2020/21

Výuka bude rozdělena do dvou samostatných částí: teoretická část a praktická část. Teoretická část, která je organizována v podobě sérií přednášek, pokryje všechny aspekty týkající se historických precedentů, současných trendů a vývojových návrhových postupů pro materializaci adaptivních systémů. Studenti se seznámí se zavedenými klasifikacemi a terminologií v oblasti kinetického designu. Studijní předmět poskytne studentům přehled různých typů adaptivních a responzivních systémů, které mají potenciál pro uplatnění v kontextu architektury a stavebního průmyslu. Budou diskutovány přírodní a umělé (syntetické) materiály, které jsou schopny měnit svůj tvar nebo konfiguraci na základě vnějších nebo vnitřních aktivačních podnětů. Budou zdůrazněny aktivní a pasivní kinetické systémy, rozlišovány jejich výhody a nevýhody z hlediska spotřeby energie, hospodárnosti provozu, uživatelské přívětivosti a proveditelnosti výroby. Praktická část (formou semináře) bude navazovat na získané teoretické znalosti a studentům bude umožněno identifikovat vhodné aplikační scénáře pro adaptivní systémy v architektuře.

Studijní předmět seznámí studenty s technologicky pokrokovou architekturou. Obsah výuky je rozdělen do tří tematických okruhů: 1/ Digitálně informovaný design Pokrokové platformy digitálního navrhování a nově vznikající virtuální prostředí pro efektivnější postup navrhování, prezentace a předávání informace do výrobního procesu. 2/ Digitálně informovaná výroba a výrobou informovaný design Precizní a přizpůsobivá výroba spojená s metodami pokročilého digitálního navrhování umožňující rychlý a iterativní postup prototypování a kontinuální zpětnou vazbu mezi designovým prostředím a výrobními procesy 3/ Technologií implementovaná architektura (Vložená inteligence) Implementované technologie umožňující řízení a monitorování pokročilých architektonických funkcí

Předmět bude zahrnovat teoretickou a praktickou část. Studenti budou seznámeni na seminár?ích s fenoménem architektonické tvorby nejen pomocí hmotového modelu jako zásadního kritického nástroje architekta. Praktická část výuky bude probíhat formou diskuzí nad různými teoretickými statěmi opřístupech a pracovních metodách v urbanistické a architektonické tvorbě, zvláště ve vztahu ke kompozici , proporci, meřítku, rytmu a modulu . Jedná se o zkoumání, hledání a bližšího pochopení "klíče" v architektonickém navrhování. Veškeré tyto závěry budou aplikovány do vlastní série modelových výstupů týkajících se vybraných témat . Veškeré teoretické principy, jak urbanistické, tak architektonické budou ověřovány a zpracovávány formou hmotových modelů. Tímto způsobem přemýšlení je student schopen daleko rychleji pochopit veškeré souvislosti zpracovávaného úkolu, mnohem rychleji odhalí chyby a nedostatky návrhu. Jeho cesta k cíli je daleko efektivnější a důslednější. Studenti by měli maximálně využívat laboratorní ho zázemí doktorského studia pro demonstraci svých závěrů ve formě hmotových architektonických modelů.
Cílem předmětu je poskytnout doktorandovi nové možnosti reflexe jeho vlastní tvorby v souvislostech hlubšího porozumění otázkám toho, čím se projevy výtvarné kultury, jakými jsou zejména malířství, sochařství, tvůrčí projevy vizuální komunikace, designu a architektury stávají uměním. Taková reflexe vyžaduje porozumění specifickým otázkám umělecké komunikace a jejím systémům (porozumění ?jazykům? umění). Poetika vede k rozpoznávání toho jak se událost, věc, poznatek, představa (zakotvená v lidském vnímání událostí a věcí prostoru a času) stává prostředkem uměleckého vyjádření. Zaměření poetiky na tropy, tedy způsoby utváření a působení umění vede k chápání poetiky jako tropologie. Zatímco existuje zevrubné zpracování tropologie projevů verbální komunikace, tvůrčí jazyky non-verbálních projevů jsou stále ještě jen na cestě k porozumění těch druhů a žánrů umění, v nichž jsou v popředí umělecké komunikace smyslové vjemy a představy. Studia poetiky výtvarného umění mají přispět k řešení uvedeného úkolu. Předpokladem k tomu je spolehlivá orientace v tvorbě a reflexi umění a všem tom, z čeho umění pramení a vůči čemu nachází svůj dostatečný důvod. K tomu je nezbytné osvojení základních motivů a poznatků z oblasti teorie a dějin umění, sémiologie, psychologie, filozofie a kromě dalšího, také poznatků z oblasti vědy, zejména matematiky a fyziky, což je například nezbytné pro pochopení motivů kybernetiky a topologie v současném umění a architektuře.

