Státní zkouška se sestává ze tří částí. Hlavní tvoří interpretace textu architekta. Druhou část tvoří diskuse nad některými ze zvolených deseti monografií o architektech, architektonických směrech či obdobích v rozsahu celé její historie. Třetí část tvoří stanovená témata z dějin architektury. První část je rozhodující, protože má prokázat schopnost samostatného rozvinutí nalezeného problému v teoretickém textu a schopnost nalézt varianty jeho řešení. Další dvě části slouží pouze k upřesnění klasifikace. Kandidát má možnost v řadě konzultací - především k první části - navázat jednak na své předchozí kratší seminární práce a jednak se může po dohodě zaměřit na témata pro něho zcela nová, v souladu s jeho speciálním zaměřením a zájmem kupř. s ohledem na diplomovou práci.