Pokrývky hlavy

Stránky: E-learningový portál Technické univerzity v Liberci
Kurz: KHT/TZ3 - Textilní zbožíznalství 3 (2018)
Kniha: Pokrývky hlavy
Vytiskl(a): Nepřihlášený host
Datum: čtvrtek, 2. května 2024, 11.51

Popis

Pokrývky hlavy, názvosloví, typologie, rozměry pokrývek a výroba.

1. Pokrývky hlavy - úvod

Pokrývky hlavy mohou být různého tvaru,  velikostí i účelu použití. O tom bude pojednáno v dalších kapitolách.

Klobouk (nakonec i jakákoliv pokrývka hlavy)  je tak starý jako je déšť, zima, kroupy, vítr, chlad nebo slunce. Chrání hlavu nositele proti povětrnostím podmínkám, ale postupně  pokrývky získávaly i další využití.

V nedávné minulosti byl klobouk atributem společenského postavení. Byly doby, kdy nebylo myslitelné vyjít na ulici bez klobouku. Smeknutím klobouku muž doprovázel nebo nahrazoval pozdrav, byl tak určitým projevem úcty. Jaký význam má pokrývka hlavy vyplývá i ze starých českých přísloví: "Nechte na hlavě! Klobouk dolů. Ten má pod čepicí."

Klobouky a ostatní pokrývky hlavy mohou být z rozličných materiálů, textilních i netextilních. Jako ukázka je zde vyobrazen dětský klobouček  ušitý z papírových stuh a opatřen symboly údržby (jsou s chybou, nejdete ji?). Další ukázkou je kožešinová čepice.

klobouk papírový   kožešinová čepice  

obr. klobouk šitý z papírových stuh                                   obr. kožešinová čepice

Pokud budete chtít studovat zahraniční zdroje, pojednávající o pokrývkách hlavy, tak je zajímavé názvosloví ve vybraných zemích. Všeobecně pokrývka hlavy se stříškou nebo krempou, ale i bez ní se nazývá klobouk. Naše slovo klobouk pochází z tureckého "kalabak" nebo tatarského "kalpak". Stejného původu je srbské slovo "klobuk". Polsko používá pro název klobouku  "kapelusz", Italové "capello. Západní a severní Evropa vychází ve svém názvosloví z germánského "hutt" nebo "huot" , z toho vychází dnešní německý "Hut".Španělský "pilón" je zřejmě odvozel z latinského  "pileus". Tyto výrazy platí spíše pro pánské pokrývky hlavy, dámské pokrývky mají celou dlouhou řadu různých názvů odlišné v různých zemích.

Klobouk je prostě zásadní, výrazný a zajímavý módní doplněk.

2. Historie

Historie

Prehistorické pokrývky hlavy byly zhotoveny z listů, trav a jiných přírodních materiálů. V létě sloužily proti dešti nebo slunci. Na zimu si lidé zhotovovali pokrývky z kožešin.

V antice začala být využívána k rituálům.  Každé období má pro svou dobu charakteristické pokrývky hlavy. Stačí se podívat na několik historických filmů, většina osob nosí specifické pokrývky odpovídající době, prostředí a společenskému postavení. Nelze obsáhnout celou dlouhou historii nošení pokrývek hlavy (není to ani podstatné ve zbožíznalství), ale uveďme několik nesouvisejících historických příkladů:

V Mezopotámii muži i ženy nosily jako ochranu před prachem a pískem čepici podobající se turbanu. V Egyptě se začaly nosit paruky, které rozdělovaly obyvatelstvo podle postavení. Vyráběly se z přírodních vlasů či rostlinných vláken. Poprvé se v tomto období objevuje koruna, kterou nosili králové. V Antice se muži před sluncem chránili plochým kloboukem, který byl plstěný nebo slaměný a vlněnou čepicí pílos, která se používala i jako čepice na spaní. Součástí oděvu se stala kukla cucullus. Římané při bojích  nosili kovové přilby.  Ve starém Římě byl klobouk symbolem svobody - pokud byl člověk propuštěn z otroctví, obdarovali jej  kloboukem. V Byzancké kultuře u žen zůstává pokrývkou hlavy cíp od pláště a rouška, která byla prodloužena do závoje. Muži nosili kukly, roušky nebo kapuce. V období Gotiky vzniklo mnoho nových modelů pokrývek hlavy. Muži nosili různé klobouky, barety nebo kápě a ženy si různě ovinovaly roušky kolem hlavy a začaly nosit čepce. Známým ženským čepcem byl hennin, který byl protáhlý do špičky a byl dlouhý až 60 cm, potažený velmi jemnou hedvábnou textilií, často ozdobený různými točenkami, které mohly mít cípy sahající až ke kolenům, někdy až na zem  (u nás je znám jako pokrývka hlavy bílé paní).

