Výběr, řízení a monitorování pohybových aktivit

1. Doporučení

2. Kritéria výběru pohybového zatížení

Věk

Při posuzování věku je důležitý biologický věk více než kalendářní.  Jestliže se věk biologický výrazně liší od věku kalendářního, je nutné k příslušným jedincům přistupovat individuálně a posuzovat jejich výkonnost dle upravených norem. Rozdíly oproti kalendářnímu věku mohou činit až ± 3 roky.

Podle metod určení biologického věku rozlišujeme věk kostní, zubní, proporcionální. 

Kostní věk

Pro určení kostního věku využíváme stupně osifikace kůstek zápěstí. 

Obr. 1 Příklad osifikace zápěstních kůstek (upraveno dle Matiegka, 1927, 164)

Zubní věk

Stupeň vývoje je možné stanovit také na základě počtu (případně i stupně) prořezávání zubů. V prořezávání jsou známé dva základní typy: evolučně progresivnější I – typ začíná prořezávání od Incisidu a M – typ od Moláru. Zuby v dolní čelisti se prořezávají zhruba o půlrok dříve. Věk v tabulkách je uveden v rocích a měsících.

Tabulka 1 Odhad zubního věku (Matiegka, 1927)

U dospělých biologický věk souvisí úzce s pojmem „physical fitness age“, (Nakamura et al., 1989). Podle Institutu preventivní medicíny v Leidenu se biologický věk posuzuje baterií testů, mezi položky patří např. práh vnímání vysokých frekvencí zvuku, zraková ostrost, schopnost rozlišení obrazců, reakční časy, maximální dechová frekvence při zátěži, maximální spotřeba kyslíku při zátěži, maximální systolický tlak při zátěži, vitální kapacita plic, hodnocení změn zraku a sluchu.

3. Kritéria výběru pohybového zatížení

Zdravotní stav

Hodnotí lékař - vychází z úrazovosti a nemocnosti, klinického vyšetření, antropomotorických vyšetření, genetických, biologických, fyziologických faktorů, motorického vývoje, mentálních předpokladů a způsobu výchovy. Rozlišujeme relativní a absolutní kontraindikace pohybových aktivit. Mezi ty realtivní patří: počáteční fáze rekonvalescence po akutních chorobách, známky přetrénování, neléčený a nezjištěný stav patologické únavy, stavy lokálního přetížení jako např. tenisový loket, oštěpařské rameno, hypertenzní choroba, nadváha nad 20% připočítatelné hmotnosti, thyrreopatie a některé další endokrinopatie, alergické stavy, angina pectoris a všechny formy ischemické choroby, kolapsové stavy.

K absolutním kontraindikacím patří akutní choroba nebo chronické onemocnění v akutní fázi, choroby, u nichž zvýšení metabolismu může negativně ovlivnit jejich průběh, oběhová insuficience, zejména srdeční, ale i periferní, ischemická choroba srdeční, poruchy srdečního rytmu, vrozené srdeční vady se závažnými poruchami hemodynamiky, těžší endokrinní choroby, kolapsové stavy nejasné etiologie, nechuť nebo odpor ke společné práci při pohybové aktivitě, zánětlivé procesy s rizikem diseminace, poruchy funkce po úraze, zhoubné nádory ve fázi léčby (Kučera aj., 1998).

Očekávaný přínos

- Kardiovaskulární zdatnost, flexibilita, síla, kombinace, snížení hmotnosti.

- Získání, rozvoj, udržení, znovuzískání určitého stupně tělesné zdatnosti => zdravotně (léčebná tělesná výchova, zdravotní TV) nebo výkonově, všeobecně nebo speciálně.

- Zdravý jedinec, pohybová aktivita součástí procesu výchovy a má zejména preventivní účinky, dále jedinec s vysokou pohybovou potřebou, jedinec s nízkou pohybovou potřebou (vrozenou v získanou způsobem výchovy nebo prodělanou chorobou či úrazem), jedinec oslabený nebo pohybově nedostatečně vybavený (obézní, astenický, s vrozenými oslabeními a deformacemi, po proběhlém onemocnění, po úrazech), jedinec po proběhlé chorobě, úrazu nebo v době rekonvalescence (doplnění doléčovacího procesu), jedinec v doléčovacím procesu (pohyb je přímou součástí komplexní terapie nemoci v akutním nebo chronickém stádiu) (Kučera et al., 1997).

Sociální podmínky a vnější vlivy

Výběr konkrétního typu pohybové aktivity je nutné podřídit materiálnímu vybavení, dostupnosti sportovišť a jejich vhodností, fyzikálním a klimatickým faktorů (teplota prostředí, relativní vlhkost, tlak a proudění vzduchu, sluneční záření, nadmořská výška), denní době a cirkadiálním rytmům (Placheta, 1999).

Předchozí pohybová zkušenost

U volby pohybové aktivity vycházíme vždy z úrovně specifické adaptace jedince. Hodnotíme zejména úroveň pohybových dovedností a stav svalového aparátu a dále event. rychlostní, vytrvalostní, obratnostní připravenost. Vždy respektujeme obecné principy posloupnosti v kvantitě i kvalitě.

Psychologické faktory

Zahrnují znalost zdravotního efektu činnosti, prožitek, vlastní postoj k aktivitě-činnosti, bariéry a vlastní zisk z aktivity objektivně i subjektivně hodnocený jedincem, např. svalová síla a vytrvalost.

Časový faktor

V současné době se jeví tento faktor jako jeden z klíčových, který ovlivňuje možnosti provádění volnočasových pohybových aktivit.

4. Charakteristika pohybového zatížení

Charakteristika pohybového zatížení - typ

• Aerobní cvičení.
• Flexibilita.
• Silový trénink.
• Pohybové programy na úpravu tělesné hmotnosti.

Charakteristika pohybového zatížení - Intenzita pohybového zatížení

Intenzita cvičení je pojem běžně užívaný, často však vychází z různých teoretických základů a tak nacházíme v odborné literatuře pod stejným pojmem různé významy. Vyjadřuje sílu zátěžového podnětu. Nízká intenzita cvičení nemusí mít dostatečnou fyziologickou účinnost, vysoká pak může naopak způsobit poškození.

Lze ji vyjádřit absolutně výkonem např. ve wattech nebo relativně, např. v % maxima srdeční frekvence. 

O tréninku pod anaerobním prahem platí, že čím větší intenzita zatížení, tím větší vliv na:

Objem pohybového zatížení

Celková suma zátěžových podnětů ve cvičební jednotce nebo i delším cvičebním cyklu.

Může být vyjádřena např.: jako délka zatížení vyjádřená v časových jednotkách, jako suma trvání jednotlivých úseků, sérií, jejich opakování ve cvičební jednotce.

Úplné minimum – 20 minut, Optimum 30–45 minut, Maximum 1 hod. Platí pro optimální intenzitu zatížení (při nižší intenzitě se doba prodlužuje.

Frekvence

Je velmi důležitý parametrem pro účinek pohybového programu. Vyjadřuje počet cvičebních jednotek v časovém intervalu, nejčastěji počet jednotek v týdnu.

Víc než 95% zlepšení aerobní kapacity je dosaženo už při frekvenci tréninků (FT) = 3 - 4. Přidání jednoho až dvou tréninků má význam pouze pro vrcholové sportovce. Frekvence zranění pohybové soustavy se zvyšuje exponenciálně s TF (jeden den volna mezi tréninky je nezbytný, zejména pro začínající). 

5. Obecná doporučení pro sestavování intervenčních pohybových programů