Závěrečná práce

___STRUČNĚ___

Student zpracuje návrh tématu své závěrečné práce, zkonzultuje jej s vedoucím své závěrečné práce a předloží ke schválení v podobě formuláře Podklad pro zadání diplomové/bakalářské práce.

Na některých katedrách je studentům k dispozici studijní předmět přímo určený problematice tvorby závěrečné práce (blíže viz IS/STAG). Takovýto studijní předmět seznámí studenta se základními (metodologickými, formálními, obsahovými) aspekty tvorby závěrečné práce. Na základě osvojených znalostí student formuluje návrh tématu své závěrečné práce. Výstupem často bývá tzv. projekt závěrečné práce, ve kterém student vymezuje základní charakteristiky své budoucí závěrečné práce.

Při volbě tématu závěrečné práce student respektuje tematické okruhy vypsané příslušnou katedrou.

Nejpozději dva semestry před předpokládaným odevzdáním závěrečné práce student osobně zkonzultuje jím navržené téma s vedoucím své závěrečné práce a následně vyplní v IS/STAG do data určeného příslušnou katedrou formulář Podklad pro zadání bakalářské/diplomové práce studenta. Podrobnosti o vyplnění formuláře v IS/STAG naleznete zde.

Na elektronickém schvalování studentem vyplněného Podkladu pro zadání bakalářské/diplomové práce studenta se podílí vedoucí závěrečné práce a vedoucí katedry. Posléze je Podklad postoupen ke schválení děkanovi FP TUL.

Termíny související s Podkladem pro zadání bakalářské/diplomové práce studenta určují zpravidla jednotlivé katedry FP TUL vlastním oznámením, které je v souladu s opatřením děkana č. 3/2008.

Bez schválení Zadání bakalářské/diplomové práce děkanem nelze zahájit tvorbu závěrečné práce. Obsah schváleného zadání je nutné dodržet.

Etapa tvorby závěrečné práce

___STRUČNĚ___

Student tvoří závěrečnou práci a zapíše si předmět Bakalářská práce, resp. Diplomová práce.

Poté, co student od příslušné katedry obdrží informaci, že jeho Zadání bakalářské/diplomové práce bylo děkanem FP TUL schváleno, pokračuje v konzultacích s vedoucím své závěrečné práce a tvoří závěrečnou práci.

Poznámka Normostrana je stránka o 30 řádcích po 60 úhozech, obsahuje tedy 1 800 znaků včetně mezer. Normostranu chápeme jako míru, pomocí níž vyjadřujeme rozsah textu. Proto se po studentovi nežádá, aby text závěrečné práce zformátoval přesně podle velikosti normostrany. Postačí, když vlastní text závěrečné práce bude mít rozsah přibližně 40násobku, resp. 70násobku, normostrany, tj. 72 000, resp. 126 000, znaků včetně mezer.

Před začátkem akademického roku, ve kterém student hodlá svoji závěrečnou práci odevzdávat, si v informačním systému STAG zapíše předmět Bakalářská práce, resp. Diplomová práce, a to na semestr, ve kterém závěrečnou práci zamýšlí odevzdat. Na semestr, ve kterém bude odevzdávat DP, si student zapíše předmět Diplomový seminář.

 

Etapa odevzdání závěrečné práce

___STRUČNĚ___

Závěrečná práce se odevzdává pouze elektronicky (v IS STAG). Student doplní informace o své závěrečné práci do informačního systému STAG, vloží elektronickou podobu své závěrečné práce do systému STAG, opatří si písemný souhlas vedoucího závěrečné práce s jejím odevzdáním spolu se zápočtem z předmětu Bakalářská práce, resp. Diplomová práce.

Příklad Studentka Jarmila Uhlířová, jejíž uživatelské jméno v systému LIANE zní jarmila.uhlirova2, odevzdává diplomovou práci. Soubor, který vloží do IS/STAG, studentka nazve DP.jarmila.uhlirova2.

Pokud student vybavil svoji závěrečnou práci tzv. volnými přílohami (přílohami, které jsou z důvodů své povahy volně přiložené k závěrečné práci), vloží také tyto volné přílohy v elektronické podobě do IS/STAG (komprimované do jednoho souboru ve formátu ZIP s velikostí nepřesahující 50 MB).