henin 15. stol

obr. henin

V Renesanci začal být kladen důraz spíše na účesy. Avšak přes ústupek pokrývek hlavy v tomto období vznikl cylindr. Renesance byla také rozdělována podle území například anglická, španělská nebo francouzská a každá měla své typické pokrývky hlavy.  Také se v tomto období stává více oblíbenou pokrývkou věnec. Muži nosili barety, čapky, klobouky nebo kápě. Ženy nosily nejčastěji roušky, které jim částečně zakrývaly tvář a uvazovaly se přes čepce. Vznešené ženy nosily barety doplněné síťkou, často ozdobenou pštrosím peřím. 

klobouky - historie - renesance

obr. ukázka historických pokrývek zde z renesance

V období baroka je stále typickou mužskou pokrývkou klobouk, pro toto období zvaný respondent ozdobený peřím nebo liščím ohonem. Muži používali paruky, která byly zpočátku žluté nebo hnědé, ale postupem času se začala pudrovat  na bílo. Vzniká  třírohý klobouk, který se většinou nosil jen jako doplněk v podpaží, kvůli pudrovaným vlasům. Ženy nosily čepce ozdobené stuhami nebo krajkami. Také  účesy  si ženy chránily rozměrnou kapucí. V době Rokoka ženy nosily spíše malé čepečky, které jim doplňovaly účes. Muži  nosili třírohý klobouk, ze kterého se později vyvinul klobouk dvourohý. Vznikají zde koupací a spací čepice.

Historie nošení pokrývek hlavy v Českých a Slovenských zemích

Stejně jako ve světě i v našich zemím se střídaly módní vlny a trendy a zvyklosti v nošení pokrývek hlavy. Každá oblast má historií daný kroj a k němu nezbytnou pokrývku hlavy. Např. na Moravě bylo zvykem, že podle klobouku se na první pohled dalo rozeznat muže zadaného nebo svobodného.

krojové čepce jižní Morava                     historická pokrývka hlavy Podluží

obr. pokrývky hlavy - kroj jižní Morava           obr. ukázka krojových čepic z Podluží

Muži svobodní měli bohatě zdobený krojový klobouk, často s dlouhými péry, což bylo patrné oproti střídměji zdobených pokrývek hlavy u mužů zadaných. Stejně u ženské populace bylo zvykem nevěstu "začepit". Po svatbě to byl důležitý obřad, kdy se z mladé ženy stává vdaná paní, která již nosí čepec. Historie je skutečně bohatá, nelze definovat každé období. Zajímavým obdobím bylo období mezi dvěma světovými válkami, kdy bez klobouku nebylo vhodné vycházet v každou roční dobu.

klobouky na všech hlavách   klobouky jako nedílná součást oděvu v roce 1918

obr. klobouky v roce 1918 jako nedílná součást oděvu

Poválečná doba - doba socialistická - kloboukům nepřála, protože to byl znak nepřátel lidu. Ženy běžně vázaly na hlavu šátek a muži nosili spíše pracovní čepice

Dnešní doba

V současné době jsou pokrývky hlavy využívány zejména jako ochrana před slunce nebo mrazem, jsou součástí uniforem a pracovních oděvů, tedy slouží i k bezpečnosti člověka. Ve  státech či krajích s náboženskou vírou nosí pokrývky hlavy, kterou víra předepisuje. Ale aby se pokrývky hlavy používaly na rozdělování obyvatel podle postavení ve společnosti už dnes není zvykem. Paruky mají daleko širší využití, než v obdobích, kdy vznikly. V dnešní době slouží především nemocným lidem. Nosí je stále někteří soudci ve Velké Británii. Slouží také k příležitostem jako jsou karnevaly, tématické oslavy a jsou především využívány ve filmu a v divadlech. Co se týká klobouků, tak se nosí jako módní doplněk nebo tvoří důležitou součást oděvu pro speciální události, například dostihy. Klobouk je oblíbený doplněk v módním světě, návrháři jimi často doplňují své modely. 

