DETERMINANTY MEDIÁLNÍ VÝCHOVY - studijní text

1. Úvod

Vliv médií na jedince je velmi individuální. Stejně individuální musí být i mediální výchova, aby mohla být skutečně efektivní a úspěšná. Úspěšnost naplňování výchově vzdělávacích cílů stanovených mediální výchovou, vlastní průběh výuky, jeho kvalita, možnosti a způsoby práce jsou determinovány mnoha faktory. Lze je shrnout do tří základních oblastí:

1) dostupnost a technické možnosti médií, a způsoby využívání těchto možností pro sdělování mediálních obsahů, využitelnost jednotlivých médií a obsahu jejich sdělení pro účely výuky, vybavení školy technickými prostředky

2) postoje žáků a jejich rodičů k jednotlivým médiím, životní styl rodiny - rodinné zvyklosti ve vztahu k médiím, motivace k celoživotnímu vzdělávání

3) postoje učitelůk médiím a možnostem jejich využívání ve výchovně vzdělávacím procesu, vzdělání učitelů a jejich zkušenosti, znalosti a dovednosti v práci s ICT   a masově komunikačními prostředky 

2. Média jako partner výchovy

Shrneme-li otázky charakteru působení médií na člověka a společnost, můžeme vytýčit dvě základní oblasti negativního působení masmédií:

Masmédia se mohou stát a stávají se prostředkem manipulace a mohou být kontraproduktivním „partnerem“ výchovy.

Naopak ale můžeme do dvou oblastí shrnout dvě nesporná pozitiva:

média mohou usnadňovat prezentaci umění a kultury, přibližovat umění lidem a stát se jedním z prostředků rozvoje kulturnosti společnosti. A mohou být významným spolupracujícím partnerem výchovy a šíření osvěty a  vzdělávání.

Novým problémem, který je nutno řešit v souvislosti s výchovou a vzděláváním na počátku nového tisíciletí, je vznik a existence tzv. infosféry a kyberprostoru. Tento fenomén přináší nové jevy, které je nutno brát na zřetel a které musí řešit také pedagogika.

¨ Více k tématu infosféry a kyberprostoru:

JURSOVÁ, Jitka. Nové úkoly ve výchově spojené s　pronikáním člověka do infosféry a kyberprostoru - média jako součást života dětí. Knihovna plus [online]. 2010, č. 2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus102/jurs.htm>

 Literatura k tématu

BERÁNKOVÁ, R. Jak děti vnímají reklamu. Propsy, 4. roč., 1998, č. 7, s. 10-11.

JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003

SAK, P. a kol. Člověk a vzdělání v informační společnosti: vzdělávání a život v komputerizovaném světě. Praha: Portál, 2007

SAK, P., SAKOVÁ, K. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis, 2004. 

2.1. Masmédia jako prostředek manipulace

Podle sociologických výzkumů (SAK, 2007) tráví v současnosti lidé dvě třetiny svého disponibilního času s médii. Už samotný tento fakt dává médiím obrovskou moc ovlivňovat život člověka a společnosti. Nejvíce vystupuje do popředí možnost využití médií k celoživotní ideové a politické manipulaci.

Média se díky svému rozšíření a vlivu stala mocným nástrojem společenské konformity – mainstreamová média (média hlavního proudu) jsou ve svých prezentacích a interpretacích událostí a politických otázek konformní s vládnoucí elitou. Do mysli a myšlení konzumentů pak vtiskávají obsahy, které nejsou odrazem skutečných událostí, ale jejich přetvořeným obrazem – mediálním světem.

Mocenské elity (politické, ale také např. církevní, vojenské nebo ekonomické) si vždy uvědomovaly a uvědomují moc médií. Proto jsou lidské dějiny plné příkladů snah o regulaci moci médií – na jednu stranu snah o omezení volnosti jejich působení, projevujících se jako cenzura, na druhou stranu naopak snah o využití médií k propagaci a prosazování vlastních ideologických cílů v podobě propagandy. Příkladem z nedávné minulosti je důmyslný centralizovaný systém médií a systém kontroly, řízení a ovlivňování obsahu médií v naší zemi v komunistickém režimu, vedoucí k ideologickému ovlivňování občanů, k manipulaci a psychickému nátlaku.