Student si opatří písemný souhlas vedoucího závěrečné práce s jejím odevzdáním (postačí e-mailová zpráva vedoucího odeslaná na studijní oddělení).

Na zápočet z předmětu Bakalářská práce (DFP/BP2), resp. Diplomová práce (DFP/DP2), má student nárok pouze, pokud vedoucí závěrečné práce souhlasí s jejím odevzdáním a doporučil ji k obhajobě. (V tomto předmětu se student nepřihlašuje v IS/STAG na žádný termín. Zápočet do STAGU zapisuje studijní oddělení FP TUL.)

Etapa obhajoby závěrečné práce

___STRUČNĚ___

Student se přihlásí ke státním závěrečným zkouškám a v jejich průběhu obhajuje závěrečnou práci.

Nejpozději do data uvedeného v Harmonogramu výuky FP TUL se student přihlásí k SZZ. Učiní tak v Portálu studenta na internetových stránkách FP TUL (zde).

Student obhajuje závěrečnou práci při SZZ.

2 Struktura závěrečné práce

___STRUČNĚ____

Struktura závěrečné práce na FP TUL je přesně stanovená. Pořadí částí závěrečné práce je následující: Úvodní list Zadání bakalářské/diplomové práce Čestné prohlášení Poděkování (nepovinné) Anotace a klíčová slova v českém jazyce Anotace a klíčová slova v anglickém jazyce Obsah Seznam obrázků, tabulek a grafů Seznam použitých zkratek a symbolů (abecedně tříděný) Text vlastní práce členěný do kapitol Seznam-použitých zdrojů zapsaných podle ČSN ISO 690 Seznam příloh Přílohy

CD	Katedra může požadovat elektronickou verzi práce ve formátu PDF na CD. CD v obálce se vlepí na vnitřní stranu desek závěrečné práce.

Úvodní list student vygeneruje v IS/STAG.

Zadání bakalářské/diplomové práce student vygeneruje v IS/STAG.

Upozornění Zadání bakalářské/diplomové práce je závazný dokument, který studentovi předepisuje hlavní parametry jeho budoucí závěrečné práce, čímž vymezuje i základní kritéria pro pozdější hodnocení závěrečné práce.

Čestné prohlášení student vygeneruje v IS/STAG.

Poděkování je nepovinnou – zdvořilostní – součástí závěrečné práce.

Anotace stručně a výstižně charakterizuje celou závěrečnou práci; rozsah anotace činí cca 150 slov. Student vytváří anotaci v českém a anglickém jazyce (pokud původním jazykem závěrečné práce není čeština ani angličtina, pak student uvádí anotaci rovněž v původním jazyce závěrečné práce). Pod každou jazykovou verzí anotace následují klíčová slova v příslušném jazyce.

Obsah zahrnuje následující části závěrečné práce: seznam obrázků, tabulek a grafů (je-li v práci uveden), seznam zkratek (je-li v práci uveden), úvod, nadpisy hlavních kapitol a podkapitol, závěr, seznam použitých zdrojů a seznam příloh; ostatní části závěrečné práce se do obsahu nezařazují. Obsah musí přesně reflektovat strukturu závěrečné práce, názvy zařazených částí i jejich pořadí v textu závěrečné práce. Každá položka obsahu je opatřena příslušným číslem stránky.

Seznam obrázků, tabulek nebo grafů obvykle vytváříme, pokud počet obrázků, tabulek nebo grafů v závěrečné práci činí tři a více. Každý typ objektu (obrázek, tabulka, graf, schéma atd.) má svůj vlastní seznam.

Seznam použitých zkratek a symbolů obsahuje abecedně tříděné zkratky či symboly s náležitým vysvětlením jejich významu. Obvyklou praxí je, že seznam vytváříme, pokud počet zkratek nebo symbolů v závěrečné práci činí tři a více.

Text vlastní práce se obvykle strukturuje na úvod, stať členěnou do kapitol a podkapitol a závěr. Stať je možno rozdělit mj. na část teoretickou a empirickou.