Pokrývka hlavy má svá pravidla i v etiketě. Etiketa pro pokrývky hlavy vychází ze starého rytířského zvyku. Muži vždy smekají klobouk při vstupu nebo při seznamování či zdravení, jiná pokrývka se smeká jen při vstupu do budovy. Ženy si klobouk mohou sundat až tam, kde si budou moci vlasy upravit. U jídla nebo v divadle ho však nemohou na hlavě mít vůbec, ale ve společenském prostředí  může mít  žena po celou dobu klobouk na hlavě. Pokud má však žena na hlavě unisex pokrývku hlavy, tak pro ni platí stejná pravidla jako pro muže.

 

3. Typy pokrývek hlavy - názvosloví

Pokrývky hlavy lze jednoduše rozdělit podle nositele na pánské, dámské, dětské a kojenecké.

Hlava je u člověka nejdůležitější. Na hlavu se díváme při setkání, kdy  odhadujeme s kým máme tu čest. Pokrývka hlavy patří tedy většinou k jednoznačné identifikaci člověka a k jeho zařazení do společnosti.  Dělení pokrývek hlavy je možné dle profesí - kuchař, kominík, myslivec, voják, policista, zdravotník atd. I na sporty jsou speciální pokrývky hlavy jako např. golfové čepice, sportovní kšiltovky, čelenky a nesmíme zapomenout na ochranu hlavy před úrazem u některých sportů jako je lyžování nebo cyklistika.

Některé pokrývky hlavy se nosí příležitostně (svatby, dovolená, karneval), jiné mohou být použity každodenně (ochrana hlavy nebo jen vlasů, ochrana hlavy před zimou, sluncem apod.)

Některé názvy pokrývek hlavy jsou všeobecně známé. Názvosloví vychází jak z historie, tak z tvaru a účelu použití. V této kapitole jsou uvedeny názvy, které se používají v dnešní době a v našich krajích. Základní názvosloví uvádí ČSN 80 7002 Oblečení a doplňky oblečení, 1993:

Čepice - je šitá, háčkovaná nebo pletená, modelovaná do různých tvarů [3] Čepice může být s bambulí, s ohrnutým lemem. Speciální čepice jsou určeny k různým účelům, např. koupací čepice nebo čepice k ochraně  vlasů při práci (pro zdravotní personál na operačních sálech, pro pracovníky připravující jídlo apod.)

čepice růžová       koupací čepice

obr. čepice s bambulí                             obr. čepice koupací

Štítková čepice (kšiltovka) je čepice se štítkem (kšiltem), může být vyrobena šitím, pletením, háčkováním a používá se jak ke sportovním účelům, tak k uniformám [3] Čepice se štítkem může být i v elegantním provedení pro běžné nošení viz obr. dámská čepice se štítkem.

čepice se štítkem

obr. dámská čepice se štítkem (kšiltem)

Kukla - přiléhavá pokrývka hlavy, která přiléhá těsně k hlavě i krku. Může mít otvory jen pro oči a nos nebo pro celou tvář. [3]

kukla dětská    kukla pánská, černá

obr. kukla dětská                                      obr. kukla pánská

Baretka, také baret - je plochá měkká pokrývka hlavy kruhovitého a nebo mnohoúhelníkového tvaru s mírně vyklenutným dýnkem a bez kšiltu (bez štítku) [3]

vojenský baret         dámský barte (Tonak)

obr. vojenský baret oboustranný          obr. dámský baret pletený (firma TONAK)

Kulich - přiléhavá měkká pokrývka hlavy z pleteniny, zakončená lemem [3]