Největší moc vytvářet mediální obraz společnosti podle vlastního záměru a přímo ovlivňovat vědomí, názory, postoje a jednání lidí, má televize. Je to nejmasovější médium. Disponuje prostředky k tomu, aby mohla upravovat i zcela deformovat obraz reálných událostí. Může upravovat výpovědi lidí. Může vydávat uměle vytvořené, sehrané situace za skutečné. Často stačí pouze k příslušnému obrazu přidat promyšlený komentář.

V sociologických studiích se často připomínají tyto účinky (JIRÁK–KÖPPLOVÁ, 2003, s. 180-184):

Zesilující účinky– záměrným věnováním více pozornosti nějakému tématu v médiích se zvyšuje vědomí důležitosti tohoto tématu.

Potvrzující účinek– opakováním vykonstruovaných fakt (nejlépe ve více médiích) přijme adresát sdělení jako pravdu.

Zpětný účinek – svou přítomností na místě událostí mohou média průběh této akce ovlivnit.

Trivializace – složitá témata se záměrně redukují, protože hlavní snahou je upoutat a udržet pozornost co nejširšího publika.

Nastolování agendy– média ovlivňují to, o čem lidé přemýšlejí i jak o tom uvažují, podobou sdělení: např. absencí plurality názorů, manipulací s fotografiemi a obrazovým materiálem, umístěním sdělení (místem na stránkách tisku, časovým umístěním ve  vysílání – např. posloupností sdělení ve zpravodajství nebo umístěním v hlavním vysílacím čase),  předkládáním nepravdivých, falešných důkazů, zatajováním některých informací, nereagováním na určité zveřejněné informace, prosazováním určitých osob tím, že se jim dává více prostoru, záměrným přiřazováním hodnotících výrazů („tyto extrémní politické strany“ ) atd.

Lavinový účinek – médium vytvoří falešnou představu o realitě, tato už zkreslená podoba se pak dále přejímá a rozvádí v dalších médiích a jako již akceptovaná následně ovlivní postoje k realitě

Sekundární viktimizace – člověk, který se stal obětí trestného činu, se stane předmětem zájmu médií, obětí se tak stane podruhé (jako terč obtěžování novinářů a  v důsledku toho i nechtěného zájmu okolí, dokonce např. i odmítání a pohrdání

Nejmarkantnějším příkladem manipulace médií diváky a posluchači v komerčních médiích je uvádění reklamy. Svou jednoduchostí, stereotypností a atraktivností podání jsou reklamní šoty schopny ovlivnit posluchače v masovém měřítku. Se znalostí psychologie dokážou tvůrci reklamy přesně zasáhnout obsahovým zaměřením i způsobem ztvárnění cílovou skupinu posluchačů, od dospělých po nejmenší děti. Umísťování reklamy do nejsledovanějších časů, těsně před pořady, a dokonce opakovaně přímo do pořadů ještě umocňuje účinnost reklamy. Nepochybně nejzákeřnější je reklama zaměřená na dětského diváka. Přitom by bylo chybou domnívat se, že na dětského diváka jsou zaměřeny pouze reklamy na zboží, které je určeno dětem. Naopak – reklamní průmysl se snaží už v dětech vytvářet vazby na určité značky zboží pro dospělé – od bank, aut, elektroniky a potravin až po cigarety a alkohol. Děti si tak zafixují množství obchodních značek dřív, než se naučí číst! Reklama navíc utváří styl, v němž určitá značka oblečení, obuvi, kosmetiky je nutná pro identitu mladého člověka. Přestože 85% desetiletých dětí ví, že úkolem reklamy je prodat nabízené zboží a jen 10% jich věří tomu, co reklama říká, každodenní zkušenost ukazuje, jak vysoce je její manipulativní působení účinné.