Seznam-použitých zdrojů obsahuje bibliografické zápisy všech informačních zdrojů použitých v závěrečné práci. Zápisy jsou provedeny v souladu s normou ČSN ISO 690 – v modifikaci, která je závazná na té katedře, na níž student závěrečnou práci odevzdá (blíže viz kapitolu Odkazy a bibliografické citace).

Seznam příloh je nutnou součástí závěrečné práce, pakliže student svoji práci doprovodil přílohami. Pokud student vybavil závěrečnou práci tzv. volnými přílohami (přílohami, které jsou z důvodů svého rozměru, rozsahu či nosiče volně přiložené k závěrečné práci), uvede i tyto volné přílohy do seznamu příloh, a to způsobem, který je blíže popsán v kapitole Formální úprava závěrečné práce.

Přílohy jsou nepovinným, nicméně vhodným doplněním stati závěrečné práce.

3 Formální úprava závěrečné práce

Vazba

Závěrečná práce musí být odevzdána v pevné vazbě. Podle Směrnice rektora TUL č. 5/2018, čl. 3, odst. 2 musí být desky tmavé s dostatečně kontrastním potiskem. Přední deska závěrečné práce, která se nezapočítává do celkového počtu stránek, obsahuje:

• název univerzity a fakulty, znak,
• typ práce (bakalářská, diplomová),
• místo a rok vydání,
• jméno autora.
  

Papír

Pro závěrečnou práci je vhodné použít neprůhledný papír, gramáž 80 g/m², formát A4 a v celé práci by měl být papír stejný. Používá se jednostranný tisk. Okraje se obvykle nastavují 35 mm u hřbetu (vlevo) a 25 mm pro horní, dolní a vnější (vpravo) okraj. V horním okraji je umístěno záhlaví a v dolním pak zápatí.

Na kopie závěrečné práce (katedry mohou po autorovi požadovat nejvýše dvě tištěné a svázané kopie) se v souladu s opatřením děkana FP č. 2/2016 vztahují všechny požadavky jednotné formální úpravy platné pro studenty všech fakult dle směrnice rektora č. 2/2014 s výjimkou požadavku na vazbu v tvrdých deskách. V případě kopie závěrečné práce se alternativně připouští oboustranný tisk v kroužkové vazbě.  

Formátování textu

Kapitola první úrovně začíná vždy na nové stránce.

Normy nepředepisují detailně zarovnávání textu do odstavců a použití fontů.

Pro text se používá jednotný font v celé práci. Je doporučeno patkové písmo typu Times New Roman, patky „vedou” oči při čtení delších souvislých textů. Velikost písma se volí 10–12 bodů. Pro zvýraznění některých částí textu se používá změna sklonu písma (Italic) nebo tučné písmo (Bold). Všem ostatním formám zvýraznění (tedy i podtrhávání, prokládání apod.) se snažíme vyhnout! Nedoporučuje se používat různé typy fontů, zejména kombinovat fonty patkové a bezpatkové. Je spíše věcí vkusu a názoru používat pro nadpisy písmo bezpatkové (např. Arial). Písmo bezpatkové se používá pro krátké zprávy nebo pro hesla, například u prezentací a plakátů.

U textu se zpravidla používá zarovnání do bloku, pak je obvyklé nastavit automatické dělení slov. První řádek bývá odsazen o 5–13 mm. Pro odsazení prvního řádku se nepoužívá tabulátor! Řádkování se nastavuje na 1,5. Velikosti mezer mezi odstavci nejsou předepsány, odlišení odstavců většinou zajišťuje odsazení prvního řádku. Pro patkové písmo se obvykle mezera za odstavcem nedělá. Pokud ji chceme, pak bývá používána velikost 3–6 bodů. Každý jednotlivý odstavec má obsahovat ucelenou informaci. Není vhodné, aby odstavec obsahoval pouze jedinou větu. Na druhou stranu příliš dlouhý odstavec je pro čtenáře nepřehledný. Někdy je vhodné v delším odstavci použít tučné písmo nebo kurzívu vybraných klíčových pojmů.

