1. Ložní prádlo

 

 

Do bytového textilu patří všechny textilní výrobky každodenní potřeby. I v případě, že v obytných prostorech nejsou koberce, záclony ani dekorační textilie, vždy v koupelně a ložnici textil bude zastoupen.

Ložní prádlo a přikrývky každý z nás používá denně. Zdravý člověk až třetinu života prospí, u nemocných lidí je to mnohem více času. Pokusme se definovat, co vše ke spánku patří. Kulturní člověk spí na posteli s matrací. Na matraci se klade chránič matrací. Většinou vyroben textilními technologiemi z nejrůznějších textilních surovin. Další vrstvou pro každodenní spaní je prostěradlo, které se pravidelně udržuje praním. Opět i prostěradlo je vyrobené různými textilními technologiemi z nejrůznějších textilních vláken.

Neméně důležitou součástí každodenního odpočinku jsou přikrývky a polštáře. Pro lepší vzhled a samozřejmě pro udržování čistoty je téměř nutností používat ložní prádlo.  Ložní prádlo nemá jen praktický účel. Často se klade důraz na estetiku. Postel včetně ložního prádla je často výtvarným elementem a vytváří příjemnou nebo i erotickou atmosféru. Víme jaké ložní prádlo bude pro nás to nejlepší? Existuje celá řada textilních plošných textilií z nejrůznějších typů vlákenných surovin. Poslední dobou se diskutuje o výhodách a nevýhodách přírodních a syntetických vlákenných surovin. Záleží na každém jedinci, co mu lépe vyhovuje, co upřednostňuje. Záleží na zvyklostech, zdravotním stavu i dalších okolnostech.

Ložní prádlo se šije v nejrůznějších velikostech a celou řadou různých systémů uzavírání cích a polštářů. Ty nejčastěji používané budou uvedeny v následující kapitole.

1.1. Typy textilií pro ložní prádlo

Ložní prádlo se stává nedílnou součástí bytového interiéru. Pomáhá ho dotvářet, v jistém směru i oživovat. Správným výběrem lze modernizovat zařízení našich ložnic či bytů. Při výběru jsou důležité některé užitkové vlastnosti jako savost, odolnost v oděru, stálobarevnost a v neposlední řadě i požadavek na rychlou a snadnou údržbu. Nezapomeňme, že člověk stráví třetinu svého života spánkem.

Kromě funkčnosti ložního prádla jsou kladeny požadavky i na estetický vzhled, který se odráží ve vzorování a barevnosti ložního prádla téměř tak rychle jako v odívání. V nedávné době se označovalo ložní a stolní prádlo souhrnným názvem „bílé zboží“. To z toho důvodu, že se tento sortiment vyráběl převážně v bílé barvě, z přírodních surovin jako je bavlna a len. Dnes se používá kromě přírodních materiálů i chemických vláken. Bílé ložní prádlo je výsadou pro luxusní hotely. Lepší hotely mají přímo definovanou textilii nejen v barvě, ale i dalších parametrech (použitá vlákna, nitě, vazby, úpravy). Běžní spotřebitelé v domácnostech  využívají více pestré povlečení, většinou s vytkaným (damašky) nebo natištěným (veby) vzorem.

Převážná většina tkanin pro ložní prádlo se u nás se vyrábí ze 100% bavlny.  Z chemických vláken se používá polyamid, polyester a viskóza. Každá z těchto surovin má specifické vlastnosti, které se projevují v hotovém výrobku při jeho užívání. Bavlna jako standardní surovina pro ložní prádlo je velmi příjemná na omak, dobře saje, při dotyku vyvolává pocit tepla. Výrobky z bavlny jsou splývavé, mohou se vyvářet, dobře se žehlí,  mandlují a kalandrují. Při stálém používání bavlněného ložního prádla se tvoří v ložních prostorech typický bílý prach, který je tvořen z úlomků vláken a škrobu. Len má oproti bavlně značně tužší vlákno, výrobky z něj jsou méně splývavé a mají chladivý omak. Ložní prádlo ze lnu má vysokou pevnost a výbornou odolnost v oděru, ale také vysokou mačkavost. Lněné zboží lze bělit a vyvářet, žehlit se musí vlhké při vyšší teplotě. Viskózové vlákno má vyšší savost než bavlna, je však také mnohem více mačkavé. Ložní prádlo z mačkavých materiálů jako je bavlna nebo len se často opatřují nemačkavou nebo nežehlivou úpravou. Výrobky z viskózy jsou splývavé, mají chladivý omak, jsou často i citelně těžší než klasické bavlněné. Schopnost odolávat oděru je malá. Při praní je třeba postupovat šetrněji, protože pevnost viskózy za mokra výrazně klesá. Snadno se žehlí. Polyester a polyamid mají vysokou trvanlivost a tvarovou stálost, tzn., že se téměř nemačkají. Mají dobrou schopnost oděru, ale téměř žádnou savost. Výrobky z těchto vláken se perou  a žehlí při nižších teplotách. Při častém užívání se v důsledku  fibrilace vláken při oděru vytváří nevzhledné žmolky.

Pro lidi trpící kožními nemocemi je lékaři doporučováno ložní prádlo vyrobené z přírodního hedvábí. Z něj se vyrábí nejen přikrývky (vlastní náplň i obal), ale i povlečení. Výrobky z přírodního hedvábí jsou však cenově na vyšší úrovni, patří k luxusním výrobkům. Hedvábné povlečení vyžaduje šetrnou údržbu. 

Ložní prádlo je převážně tkané. Vyrábí se ve vazbách plátnových, atlasových i vaflových, méně ve vazbách keprových a krepových. Kromě tkanin se vyrábí i pletotkaniny, které však zaujímají jen mizivou část v celkové výrobě metráže pro ložní prádlo. Pleteniny se v ložním prádle uplatňují jako jednolícní zátažné nebo pletené smyčkové zboží, ze kterých se prodávají již konfekčně zpracovaná vypínací prostěradla.  Na luxusní povlečení se používají  interlokové pleteniny (nazývané jersey), které jsou mercerované a potištěné.

Typy textilií pro ložní prádlo 

Kanafas

Kanafas v původní podobě byla hrubší tkanina v plátnové vazbě z bavlněných nebo lněných přízí. Charakteristický znak kanafasu byly pestré podélné barevné pruhy. Méně často byly toto proužky a pruhy přetkávané. Dnešní kanafasy vynikají právě drobným károvaným vzorem, někdy také označovaným jako vichy káro. Moderní kanafasy jsou již jemnější, ve vzoru mají čtverce až několik desítek centimetrů velké v různých pastelových odstínech, klasické kanafasy v barvách červené, modré, růžové nebo fialové nejčastěji v kombinaci s bílou. Kanafas je oblíben také jako dekorační tkanina, zvláště k zařizování stylových interiérů.

   

obr. ukázka kanafasů

Damašek

Damašek je tkán v husté dostavě osnovních i útkových nití v atlasových vazbách. Klasický bavlnářský damašek je mercerovaný. Pro připomenutí: mercerace je působení louhu sodného a současného napínání bavlněné tkaniny, která se tím stává  pevnější, lesklejší a má větší afinitu k barvivům.  Damašek pro ložní prádlo se tká v bílé barvě nebo v jemných pastelových odstínech. U damašků se používají bohaté žakárové vzory, nejčastěji květinové nebo velkoplošné, geometrické. Typický je příjemný lesk odlišný v půdě a vzoru. U damašků se mohou také používat ažurové motivy. V místech ažury při povlečení přikrývky prosvítá barva sypkoviny nebo barva přikrývky. Damašek se vyrábí z nejjemnějších bavlněných česaných přízí, z přízí lněných, nebo směsových. Patří mezi nejkvalitnější lůžkoviny používané na povlaky. Čistě bavlněné damašky jsou chemicky upravovány a kaladrovány, čímž získávají charakteristický lesk a hedvábný omak. Objevují se i tištěné imitace damašků, kde je na základní lesklou tkaninu natištěn matný bílý vzor.