Největší nebezpečí tkví právě ve všudypřítomnosti reklamy. P. Sak vidí její zhoubnost v tom, že pro manipulaci člověkem vytváří lživý „reklamně mediální svět“. Přirovnává ji k znečišťování ovzduší a nazývá ji společně s upoutávkami a sponzorskými vzkazy za „mediální smog“ – stejně jako znečištěné ovzduší způsobuje trvalé zhoršování životního prostředí, reklama způsobuje zhoršení kvality života v mentální a sociální „krajině“ - změny hodnot, sociálních norem, konzumní způsob života.

Soustavným působením na myšlení lidí je negativně ovlivňováno estetické cítění, vkus a životní styl. Z hlediska výchovy je vyloženě nebezpečné nemorální, bezohledné jednání tvůrců reklamy, kteří ve snaze zaujmout a efektivně „zasáhnout“ svůj cíl, využívají jakékoli prostředky, citlivě zasahující dětskou psychiku, a někdy se dostávají zpracováním reklamy až do vědomého rozporu se společenskými normami (viz např. reklama na nátěr a výsměšná odpověď staré paní ...“až budu příště natírat ten plot, vy už tady nebudete“, nebo reklama na fidorku, v níž se malé děvčátko násilím zmocňuje sušenky, po které touží - doplněná větou „když musíš, tak musíš“).

Přitom je reklama nevyžádaným, dokonce nechtěným sdělením, které vstupuje do života každého z nás víceméně proti naší vůli (nebo minimálně – ne z vůle příjemce): P.Sak a K. Saková např. prokázali empirickým sociologickým výzkumem, že reklama (a nejvíce televizní) je odmítána většinou české společnosti (2004)!

2.2. Masmédia jako spolupracující i kontraproduktivní partner výchovy

Jak už bylo řečeno, televize je díky svému charakteru audiovizuálního působení s dynamickým obrazem velmi atraktivním a přitažlivým prostředkem trávení volného času.  Má možnost přenášet prakticky ihned informace o dění z celého světa. Má vzdělávací potenciál (který však nebývá dostatečně využit): V současné době se může efektivně uplatnit v multikulturní výchově, výchově k evropanství a v sociálním učení každého člověka. Vhodné programy vedou k získávání znalostí o prostředí, v němž člověk žije, mohou pomoci i k růstu sebevědomí některých skupin (menšin, handicapovaných, nebo třeba žen v domácnosti), mohou posilovat společenské normy a hodnoty, poskytovat prostor k diskusi, nahrazovat interpersonální styk osobám, kterým v reálném světě z nějakého důvodu zdravotního či sociálního chybí, apod.

Na druhou stranu programové složení, komercionalizace, předkládání nevhodných vzorů a již zmíněné zobrazování sociálně nežádoucích jevů bez jejich zřejmého odsouzení přináší velké nebezpečí kontraproduktivního, a dokonce až destruktivního působení na výchovu mladých lidí.

Např. výjevy nabízené médii mohou vést k napodobování (často se uvádí v souvislosti s násilím a trestnými činy, ale týká se to dalších oblastí, zejména v utváření životního stylu). Tento problém se velmi citelně dotýká mladých lidí, kteří v moderátorech svých oblíbených pořadů, v mediálních hvězdách a také v reklamách nalézají vzory pro své jednání a postoje (od způsobu oblékání a mluvy až po postoje k tradičním hodnotám, kultuře, sociálním vztahům apod.).

Skutečnost, že obsahy televizních sdělení, zejména zobrazování násilí, mohou vést k napodobování a přímo ovlivňovat hodnotový systém a jednání mládeže, je zřejmá, velmi individuální je však míra tohoto ovlivňování. Masmédiím snadno podléhají jedinci na nižší intelektové či morální úrovni, lidé s nízkou motivací k vlastnímu seberozvoji, s nerozvinutými zájmy a neujasněným hodnotovým systémem, lidé ze sociálně slabých poměrů a nepodnětného prostředí, a zejména jedinci, kteří jsou na hranici nebo za hranicí sociální patologie. 