čepice šedá    čepice s bambulí

obr. kulich

Lodička - čepice lodičkovitého tvaru bez štítku (kšiltu), může být plstěná nebo šitá. Ale může být i jednorázová z papíru, viz. foto. Používá se k uniformám (letušky, vojsko), ale i na civilní účely.

lodička - letuška   lodička vojenská   lodička jednorázová papírová    

obr. ukázka různých typů lodiček (pro letušky, vojsko, jednorázová papírová)

Ušanka - zimní čepice s náušníky. Může být pletená, šitá s textilních materiálů nebo kožešin, ale může být i v kombinaci těchto materiálů. Vždy kryje uši, může mít štítek (kšilt)

ušanka dětská        ušanka pletená KAMA

obr. ušanka dětská                                  obr. ušanka pletená (česká firma KAMA)

Beranice - (dříve se také nazývala papacha) je vysoká pánská čepice, která má oválné dýnko a dva boční díly. Zpravidla bývá z ovčí kožešiny (odtud beranice) a je opatřena podšívkou.[3]

beranice, papacha        papacha - Kazach

obr. beranice - papacha z kožešiny karakulské ovce (typická pro Kazachy)

Čepeček - pokrývka hlavy pro kojence a batolata různého tvaru, střihu i zhotovení [3]

čepička kojenecká

obr. kojenecký čepeček

Čepec - pokrývka hlavy, která se zavazuje nebo zapíná vzadu. [3] Je objemný, může být upevněn i pruženkou. Většinou se nosí k pracovnímu oblečení. (např. kuchař, operační čepce apod.)

čepec      pracovní čepec

obr. čepec                                                     obr. čepec pracovní z netkané textilie

Klobouk - pokrývka hlavy šitá (má hlavu a střechu) [3] nebo pokrývka plstěná (má hlavu a krempu)

  pánský klobouk         dámský klobouk plstěný            části klobouku

obr. pánský klobouk konfekcionovaný   obr. dámský klobouk plstěný                 obr. části kobouku

Klobouky šité mohou být z nejrůznějších materiálů: tkaniny, pleteniny, usně, kožešiny, netkané textilie. Splétané klobouky mouhou být loubkové, ze slámy, šustí i jiných přírodních materiálů. Klobouky plstěné mají většinou 4 různé povrchy. Jsou hladké (broušené), zámišové (s krátkým vlasem), velurové s delším vlasem a klobouky se speciálním velurem, kde se vlas pro svou délku musí česat (používá se např. u židovských černých klobouků s rovnou krempou). Více o plstěných kloboucích v kapitole výroba plstěných klobouků.

Štumpa - pokrývka hlavy, pletená nebo plstěná bez krempy, jen s přiléhavým ohrnutým okrajem nebo velmi malým okrajem místo krempy.

štumpa

obr. štumpa

Cylindr - specifický tvar vysokého válcového klobouku. Může být šitý, ale i plstěný. Původní cylindry byly v černé barvě. Velmi vysoké cylindry se dají složit, nazývají se klak.

cylindr šedý

obr. cylindr

Buřinka - je nástupce vysokých cylidrů. Když už jejich výška převyšovala možnosti usedání do prvních aut, vznikl úplně odlišný tvar, který byl ze začátku ve společnosti posměchem. Má specifickou nízkou kulatou hlavu a malou krempu, která se mírně zvedá. Původní buřinky byly pánské černé klobouky. Dnes nejsou výjimkou buřinky v dámském provedení.

Laurel a Hardy v buřinkách      buřinka modrá    buřinka dámská

obr. typy buřinek

Fez - pletená a zaplstěná nebo plstěná pokrývka hlavy (stejným výrobním procesem jako plstěné klobouky) ve tvaru komolého kužele v různých barvách a výškách, hladký nebo vyšívaný (pro vývoz vyrábí TONAK - Strakonice). Tento typ klobouků je vyráběn zejména pro arabské státy.

fez

obr. plstěný fez

Turban - pokrývka hlavy, která se vytváří namotáním dlouhého a úzkého kusu textilie. Turbany tohoto typu se nosí převážně v muslimských zemích. Pokrývky, které připomínají tvarem zamotaný pruh textilie se také nazývají turban. Může být jak pánský, tak dámský.

trban 1     turban šitý

obr. turban, původní použití              obr. turban dámský

Šátek - trojúhelníkovitý nebo čtvercový útvar textilie, který  může být tkaný z nejrůznějších textilních materiálů, ale může být vyroben i pletením nebo háčkováním. Šátek se váže kolem krku nebo na hlavu. Způsoby vázání jsou rozličné.

