Výuka bude rozdělena do dvou samostatných částí: teoretická část a praktická část. Teoretická část, která je organizována v podobě sérií přednášek, pokryje všechny aspekty týkající se historických precedentů, současných trendů a vývojových návrhových postupů pro materializaci adaptivních systémů. Studenti se seznámí se zavedenými klasifikacemi a terminologií v oblasti kinetického designu. Studijní předmět poskytne studentům přehled různých typů adaptivních a responzivních systémů, které mají potenciál pro uplatnění v kontextu architektury a stavebního průmyslu. Budou diskutovány přírodní a umělé (syntetické) materiály, které jsou schopny měnit svůj tvar nebo konfiguraci na základě vnějších nebo vnitřních aktivačních podnětů. Budou zdůrazněny aktivní a pasivní kinetické systémy, rozlišovány jejich výhody a nevýhody z hlediska spotřeby energie, hospodárnosti provozu, uživatelské přívětivosti a proveditelnosti výroby. Praktická část (formou semináře) bude navazovat na získané teoretické znalosti a studentům bude umožněno identifikovat vhodné aplikační scénáře pro adaptivní systémy v architektuře.
Studijní předmět seznámí studenty s technologicky pokrokovou architekturou. Obsah výuky je rozdělen do tří tematických okruhů: 1/ Digitálně informovaný design Pokrokové platformy digitálního navrhování a nově vznikající virtuální prostředí pro efektivnější postup navrhování, prezentace a předávání informace do výrobního procesu. 2/ Digitálně informovaná výroba a výrobou informovaný design Precizní a přizpůsobivá výroba spojená s metodami pokročilého digitálního navrhování umožňující rychlý a iterativní postup prototypování a kontinuální zpětnou vazbu mezi designovým prostředím a výrobními procesy 3/ Technologií implementovaná architektura (Vložená inteligence) Implementované technologie umožňující řízení a monitorování pokročilých architektonických funkcí
Předmět bude zaměřen na rozvoj teoretického uvažování prostoru a místa v architektuře a umění. Budou podrobně zkoumány přístupy filozofů, teoretiků architektury, architektů a umělců a dalších osobností relevantních oborů. Důraz bude kladen také na historický kontext daných úvah. Cílem je hlubší schopnost čtení prostředí a schopnost teoreticky reflektovat důsledky konkrétních realizací. Výuka bude probíhat částečně formou přednášek, částečně diskuzemi nad vybranými texty a uměleckými či architektonickými díly. Kromě samotné obsahové podstaty bude důležitá praxe formulovat a rozvíjet argumentaci. Předmět bude ukončen ústní zkouškou, kdy student bude muset prokázat pochopení tématu, schopnost orientace v základní literatuře a její kritické zhodnocení. Případně spojit teoretické reflexe s konkrétními realizacemi.
Umění v průběhu 20. století prochází prudkým vývojem forem; využívá širokou škálu médií. To se postupně propisuje i do oficiálního umění ve veřejném prostoru, jehož význam stoupá od 50. let 20. století. Systemtická podpora umění ve veřejném prostoru se stává součástí politiky měst a států. Rozšíření umění ve veřejném prostoru aktivuje kritickou reflexi mezi teoretiky, umělci i architekty. Předmět se soustředí na komplexní uchopení problematiky tvorby ve veřejném prostoru. Hlavním cílem předmětu je nastínit vývoj přesahů mezi umění, urbanismem, architekturou, kulturní politikou a sociálními tématy v průběhu 20. a 21 století s důrazem na kritickou teorii. Pozornost bude věnována jak historickému vývoji v mezioborových souvislostech, tak současným problémům a tendencím. Prostřednictvím semestrálních úkolů bude možné společně diskutovat esteticko-prostorové, politické a sociální aspekty práce s veřejným prostorem s důrazem na architektonické a urbanistické souvislosti. Předmět zahrnuje přednášky, setkání s hosty, procházky za uměním v Liberci či Praze a prezentace samostatné práce studentů.