Intenzitu vlivu mediálních obsahů však neovlivňuje pouze předchozí výchova a sociální zázemí mladého člověka, ale z velké míry i média sama, takže sebedokonalejší výchova člověka ještě není zárukou zajištění jeho rezistence vůči mediálním vlivům. Z hlediska výchovy mladé generace se pozornost odborníků soustředí zejména na účinky násilných, sexuálně orientovaných a zneklidňujících či odpuzujících obsahů. V tom, jaký dopad budou mít tyto problematické obsahy na děti a mládež, sehrává velkou úlohu způsob jejich prezentace. Často např. bývá citováno pět podmínek formulovaných v r. 1998 americkým sociologem J. Federmanem (JIRÁK–KÖPPLOVÁ, 2003, s. 189), při jejichž splnění mohou být násilné obsahy dětem škodlivé:

násilník je prezentován jako přitažlivá, sympatická osoba

násilí je prezentováno jako ospravedlnitelné

násilí není nijak potrestáno (odporem, kritikou, trestem)

pro oběti má násilné jednání minimální důsledky (nebo následky nejsou nijak zohledňovány, zobrazeny)

násilí je prezentováno tak, že divákovi připadá realistické

Určitě jste si všimli, že v mnoha filmech není vlastně násilí součástí smysluplného příběhu, ale samoúčelem, film je na akčních násilných scénách vlastně vystavěn. Násilí bývá dokonce předkládáno jako jediný správný způsob vyřešení konfliktu a „kladná postava“ – sympaticky prezentovaný násilník – silou vítězí.

Pedagogika  nutně musí na působení masmédií reagovat a jejím velmi důležitým úkolem je hledat efektivní cesty výchovy, vedoucí k „otužování“ společnosti a zejména dětí a mladistvých vůči rizikům negativního ovlivňování lidí působením masově komunikačních prostředků.

3. Média a životní styl rodiny

Patrně nejsilnějším faktorem v tom, do jaké míry mohou média ovlivnit myšlení a jednání lidí, je výchova v rodině. A to nejen záměrné působení rodičů, ale (a možná především) to působení nezáměrné, které si rodiče leckdy neuvědomují:

• jestli dítě vídá své rodiče číst knihy, jestli si rodiče (spolu nebo s dítětem) o knihách povídají, knihy kupují, chodí do knihovny, mají doma knihovničku a které knihy v ní jsou
• jestli odebírají nějaký tisk a jak s ním nakládají
• jestli si vybírají programy v televizi nebo ji pustí automaticky při příchodu domů a nechají běžet jako kulisu
• jaké programy si vybírají
• jestli mají doma počítač (počítače) a k čemu je využívají, kolik času u počítače tráví
• co poslouchají v rozhlase a jakým způsobem ho poslouchají (záměrně vybrané pořady nebo pouštějí rádio jako zvukovou kulisu, jejíž obsah ve skutečnosti nikoho nezajímá)
• jakou vážnost přikládají reklamě
• jak tráví volný čas
• za co utrácejí peníze apod.

Hovoříme zde vlastně o životním stylu rodiny, který je určujícím faktorem pro to, jaké hodnoty a životní postoje zaujmou děti.

4. Postoje dětí k médiím

Více k této problematice - v power-pointové prezentaci, představující údaje z výzkumu.

Mediální výchova v jednotlivých obdobích vývoje osobnosti mladého člověka

Mediální výchova v batolecím a předškolním věku

Předpokady pro příznivý vývoj člověka se vytváří již od narození (dokonce již v prenatálním období dítě vnímá řeč matky a silné zvukové podněty z okolí). Dítě je od prvních dní svého života aktivním účastníkem komunikace s matkou  a jinými osobami, od raného období svého života reaguje na podněty z okolí a probíhají již procesy vývoje pohybů, vnímání, elementárního poznávání a myšlení, emocí, komunikace, pokládají se základy budoucí řeči, vytváří se vztahy k prostředí. V batolecím věku se rychle rozvíjí řeč, probíhá sociální učení. Dítě vnímá běh života svého domova a osob v něm a vytváří se tak základy vytváření vzorců chování. Již v tomto raném období života mohou tedy hrát roli v rozvoji osobnosti dítěte i takové jevy, jako puštěná televize, rádio, hudba (tiše – hlasitě, občas nebo denně, jak velký úsek dne). Již v tomto období dítě sleduje a vnímá pohyb obrazů na televizní obrazovce, vnímá uklidňující zvuky nebo dramatické, zneklidňující zvuky a křik apod. a reaguje na ně).