šátek         šátek na hlavě

obr. šátek a příklad vázání

Shemag - šátek  pro boj v poušti (pochází z oblasti Palestiny). Je to čtvercový šátek s třásněmi, většinou ve dvoubarevném provedení se vzorem kostka a s bordůrou. Váže se speciálním způsobem tak, abych chránil dýchací ústrojí před větrem a pískem.

shemag Palestina            shemag

obr. shemag

Paruky nahrazují vlastní vlasy nebo mění identitu člověka, často jsou využvány v divadle a u filmu. Mohou být z vlasů přírodních, z koňských žíní, ale převážně se vyrábí ze speciálních polyamidových monofilů s obchodním názvem Kanekalon.

paruka z lidských vlasůParuka z Kanekalonu

obr. paruka z rubu                              paruka z Kanekalonu

4. Výroba plstěných klobouků

Výroba plstěných klobouků je náročný proces.  Než vznikne ze srstí králíka nebo zajíce klobouk musí proběhnout více jak 100 operací, z nichž je většina prováděna ručně. V České republice je největší výrobce kolobouků Tonak a.s. v Novém Jičíně

Nejdříve se připraví vlákenná surovina pro výrobu klobouku. Je snahou ze srsti  odstranit pesíky a méně kvalitní části srsti. Pesíky se odstraňují rupováním (vytrháváním) nebo stříháním.  Na výrobu hladkých dámských kloboučků se používá jen jemná podsada. Pro lepší plstnění vláken se provádí moření celých kožek - pomocí kyseliny dusičné nebo chlorovodíkové.  Po namoření určité části vláken se celé kožky se před dalším zpracováním suší.

sušení kožek v sušícím stroji

obr. sušení kožek před dalším zpracováním

Srst se  z kůže odřeže, roztřídí dle barvy. Bílá barva se používá k obarvení na světlé tóny, je je tím vzácnější, než barvy šedivé, hnědé a černé. Dále se vlákna čistí profukováním, kdy hrubá vlákna klesají ke dnu a jemná podsadová vlákna se smíchají v tzv. kloboukovou hmotu. Tato hmota se musí  nechat odležet. Pro různé typy klobouků jsou tyto směsi různě namíchány podle potřeby. Pásky králičí kůže bez srsti jsou cenným odpadem, který se používá jako hnojivo a TONAK má na to patent.

Následuje výroba prvního polotovaru tzv. plástu. Plástění se provádí na plástících strojích.

plástevna              plástící stroj

obr. plástíci stroje v Tonaku                   plástící stroj, v popředí prázdná forma a forma s plástem

Určitý objem vláken (na každý kloboukový model je potřeba jiné množství hmoty)  se pomocí lištového pásu přesouvá do podtlakové komory. Pod děrovaným komolým kuželem (formou) je odsávání, které nasává shora padající vlákna na plášť děrované formy. Pomocí otáčení formy a podtlaku je nanesena stejnoměrná vrstva kloboukové hmoty (vláken), která je na závěr pokropena horkou vodou. Mokrý plást se odstředí a již v průběhu odstřeďování prebytečné vody začíná proces plstění plástu.

Dalšími následujícími operacemi je valchování na válcových i mnohováslcových strojích. Valchování se provádí při současném působení páry, tepla, tlaku a pohybu. Z velkého plástu se postupně zaplsťováním stává menší poloprodukt  - šišák nebo kaplína. Šišák je určen pro výrobu klobouků s krempou, kaplína je větší a širší - je určena pro výrobu klobouků s velkou krempou.  Následně se provádí úpravy rozměrů a to roztahováním nebo následným dodatečným plstěním.

