2019/20

V kursu jsou studenti vedeni ke schopnostem, jak plasticky a v nutné redukci literárněhistorického materiálu postihnout zrod a formování novodobé české literatury v procesu národního obrození v její druhové a žánrové struktuře, dominantních osobnostech, profilových vývojových tendencích a v historických souvislostech. Metoda výkladu spočívá v kombinaci směrového, druhového, žánrového a generačního klíče. Záměrem je představit literaturu národního obrození nejen jako tradicí uznaný literární kánon, ale i jako nově interpretačně otevíranou živou literární hodnotu. Přednášky a semináře jsou věnovány zejména těmto tématům: Národní obrození jako literárněhistorický problém; preromantismus a sentimentalismus. Folklorní inspirace v obrozenské literatuře (edice, žánry, ohlasy). Problém českého biedermeieru. Překladatelské a jazykovědné úsilí národního obrození. Český romantismus v evropském kontextu. Role divadla v obrozenské společnosti a žánrový systém obrozenské dramatiky. Historismus a historická beletrie; novodobé české novinářství (časopisy, osobnosti, žánry). Žánrová a druhová struktura obrozenské literatury a její dominanty. Kánon obrozenské literatury a jeho aktuální interpretační možnosti. V seminářích se vybraná témata rozvíjejí a prohlubují.

Cílem kursu je na vybraných prozaických a básnických textech z novodobé české literatury ukázat interpretační možnosti významové výstavby literárního díla. Na praktických ukázkách jsou prezentovány různé metodologické přístupy a interpretační školy, specifika druhová, žánrová i autorská (individuální styl). Literárněvědná interpretace se chápe jako stále otevřený způsob vyvozování smyslu literárního díla.

Cílem kursu je na vybraných prozaických a básnických textech z novodobé české literatury ukázat interpretační možnosti významové výstavby literárního díla. Na praktických ukázkách jsou prezentovány různé metodologické přístupy a interpretační školy, specifika druhová, žánrová i autorská (individuální styl). Literárněvědná interpretace se chápe jako stále otevřený způsob vyvozování smyslu literárního díla.

Předmět Literární proseminář je koncipován jako informativně znalostní celek, jehož cílem je seznámit studenty 1. ročníku se základními prameny, přístupy, technikami a pojmy literární vědy, tj. s tím, co lze označit jako nezbytný instrumentář pro literárněvědnou práci. Z tohoto hlediska je předpokladem pro absolvování všech literárněvědných předmětů v průběhu celého následujícího studia. Seminář je věnován zejména těmto tématům: Česká literatura jakožto obor: náplň, vymezení, zaměření a jeho vývojové a funkční proměny; vymezení a pojetí základních literárněvědných disciplín. Schéma literární komunikace: autor a čtenář. Schéma literární komunikace: text; znakový systém literárního díla; literární druhy (lyrika, epika, drama) a žánry; principy vnitřní výstavby literárního díla; versologie a naratologie; tropy a figury; čas a prostor v literárním díle. Organizace literárního procesu (periodizace, proudy a směry, příčiny vývoje systému). Základní příručky pro studium české literární historie a teorie (dějiny, slovníky, bibliografie) a možnosti jejich využití; základní pramenné zdroje (archivy, knihovny). Literárněvědná dokumentace (forma bibliografické citace, způsoby třídění dokumentace, způsoby citace ve vědecké práci). Základní rysy odborného psaní o literatuře (druhy literárněvědné práce, struktura seminární, ročníkové a diplomové práce).

Program semináře se odvíjí od aktuálních vědeckých a výzkumných záměrů pracovníků katedry a od zájmů účastníků semináře a témat jejich bakalářských prací. Výuka v semináři je věnována teorii a rozboru uměleckých textů. Na praktických ukázkách budou představeny různé metodologické přístupy a druhová, žánrová i individuální specifika autorské poetiky.

Smyslem kursu je pochopení základních historických a literárních trendů jednotlivých historických období v evropských souvislostech a získání vědomostního základu pro orientaci v konkrétních otázkách seminárních témat. Přenáška a seminář jsou věnovány zejména těmto tematickým okruhům: Periodizace starší české literatury. Jazyková charakteristika starších českých textů. Tematická a žánrová charakteristika starších českých textů. Funkce textu ve starší české literatuře. Souvislosti proměn staršího českého písemnictví v souvislosti s proměnami evropské kultury. Proměny literárněhistorického přístupu ke starší české literatuře. Vydávání starších českých textů z pohledu textologie a editologie. Staroslověnské písemnictví Velké Moravy. Staroslověnské písemnictví po zániku Velké Moravy. Latinské písemnictví 10.-14. stol. Německé písemnictví v českých zemích. Česká středověká lyrika. Epika přelomu 13. a 14. století. Veršovaná epika doby Karlovy. Česká próza 14. století. Literatura doby husitské. Latinská literatura v období humanismu. Česká literatura v období humanismu. Latinské písemnictví v období baroka. Barokní próza. Barokní poezie. Starší české drama. V seminářích se vybraná témata rozvíjejí a prohlubují.

Účastníci semináře se seznámí se základy české textologické teorie a s hlavními problematickými okruhy při vydávání novějších i starších česky psaných textů. V praxi si vyzkoušejí ediční přípravu textu (kolace, stanovení edičních zásad a jejich praktické uplatnění). Pozornost bude věnována jazykové a pravopisné úpravě textu i grafické úpravě písemností a korekturním technikám.

Kurs seznamuje posluchače přehledovou formou s vývojem českého jazyka a jeho užívání od rozpadu praslovanské jednoty do upevnění obrozenské kodifikace. Diachronnímu pohledu jsou vystaveny nejen jednotlivé jazykové roviny češtiny a její grafický záznam, nýbrž i česká jazyková situace; výklad si všímá i reflexí historického jazykového stavu a vývoje v dobových příručkách. V seminářích studenti čtou a rozebírají česky psané texty z období od 14. do 19. století. Zvláštní pozornost je přitom věnována porozumění textu, jeho hláskoslovné a tvaroslovné stránce. Poznáním historického vývoje v hláskové a tvarové rovině se ozřejmí alternace, nepravidelnosti a kolísání v češtině současné.