Dítě by tedy mělo vyrůstat v klidném, bezpečném prostředí, plném podnětů směřujících k němu. Komunikace matky a dalších blízkých osob s dítětem ve fázích jeho bdění by měla výrazně převládat nad zvuky a podněty, které kolem něj pouze „plynou“, pro spánek by mělo být zajištěné klidné prostředí bez rušivých vlivů včetně hlasitě hrající televize.

V předškolním věku se rozšiřuje slovní zásoba, vzrůstá zájem o naslouchání krátkým příběhům. V tomto období je pro rozvoj řeči a myšlení velmi důležité s dítětem hodně hovořit, číst mu a vyprávět, trpělivě mu naslouchat a rozprávět s ním. Dítě se zajímá o obrázkové knížky, o obrázky v časopisech i o televizní pořady. Televize vysílá pořady přiměřené tomuto věku – večerníčky, pohádky, animované příběhy, dopolední vysílání pro mateřské školy. Dítě je již schopno sledovat krátké pořady v televizi a aktivně na ně reaguje. Televize v tomto období může napomáhat zdravému vývoji dítěte, je však třeba respektovat specifika tohoto věku: Především je toto období charakterizováno konkrétním, názorným myšlením. Tomu by měly odpovídat i televizní programy, jejichž působení je dítě vystaveno. Začíná se také vytvářet základ ženského – mužského chování a ženských – mužských rolí. Dítě si osvojuje normy chování – a to sledováním a napodobováním dospělých a pozorováním toho, jak dospělí schvalují a odměňují nebo naopak odsuzují a postihují chování dítěte i druhých – sourozenců, dětí v mateřské škole, i postav v televizních příbězích. Formuje se elementární svědomí – rozlišování dobra a zla, správného a nesprávného chování. V tomto věkovém období je tedy dítě mimořádně citlivé k dějům kolem něj, včetně dějů v televizi. Vzhledem ke konkrétnosti svého myšlení však není schopno rozlišovat jinotaje, ironii, složité děje. Jeho uvažování je více emotivní, méně racionální. Zatímco pohádky a přiměřené příběhy mohou stimulovat vývoj jeho řeči a myšlení, vzorců a norem chování – jeho sociální učení, na druhou stranu může mít negativní, až zcela zhoubný vliv sledování pořadů pro dítě nevhodných. Přitom je třeba si uvědomit, že dítě vnímá dění kolem něj (a tedy i v televizi) i ve chvíli, kdy máme dojem, že je zcela zaměstnáno jinou činností – např. hrou.

Názornou ukázkou zneužívání dětské vnímavosti a emoční citlivosti v tomto věku je reklama, vkládaná před pořady pro děti a dokonce i přímo do těchto pořadů. Dítě je jejím bezbranným terčem.

Vzhledem k tomu, že není možné dítě po vzoru Rousseauova Emila odvést a držet stranou od civilizace a jejích vlivů, je nezbytné tedy již v tomto raném období života dítěte začít cílevědomě s mediální výchovou, a to v rodině i v mateřské škole. RVP pro předškolní vzdělávání také skutečně toto téma neopomněl.

Základními pravidly v tomto směru jsou:

1) nenechávat běžet televizi jen jako kulisu

2) vybírat vhodné pořady pro dítě a omezovat čas sledování televize dítětem (a být mu příkladem v tom, že i my dospělí si pořady vybíráme)

3) sledovat televizi s dítětem a adekvátně komentovat děj, hovořit s dítětem o sledovaných pořadech

Nelze opomíjet, že jedním z nejpodstatnějších znaků tohoto dětského věku je, jak napsal E. Erikson, iniciativa. Dítě má především potřebu vlastní činnosti, je velmi živé, aktivní. Potřebuje si hrát, běhat, tvořit. Proto by rodiče nikdy neměli „odkládat“ své děti k televizi.