Číslování stránek

Stránky číslujeme arabskými číslicemi, posloupně v celé práci. Úvodní list je první stránkou a má číslo „1”, toto číslo se na stránku nepíše. U jednostranného tisku se nejčastěji píše číslo označující pořadí stránky v dokumentu uprostřed zápatí nebo na jeho vnějším okraji. Ačkoli se některé stránky zahrnují do celkového počtu stránek (úvodní list, originál zadání práce, prohlášení), číslo stránky se na nich nezobrazuje,

.

Pro tisk závěrečných prací je běžnější jednostranný tisk. V případě jednostranného tisku se zadání práce (přestože je oboustranné) počítá jako jedna stránka (číslo 2). U oboustranného tisku zadání počítáme jako strany dvě (3 a 4).

Čísla stránek se píší od stránky s obsahem (obvykle číslo stránky 7) a na každé další stránce. Pokud má závěrečná práce přílohy, nezapočítávají se do rozsahu práce. Číslo stránky se na nich zobrazuje (čl. 3 odst. 2m Směrnice rektora TUL č. 5/2018).

Číslování kapitol

Kapitoly se číslují v souladu s normou (ČSN ISO 2145), a to pouze u textu vlastní zprávy. Doporučeno je postupné číslování maximálně do tří úrovní s použitím arabských číslic (1, 1.1. 1.2, 1.3, 1.3.1, atd.), přičemž se za poslední číslicí nedělá tečka a za tečkami mezi číslicemi se nedělají mezery (příklad). Mezi číslem kapitoly a názvem kapitoly musí být dostatečné odsazení. Kapitoly úvodní části (originál zadání práce, prohlášení, poděkování, předmluva, abstrakt, obsah) se nečíslují. Úvod se nečísluje, podle normy mu může být přiděleno číslo nula.

Používání odrážek a číslování

Jsou-li odrážky součástí věty, tak

• za každou odrážkou následuje malé písmeno,
• za každou položkou se dělá čárka,
• na konci se dělá tečka.

Jde-li o výčet, který není součástí věty:

• na začátku odrážek se píšou malá písmena
• na konci se nedělá tečka

Odrážky a číslování s větami:

• Položka začíná velkým písmenem a končí tečkou, pokud jde o celé věty.
• Text druhého řádku položky by neměl být zarovnán pod odrážku, ale pod text prvního řádku.

• Toto je špatný příklad, takto by zarovnání textu u odrážek vypadat nemělo,
protože text druhého řádku není zarovnán k začátku textu prvního řádku.

Podrobnější informace o psaní výčtů najdete na: http://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=166&id=87.

Používání tabulátorů

Tabulátory se nepoužívají k odsazení prvního řádku! Používají se v případě, že chceme informace uspořádat do několika sloupců a nechceme k tomu použít tabulku (příklad). Tabulátory se také používají v záhlaví, jestliže chceme vložit jednu informaci zarovnanou vlevo a druhou zarovnanou vpravo. Potom používáme levou zarážku k zarovnání vlevo a pravou zarážku k zarovnání vpravo (příklad).

Pravidla pro obrazový materiál

Ilustrace

Termín ilustrace zahrnuje grafy, kresby, fotografie, mapy apod. Není nutné rozlišovat různé typy ilustrací užíváním zvláštních termínů, nejčastěji se pro všechny typy ilustrací používá Obrázek. Pokud je však daných ilustrací více než tři (např. grafů), je vhodné použít označení dané ilustrace (např. Graf).

Pod jednotlivé ilustrace umísťujeme jejich označení, číslování a popis.

• Označení volíme podle druhu ilustrace např. Obrázek (Obr.), Graf apod.
• Číslování může být buď posloupné v celé práci (číslování jedním číslem – příklad), nebo v jednotlivých kapitolách (číslování dvojčíslím kapitola.pořadí nebo kapitola-pořadí – příklad).
  
