Zdraví a determinanty

1. Definice pojmu zdraví, různé přístupy a pohledy

Při definování pojmu zdraví nacházíme celou řadu koncepcí, které vychází z různých interdisciplinárních pojetí ovlivněných sociokulturním prostředím.

Vývoj definicí zdraví se postupem času měnil. Ranné definice zdraví se soustředily schopnosti těla fungovat, tj. zdraví bylo považováno za stav normální funkce, který mohl být čas od času narušen nemocí. Toto dříve často citované pojetí zdraví jako pouhé nepřítomnosti nemoci je dnes překonáno, nelze se také omezit pouze na normální fungování těla.

Nejčastěji uváděná definice zdraví Světové zdravotnické organizace (WHO) pochází z roku 1946: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a ne jen nepřítomnost nemoci nebo vady“. (Preambule Ústavy WHO, jak byla přijata na Mezinárodní konferenci o zdraví, New York, 19. června - 22. července 1946; podepsána 22. července 1946 zástupci 61 států (Úřední záznamy WHO, č. 2, s. 100) a vstoupila v platnost dne 7. dubna 1948. 

Na toto pojetí zdraví je nahlíženo kriticky.  Např. opomíjí duchovní oblast člověka. Podle této definice není zdravým člověkem ten s menší fyzickou vadou, naopak zahrnuje jako zdravého člověka, který má vážnou poruchou v oblasti spirituální. Navíc je zde položen důraz na subjektivní pocity člověka, přičemž samotný pojem pohoda je neurčitý.

V roce 1984 WHO revidovala definici zdraví a definovala ji jako „míru, v jaké je jednotlivec nebo skupina schopna realizovat aspirace a uspokojovat potřeby a měnit nebo zvládat životní prostředí. Zdraví je zdrojem pro každodenní život, nikoli cílem života“. Mentální, intelektuální, emocionální a sociální zdraví je spojeno se schopnostmi člověka zvládat stres, získávat nové dovednosti, udržovat vztahy, být odolný a schopný vést nezávislý život. 

Další definici zdraví vytvořil Seedhouse: „Optimální stav zdraví určité osoby závisí na stavu souboru podmínek, které jí umožňují žít a pracovat tak, aby byly splněny její realisticky zvolené a biologické potenciály.“ (Seedhouse 1995).  Je možné podle ní za relativně zdravého považovat i člověka na invalidním vozíku.

„Zdraví je celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí.“ (Křivohlavý, 2001, s. 40) Tato definice klade důraz na kvalitu života, která je velice důležitou kategorií a vlastně i měřítkem úspěšnosti zdravotní a sociální péče.

2. Determinanty zdraví

Základní skupiny determinant zdraví:

1. Životní styl (způsob života) – např. životní úroveň, sociální faktory, nezaměstnanost, způsob práce, stres, úroveň vzdělání, způsob stravování, pohybová aktivity, abusus drog či alkoholu, kouření, postoj k vlastnímu zdraví a péče o něj, osobní hygiena, sexuální chování, spotřební chování.
2. Životní a pracovní prostředí (ovzduší, voda, půda, hluk, elektromagnetické záření, klimatické podmínky, potravinový řetězec, výrobní technologie, pracovní prostředí, předměty běžného užívání, bydlení, služby, doprava, urbanistika).
3. Péče o zdraví a zdravotnictví (rozvoj medicíny a lékařské techniky, zdravotní politika, dostupnost zdravotní péče, zdravotnický systém, úroveň zdravotnictví, organizace financování a řízení zdravotnictví).
4. Individuální faktory a biologický (genetický) základ (vrozené vady, dispozice ke vzniku nemoci, úroveň intelektových schopností, rozdíly ve zdraví mužů a žen…).

Kvantifikace vlivu takto definovaných determinant na zdraví:

• faktory životního prostředí ovlivňují zdraví z cca 15-20 %
• genetické faktory z cca 10-15%
• skupina faktorů životního stylu celými 50%
• efektivita, kvalita a dostupnost zdravotní péče ovlivňuje zdraví cca z 10-15%.

Cestou k dosažení ekvity ve zdraví je ovlivnění či eliminace negativního působení jednotlivých sociálních determinant (Marmot, WHO, 1998):

1. Zdraví souvisí se sociálním gradientem. Vyšší vzdělání, příjem, lepší bydlení a společenské postavení snižuje až 2x riziko závažného onemocnění a předčasného úmrtí.
2. Stres poškozuje zdraví. Dlouhotrvající stres a dlouhotrvající stresová reakce vede k vyčerpání organismu, zejména imunitního a kardiovaskulárního systému, projevy: únava, podrážděnost –deprese –agrese –fobie; bolesti hlavy, vysoký krevní tlak, nespavost, sexuální poruchy, onemocnění, KVO, nádorová, metabolická; infekční onemocnění.
3. Zdravotní a sociální podmínky v dětství ovlivňují další zdravotní osud jedince. Poruchy růstu a chudá emoční podpora v raném dětství a před narozením vedou k oslabení tělesných, kognitivních a emočních funkcí.
4. Chudoba a sociální izolace zkracuje život.
5. Stres na pracovišti zvyšuje riziko nemocí.
6. Jistota zaměstnání zlepšuje zdraví, nezaměstnanost je příčinou nemocí a předčasných úmrtí.
7. Sociální opora a sociální kontakty zlepšují zdraví.
8. Spotřeba alkoholu, cigaret a drog je ovlivňována sociálním prostředím.
9. Zdravé potraviny jsou politickým problémem. Výživa je sociálním faktorem (nedostatek x nadbytek, závadnost x nezávadnost, nízká nutriční hodnota x kvalita, konzervace x čerstvý zdroj), sociální gradient ovlivňuje stravovacích návyky.
10. Zdravá doprava, to je chůze, jízda na kole a dobrá veřejná doprava. Doprava ovlivňuje tělesný pohyb, nehodovost, sociální kontakty a životní prostředí (znečištění ovzduší, hluk).