DETERMINANTY MEDIÁLNÍ VÝCHOVY - studijní text

2.2. Masmédia jako spolupracující i kontraproduktivní partner výchovy

Jak už bylo řečeno, televize je díky svému charakteru audiovizuálního působení s dynamickým obrazem velmi atraktivním a přitažlivým prostředkem trávení volného času.  Má možnost přenášet prakticky ihned informace o dění z celého světa. Má vzdělávací potenciál (který však nebývá dostatečně využit): V současné době se může efektivně uplatnit v multikulturní výchově, výchově k evropanství a v sociálním učení každého člověka. Vhodné programy vedou k získávání znalostí o prostředí, v němž člověk žije, mohou pomoci i k růstu sebevědomí některých skupin (menšin, handicapovaných, nebo třeba žen v domácnosti), mohou posilovat společenské normy a hodnoty, poskytovat prostor k diskusi, nahrazovat interpersonální styk osobám, kterým v reálném světě z nějakého důvodu zdravotního či sociálního chybí, apod.

Na druhou stranu programové složení, komercionalizace, předkládání nevhodných vzorů a již zmíněné zobrazování sociálně nežádoucích jevů bez jejich zřejmého odsouzení přináší velké nebezpečí kontraproduktivního, a dokonce až destruktivního působení na výchovu mladých lidí.

Např. výjevy nabízené médii mohou vést k napodobování (často se uvádí v souvislosti s násilím a trestnými činy, ale týká se to dalších oblastí, zejména v utváření životního stylu). Tento problém se velmi citelně dotýká mladých lidí, kteří v moderátorech svých oblíbených pořadů, v mediálních hvězdách a také v reklamách nalézají vzory pro své jednání a postoje (od způsobu oblékání a mluvy až po postoje k tradičním hodnotám, kultuře, sociálním vztahům apod.).

Skutečnost, že obsahy televizních sdělení, zejména zobrazování násilí, mohou vést k napodobování a přímo ovlivňovat hodnotový systém a jednání mládeže, je zřejmá, velmi individuální je však míra tohoto ovlivňování. Masmédiím snadno podléhají jedinci na nižší intelektové či morální úrovni, lidé s nízkou motivací k vlastnímu seberozvoji, s nerozvinutými zájmy a neujasněným hodnotovým systémem, lidé ze sociálně slabých poměrů a nepodnětného prostředí, a zejména jedinci, kteří jsou na hranici nebo za hranicí sociální patologie. 

Intenzitu vlivu mediálních obsahů však neovlivňuje pouze předchozí výchova a sociální zázemí mladého člověka, ale z velké míry i média sama, takže sebedokonalejší výchova člověka ještě není zárukou zajištění jeho rezistence vůči mediálním vlivům. Z hlediska výchovy mladé generace se pozornost odborníků soustředí zejména na účinky násilných, sexuálně orientovaných a zneklidňujících či odpuzujících obsahů. V tom, jaký dopad budou mít tyto problematické obsahy na děti a mládež, sehrává velkou úlohu způsob jejich prezentace. Často např. bývá citováno pět podmínek formulovaných v r. 1998 americkým sociologem J. Federmanem (JIRÁK–KÖPPLOVÁ, 2003, s. 189), při jejichž splnění mohou být násilné obsahy dětem škodlivé:

násilník je prezentován jako přitažlivá, sympatická osoba

násilí je prezentováno jako ospravedlnitelné

násilí není nijak potrestáno (odporem, kritikou, trestem)

pro oběti má násilné jednání minimální důsledky (nebo následky nejsou nijak zohledňovány, zobrazeny)

násilí je prezentováno tak, že divákovi připadá realistické

Určitě jste si všimli, že v mnoha filmech není vlastně násilí součástí smysluplného příběhu, ale samoúčelem, film je na akčních násilných scénách vlastně vystavěn. Násilí bývá dokonce předkládáno jako jediný správný způsob vyřešení konfliktu a „kladná postava“ – sympaticky prezentovaný násilník – silou vítězí.

Pedagogika  nutně musí na působení masmédií reagovat a jejím velmi důležitým úkolem je hledat efektivní cesty výchovy, vedoucí k „otužování“ společnosti a zejména dětí a mladistvých vůči rizikům negativního ovlivňování lidí působením masově komunikačních prostředků.