• Popis by měl být stručný a měl by vystihovat obsah (téma) a časové vymezení příslušné ilustrace.
• Popis by měl být jedinečný, neopakovaný (musí se jednoznačně lišit od ostatních).
• Za popisem ilustrace se nedělá tečka.
• Pokud byla ilustrace převzata z jiného zdroje, popis doplňujeme o odkaz na zdroj převzaté ilustrace.
• Popisem musíme opatřit i takové ilustrace, jejichž součástí je nadpis (grafy, tabulky, mapy). V takovém případě se může stát, že se nadpis a popis téměř shodují, pak je lepší nadpisy u ilustrace nepoužívat.
• U vlastních fotografií pořízených pro dokumentování vlastního výzkumu (fotografie z terénního průzkumu, laboratorních experimentů apod.) musí být popisek věcný a musí obsahovat místo a přesné datum pořízení.

Interpunkce mezi pořadovým označením ilustrace a popisem není předepsána, obvykle se používá dvojtečka (lze použít i tečku či pomlčku). Popisky pak mohou vypadat takto: Obrázek 1.2: Popis obrázku, Obr. 15. Popis obrázku 15, Graf 5.1 – Popis grafu. V celé práci se používá u titulků stejná interpunkce.

Ilustrace by měly být umístěny bezprostředně za prvním odkazem na ně, je-li to možné, tak na stejné stránce. Je-li ilustrace umístěna v příloze, vkládá se odkaz na přílohu.

Tabulky

U popisků tabulek platí stejná pravidla jako u ilustrací s tím rozdílem, že se popisek vkládá nad tabulku (příklad: Tab. 1: Popis tabulky).

Tabulka (stejně jako obrázek) by měla být umístěna bezprostředně za prvním odkazem na ni v textu.

Je-li to možné, umisťujeme ilustrace a tabulky bez obracení. Pokud to ale charakter ilustrace vyžaduje (např. tabulka s větším množstvím sloupců), otáčíme ji proti směru hodinových ručiček.

Vzorce

Jednoduché vzorce se obvykle píší přímo do textu. Delší a složitější vzorce a vzorce, na které se odkazujeme v textu, se uvádí na samostatném řádku. Píší se s malým odsazením od levého okraje. Na pravé straně (opět s malým odsazením od pravého okraje) jsou označeny číslem, kterým se na ně v textu odvoláváme.

Přílohy

Do přílohy se většinou umisťují tabulky nebo ilustrace, které svým rozsahem (příp. významem) nemohou být začleněny do textu. Někdy je těžké rozhodnout, zda tabulku nebo ilustraci vložit do přílohy. Pokud se na tabulku nebo ilustraci v textu opakovaně odkazujete, je vhodné vložit tabulku nebo ilustraci přímo do textu. V opačném případě je vhodnější umístění do přílohy. Dále se do příloh umisťují zdrojové kódy programů nebo jejich části. Některé materiály, které jsou součástí práce, ale jsou reprodukovány jiným způsobem než zbytek zprávy (rozměrné mapy, fotografie, vlastní výtvory, CD), se také umisťují do příloh jako volné přílohy (často do kapsy na vnitřní straně zadních desek). Při velkém rozsahu mohou být svázány do samostatného svazku. Přílohy jsou číslovány nebo označovány řadou velkých písmen (Příloha 1, Příloha A).

4 Pravidla typografie

Psaní interpunkce

Za interpunkčními znaménky (tečka, čárka, středník, dvojtečka, otazník, vykřičník) píšeme mezeru, před nimi ne.

Tečka

Tečka se používá k ukončení věty. V nadpisech a u popisků ilustrací a tabulek se tečka na konci nedělá. Jestliže věta končí zkratkou nebo datem končícím tečkou, další tečka se na konci nepíše.

Mezera za tečkou se píše po zkratkách jako a. s., o. p. s., s. r. o. apod.

Za slovem „viz” se tečka nepíše (jde o rozkazovací způsob slovesa „vidět”, nikoli o zkratku).

