Katedra filosofie
Úvod
|
Katedra filosofie |
||||
|
Na Katedře filosofie se pro odkazování na použité informační zdroje používá metoda průběžných poznámek (někdy označovaná jako metoda poznámek pod čarou). |
||||
|
Odkaz v textu Odkaz na zdroj má podobu číslice, která je v textu realizována formou horního indexu. Číslice v horním indexu odkazují na poznámky pod čarou, které jsou číslovány v pořadí, v jakém se objeví v textu. Poznámky pod čarou obsahují odkazy na použité informační zdroje. Každý odkaz – poznámka pod čarou má své specifické číselné označení. Poznámka pod čarou obsahuje odkaz na citovaný zdroj. Při prvním odkazování na konkrétní zdroj musí být v poznámce pod čarou uvedena celá bibliografická citace; na jejím konci je pak citovaná stránka. Při opakovaném odkazování na stejný zdroj lze do poznámky pod čarou uvést zkrácenou podobu bibliografické citace, která osahuje již pouze příjmení autora, autorů (velkými písmeny) a číslo poznámky pod čarou, v níž je uvedena kompletní bibliografická citace daného zdroje a číslo citované stránky (pokud se jedná o zdroj, který má číslované stránky). |
||||
|
Příklad: |
Motto: „Celkově vzato, lidský mozek je nejsložitější známý objekt ve vesmíru – tedy z těch, které zná on sám.“1 … Počet buněk potřebných k vytvoření vědomí je ohromně veliký, proto je schopnost mozku omezena na vytváření a udržování složitých pohyblivých obrazců.2 … Ve starších publikacích nalézáme o dysartrii mj. to, že se jedná o poruchu koordinace mluvního výkonu, která je příznakem poruchy některé části motorického analyzátoru.3 … Pokrčení nosu lze interpretovat jako univerzální projev odmítnutí; otevření úst a současné stahování ústních koutků tak, aby byly obnaženy spodní zuby, znamená zastrašování.4 … Nedostatečný řečový kontakt s výchovně vzdělávacím prostředím lze považovat za základní překážku výchovy. Děti se sluchovým postižením bývají dlouho závislé pouze na názorném výchovném příkladu.5 … ____________________________________________ 1 WILSON, E. O. Konsilience jednota vědění o nezbytnosti sjednocení přírodních a humanitních věd. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-321-5. S. 110. 2 WILSON. E. O., pozn. 1, s. 125. 3 SOVÁK, M., et al. Logopedie. 3. uprav. vyd. Praha: SPN, 1974. S. 157, 158. 4 WILSON E. O., pozn. 1, s. 178, 179. 5 SOVÁK, M., et al., pozn. 3, s. 220. |
|||
|
Jestliže citujete text, který byl již ve zdroji, jež citujete, citován – „převzat“ z nějakého jiného zdroje, označujeme takovou citaci jako tzv. sekundární citaci. V níže se nalézajícím příkladu citovala Skalková ve své publikaci z roku 2007 na s. 160, 161 část knihy od Kličkové, která byla vydána v roce 1989, v knize Kličkové se daný text nacházel na s. 62, 63. V seznamu citovaných zdrojů je pak uvedena bibliografická citace pouze zdroje, který jste použili Vy (v tomto případě Skalková) – viz níže. Pozn.: při tvorbě BP/DP používejte přednostně primární zdroje => sekundárních citací má být co nejméně. |
||||
|
Příklad: |
Podmínkou didakticky účinného vytváření problémových situací ve vyučování je mj.: stanovení cílů výuky, znalost kurikula a jeho didaktická analýza, výběr učiva vhodného pro problémovou metodu, důkladná znalost žáků ve třídě, adekvátní motivace žáků k aktivní myšlenkové činnosti.1 … ____________________________________________ 1 Kličková in SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2. rozš. a aktual. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7. S. 160, 161. Při dalším výskytu by to bylo: 2 Kličková in SKALKOVÁ, J., pozn. 1, s. 247. |
|||
|
|
||||
|
Seznam použitých zdrojů Seznam použitých zdrojů = bibliografických citací se u této metody odkazování řadí dle abecedního pořadí prvního prvku. Obvykle to je příjmení autora, pokud není autor uveden, nahrazuje jej zpracovatel, překladatel, programátor, kartograf, vydavatel, distributor, online hostitel apod. (viz níže konkrétní příklady). Jestliže nelze nic z výše uvedeného identifikovat, uvádí se jako první prvek název citovaného zdroje. Příjmení tvůrce se v seznamu použitých zdrojů píše velkými písmeny – bez ohledu na to, zda se jedná o konkrétního člověka či „instituci“. Pokud citujete více zdrojů od téhož autora, řadí se v seznamu použitých zdrojů dle abecedního pořadí dalšího prvku bibliografické citace, kterým je název citovaného zdroje, příp. další prvek bibliografické citace. |
||||
|
Příklad: |
Seznam použitých zdrojů PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 4. aktual. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-503-5. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 3. aktual. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-567-7. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2. rozš. a aktual. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7. SOVÁK, M., et al. Logopedie. 3. uprav. vyd. Praha: SPN, 1974. WILSON, E. O. Konsilience jednota vědění o nezbytnosti sjednocení přírodních a humanitních věd. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-321-5. |
|||
|
|
||||
|
Příklady odkazů a bibliografických citací různých zdrojů |
||||
|
Monografie |
Sborníky |
Časopisy |
Internet |
|
|
Právní předpisy |
|
|
|
|
|
|
|
|
||
Pozn.: tento text byl zpracován s využitím ČSN ISO 690 z března 2011.