         

obr. damaškové povlečení

Africký damašek

Speciálním typem damašku je výrobek, který se v ČR vyrábí a vyváží se do Afriky. Obecně je nazýván také africký brokát, ale s klasickým brokátem mnoho společného nemá. Jedná se o damašky, které jsou vyrobeny z velmi jemných česaných bavlněných přízí (8 tex) a s velmi vysokou dostavou osnovních i útkových nití. Protože je tento typ damašku určen určen pro africké země, žakárové vzory jsou založeny na afrických motivech. Žakárová tkanina se merceruje a provádí se na ni  navíc efekt chintz. To znamená kalandrování hladkým válcem za účelem dosažení vysokého lesku tkaniny. V afrických zemích se tento damašek používá na výrobu oděvů.

       

obr. využití afrického damašku na oděvy

Atlasgrádl

Tkanina typu atlasgrádl je charakteristická podélnými pruhy s odlišným leskem. Odlišný les je docílen tím, že osnova je většinou lesklá, bavlněná mercerovaná, útek není upraven a není tak lesklý. 

                                

obr. atlasgrádlové povlečení                                    obr. atlasgrádl - detail

Tká se nejčastěji z bavlněných přízí v atlasových vazbách, v pruzích provázaných střídavě osnovním a útkovým atlasem s využitím ostrého odvázání.  Většinou je atlasgrádl bělený nebo v pastelových barvách. Výjimkou nejsou pruhy šikmé. Atlasgrádl v bílém provedení se často používá v luxusních hotelech, kde použitým materiálem je převážně bavlna. Jako vlákenná surovina může být použita i viskóza, polyester nebo jiná vlákna.Pro atlasgrádl jsou typické vazební pruhy, nikoliv použitá vlákenná surovina.

Činovatina

Činovatní vzor je typický čtverci nebo obdélníky vytvořenými osnovní a útkovou vazbou, opět s využitím ostrého odvázání. Od tohoto vzoru vznikl zjednodušený název činovatina. Pro ložní prádlo se využívá činovatiny ze 100% bavlny, často bývá tato tkanina upravovaná mercerací. Činovatní tkaniny bývají výrobcem často řazeny k damaškovým textililím.

Krep

Krep je obecný název pro zvrásněné povrchy textilií. Krepy lze docílit při tkaní použitím krepových vazeb nebo krepových nití. U výroby krepů se využívá i různých zákrutů použitých nití (střídání S a Z zákrutů). Krepového efektu se docílí i různou srážlivostí použitých nití nebo různým napětím osnovních nití (dva osnovní vály s rozdílným bržděním). Krepový povrch je možné vyrobit i chemickými úpravami. Pro ložní prádlo se využívá zejména louhový krep.

Klasický bavlnářský krep (tzv. louhový) s podélnými různě širokými zvrásněnými proužky je docílen nanesením (potištěním) louhu sodného v pruzích, při současném napínání tkaniny. Na místech (pruzích) kde působí louh sodný, dojde k vysrážení (merceraci) bavlněných vláken, ostatní pruhy se nařasí, zvrásní do charakteristického povrchu louhového krepu. Protože bavlněná vlákna upravená louhem sodným mají větší savost, lesk, pevnost a také afinitu k barvivům (díky zvýšené savosti pojmou více barviva), bývá louhový krep nejdříve potištěn barevným vzorem a teprve pak  je potištěn louhem. Barevný vzor je tak stejně sytý v celé ploše.

obr. louhový krep s nepravidelně zvrásněnými pruhy

Louhový krep je oblíbený pro dětské ložní prádlo. Výhodou tohoto materiálu je, že se nemusí žehlit. Nevýhodou je, že jeho životnost je omezená, krep je totiž náchylný ke snadnému odření. Zvláště se odírá v místech, kde je bavlna bez chemické úpravy a zvrásnění vystupuje plasticky na povrch. Louhový krep je z tohoto důvodů určen spíše pro domácí použití.

obr. krep vytvořený gaufrováním na směsové tkanině bavlna/polyester - vrapování stejnoměrné

Podobného charakteru tkaniny, jako má louhový krep, se dosáhne i u směsových materiálů bavlna/polyester vytlačením zvrásněného povrchu pomocí razícího kalandru za příslušné teploty. Termoplastická polyesterová vlákna jsou tepelně zafixována a konečný vzhled je velmi podobný louhovému krepu. Ložní prádlo z těchto tkanin patří mezi levnější zboží. Často dochází užíváním ke žmolkování povrchu, způsobené fibrilací polyesterových vláken.

Povlakový satén

Saténové tkaniny jsou obecně  tkaniny velmi hladké,  hedvábně lesklé. Povlakový satén je satén přímo určený na povlečení. Vyrábí se z bavlněných nebo směsových přízí, je bělený nebo potištěný. Lesku je docíleno použitím vysoce jemných, česaných přízí, husté dostavy, hladkou osnovní atlasovou vazbou a mercerací. Tím získává satén nejen vyšší lesk, ale i pevnost, savost a vyšší afinitu k barvivů. Bavlněný satén se může také digitálně potiskovat, viz firma Matějovský. Saténové ložní soupravy se vyrábí s nežehlivou úpravou. Saténové soupravy nové generace jsou zhotovené z viskózového typu vlákna zvaného Lyocell ®, které má vysokou pevnost a savost vyšší jak bavlna. 

 

obr. saténové povlečení s digitálním tiskem

Satény pro ložní prádlo mohou být vyrobeny i z nekonečných nití, jako je přírodní hedvábí nebo syntetické multifily. Rozdíly jsou v lesku, vlastnostech i v ceně. Satény z polyesterového typu vlákna s obchodním názvem Trevira.CS se například používají v hotelových zařízeních s vysokým zabezpečením proti požáru. Polyesterový satén je hladký a má většinou vysoký lesk a značně klouže. Polyesterové povlečení bývá potištěno digitálním tiskem.

Přírodní hedvábí se používá na povlakové satény ve vyšší cennové kategorii, povlečení bývá v přírodních tónech a většinou jednobarevné. Toto povlečení je velmi příjemné na lidskou pokožku a je doporučováno lékaři pro lidi s kožními nemocemi nebo alergiemi. Nežmolkuje, nevytváří elektrostatický náboj, neulamují se konce vláken.

obr. hedvábné ložní prádlo (cocoon silk)

Veba

Povlečení z veby patří k nejužívanějším materiálům. Veba je tkaná v plátnové vazbě, někdy hustší, jindy řidší. Kvalita veby záleží také na kvalitě použitých bavlněných vláken a na zpracování použitých nití. Veba (označovaná také jako prádlová veba) je bělená nebo barvená, nejčastěji však potištěná. Tmavšími potisky se často zakrývají vady samotné tkaniny. Veba je méně lesklá, než předchozí jmenované tkaniny, hladký povrch je docílen silným škrobením a kalandrováním.

Bavlnářský flanel

Flanelové povlečení nebo prostěradlo se používá na tzv. zimní období. Počesání flanelu z lícní, někdy i rubní strany vyvolává při doteku velmi příjemný a teplý pocit. Flanely jsou používány jak na povlečení, tak na prostěradla. Jejich velmi příjemný omak je však vyvažován malou životností. Počesáním tkanina ztrácí na pevnosti a snadněji se odírá. V místnostech s ložním prádlem z bavlněného flanelu se vytváří vetší množství prachu, který je tvořen zejména úlomky bavlněných vláken.

Vaflová tkanina

Vafle je charakteristická prolamovaným vzorem podobným vafli. Použití tohoto materiálu je dáno módním trendem. Tento materiál by měl být výrobcem předem vysrážen, neboť výrobky z neupravené vafle se při praní velmi srážejí. Nevhodné jsou kombinace vaflové vazby s plátnem jebo jinou vazbou. Díky velkému srážení vaflové vazby dochází k nevzhledným deformacím tohoto povlečení.

obr. vaflová tkanina

Jersey

Úplety znazývané anglickým výrazem jersey jsou většinou interlokové pleteniny. V překladu jersey znamená trikot a trikot je název pro trupové oblečení nebo trikotová vazba je vazba osnovních pletenin. Vyberme tedy nejvhodnější popis pro jersey: interloková pletenina, která se nestáčí a přitom je velmi splývavá, vhodná pro ložní prádlo.

obr. jersey interlok povlečení z mercerované česané bavlněné příze a s digitálním tiskem

Někdy je název jersey používán i pro jednolícní zátažnou pleteninu.  Pro ložní prádlo je úplet většinou potištěný a mercerovaný.  (Jersey je ale také největší a nejjižnější ostrov Normanských ostrovů).

