Základní pravidla pro uživatele informací

Každý autor odborného textu, tedy i student, využívá při tvorbě různé informační zdroje. Musí při tom mít na paměti, že s informacemi v použitých zdrojích nemůže nakládat libovolně. Jsou totiž ve vlastnictví svých autorů, kteří mají ke svým výtvorům práva – ty jim zaručuje tzv. Autorský zákon, v němž se praví, že používání cizích myšlenek je možné, ovšem pod jistou podmínkou: …vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen (Zákon č. 121/2000 Sb., § 31).

V praxi myšlenky a informace z cizího zdroje přejímáme dvěma hlavními způsoby. Jednak je to citace přímá (tedy doslovný přepis nějaké pasáže ze zdroje) a vedle toho parafráze, tj. převyprávění obsahu určité pasáže ze zdroje vlastními slovy. V obou případech musí být uveden odkaz na zdroj, ze kterého byly informace čerpány a v seznamu použité literatury musí být zapsána kompletní bibliografická citace tohoto zdroje.

Pokud snad cizí dílo, jeho část nebo cizí myšlenku vydáváme za naše vlastní, dopouštíme se tím PLAGIÁTORSTVÍ, čili podvodu, a práce, kterou jsme vytvořili, je PLAGIÁT. Nezáleží, zda se plagiátorství dopouštíme záměrně nebo neuvědoměle, v každém případě tím narušujeme práva konkrétního autora. A na to myslí jak Autorský zákon, tak i Disciplinární řád Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL, který hovoří o disciplinárním přestupku (Disciplinární řád…, 2006, čl. 2, p. 1c). Sankce za disciplinární přestupek jsou ukládány podle tzv. Zákona o vysokých školách a jsou jimi: napomenutí, podmíněné vyloučení a úplné vyloučení ze studia (Zákon č. 111/1998 Sb., § 65).


V podstatě je třeba odkázat na zdroj u každé přejaté myšlenky či informace kromě informací obecně známých.



Naposledy změněno: pátek, 21. února 2020, 11.00