Mediální výchova v mladším školním věku

Důležitým životním mezníkem pro dítě je vstup do školy. Nastává výrazná změna v jeho způsobu života a sociálních vztazích. Dítě se učí přijímat svou novou společenskou roli – roli žáka. V novém kolektivu se dále rozvíjí a dostává nové podněty pro sociální učení. Rozvíjí se důležité vlastnosti osobnosti. To vše ve vztazích s důvěrně známými lidmi – rodinou, ale i s novými lidmi – učiteli, vychovateli, spolužáky. Rozvíjí se zájmy dítěte.

Myšlení dítěte je stále ještě konkrétní, respektuje však již zákony logiky. Dítě již je schopno (s náležitým vysvětlením dospělého) rozlišit, že kreslená postavička se může po úderu palicí zase narovnat a běhat dál, zatímco mravenec, kterého dítě rozmáčkne, už neožije.

V mravním vývoji dítěte hovoříme v tomto věku o tzv. konvenční morálce – chování dítěte se řídí příkazy a zákazy, dítě očekává pochvalu za správné chování, a ta mu přináší uspokojení. Teprve postupně se vyvíjí vnitřní motivace k určitému chování i bez kontroly dospělého, vedená svědomím. Stále ještě tedy dítě posuzuje a vytváří si normy chování podle toho, co považují za správné či nesprávné rodiče, přibývá však také další autorita – učitel(ka). Jestliže rodina zastává jiné mravní normy než škola, dítě je zmateno. Podobně nepochopitelně na dítě působí rozpory mezi mravními normami rodiny a „morálkou“ hrdinů televizních příběhů. V tomto období je však pro dítě rozhodující postoj rodičů – je-li tedy rodinná výchova „zdravá“ a rodiče adekvátně reagují na děje v televizi, komentují je a s dítětem o sledovaných obsazích hovoří, pokládají se základy vytvoření právě výše zmiňované „imunity“ – schopnosti sebeobrany vůči negativním vlivům masmédií.

V tomto věku vstupují do hry vzhledem k vytváření čtenářských dovedností také další média – časopisy a knihy, a v současnosti také (někdy dokonce více než knihy a tisk) počítače a internet (dvě posledně jmenované se mohou do jisté míry stávat součástí života dítěte už ve věku předškolním – existují již pro předškolní věk vytvářené hry a počítačové programy).

Prostřednictvím masmédií vstupuje do života dítěte širší společenské prostředí. Při vhodném využívání těchto médií, řízeném samozřejmě dospělými, a při zodpovědném výběru mohou být pro rozvoj dítěte a jeho výchovu a vzdělávání všechny tyto prostředky přínosné. 

Na druhou stranu je však oproti pozitivnímu přínosu masmédií nesrovnatelně vyšší riziko jejich negativního působení.

Především je podstatně více rozšířeno sledování televize, filmu a videa, než čtení knih a vhodných dětských časopisů. Důvodem je podstatně menší náročnost sledování televize a filmu na psychické procesy a jejich rozvinutost, než je tomu u čtení. Sledování televize je pohodlnější, nevyžaduje aktivní činnost.  Přitom právě čtení, které vyžaduje myšlenkové zpracování psaného textu a jeho převod do názorných představ, podněcuje rozvoj fantazie, kreativity, řeči a myšlení.

Televize a film dávají dítěti pohodlnou cestou množství informací, ale omezují rozvoj představivosti, protože jsou dětem předkládány hotové obrazy (dítě si nemůže vytvořit např. pohádkového draka ve své fantazii, protože už je mu představena hotová podoba draka).

Příběhy předkládané zraku dětí se velmi přibližují skutečnosti a je někdy pro děti obtížné rozlišit smyšlený příběh od reality. Od dětského věku si tak člověk zvyká vidět bolest lidí, krev, zraňování a zabíjení, a nesoucítit, neuvědomovat si, že někdo právě prožívá reálné utrpení, reálnou bolest. Záběry z válečných konfliktů, zemětřesení nebo havárií ve zprávách vypadají v televizi (a to nejen pro dětské oči) stejně jako nahrané zranění filmového hrdiny, kde krev je barvivo a herec si jde po scéně vypít kávu.