Včesové povlečení z mikrovláken

Trendem je i u ložního prádla přecházet na syntetické materiály. Přírodní materiály patří k luxusu, levnější polyesterové zboží je dodáváno na trh s patřičnou velkou reklamou. Mezi toto zboží patří i povlečení z mikrovlákenného materiálu. Jsou to většinou včesové pleteniny, kde je vlas tvořen mikrovlákny.

obr. včesové povlečení z PES mikrovláken po deseti praních

Mezi výhody se uvádí jemný omak a jednoduchá údržba bez žehlení. Toto povlečení se do ČR dováží  označováno jako mikroplyš. Hladký plyšový vzhled se užíváním a praním mění, mikrovlákna se seskupují do drobných chomáčků (viz obr. včesové povlečení po praní).

Renforcé

I renforcé bývá používáno na výrobu ložního prádla. Z francouštiny přeloženo znamená zesílený. Renforcé je tedy tkanina v plátnové vazbě z hrubších bavlnářských nití. Podobné jako molino, tedy s vyšší plošnou hmotností než veba. Renforcé se používá často na dětské povlečení s potiskem.

obr. renforcé dětské povlečení

Perkál

Název perkál je staršího původu. Některé firmy ho používají, není tedy výjimkou najít perkálové povlečení na internetu i dnes. Je to bavlněná tkanina v plátnové vazbě a s velmi hustou dostavou. Ottův naučný slovník uvádí: "Perkál nazývá se velmi jemná a hustá tkanina bavlněná bílá, potisknutá nebo barevná. Látka tato přichází do obchodu též i pod jménem »batist« nebo »musselin« a vzala svůj původ v Indii".

 

1.2. Rozměry ložního prádla

Rozměry ložního prádla, přesněji povlečení se odvozují od rozměrů přikrývek a polštářů. Tyto velikosti jsou velmi rozdílné. V různých koutech světa jsou různé zvyklosti stlaní a způsobu spaní. Vše závisí od klimatických podmínek, zvyklostech a vkusu uživatele.

Konfekčně zpracované povlečení se ve střední Evropě vyrábí většinou v sadě jednoho nebo dvou polštářů a jednoho velkého povlaku na přikrývku.

Standardní rozměry používané v České republice polštářů jsou 90 x 70 cm, pro přikrývky 200 x 140 cm. Prodloužená velikost přikrývky je 140 x 220 cm. Kromě těchto rozměrů se vyrábí ještě povlečení na dětské polštářky a přikrývky.

obr. rozměry ložního prádla pro ČR

V Evropě se používají ke spaní dvojité přikrývky, nebo také jedna přikrývka pro dva. Také se označují jako francouzské povlečení. Rozměry jsou pak odlišné od českých.

Tyto velké povlaky mohou činit problémy v posouvání vlastní přikrývky s potahem, zvláště pokud je v provedení z hladkých saténových materiálů. V některých zemích tento problém řeší našitím stuhových uzávěrů nebo patentků, umístěných ve středu povlečení. Pro starší osoby je také obtížné s takovým povlečením manipulovat.

Některé způsoby stlaní vyžadují ještě mnohem větší příkrývky a tudíž i rozměrnější povlečení. Viz obrázek nazvaný jako americký způsob stlaní.

obr. americký způsob stlaní

Dětská prostěradla také nejsou v jedné velikosti. Odvíjí se od růstu dítěte a samozřejmě velikosti přikrývky. Většinou jsou vyráběny dvě velikosti 60 x 120 cm nebo 70 x 140 cm.

1.3. Uzávěry povlečení

Podle průzkumů na sociálních sítích je současným nejčastějším uzavíráním povlaků je spirálové zdrhovadlo (zip). Jde snad o nejrychlejší způsob uzavírání povlaku. Spirálová zdrhovadla (spirálové zipy) se mohou používat na povlečení, které se nebude kalandrovat, čímž by byly spirály narušeny a funkce uzávěru poškozena. Proto se spirálové zdrhovadlo používá zejména na nežehlivém saténu nebo krepovém povlečení.

K již méně užívanému typu uzavírání povlaků se používají propínací oboustranné knoflíky. Povlak má na obou stranách vyšité dírky, pomocí protilehlých knoflíkových dírek se povlak uzavře s oboustranným knoflíkem, většinou plastovým. Před praním se knoflíky odstraní a ložní prádlo po praní lze snadlo mandlovat. Toto uzavírání se používá např. u damaškového povlečení.

obr. oboustranný knoflík

Niťové knoflíky se používají zejména u dětského povlečení, jsou pevně přišity k povlaku, aby je dítě nemohlo utrhnout. Niťové knoflíky lze s povlečením žehlit, mandlovat či kalandrovat.

obr. niťové knoflíky na povlečení

Povlaky lze uzavírat také pomocí stuhových uzávěrů, známe pod lidovým názvem suchý zip.

obr. polštář uzavíraný stuhovým uzávěrem

Tyto stuhové uzávěry se s úspěchem také užívají při nadstandardních velikostech přikrývek (např. na dvojlůžko) k tomu, aby povlak po přikrývce neklouzal.

Méně často se používá zavazování povlečení pomocí našitých stužek nebo prýmků, které se po povlečení zavazují na mašličky. Nevýhodou je, že tyto stužky se často utrhávají.

Jiným způsobem uzavírání je uzavírání nebo sešněrování pomocí speciální cíchové stuhy. Tato stuha má na okraji očka , kterými se při uzavírání povlaku provléká tenký prýmek střídavě z jedné strany na druhou. Cíchové stuhy se vyrábí jen v minimálním množství, používají je většinou starší ženy na vesnicích.

obr. využití cíchové stuhy

Na povlacích s tzv. hotelovým uzávěrem bez zapínání se používá přeložka přesahující spodní díl alespoň 10 cm. Běžně se vyrábí povlečení s hotelovým uzávěrem tak, že kapna má 30 cm přesah a polštář 20 cm.

Jiným způsobem bez zapínání je kruhový nebo elipsový otvor ve středu povlaku, jímž je při povlečení vidět vlastní přikrývka. Viz obr. povlečení bulharské produkce.

Obr. povlečení bulharské produkce z louhového krepu - bez uzávěru. Vlastní pokrývka se obléká vrchním otvorem.

1.4. Ostatní typy textilií v ložnici

Sypkovina

Sypkovina se používá na výrobu spodních obalů (sypek) peřin, polštářů a prošívaných přikrývek plněných peřím. Je to velmi hustá tkanina z jednoduchých bavlněných nebo směsových přízí, tkaná v plátnové, keprové nebo atlasové vazbě v režných barvách, ale také v klasické světle růžové, modré nebo fialové. Sypkovina může být i potištěná. Mezi nejdůležitější užitkové vlastnosti sypkoviny patří vedle nepropustnosti peří, pevnost v tahu a stálost barvy v potu a oděru. Toho je docíleno kromě velmi husté dostavy, škrobením, speciálními apreturami, voskováním, silným mandlováním a kalandrováním. Sypkoviny se nesmí prát, protože by se porušila apretura a efekt dosažený mandlováním, a tím by se porušila i funkčnost tkaniny. Sypkovina v tomto popisu je určena výhradně pro výrobu péřových polštářů a přikrývek.

 Obr. Sypkovina v detailu

Sypkovina pro přikrývky plněné jinými materiály  (např. polyesterovým rounem) již nemá se sypáním peří nic společného. Často se používají běžné textilie, kde se již neklade důraz na kalandrování. Někteří výrobci přikrývek ze syntetických materiálů využívají mikrovlákenný polyesterový satén. Nevýhodou polyesterových vláken je prostým používáním zvýšená možnost žmolkování.

Prostěradla

K ložnímu prádlu patří také prostěradla. Klasická prostěradla jsou z veby, která se často označuje jako veba prostěradlová. Má vyšší dostavu nití, aby byla oděru schopnější než veba povlaková. Jako letní se označují prostěradla ze lnu, které příjemně chladí.

K výrobkům s dlouhou trvanlivostí patří tzv. moravské prostěradlo. Je to velmi hustá tkanina z bavlny nebo lnu s lesklým povrchem a zpevněným středem, tj. s vyšší dostavou v osnově ve středu tkaniny než v kraji. Bohužel v moderní době a konzumní společnosti se již na dlouhověkost textilního prostěradla nehledí a proto tato prostěradla patří spíše k minulosti.