Předmět bude zaměřen na rozvoj teoretického uvažování prostoru a místa v architektuře a umění. Budou podrobně zkoumány přístupy filozofů, teoretiků architektury, architektů a umělců a dalších osobností relevantních oborů. Důraz bude kladen také na historický kontext daných úvah. Cílem je hlubší schopnost čtení prostředí a schopnost teoreticky reflektovat důsledky konkrétních realizací. Výuka bude probíhat částečně formou přednášek, částečně diskuzemi nad vybranými texty a uměleckými či architektonickými díly. Kromě samotné obsahové podstaty bude důležitá praxe formulovat a rozvíjet argumentaci. Předmět bude ukončen ústní zkouškou, kdy student bude muset prokázat pochopení tématu, schopnost orientace v základní literatuře a její kritické zhodnocení. Případně spojit teoretické reflexe s konkrétními realizacemi.

Studenti budou seznámeni s teoretickými východisky a praxí soudobého urbanismu, v kontextu celospolečenských pohybů, které jsou nejen z pohledu západního světa charakterizovatelné skrze symptomy regresu. Témata migrace, zvyšující se rozdíly mezi bohatými a chudými, jakož i úpadek střední třídy mají své celospolečenské vyústění. Mnohé z popsaných symptomů jdou ruku v ruce s procesy, které se primárně dotýkají urbanismu, přesněji jsou klíčovými tématy, se kterými se dnes urbanismus, ať již v globálním či lokálním kontextu, identifikuje. Cílem je nejenom seznámit studenty s klíčovými současnými fenomény, ale také s milníky urbanismu 20. století. Cílem je především interpretovat tyto milníky, vzhledem k současnému odbornému diskurzu. Výuka bude realizována formou přednášek a zpracováváním dílčích zadaných úkolů. Diskuse nad texty bude základním nástrojem předmětu. Cílem bude mimo jiné vydefinovat témata z kapitol urbanismu mající vztah k tématům vlastních disertačních prací s cílem posílení odborné a tvůrčí orientace v odborných pramenech. Na závěr studenti zpracují odbornou esej vztahující se k tématu předmětu. Cílem eseje je odborné hodnotit téma z širšího odborného kontextu a hledat východiska zadané problematiky. Zkouška proběhne formou ústní obhajobou.

Umění v průběhu 20. století prochází prudkým vývojem forem; využívá širokou škálu médií. To se postupně propisuje i do oficiálního umění ve veřejném prostoru, jehož význam stoupá od 50. let 20. století. Systemtická podpora umění ve veřejném prostoru se stává součástí politiky měst a států. Rozšíření umění ve veřejném prostoru aktivuje kritickou reflexi mezi teoretiky, umělci i architekty. Předmět se soustředí na komplexní uchopení problematiky tvorby ve veřejném prostoru. Hlavním cílem předmětu je nastínit vývoj přesahů mezi umění, urbanismem, architekturou, kulturní politikou a sociálními tématy v průběhu 20. a 21 století s důrazem na kritickou teorii. Pozornost bude věnována jak historickému vývoji v mezioborových souvislostech, tak současným problémům a tendencím. Prostřednictvím semestrálních úkolů bude možné společně diskutovat esteticko-prostorové, politické a sociální aspekty práce s veřejným prostorem s důrazem na architektonické a urbanistické souvislosti. Předmět zahrnuje přednášky, setkání s hosty, procházky za uměním v Liberci či Praze a prezentace samostatné práce studentů.