Televize pak dává dětem množství pobídek k napodobování modelů, které jsou však často „nelidské“, včetně modelů agresivního jednání – chlapci se často ztotožňují právě se siláckými a agresivními hrdiny akčních filmů, protože jsou jim prezentováni jako vzory mužného jednání. Způsob prezentace těchto hrdinů vede děti k názoru, že agresivita je přirozenou součástí života a že při riskantním chování nehrozí vážné následky (hrdinové bývají „neprůstřelní“, ručkování po okapu třicetipatrového domu je zcela snadné, při skoku nebo pádu z velké výšky se vždy stačí  hrdina něčeho zachytit apod.). Podobně nereálné bývají i ženské modely.

Reklamy pak vytvářejí navíc v dětech obraz konzumní společnosti jako normy – kdo nemá právě džíny této značky, mobilní telefon a nagelované vlasy,  není in, nezapadne do společnosti.

Žije-li dítě v harmonickém rodinném prostředí s klidnou, láskyplnou péčí, s vypracovaným hodnotovým systémem, dodržováním mravních norem a dobrými mezilidskými vztahy, je negativní vliv obrazu světa vytvářeného hromadnými sdělovacími prostředky silně omezen a dítě má vytvořený základ pro sebeobranu před jejich manipulativním vlivem. Naopak velmi silně jsou ohroženy děti z problematického rodinného prostředí, a to nejen z tzv. sociálně slabých rodin, ale stejně mohou být ohroženy děti z rodin ekonomicky velmi dobře zajištěných, třeba i s vysokoškolským vzděláním rodičů, pokud rodina nezajistí dítěti dostatečný kontakt a dostatek podnětů ke společné činnosti a komunikaci (rodiče si na dítě „neudělají čas“), případně sami rodiče nemají vypěstovány mravní normy, nemají kvalitní hodnotový systém, žijí konzumním způsobem života. Fenoménem dnešní doby jsou také rozvrácené rodiny, kde je pro dítě velmi obtížné orientovat se ve vztazích, normách a hodnotách.  Dítě  pak hledá vzory a modely jinde – a po ruce je nejvíce televize a dnes navíc počítačové hry s obrovským nebezpečím, které přináší pro orientaci dítěte v životě a ve společnosti virtuální realita.

Mediální výchova v období puberty a adolescence

Zatímco v předchozích obdobích života je mediální výchova usnadněna skutečností, že dítě uznává autoritu dospělých, tedy rodičů a učitelů a je tedy do značné míry „tvárné“, s pubertou nastupuje velmi problematické období, kdy citlivost dítěte vůči různým podnětům je zvýšená, avšak možnost rodičů ovlivnit názory a postoje dítěte se prudce snižuje. Přednost před rodiči mají kamarádi, party a právě média a mediální hvězdy. Pubescenti po určitou dobu dokonce odmítají názory, postoje, příkazy a zákazy rodičů i učitelů „ze zásady“ – prostě proto, že vycházejí z rodičovské (učitelské) autority. Naopak přijímají názory, normy a způsoby chování vrstevníků v partě ve snaze identifikovat se, být rovnocenným partnerem. V tomto období je mladistvý velmi snadno ovlivnitelný kamarády a vystupováním mediálních hvězd navzdory zásadám, které měl vypěstovány z rodiny.

Problematickou oblastí začíná být také zájem o druhé pohlaví a o sex. V tomto ohledu tkví také nebezpečí ve sdělovacích prostředcích a reklamě, kde je nadměrně zobrazován sex a promiskuitní chování je prezentováno jako normální lidský projev.

Na druhou stranu se mladý člověk v této době dostává již do etapy formálních myšlenkových operací a abstraktního myšlení. Intelekt dosahuje úrovně, která umožňuje efektivní studium náročných vědeckých poznatků a řešení problémových úloh. Masmédia a zejména televize mohou v této době sehrávat významnou úlohu jako zdroje informací, prostředky  sebevzdělávání i jako prostor pro diskusi, srovnávání různých pohledů a názorů. Mladý člověk v tomto věku má předpoklady pro efektivní využívání počítače a internetu jako vzdělávacího prostředku s téměř neomezenými možnostmi. Bohužel současná společnost a její životní styl, i rodinná prostředí (s vysokým procentem rozvrácených a neúplných rodin) sehrávají negativní úlohu v motivaci pubescentů k seberozvoji a ke vzdělávání.