„Zimní“ jsou flanelová prostěradla, jejichž vyčesaný vlas vyvolává pocit tepla. Velmi oblíbená jsou prostěradla vypínací, konfekčně zpracovaná nejčastěji ze smyčkových úpletů. Výhodou těchto prostěradel je velmi snadná údržba, nemusí se žehlit. Nevýhodou je zvýšená prašnost v ložnicích způsobená ulamováním vyčesaných vláken.

Ve veřejném sektoru jako jsou hotely, nemocnice či ubytovny se dává přednost bílým prostěradlům, která se mohou vyvařovat a bělit. Bílé prostěradlo je vizitkou čistoty.

Smyčková vypínací pletená prostěradla  patří k fenoménu dneška. Tato prostěradla se prodavají jako froté prostěradla. Snadno drží upevněna na matraci. Ovšem taky se snadno odírají a vzhledem k tomu, že jsou pletená, dochází i pouštění oček a tak k znehodnocení prostěradla užíváním. Velký výběr těchto jednobarevných i potištěných prostěradel umožňuje barevné i vzorové ladění nejen s povlakovým materiálem, ale i s celkovým zařízením bytu. Smyčková vypínací prostěradla jsou poměrně objemná a skládání vyžaduje značnou míru trpělivosti.

Chrániče matrací

K ochraně matrací před znečištěním a zároveň změkčovací vrstva ke spaní se používají tzv. chrániče matrací. Zejména se využívají v hotelnictví, ale i v domácnostech. Pro malé děti a přestárlé osoby se většinou využívají chrániče nepromokavé, které ale nejsou prodyšné.

obr. chránič matrací

Běžný chránič matrací je několik vrstev textilního materiálů pevně prošitý. Chránič matrací je tužší, ale měl by mít možnost praní v pračce. Většinou je opatřen pruženkou, kterou se upevňuje v rozích na matraci.

Povlaky matrací

Matrace prošly a stále prochází vývojem. Stejně tak jejich potahy. Původní matrace jak do lehacího nábytku, tak do sedacího nábytku byly vyráběny z tužšího matracového damašku. Tedy tkaniny s velkoplošným vzorem, pro tyto účely vyrobeného z bavlny nebo ze lnu. Postupem času se ze tří polštářů stal jeden celistvý polštář, neboli matrace. Základním požadavkem dneška je hygiena. Tedy volaky matrací jsou ve většině případů konstruovány tak, že se dají z matrace svléknout, vyprat a znovu navléknout. Tyto povlaky jsou většinou s kypřící vrstvou materiálu - většinou polyesterovým rounem - prošity jako sendvič. Nejnovější potahy jsou vyráběny jako žakárové dutinné pleteniny s vkládanou délkovou výplní. Tuto výplň tvoří kadeřený multifil různé jemnosti. Výrobci těchto potahových matrací opatřují matrace kapslemi s vůní levandule nebo výtažky z aloe. Někdy se do povlaků přidávají i stříbrné nitě nebo kovové nitě. Mají eliminovat elektromagnetický smog nebo elektrostatické napětí.

 

2. Stolní prádlo

Z historie kultury stolničení

         Hezky prostřený stůl v žádném případě není vynález naší doby. Již od doby, kdy člověk objevil oheň, a tím v širším slova smyslu i radost ze stolování, se vyvíjela po tisíciletí v každé zemi a v každé epoše rozdílná kultura stolování. K této kultuře patří zvyky spojené s jídlem a pitím podobně jako způsoby, jak upravit stůl. Historie kultury stolování je velmi stará. Nástěnné malby z Egypta a výjevy na řeckých vázách přinášejí první spolehlivé poznatky o kultuře stolování.

Ve střední Evropě ještě v 8. století neexistoval u mnohých dvorů ubrus ani talíř. Neexistovaly ani  misky na omývání prstů nebo ubrousky.

         Ubrusů se používalo od 15. století, umělecky nařasené sahaly téměř k zemi. Zpočátku si položili hosté převislý okraj ubrusu na kolena a používali ho k očištění prstů a úst. Později sloužily tomuto účelu zvláštní ubrousky, jež podle etikety měly ležet přes rameno nebo přes levou paži. Ubrousky se často parfémovaly a předehřívaly. Po každém chodu se vyměňovaly.

Na rytířských dvorech v 16. století  se stávaly korunovace, svatby a narozeniny vítanou příležitostí k hodokvasu. Péče byla věnována nejen mnoha podávaným chodům, ale i vyzdobení jídelních sálů a s nimi i jídelních stolů. Stolovací kultura sedláků však byla jen skromná, podmíněná nuznými podmínkami jejich života. Jídelní náčiní  a příbory se vyráběly po dlouhou dobu ze dřeva, ubrus byl olemován tkanou  nebo vyšívanou obrubou. Pro chudý lid měl textilní ubrus na jídelním stole téměř pohádkový význam

         Doba biedermeieru je jednou z významných epoch v kultuře stolování. Kulatý stůl  tvoří střed salónu. Na stolech  se objevují bohaté kytice květin, svícny, nádobky s octem, solí a pepřem. Ubrusy jsou bohatě vytkávané nebo  vyšívané, ale i háčkované nebo paličkované.

         Průmyslová výroba v 19. století  významně ovlivnila výrobu textilu. Tkané ubrusy  a ubrousky se zlevnily a staly se běžnou potřebou při stolování všech společenských skupin. I dnes je stolování jednou z každodenních záležitostí všedního i svátečního dne. K tomu, abychom vyjádřili slavnostní příležitost se krom klasických jídel věnuje i nemalá pozornost k úpravě stolu, dekoraci, použitému nádobí a textiliím, které jsou na slavnostních tabulích. Těmito textiliemi jsou nejrůznější ubrusy, ubrousky či prostíraní.

 

Ubrusy

Podle účelu použití se dělí na denní, zahradní a příležitostní.

• Denní ubrusy nemají jen funkční význam zakrytí jídelního nebo jiného stolu v bytě, každodenně užívaného, ale mají působit dekorativně a v souladu s ostatním bytovým zařízením.Na denní ubrusy jsou kladeny vyšší nároky na údržbu, tj. na časté praní.
• Na zahradní ubrusy jsou kladeny nároky zejména na jednoduchou údržbu.
• Příležitostní ubrusy jsou tématicky orientovány. Nejčastější téma jsou svátky velikonoční nebo vánoční, ale mohou být ubrusy pro speciální účely jako je svatba, narozeniny apod.

Ubrusy se vyrábí jednobarevné i pestré, bez vzoru i s bohatým zdobením v ploše nebo jen v borduře. Některé ubrusy jsou opatřeny vzorovým obšitím kraje, tzv. festonováním. Ze tkaných materiálů se na ubrusy používá nejčastěji damašek, veba, grádl, činovatina, ale i jiné typy textilií, většinou bavlněných nebo lněných. U ubrusu se oceňuje nejen kvalita materiálu, krása vetkaného vzoru, hodnota výšivky, ale nejvyšší hodnotou zůstává vždy jeho čistota.

obr. lněný ubrus žakárový s prostíráním (www. Siulas.com)

Rozměry ubrusů. Záleží na velikosti stolu. Záleží na výšce židlí. Podle odborné literatury má ubrus na jídelní stůl přesahovat o 30 cm na každé straně. Jednodušší pravidlo na správnou velikost ubrusu je podmínka, aby ubrus nezasahoval do sedací části židle. Pokud hovoříme o 30 cm přesahu, pak na čtvercový stůl o rozměrech 80 x 80 cm bude tedy zapotřebí ubrusu o velikosti 140 x 140 cm. Na kulatý stůl o průměru 90 cm použijeme ubrus o průměru 150 cm.

Na dřevěné desky stolů se pod ubrus umisťují meltony, které jsou pevně přichyceny ke stolu. Meltony jsou zaplstěné silné vlněné tkaniny s uhlazeným vlasovým povrchem. Hoteliér tento druh tkaniny nazývají molton nebo také multon. Tyto tkaniny zabraňují nadměrnému hluku při manipulaci se servírovacím nádobím, zabraňují stržení ubrusu a také zvyšují tepelnou izolaci. Tyto textilie jsou dnes nahrazovány levnějšími netkanými textiliemi ze syntetických materiálů, většinou vpichovaných. Do meltonu se pomocí špendlíků také mohou řasit tzv rautové zástěry.

obr. rautový stůl a spona k upevnění rautové zástěry

Rautové zástěry dnes bývají většinou z polyesterových tkanin v plátnové vazbě nebo saténů. Profesionální firmy rautové zástěry šijí již s nařasením a na stoly se uchytávájí pomocí spon se stuhovým uzávěrem (suchým zipem).