Výjimky:

• Mezera se za tečkou nepíše, pokud se používá při psaní časových údajů jako oddělovač mezi hodinami a minutami (8.30) – podle pravidel českého pravopisu. Podle normy ČSN 01 6910 lze použít jako oddělovač také dvojtečku (8:30).
• Mezera za tečkou se nepíše u e-mailových a webových adres (www.tul.cz).
• V případě, kdy se čárka používá v čísle k oddělení desetinné části čísla, se za čárkou mezera nedělá (12,5).
• Mezera se nedělá za tečkami mezi číslicemi u číslování nadpisů.
• Mezera se nedělá, pokud bezprostředně za sebou následují dvě interpunkční znaménka – např. „…tzn., že…”, „…např., že…”

Dvojtečka

Dvojtečka se připojuje bezprostředně za text a za dvojtečkou se dělá mezera. Následuje-li po dvojtečce věta, je možné ji začít velkým i malým písmenem. V případě, že následuje nevětný celek, píše se písmeno malé.

PŘÍKLADY: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=161

Výjimka:

• Před a za dvojtečkou se dělá mezera (nejčastěji pevná mezera) v případě, že jde o matematický výraz (12 : 2 = 6) nebo poměr (3 : 4), a to i při zápisu měřítka mapy.
• Před a za dvojtečkou se nedělá mezera v případě, že jde o výsledek utkání (1:2) nebo výsledný čas závodníka (1:8:31,17 = 1 hodina 8 minut, 31 sekund a 17 setin sekundy)

Uvozovky

V českém textu používáme výhradně českou variantu uvozovek, tedy na začátku uvozovky dole a na konci uvozovky nahoře. Pravidla pro psaní uvozovek jsou podobná jako pravidla pro psaní závorek. Je běžné používat dva typy uvozovek: dvojité (dole: dvě malé devítky, klávesová zkratka ALT + 0132, nahoře: dvě malé šestky, klávesová zkratka ALT + 0147) a jednoduché (dole: jedna devítka, klávesová zkratka ALT + 0130, nahoře: jedna šestka, klávesová zkratka ALT + 0146). Jednoduché uvozovky se používají jako vnořené, např. přímá řeč uvnitř přímé řeči.

Jestliže je v uvozovkách celá věta, dělá se koncová uvozovka až za interpunkčním znaménkem.

PŘÍKLADY: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=162

Závorky

Před počáteční závorkou se mezera dělá, za ní ne. Před koncovou závorkou se mezera nedělá, za ní ano. To znamená, že text v závorkách je oddělen od okolního textu mezerami. Jestliže je v závorce celá věta, dělá se tečka před koncovou závorkou. Jestliže výraz v závorce (ne věta) končí tečkou (jde o zkratku nebo datum) a je umístěn na konci věty, pak se za koncovou závorkou tečka píše. Hranaté závorky se většinou používají ke znázornění výslovnosti.

PŘÍKLADY: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=163

Výjimka:

Před počáteční závorkou se nedělá mezera, jestliže uvádíme alternativní text: zpracoval(a).

Spojovník (-) spojuje složené výrazy a slova s částicí -li a vždy se používá bez mezer před a za (Rakousko-Uhersko, je-li). Spojovník je (na rozdíl od pomlčky) umístěn na klávesnici.

Pomlčka (–) je delší než spojovník a na klávesnici není. Odděluje se od okolních slov mezerami. Používá se k oddělení dvou částí věty. V automatických opravách bývá přednastavena změna spojovníku na pomlčku v případě, že napíšete:

• mezeru, spojovník, mezeru, nějaké slovo a mezeru nebo
• mezeru, spojovník, mezeru a klávesu Enter.

Pro napsání pomlčky lze použít klávesovou zkratku ALT + 0150 na numerické klávesnici. U notebooků je potřeba přepnout na numerickou klávesnici a použít čísla na numerické klávesnici (0 bývá u písmena m, 1 u písmena j a 5 u písmena i).

Výjimky:

• V případě, že se používá pomlčka v rozsahu (místo slov „od do”, „až”) není oddělena mezerami a nesmí být na konci ani na začátku řádku (pondělí–pátek, 2000–2010, otevřeno 8–20 hodin).
• Stojí-li za pomlčkou interpunkční znaménko, je přisazeno těsně za pomlčku bez mezery.

Výjimka z výjimky:

• V případě, že je v rozsahu více slov oddělených mezerou, používá se pomlčka s mezerami (21. 1. – 29. 3.).