V oblasti morálního rozvoje se pubescent již také dostává na vyšší úroveň, kdy narozdíl od předchozího období může již chápat obecné morální pojmy a principy, jako je spravedlnost, pravda aj. Je schopen uvažovat o budoucnosti a plánovat varianty své životní cesty. Rozvíjí se schopnost samostatnosti a nezávislosti v jednání. I zde mohou média, zejména televize a literatura, sehrávat významnou pozitivní úlohu. Vzhledem ke struktuře svých obsahů a jejich vysoce komerčnímu zaměření je však zejména televize ve vztahu k výchově spíše kontraproduktivní a zejména v tomto věkovém období je její negativní vliv velmi silný.  Samozřejmě i zde platí, že moc médií není neomezená. Právě v této věkové etapě jsou mezi mladými lidmi značné individuální rozdíly. Labilní, „bouřící se“, psychicky nevyspělí jedinci bez zájmů a motivace k sebevzdělávání jsou samozřejmě televizí podstatně více manipulovatelní, než jejich vrstevníci, kteří mají své koníčky, zájmy a zdravou sebedůvěru.

Děti, které mají harmonické a stimulující rodinné zázemí, jsou vůči negativním vlivům médií do velké míry odolné i v problematickém věku puberty. Pokud byly již v mladším věku zvyklé na jasná a smysluplná pravidla, respektovaná dětmi i rodiči, respektují je i v tomto věku. Nadále je třeba mít stanovené limity pro kontakt s médii, zvláště televizí a počítačem. Děti by neměly mít televizi ani počítač ve svém pokoji. Trend je v posledních letech však spíše opačný – stále více dětí (a to dokonce i předškolních) má ve svém pokojíčku televizi i počítač a věta „běž si hrát nebo si něco pusť“ se stává běžnou. Je pak zcela nereálné uhlídat, kolik času (často do pozdní noci) dítě s médii tráví a jaký obsah se k němu dostává. Přitom i v tomto věku by rodiče měli vědět, co jejich dítě zajímá, co poslouchá, sleduje, hraje, měli by být se svými dětmi, hovořit s nimi, ovlivňovat to, co sledují, sdělovat a vysvětlovat své postoje, a především nabízet i jiné, společné, aktivity. V tomto věku je také velmi důležitá spolupráce rodiny se školou, a to nejen v mediální výchově. Praxe je však mnohdy zcela jiná. 

Adolescenti pokračují ve formování své identity, dostávají se již do klidnějšího období svého vývoje, jsou však v situaci, kdy již nejsou dětmi, ale ještě nejsou dospělými.  I tato fáze vykazuje velké individuální rozdíly ve vývoji mladistvých. Již se zde krystalizují a ustalují individuální rozdíly vlastností osobnosti, které si mladý člověk ponese dále životem. Ustaluje se také určitý životní styl, s nímž je spojena velká nebo malá motivace k dalšímu sebezdokonalování, mezilidské vztahy i ambice a plány do budoucna. Zde v mnohém sehrávají negativní úlohu modely v rodině, vztahy na pracovišti a klima, v němž je práce chápána jako nutné zlo, společnost je více zaměřená na ekonomické hodnoty a na konzum, než na hodnoty duchovní, společensky podporováno je pokrytectví v morálce apod. Na tomto klimatu se značně podílejí masové sdělovací prostředky, které takovýto obraz světa vytvářejí a svou produkcí podporují takovýto životní styl. Nikdo není proti vlivům masmédií zcela imunní, lišíme se pouze mírou manipulovatelnosti a ovlivnitelnosti, kterou svými osobními vlastnostmi a postoji připustíme.

5. Postoje učitelů k médiím a mediální výchově

Míra účinnosti mediální výchovy ve škole je do značné míry dána tím,

• jak velká pozornost je jí ve škole věnována
• za jak důležitou ji učitelé považují
• jakým způsobem je realizována
• jaké postoje k médiím zaujímají sami učitelé, kteří jsou svým žákům i v této oblasti příkladem

Více k této problematice - v power-pointové prezentaci, představující údaje z výzkumu.