Ubrusy plastové hladké nebo s krajkovým vzorem se používají zejména pro společné stolničení s malými dětmi. Dominantní je jejich snadná údržba, většinou stačí pouze setření. 

Papírové ubrusy mají velmi malou životnost. Používají se k jednorázovému účelu (piknik pod širým nebem). Jsou z papíru nebo  z netkaných textilií. Takové ubrusy jsou však vždy jen jednoúčelové, nevyžadují tedy žádnou údržbu. Po hostině se jednoduše vyhodí.

Ubrousky

Nemalou roli ve stolování mají i ubrousky. Velké čtvercové ubrousky minulých dob ustoupily menším. Ty se dají dobře složit a vyniknou dobře i při anglickém prostírání. K slavnostnímu pohoštění se skládají do zvláštních obrazců, pro běžné stolování se kladou úsporně složené na talíř nebo na levou stranu talíře. Jsou potřebnou součástí stolování. Nikdy nemají  být  příliš naškrobené. Ubrousky jsou většinou ze stejného materiálu jako ubrus. Jsou hladké, olemované, s ažurou nebo s jiným textilním zdobením. Slouží nejen k otírání úst po jídle a před pitím, ale i k dekoraci stolu. I když v současné době je široká škála výběru ubrousků papírových, tkaný textilní ubrousek dodává ten správný vzhled slavnostní tabuli. Pokud jsou barevně sladěné, mohou se použít ubrousky tkané i papírové najednou.

 

Anglické prostírání

Tento způsob prostírání vznikl ve snaze dát vyniknout kráse leštěné desky stolu. Známe je též jako úsporné prostírání. Na stole není velký ubrus, ale místo něj se prostírají ubrousky z textilních i netextilních materiálů jako např. lýkové nebo plastové. Tkané anglické prostírání může být jednoduché, ale i vyšívané, zdobené krajkou, našitou stuhou nebo monogramem. Toto prostírání je vhodné pro běžné denní stolování.

 

Stolní soupravy

Stolní soupravy ulehčují výběr a kombinace ubrusů a tkaných ubrousků. Většinou se skládají z velkého ubrusu a ubrousků nebo ze sady anglického prostírání a ubrousků. Oblíbenou stolní soupravou je klasický ubrus s napronem ve stejném vazebním provedení, ale jiném odstínu nebo ve stejném odstínu, ale s jinou textilní vazbou. V  případě využití různých vzorů, barev i materiálů je skutečně nespočet možností, jak designově upravit jídelní stůl.

 

Obr. Stůl  s  ubrusem a napronem (Stylex)

Napron je menší, většinou čtvercový ubrus, který se klade na hlavní ubrus. Ke kulatým ubrusům jsou elegantnější kulaté ubrousky. Vše v soupravách je ze stejného materiálu, ve stejném barevném ladění, stejně vzorováno nebo olemováno. Jednotlivé díly soupravy lze kombinovat se samostatnými kusy stolního prádla nebo používat samostatně. Napron se často využívá v restauracích k rychlé údržbě čistoty, kdy se jednoduše vymění jen napron a hlavní ubrus zůstáva na stole. Naprony se jako dekorace používají i na úpravě rautových stolů. Některé naprony jsou k jednomu použití z netkaných textilií.

 Obr. rautový stůl s rautovou zástěrou a barevným napronem

Utěrky

Utěrky jsou stále nezbytným textilním doplňkem kuchyní, přestože se dnes nádobí myje i suší v myčkách na nádobí. Klasické utěrky jsou vyrobeny ze savých materiálů jako je bavlna a len. Bavlněné utěrky dobře sají, ale na skle zanechávají úlomky vláken. Len je ideálním materiálem na utěrky určené k čištění stolního skla. Pololněné utěrky mají v  osnově lněné příze a útek je z bavlněných přízí.

obr. klasické kuchyňské utěrky

Utěrky jsou tkané hladké, přetkávané, vzorované vazebně nebo s nízkým smyčkovým vzorem. Utěrky mohou být pestře tkané nebo potištěné. Jsou čtvercové nebo obdélníkové. Dárkové utěrky bývají vyšívané nebo s natištěným kalendářem.

 

 

3. Přikrývky

Přikrývky

Přikrývky jsou výrobky s tepelně izolačními vlastnostmi, určené na přikrývání. Pokrývka je určena k dekoraci interiéru a nejsou na ni kladeny nároky na tepelnou izolaci. Stejný účel použití jako pokrývka mají přehozy a dečky. U pokrývek a deček je důležitý vzhled, odpovídající vkusu majitele.

 Přikrývky plněné peřím

 Klasické peřiny plněné draným nebo prachovým peřím patřily neodmyslitelně k výbavám našich babiček a používají se i dnes. Peří je nutno plnit do povlaku ze sypkoviny, která je přímo vyráběná k tomuto účelu tak, aby peří nepropouštělo. Peřina standardní velikosti má hmotnost zhruba 3 – 4 kg. Péřová prošívaná přikrývka je vyráběna nejčastěji nafoukáním určitého množství peří do předem předšitých čtverců, kosočtverců i jiných obrazců na sypku. Prošívaná přikrývka plněná peřím má hmotnost zhruba 2 – 2,5 kg.

 

Roztoči a alergie?

Články o alergiích, roztočích a jejich zvětšené fotografie nás často přesvědčují o škodlivosti péřových výrobků. Ne vždy tomu je tak. Na základě vědeckých výzkumů a odborných článků se věci mají trochu jinak. Roztoči se vyskytují z více než 90% v matracích, protože zde mají ideální vlhké prostředí a živí se převážně keratinem, který se nachází v odloupaných šupinkách lidské kůže. Zbytek (ale ne určitě tolik, aby to vyvolalo silnou alergickou reakci) přežívá v kobercích, čalouněném nábytku a lůžkovinách. Pro přežívání a další množení potřebují roztoči vysokou vlhkost vzduch a to asi 60-85%. Proto v paneláku nemají šanci se rozmnožovat, neboť vlhkost vzduchu je zde asi 40%. Ve vlhkém prostředí lze jednoduše omezit výskyt roztočů užitím porézních matrací, nejlépe pružinových. Tradičním způsobem jak vlhkost odstraňovat je pravidelné spaní při otevřeném okně při teplotách kolem 15°C. Další jednoduché preventivní opatření je pravidelné větrání, alergen vznášející se ve vzduchu se prostě vyfoukne a místo něj přijde čistý, čerstvý vzduch. Lze tedy konstatovat, že lůžkoviny plněné peřím nejsou zdaleka rájem roztočů, jak by nás rády přesvědčily některé firmy při reklamním prodeji svých drahých lůžkovin. Mizivé procento roztočů, které se vyskytuje v lůžkovinách, likviduje přípravek ACAROSAN. Tento přípravek zamezuje též opětovnému množení roztočů. Acarosan obsahuje látku benzylbenzoát, který je zdraví naprosto neškodná a je schválen hlavním hygienikem ČR. V západní Evropě i u nás se díky vynikajícím izolačním vlastnostem opět moudře k peří vracíme. Vždyť i babičky našich babiček spaly v peřinách.        Použitý zdroj: Odborné články Johna Moundera, ředitele Lékařského entomologického střediska při University of Cambridge; Státního ústavu ČR

 

Prachové peří je nejcennější, má nejlepší izolační vlastnosti. Prachové peří nemá brka, vyrůstá přímo na povrchu těla ptáka a chrání ho před zimou Prachové peříčko vyrůstá prostorové, má bohaté rozvětvení do všech stran. Díky tomuto rozvětvení může udržet spoustu vzduchu, který izoluje. U peří se kvalita udává poměrem mezi prachovým peřím a malými pírky, tzv. čulnkovým peřím. Nejlepší peří pro plnění přikrývek mívá  zhruba 90/10 ( 90% prachové peří a 10% člunkové), běžné směsi jsou označovány údajem 70/30 (tzn. 70 % prachového a 30% člunkového peří). Drané peří je známo z historie, kdy po večerech ženy otrhávaly peří z brk. V současné době se peří krátí sekáním celých brk. Ve směsi pak jsou ostré hroty. Takto upravené peří se používá k člounickým účelům, kde je peří dokonale izolováno od potahu dalšími vrstvami izolačních materiálů. V oděvu nebo v přikrývkách by mohlo dojít k propíchnutí vrchového materiálu seříznutým brkem. Prachové peříčko vyrůstá prostorové, má bohaté rozvětvení do všech stran. Díky tomuto rozvětvení může udržet spoustu vzduchu, který izoluje.