Šišáky a kaplíny se barví ve speciálních tlakových barvících strojích. Šišáky  i kaplíny jsou plstěné polotovary pro práci modistů. Ke konečnému tvaru klobouku je zapotřebí ještě mnoho dalších operací. Dle potřeby se šišáky tuží, vytahuje se krempa, tvaruje se hlava a kloboukům se dává tvar pomocí dřevěných forem. Na těchto formách se tvar "zapéká" do požadovaného tvaru a velikostí. Poslední povrchovou úpravou před dohotovení klobouku jsou povrchové úpravy jako je  opalování, broušení pomocí smirkového papíru, kartáčování a česání, naškrabování vlasu pomocí žraločí kůže nebo hlazení. Tyto operace jsou řazeny dle potřeby, dle potřebného konečného vzhledu povrchu klobouku.

TONAK vyrábí celkem čtyři hlavní typy povrchu klobouků jsou to:

hladký povrch - s opalovaným a broušeným povrchem, zejména pro dámské klobouky

zámišový povrch - s jemným, velmi krátkým sametovým vlasem

velurový povrch -  s delším vlasem - použití např. pro pánské klobouky

speciální velur - velmi dlouhý, ležatý vlas, sčesaný na jednu stranu, používá se např. u židovských klobouků

Zvěrečné operace výroby hotového klobouku je zdobení, přišívání potního pásku, eventuelně podšívkování. Některé klobouky jsou opatřeny šňůrkou k upevnění pod krkem nositele.  Klobouky jsou opatřeny dále etiketou s výrobce a velikostí klobouku. 

Výroba plstěných klobouků je převážně ruční práce. Stejně jako před mnoha desítkami let se vyrábí klobouky i dnes. TONAK je dodnes hlavním výrobcem plstěných polotovarů (šišáků a kaplín) i hotových klobouků.    

zde historický film.

5. Velikosti a rozměry

Velikosti pokrývek hlavy jsou dány obvodem hlavy člověka.

Pružné, pletené pokrývky hlavy přesné velikosti neřeší. Klobouky odpovídají obvodu hlavy v místech, kde klobouk na hlavě sedí. Větší velikosti klobouků lze upravit pomocí potního pásku na velikost o něco menší tak, aby přesně a pevně seděla na hlavě.

tabulka velikostí klobouků      velikost klobouků

Velikost baretů se odvíjí od průměru horní kruhové části baretu. Velikosti jsou v palcích, celá čísla a celé číslo a polovina. Rozsah je po půl coulu od 7 do 12,5. To odpovídá průměru v mm od 178 do317 mm. Viz tabulka v přednášce této kapitoly.

Pro zajímavost je zde uvedeno měření částí klobouků a jejich polotovarů (šišák nebo kaplína). ČSN, ze které tyto údaje vychází je již zrušena, ale tyto rozměry se ve výrobě klobouků usí stále a několikrát proměřovat v průběhu zaplsťování.

měření částí klobouků

Šišák je polotovar určený pro klobouky s malou krempou, kaplína (kapelína) je širší a je určen pro klobouky s velkou krempou.

6. Použitá literatura

Použitá literatura:

1. Klobouky a pokrývky hlavy z přírodních materiálů - Muzeum Novojičínska. Muzeum Novojičínska [online]. Copyright © [cit. 31.12.2018]. Dostupné z: https://www.muzeumnj.cz/muzeum-klobouku/aktualni-akce-11/klobouky-a-pokryvky-hlavy-z-prirodnich-materialu.html

2. SOVÁK, Č. Z dějin klobouků 1969 ISBN neuv.

3. TONAK Klobouky a čepice, [cit.10.11.2018]  Dostupné z:  https://www.tonak.cz/

4. ČSN 80 7002 Oblečení a doplňky oblečení, 1993

5. KOPECKÁ, K. Popularizace textilních technologií – výroba klobouků. Liberec, 2005. Bakalářská práce fakulty textilní Technické univerzity v Liberci. Vedoucí práce Fridrichová, L., Ph. D.

6. KYBALOVÁ, Ludmila. Starověk. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1998. Dějiny odívání. ISBN 978-80-7106-142-7.

7. ŠPAČEK, L. Malá kniha etikety pro každý den. Praha: Mladá fronta, 2010. Malá kniha etikety. ISBN 978-80-204-2251-4.