Pracovní pozice a role Každý člověk je zařazen do určité společenské struktury, která je základem společenských a interpersonálních vztahů, v nichž žije. Tyto vztahy se opírají o určitá pravidla nebo normy jednání, které jsou více méně přesné a přísné. Vymezují prostor pro sociální pozici (společenské postavení) člověka. Sociální pozice je místo nebo postavení, které jedinec zaujímá v určité společenské struktuře (jako je rodina, pracovní skupina, zájmová skupina, domovská obec apod.). Vyjadřuje společenskou hodnotu osobních znaků jedince, jeho úkolů a činností. Pro sociální pozici jedince jsou významné zejména následující znaky: · věk · pohlaví a stav · konstituce · vzhled · vzdělání · ekonomické zajištění, majetek · profese. vykonávaná pracovní činnost · životní zkušenost, osobní zralost · etnická příslušnost Společenská struktura, do které člověk náleží, vyžaduje, aby v rámci zastávaných sociálních pozic převzal a plnil tomu odpovídající sociální role. Termín sociální role označuje očekávaný způsob jednání člověka, který se nachází v určité sociální pozici. V zaměstnaneckém kolektivu podniku je pracovní pozice zaměstnance určována vztahy nadřízenosti, podřízenosti a spolupráce. Závisí rovněž na obsahu vykonávané činnosti a na úrovni dosahovaných pracovních výsledků. |
|
Pracovní proces Pracovní proces zahrnuje časový a prostorový postup vzájemného působení (interakce) osob, pracovního zařízení, materiálu, energie, a informací v mezích určitého pracovního systému, za podmínek daných pracovními úkoly. |
|
Pracovní skupina Pracovní skupina je vytvářena lidmi na jednom pracovišti, které vede bezprostředně nadřízený pracovník na nejnižším stupni řízení.
Zapojením do pracovního procesu se jedinec zároveň stává členem určité pracovní skupiny. Ta je tvořena souborem osob spojených spoluúčastí při plnění pracovních úkolů, stanovenou vnitřní strukturou a společným vedoucím.
Uspořádání pracovní skupiny je dáno formálními vztahy, které jsou na jednotlivých členech nezávislé (člověk přim příchodu do podniku si nevolí skupinu, ale práci). Toto uspořádání je doplněno předivem neformálních vztahů, které vyvěrají z osobních kontaktů mezi jednotlivými členy při práci (vztahy přátelství, lhostejnosti či nenávisti, shodné či rozporné postoje apod.). Nejpodstatnější charakteristikou pracovní skupiny je zaměření na pracovní úkol. |
|
Pracovní tempo Pracovní tempo je typické pro provádění pracovní činnosti, směřující k tomu, aby jakékoliv aktivity (ať již pohybové nebo mentální) se vykonávaly určitou rychlostí. Jedná se o osobní tempo. Je jím tendence člověka vykonávat činnost pro něho optimální rychlostí. Pracovní tempo bývá zpravidla vyjádřeno nepřímo ve stanoveném výsledku činnosti (požadované množství výrobků). Pracovní tempo může být posuzováno jako spontánní (pracovník si pracovní tempo určuje sám) nebo vnucené (je dáno chodem stroje, pohybem pásu apod.). V některých oborech činnosti je pracovní tempo určováno namáhavostí výkonu a jeho předpokládanou délkou. Zejména je to patrné u fyzicky velmi namáhavé práce. |
|
Pracovní úkol Pracovní úkol - rozumí se činnost nebo soubor činností, které jsou na pracovníkovi požadovány k dosažení zamýšleného výsledku v pracovním systému. |
|
Pracovní způsobilost Pracovní způsobilostí (schopností) rozumíme osobní předpoklady člověka nutných pro vykonávání konkrétní práce (vázané na určitou profesi). Při hodnocení pracovní způsobilosti sledujeme odbornou, psychologickou, zdravotní a pracovní charakteristiku pracovníka. |
|
Preventivní opatření Hlavním cílem všech oborů zabývajících se lidskou prací je prevence, tj. předcházení vzniku nebezpečí a rizik ohrožujících zdraví. Preventivní opatření lze rozlišit podle toho, kdo je jejich iniciátorem a se zřetelem na prostředky, jimiž se prevence realizuje. Z praktického hlediska se oba přístupy víceméně překrývají. |
|
Princip hospodárnosti Princip hospodárnosti je snaha po dosahování nejvyšších (nejlepších) výsledků s co nejnižšími náklady. |
|
Prodejní (odbytová) funkce Jednotná koncepce podnikatelské politiky, která vychází z poznávání, vyvolávání a ovlivňování měnících se potřeb a požadavků zákazníků a zabývá se jejich přeměnou v koupěschopnou poptávku po produktech a službách podniku. |
|
Produktivita Ukazatel efektivnosti využití zdrojů. |
|