 

Výhody peří	Nevýhody peří
stále o něco lepší v tepelně izolačních vlastnostech	absorbuje vlhkost a při navlhnutí se výrazně zmenšuje izolační schopnost
velmi dobrá tvarová stálost	škodí mu UV záření
velká vzduchová kapacita a výborná stlačitelnost	podléhá stárnutí
velmi dobrá tvarová stálost	prach z peří může způsobovat alergie
nízká hmotnost	čištění vyžaduje speciální zařízení

 

Prošívané přikrývky

Výplní prošívaných přikrývek mohou být nejrůznější vlákna. Dnes se nejčastěji se používají vlákna polyesterová, často polyesterová dutá vlákna s větší termoizolační schopností. Není výjimkou použití vláken vlněných, bavlněných nebo i druhotných surovin. Technologie výroby těchto přikrývek je odlišná od výroby péřových přikrývek.

Z vláken, která budou tvořit výplň přikrývky, se na mykacích strojích vyrobí rouno. Toto rouno je prošito zároveň s vrchní a spodní tkaninou.  Výroba může být diskontinuální nebo kontinuální. U diskontinuální výroby se spodní textilie se upne do speciálního rámu, na tuto tkaninu se položí rouno a vrchní textilie. Všechny vrstvy se prošívají v nejrůznějších tvarech, které dovolují speciálně se pohybující šicí jehly. Většinou jsou konečné tvary prošití řízené počítačem.

U kontinuální výroby přikrývek je rouno průběžně prošíváno s vrchní a spodní textilií v podélných tvarech prošití. Taková výroba prošívaných přikrývek je např. ve Scan Quiltu v Liptovském Mikuláši.

Quilt znamená v překladu deka, přikrývka nebo prošívání. Quiltování je výtvarná činnost, která má svou bohatou historii i současnost Pokud  se má hovořit o quiltování, pak je nutno vědět, co je to patchwork.  Je to sešívání malých kousků tkanin v jeden dekorativní celek, nejčastěji ve formě přikrývky. Quiltování, neboli prošívání je to, co následuje po sešití díla. Techniky sešívání kousků textilií nebo starých košil a následné prošívání patří k velmi starým technikám ručních prací. První zprávy a ukázky quiltingu a patchworku pocházejí již z doby před třemi tisíci lety z Egypta. Postupně se objevují i v dalších oblastech - na Sibiři, v Turkestánu, Persii, Číně, Severní Americe atd. Do Evropy se dostávají asi v 11. století. Těmito technikami byly šity  prapory, královské stany, nástěnné koberce, ubrusy, přehozy na postele a další výrobky včetně kabátů.  Prošívání se používalo postupně na všechny typy oděvů. Koncem 18. a v 19. století zájem o quilt v Evropě klesá, jinde se naopak zvětšuje. Platí to především pro Ameriku. Angličané, Holanďané, Němci, též Ámišové přivážejí ukázky patchworku a quiltingu do Ameriky. Patchwork se sešívá ze zbytků, ze starého oblečení, využívají se látkové pytle např. na mouku, které bývaly i barevně potištěné.  Výrobky se prošívají (quiltují) a to nejprve z nutnosti udržet výplňový materiál  na svém místě. Postupem času ale zdobný účel quiltování převládá. Quilty si tvořily dívky do výbavy. Quilty slouží jako dary novomanželům, vnukům, nebo se vyrábí pro dekorační účely. V současné době je quiltování velmi oblíbená činnost již v mnoha zemích světa. Pořádá se množství kurzů, vychází několik specializovaných časopisů (v ČR např. Švadlenka) a vydává se mnoho knih o této zábavné činnosti.

obr. quiltování s ručním ovládáním

obr. ručně quiltovaná přikrývka - patchwork

Vlněné prošívané přikrývky mají výbornou izolační vlastnost, ale patří opět k přírodním surovinám, které mohou být napadeny moly a jsou rovněž živným prostředím pro roztoče. Praní vlněných přikrývek není  vhodné, protože vlna je plstivý materiál a při praní by došlo ke změně rozměrů přikrývky. Doporučuje se chemické čištění.

Levné prošívané přikrývky se dříve vyráběly z druhotných surovin. Výplň přikrývek se často definovala jako vata, šlo však o směs různých vláken technologicky rozvlákněných a upravených do rouna. Tyto přikrývky patří spíše k historii.

Někteří výrobci plní prošívané přikrývky rounem dnes již méně tradičním čistě bavlněným. Tyto přikrývky velmi rychlé ztrácí svou objemnost a izolační schopnost, tzv. se slehávají.

Přikrývky se vyrábí i ze 100% čistého přírodního hedvábí. Z kokonu se odstraní larva a ve vodní lázni se postupně kokonroztahuje v pavučinu. Takové pavučinky se skládají na sebe v rouno. Rouna se po usušení vytahují do potřebné velikosti přikrývky a skládají se na sebe. Hedvábné rouno potřebné hmotnosti se zašívá do saténu z přírodního hedvábí. Přikrývky ze 100% hedvábí jsou doporučovány lékaři jako nejlepší možná přikrývka pro alergiky nebo nemocné s kožními problémy. 

.

Trendy výroby prošívaných přikrývek

Dnešní nové výplňkové materiály odpovídají současným výrobním možnostem a potřebám uživatelů. Moderní trend výroby prošívaných přikrývek je založen na objemnosti, pružnosti, malé plošné hmotnosti, vysoké schopnosti tepelné izolace a nealergičnosti materiálu. Takové přikrývky jsou k nám dováženy, ale vyrábí je i celá řada českých výrobců u nás. Nejčastěji používaným vláknem ve výplni těchto přikrývek je polyester. Velmi často jsou běžná vlákna směsována s určitým procentem dutých vláken. Dutá vlákna mají především větší izolační schopnost, větší pružnost a objemnost. Obdobně jako z vlny je i z těchto vláken vyrobeno rouno, které tvoří výplň přikrývek. Rouno ze směsi polyesterových vláken má různou plošnou hmotnost, podle konečného určení přikrývky, pro letní nebo zimní období. Průměrná plošná hmotnost rouna je okolo 350 gm^-2. Při klasické velikosti přikrývky, která je 140 x 200 cm je celková hmotnost rouna v přikrývce 0,98 kg. Z toho vyplývá, že prošívaná přikrývka tohoto druhu je minimálně dvakrát lehčí než klasická péřová, přitom tepelná izolace je ekvivalentní ne-li lepší. Tato skutečnost vyhovuje především dětem a starším lidem, které při spánku čtyřkilové přikrývky již tíží. Otázkou je, jak dlouho vydrží přikrývka s polyesterovým rounem být nadýchaná jako nová. V tomto směru je jistě výhodné peří s dlouholetou životností.

 

Čeští výrobci vyrábí celé série výrobků z dutých vláken. Jedná se o prošívané přikrývky, podložky pod prostěradla a polštáře, vše plněno speciálními dutými polyesterovými vlákny. Tzv. „polyesterové kuličky“ jsou tvarovaná dutá polyesterová vlákna, která jsou tvarována do formy jakýchsi kuliček a používají se především k  plnění polštářů. V těchto výrobcích je navíc použita speciální netkaná textilie, která zabraňuje prolínání náplně tkaninou nebo naopak prolínání nečistot dovnitř.

   

Obr. dutá vlákna v řezu                        Obr. polyesterové kuličky jaký výpň přikrývky

 

Speciální přikrývky zvané „termo“ mají obzvlášť dobré izolační vlastnosti, díky své konstrukci. Jsou to vlastně dvě přikrývky spojené jen v okrajích lemem, kde další izolační vrstvu tvoří vzduchový polštář mezi těmito přikrývkami. Na stejném principu jsou založeny přikrývky, kde se pro zimní období pomocí stuhového uzávěru nebo jiným spínacím elementem spínají dvě tenčí přikrývky v jednu silnější.

