a na středních školách je pro ni vyčleněn specifický předmět media studies. Na úrovni základního i středního vzdělávání je MV zároveň integrována do anglického jazyka, společenských věd a dalších předmětů.
V USA se mediální výchova řešila dlouho především v institucích stojících mimo oficiální vzdělávání. Amerika je sídlem několika významných organizací, zabývajících se mediální výchovou.
MV se zde prosadila nejprve v podobě kurzů ve středních školách (v 70. letech nabízelo kurzy MV cca 35-40% škol), od 80. let na univerzitách. Až v polovině 90. let byla postupně integrována do kurikul 12 států USA a v roce 2004 už bylo států s integrovanou mediální výchovou v kurikulu padesát. Cílem snah mediální pedagogiky je zde především prosazení reformy televize a boj proti destruktivním stereotypům a škodlivým mediálním vlivům.
Ve Velké Británii byla MV od 70. let vřazována do kurikul jako součást předmětu anglický jazyk. Škola však může rozhodnout o její realizaci i v dalších předmětech - v cizích jazycích, dějepise, zeměpise, umění, přírodních vědách apod. Od roku 1996 zde funguje centrum pro mediální výchovu, Media Education Centre.
Velkou váhu mediální výchově přikládá Francie, v níž se problematika médií a mediální výchovy dostala do programových dokumentů francouzského ministerstva školství již v roce 1972.
V roce1983 vzniklo centrum CLEMI, které se zabývá vztahem mezi působením médií a vzděláváním. V současné době spolupracuje nejen s učiteli, žáky a studenty, ale také s pracovníky klubů, novináři a knihovníky. Centrum se snaží prosadit myšlenku integrace mediální výchovy do každého vyučovacího předmětu. V roce 1995 mezinárodní tým pracovníků této organizace zahájil program FAX, v jehož rámci žáci vydávali školní časopisy, které pak faxovali partnerským školám v zahraničí. Později program využíval i internet.
Mediální výchova je ve Francii integrována do základních předmětů francouzský jazyk, dějepis a zeměpis. Žákům a studentům se také nabízejí volitelné kurzy. Hlavním principem je rozvoj kritického myšlení a důraz na výchovu zodpovědných občanů.
V Německu je mediální výchova samozřejmou součástí kurikula a vyučuje se na všech stupních škol v zeměpise, společenských vědách a předmětech týkajících se umění - má tedy také mezipředmětový charakter. Za cíl si zde klade především podporu rozvoje občanských kompetencí žáků a jejich kritického myšlení. Mediální kultura a mediální pedagogika je vyučována na většině německých univerzit, mediální výchovou se zabývá i několik výzkumných institucí, jako je např. National Institute of Film in Science (FWU). Institut vydává literaturu a učební pomůcky pro školy. Další významná instituce sídlí v Mnichově, mediální pedagogice se věnuje např. univerzita v Kasselu a Humboldtova univerzita v Berlíně. V Německu je mnoho úsilí věnováno výzkumu v oblasti médií, mediální pedagogiky a didaktiky a mimo jiné i např. vztahu mezi církví (náboženstvím) a médii.
V současné době je mediální výchova v různé míře a různých formách součástí vzdělávání v celé Evropě. Myšlenka potřeby mediální výchovy je pro všechny země společná, preference cílů, způsoby zpracování v kurikulech a podoby realizace ve výuce jsou však různorodé a vycházejí z kulturně-sociálních podmínek každé jednotlivé země.
Ve většině evropských států je uplatňován mezipředmětový přístup a MV je integrována do mateřského jazyka, cizích jazyků, společenských věd a dalších předmětů. Nebývá samostatným vyučovacím předmětem. Pouze v Maďarsku se vyučuje v samostatném předmětu, kterým prochází žáci ve věku 12 - 18 let. Součástí kurikula se tu MV stala už v roce 1998/99.
Na velmi dobré úrovni je mediální výchova kromě Velké Británie a Francie zejména v severských zemích a v Nizozemí, kde je podporována příslušnými ministerstvy školství. Ve Finsku byl filmové a mediální výchově věnován rok
Zdroje:
FEDOROV, Alexander. Media education around the world: brief history: http://dppd.ubbcluj.ro/adn/article_1_2_7.pdf
JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 208 s. ISBN: 80-7178-697-7.
JIRÁK, Jan - WOLÁK, Radim (ed.). Mediální gramotnost : nový rozměr vzdělávání. 1. vyd. Praha : Radioservis, 2007. 152 s. ISBN 978-80-86212-58-6.
KOLEKTIV AUTORŮ. Média a vzdělávání 2003. Závěrečná zpráva projektu. Praha: VÚP, 2003.
LEMMEN, Ruth. Media Education in European Schools, 2005. http://www.mediaed.org.uk/content/view/84/115/
MIČIENKA, M. – JIRÁK, J. a kol. Základy mediální výchovy. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 296s. ISBN 978-80-7367-315-4.
ROBERTS, Donald.F. – FOEHR, Ulla G. Kids and Media in America. New York: Cambridge University Press, 2004. 1. vyd., 380s.. ISBN 0-521-52790-2.
SAK, P. a kol. Člověk a vzdělání v informační společnosti: vzdělávání a život v komputerizovaném světě. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 296s. ISBN 978-80-7367-230-0.
TORASSA, U. Kids Less Violent, After Cutting Back on TV. San Francisco Chronicle, 15.1.2001. Dostupné z: < http://www.mindfully.org/Reform/Kids-Violent-TV.htm> nebo z: < http://www.webwm.com/set/news.htm>;.
United States Standards for Media Literacy Education: http://www.medialiteracy.com/standards.htm
WHITCROFT, Ladislava. Mediální výchova - inspirace ze zahraničí. 22.9.2010. Dostupné z: < http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-zahranici/mv-ve-svete>.