 

Rozměry přikrývek

Při výběru již hotových ušitých přikrývek je také nutno věnovat pozornost rozměrům. Každá země vyrábí své specifické velikosti přikrývek, od dětských rozměrů až po přikrývky na dvojlůžka. U nás jsou rozměry přikrývek pouze doporučovány příslušnými státními normami (ČSN EN 14). Pokud chceme přikrývky povlékat, což by bylo z hygienických důvodů nutné, je nutno mít povlečení stejných rozměrů. Některé syntetické výplně se v přikrývkách časem mírně sráží (až 5%). Někteří výrobci na tuto skutečnost dokonce upozorňují předem. Užší přikrývky vypadají nevzhledně v povlečení větších rozměrů, stejně tak větší přikrývky v menším povlečení. Existuje řada teorií, zda je lepší prošití podélné klikaté, podélné rovné, bodové, do čtverců, kosočtverců nebo jen v borduře, aby nedocházelo ke změně tvarů a rozměrů během používání. Vše záleží na správné kombinaci výplňkového materiálu, vrchového materiálu, prošití přikrývky a technologii výroby. Zajímavá skutečnost je ta, že nejčastější rozměr přikrývek, který je v současnosti v prodeji na českém trhu je 135  x 200 cm.  Porovnejte velikosti přikrývek s velikostmi dodávaného povlečení! Tuto skutečnost řeší zejména zásobování hotelů, kde velikost ložního prádla musí odpovídat velikosti přikrývky.

Barva šitých přikrývek s výplní bývá různá. V našich krajích je zakotvena nejoblíbenější barva růžová. V zemích západní Evropy vědí, že čistota nejlépe vyniká v barvě bílé a dávají ji přednost hlavně ve veřejném sektoru. Na bílé přikrývce všechna pestrá povlečení nechávají vyniknout svým barvám. Světle modrá barva přikrývky s bílým povlečením navozuje dojem špinavosti. Pestře potištěné tkaniny se na obaly prošívaných přikrývek používají u těch výrobků, které lze prát a nemusí se tedy ani  povlékat

Tkané přikrývky

Jedním z druhů současných  přikrývek jsou přikrývky tkané.  Vynikají svou rozměrovou stálostí. Jsou většinou utkány z  mykaných vlněných, akrylových, bavlněných, viskózových nebo směsových přízí. Mohou být hladké, jednobarevné, pestře tkané, ale i potištěné, většinou s vyčesaným vlasem. Tkaniny pro počesané přikrývky jsou často dvouútkové a výsledný barevný vzor je pak reverzíbl. Čistě vlněné přikrývky patří dnes k luxusnímu zboží. V ČR se vyrábí vlněné přikrývky z mykané vlna v umělecké tkalcovně Strmilov. Tyto vlněné přikrývky se po utkání lehce zaplsťují.

 

obr. čistě vlněná tkaná přikrývka

Pokud byla pro výrobu použita čistá střižní vlna, je výrobek označen speciální značkou  čistá střižní vlna, poprvé použitá. Výrobky, které jsou ze směsi střižní vlny a syntetických materiálů jako je např. polyakrylonitril (zkráceně označován jako akryl) bývá označen značkou čistá střižní vlna s výhodnou příměsí jiných materiálů.

 

Obr. Označení 100% čisté střižní vlnya směsí: 50%  střižní vlny a 30% střižní vlny

Dětské počesané přikrývky jsou nejlepší ze 100% bavlny. Přikrývky vyrobené z čisté viskózy odolávají vyšším teplotám, např. při žehlení, ale při praní se mohou srazit.

Tkané vlnařské kusové výrobky opatřené třásněmi jsou označovány též jako plédy. Houněmi se nazývají lehce zaplstěné přikrývky tkané z čistě vlněných přízí.

Tkané vigoňové přikrývky patří k levnějším typům přikrývek. Při jejich výrobě se využívá hrubých přízí z odpadových či druhotných surovin, tzv. vigoňových přízí. Přikrývky bývají počesané. Poslední dobou se vigoňové příze nahrazují přízemi viskózovými nebo ve směsích bavlna/viskóza.

Tkané  přikrývky s vetkávaným vlasem

Oblíbenými přikrývkami jsou i tkané plyše s hustým vlněným vlasem. Nejjemnější plyše jsou z jehněčích vln, připomínající svým vzhledem i omakem přírodní kožešinu. Tyto výrobky jsou vyráběny převážně z nejjemnější čisté střižní vlny – merino. Vlněné ložní soupravy obsahující polštář, podložku a přikrývku.

Obr. přikrývka z merinové vlny

Vlněné soupravy byly předmětem pokoutného prodeje s komentováním  nesprávných zdravotních a léčivých účinků vlny včetně slova samočistící. Tkané vlněné plyše se chovají jako každý jiný vylněný výrobek, je třeba ho občas odborně vyčistit v čistírnách.

Všívané vlasové přikrývky

Všívané přikrývky s vlasem ze syntetických materiálů byly v ČR známé pod obchodním názvem Larisa.  Do základní tkaniny jsou všívány akrylové příze, ze které je poté vyčesán hustý vlas po obou stranách přikrývky. Akryl má omak velmi podobný vlně. Přikrývky jsou počesané, příjemné na omak a mohou se i šetrně prát. 

 

 

                         1 – podkladová tkanina

 2 – všívaný materiál (akrylová příze)

obr. všití vlasového materiálu, počesání smyček a následuje počesání rubní strany

Všívaný typ přikrývek je velmi rozměrově stabilní. V současné době byla v ČR výroba těchto připrývek zastavena.

Další typy přikrývek a přehozů

Speciálním druhem přikrývek jsou dekorativní přehozy přes postele, válendy nebo sedací soupravy. Kromě estetického doplňku interiéru mají tyto přehozy – pokrývky - chránit vlastní potahovou textilii před znečištěním, odřením a před prachem. Postelové, velmi lehké prošívané přehozy, často zdobenými volány převislými až na zem, lze použít nejen na zastlání postelí, ale i u nás (po vzoru jižních států) jako přikrývky za horkých letních nocí. Na vrchní materiál se používá velmi efektních tkanin jako např. taft, matlasé, satén, ryps, potištěná veba apod.

Přes sedací nábytek jsou oblíbené přehozy s vlasem, tkané a pletené plyše, tkaniny žinylkové a všívané textilie s vyčesaným vlasovým povrchem. Stále módními jsou vlasové tkaniny nebo úplety s gaufrovaným vzorem. Velmi příjemné jsou vlněné plyše z jemných jehněčích vln. Tyto textilie nahrazují vyčiněné kožešiny, které se používají ke stejnému účelu již stovky let.

 

      

4. Polštáře

Polštáře (ang. pillow) jsou definovány jako vaky z plošných textilií, které jsou naplněné měkkým materiálem. Slouží k podepření, sezení, dekoraci a některé slouží také ke zdravotním účelům. Můžeme je tedy rozdělit na:

• podhlavníkové
• sedací
• dekorační
• zdravotní

Podhlavníkové polštáře

se kompletují s přikrývkami a jsou tedy většinou plněna obdobnými materiály jako prošívané přikrývky. Klasická náplň je peří. Životnost péřových polštářů je mnohem vyšší, jak u polštířů z polyesterových kuliček.  Polštáře kompletované s přikrývkou jsou nejčastěji ve tvaru obdélníka o rozměrech 70 x 90 cm, ale mohou být i menší či větší. Obdélníkového nebo čtvercového tvaru. Hmotnost péřového polštáře je podle velikosti 1 – 1,5 kg.

  

Obr. polštář plněný peřím a polštář plněný vlnou

Nové druhy podhlavníkových polštářů plněných polyesterovými dutými vlákny, nebo dutými vlákny ve speciálním tvaru tzv. kuličkami nepřesahují 0,5 kg. Těžší jsou polštáře plněné vlnou. Používá se pravá vlna nebo vyprané vlněné výčesky. Pokud je vlna neupravená, tak tyto polštáře se mohou časem zaplstit a tím ztrácí svou pružnost.

obr. podhlavníhový válec plněný pohankou

Některé podhlavníkové polštáře jsou plněny pohankou. Principem je přesýpání drobných semen a tím vytvoření libovolného tvaru, potřebného k podepření hlavy. Pohanku, jako náplň polštáře, vyhledávají především lidé ekologicky smýšlející.

Podhlavníkové polštáře mohou být klasických rozměrů nebo tvarované. Speciální typy podhlavníkových polštářů z jsou vyrobeny z vysoce elastických pěn.

    

Obr. speciálně tvarované podhlavníkové polštáře

Podhlavníkové polštáře prochází neustále svým vývojem nejen po stránce výplňkového materiálu, ale i ve svých tvarech. Profilované polštáře slouží k odlehčení krční páteře a zároveň dávají příjemný pocit zdravého spánku. Takový polštář je konstruován podle anatomických rozměrů lidského těla a patří k tzv. zdravotním polštářům. K těmto polštářům se také řadí válcové a podkovové tvary podhlavníkových polštářů.

Sedací polštáře

mají úlohu pokrýt celou plochu sedacího zařízení. Většinou jsou z nábytku odnimatelné. Sedací poštáře mohou sloužit jen k sezení a pak se kladou přímo na podlahu.  Vyrábí se v nejrůznějších tvarech a velikostech.

              

Obr. sedací polštář na zahradním nábytku, na židle a sedací vak

Náplně těchto polštářů může tvořit polyuretanová pěna, speciální netkané textilie nebo nejrůznější druhy čalounických výplňkových materiálů, např.  sedací vaky se plní polystarénovými kuličkami.

Dekorační polštáře se používají především na zkrášlení bytového interiéru. Se zřetelem na účel použití se mohou vyrábět z nejrůznějších typů textilií, kožešin nebo kůží a v nejrůznějších tvarech. Při vlastní výrobě těchto polštářů záleží na fantazii a vkusu uživatele. 

obr. dekorační polštáře

Dekorační polštáře se mohou plnit nejrůznějšími materiály - od rostlinných semen přes vlákenné pmateriály nebo odpady z textilní výroby. Pokud má mít polštář jen dekorační funkci, záleží především na vzoru, tvaru a barevnosti. Některé dekorační polštáře mohou mít i další funkce - např. slouží jako obal na poskládanou přikrývku.

Zdravotní polštáře

jsou speciální polštáře k různým účelů. Jsou to například lehací vaky pro těhotné  ženy, kolící polštáře na podkládání ruky kojících žen, polštáře na podepření páteře po úrazu. V případech bezvědomí, je potřeba speciálních polštářů k narovnání krku a tím umožnění  průchodu vzduchu do plic. Po operacích dolních končetin, je třeba dalších speciálních polštářů.

obr. polštář pro těhotné ženy

5. Hygiena spaní

Pár slov navíc o hygieně a správném spaní je nad rámec obsahu učiva v kapitole ložní a stolní prádlo. Tato podkapitola je určena jen jako doplnění tématu.

Desatero rad pro zdravé spaní

Anatomicky správná poloha těla. Při spánku musí být páteř podepřena ve svém přirozeném fyziologickém tvaru jak v poloze na zádech, tak v poloze na boku. Při spánku se musí uvolnit ploténky, svalstvo, velké klouby i vnitřní orgány

Rovnoměrné podepření těla. Správná matrace musí vyhovovat přirozeným zakřivení těla, tj. v místech vyvýšení (ramena, boky) musí ustoupit a naopak v místech, kde je potřeba kontury těla vyplnit (úzký pas) toto vypodložení provede. Nesmí totiž docházet k extrémním bodovým tlakům, aby nebyl narušován krevní oběh.

Matrace podélně přizpůsobivá tělu, ale příčně tuhá. Tělo nesmí být hluboce zabořeno a ležet v dolíku v příliš měkké matraci. Matrace musí umožňovat snadné otáčení a změnu polohy bez narušení spánku.

Při výběru matrace dbejte na to, aby ji bylo možno přizpůsobit hmotnosti osoby. Velikost matrace musí odpovídat vnitřním rozměrům postele. Postel by měla být alespoň o 25 cm delší než naše výška a široká 90 cm (dvojlůžko 160cm)

Konstrukce matrace i postele musí umožňovat přístup vzduchu k tělu.  Při spánku kromě potu vylučujeme další látky z těla, proto musí být zajištěno dostatečné větrání. Je žádoucí, aby se lůžkoviny nezastýlaly a mohly přes den větrat.

Matrace musí zajišťovat optimální tepelnou pohodu, to znamená, že tělo se nesmí přehřívat ani podchlazovat. Důležité je ložnici nepřetápět, ale nesmí v ní být chlad a průvan.

Veškeré použité materiály (lůžkoviny, podložky, matrace, nosné rošty, korpusy postelí)musí být zdravotně nezávadné, pokud možno přírodní.

Matrace by měla být rozebíratelná z hlediska čištění nebo by měla mít alespoň snímatelný potah, umožňující praní nebo čištění.

Postel umisťujeme do dostatečně velké místnosti, aby byl zaručen stálý přísun kvalitního vzduchu. Z tohoto důvodu je nevhodné zřizovat místo pro spaní pod stropem (platí jak pro dospělé, tak pro děti). Jednou částí by měla postel přiléhat ke stěně pro zvýšení pocitu bezpečí

Při výběru lůžkovin, postele a dalšího zařízení ložnice dáváme přednost uklidňujícím nedráždivým barvám. Do ložnice by neměl pronikat vnější hluk nebo umělé světlo.

Stlaní a roztoči

Stlaní postele je pro většinu z nás znakem pořádku a dobrého vychování.  Na druhou stranu rezestlaná postel vytvoří dost nehostinných podmínek pro roztoče, kteří jinak obývají postel a živí se mikroskopickými kousky odumřelé kůže. Se studií, která říká, že neustlané lůžko sice vypadá neatraktivně a zanedbaně, ale ve výsledku je mnohem hygieničtější a zdravější než lůžko důkladně ustlané, přišli již před časem vědci z Kingstonské univerzity v Londýně. Podívejme se na to, čím je tato možná neprávem opomíjená vědecká studie podložena. O existenci roztočů v našich postelích asi nikdo nepochybuje. V průměrné posteli jich může být až 1,5 milionu, a to dokáže člověku způsobit značné zdravotní problémy. Tito miniaturní tvorové se živí odumřelou kůží z lidského těla a produkují nezanedbatelné množství alergenů, které lidi po celou dobu spánku nevědomě inhalují. Zdrojem alergenů a zdraví škodlivých látek není nic jiného než roztočí výkaly. O tom, že postel plná roztočů pro člověka skutečně není zdravá, asi není třeba nikoho zdlouhavě přesvědčovat – způsobují třeba alergie a astma.

Lidé se proto snaží snížit počet nezvaných hostů ve svých postelích různými způsoby. K dostání je množství různých druhů protiroztočových povlaků a podobně, které fungují na bázi hustě tkaných mikrovláken. Dokonce i membrány z nanovláken. Textilie jsou tak husté, že jimi nedokážou proniknout ani 0,1 milimetrů velcí roztoči. Počet roztočů se ale dá podle studie snížit i mnohem jednodušším způsobem. Roztoči totiž mají jednu velkou slabinu, kterou si vědci dobře uvědomují a na níž stojí celé tvrzení, že neustlaná postel je pro malé vetřelce mnohem horší. Jejich nevýhoda spočívá ve způsobu přijímání vody. Roztoči totiž vodu přijímají zvláštním způsobem, a jsou proto závislí na vysoké vlhkosti vzduchu. Voda se do jejich těl dostává prostřednictvím malých žláz, které ji dokážou vstřebávat pouze ze vzduchu, nikoliv přímo. „Něco tak jednoduchého, jako ponechání postele v jejím původním stavu celý den, může zbavit povlečení a matraci vlhkosti, a vystavit tak roztoče smrtelné dehydrataci,“ vysvětlil princip této teorie doktor Stephen Petrlove z Kingstonské univerzity. Zajímavý poznatek vychází z pokusu, v jehož rámci vědci sledovali 36 postelí v britských domácnostech a zkoumali vliv běžných každodenních rutin na velikost populace roztočů. Protiroztočový povlak je možná také řešení, ale stěží tak levné, jednoduché a pohodlné.

čerpáno z: Lukáš Marek, časopis Šifra