DALŠÍ PŘÍKLADY: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=165

Tři tečky (výpustka)

Pro tři tečky (výpustka, trojtečka) se používá jeden znak (v MS Word klávesová zkratka CTRL + tečka, jinak ALT + 0133) nikoli tři tečky. Nahrazuje vypuštěný text, pomlku nebo část výčtu. Často se znak přisazuje k textu bez mezery a nikdy se za něj nevkládá další tečka.

Při psaní trojtečky se doporučuje dodržovat stejná pravidla jako při psaní jiných interpunkčních znamének.

Při nahrazování vypuštěného textu pak použití trojtečky vypadá následovně:

Podle původní varianty…, ale takhle je to lepší.

Jestli se nezklidníš, tak…

Při psaní výčtu se za čárkou se dělá mezera a pak trojtečka:

Člověk má pět smyslů: zrak, sluch, …

Opakovali jsme: jedna, dva, tři, …, deset, ­… až do dvaceti.

V případě, kdy tečkami nahrazujeme chybějící písmena, je možné teček psát více:

První český kosmonaut R....

Lomítko

Lomítko se používá především k vyjádření alternativ (pán/paní), školních roků (2011/2012), zlomků (1/4), fyzikálních jednotek (km/h). V těchto případech, pokud jde o jednoslovné výrazy, používáme lomítko bez mezer. Lomítko oddělené mezerami používáme v případě, je‑li jeden z výrazů složený z více slov. Zápis „koukni se / koukněte se” nevzbuzuje dojem, že alternuje slůvko „se” a „koukněte”.

Apostrof

Apostrof (', klávesová zkratka ALT + 0145) je v češtině málo používaným interpunkčním znaménkem. Není možné ho zaměňovat s horními jednoduchými uvozovkami (’). Píše se těsně za slovo, uprostřed slova je bez mezer.

PŘÍKLADY: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=168

Kalendářní data

V česky psaných textech je běžné psát datum vzestupně. Měsíc je možné vypsat slovně (13. březen 2010) nebo číslem (13. 3. 2011). V obou případech se za tečkami dělají mezery (nejlépe pevné: CTRL + SHIFT + mezera, nebo ALT + 0160). Pak totiž nenastane případ, kdy se datum rozdělí na dva řádky. Podle normy ČSN 01 6910 je možný i dvoumístný zápis bez mezer mezi dny, měsíci a roky (01.02.2010). Tento formát je vhodnější pro vyplňování tabulek a formulářů. Při vyplňování rubrik se často používá také sestupný formát data se spojovníky mezi rokem, měsícem a dnem (1998-03-13).

Data ve významu „od do”, „až” píšeme s pomlčkou. Pokud je pomlčka mezi jednoslovnými výrazy, neodděluje se mezerami (1826–1886). Pokud je pomlčka mezi víceslovnými výrazy, je obvyklé vkládat před a za mezeru (1. 1. 2010 – 31. 12. 2010).

Paragraf

Pokud se paragraf vyskytuje ve spojení s číslem, sází se s pevnou mezerou mezi paragrafem a číslem (podle § 13, odst. 2), na začátku věty se nahrazuje slovem.

Jednotky a čísla, řadové číslovky

V českém textu se používá k oddělení desetinné části čísla čárka. Kvůli přehlednosti se za každou trojicí cifer v obou směrech od desetinné čárky dělá pevná mezera.

Číslo se od jednotky odděluje pevnou mezerou (CTRL + SHIFT + mezera, nebo ALT + 0160).

Příklady: 15 m (15 metrů), 20 % (20 procent), § 2 (paragraf 2), 12 °C (12 stupňů Celsia), 50 km/h (50 kilometrů za hodinu)

Jednotky umístěné jako horní index se připojují k číslu bez mezery.

Příklady: pivo 12° (pivo 12 stupňů), 52° severní šířky (52 stupňů severní šířky), 27° 3' 33" (27 stupňů, 3 minuty a 33 sekund) východní délky, monitor 15" (monitor 15 palců)

Pravidla:

• použití výrazu krát ve spojení s číslem (33krát nebo 33), pro znaménko krát se nepoužívá písmeno x, ale symbol × (klávesová zkratka ALT + 0215)
• těsně k číslu je přiřazeno znaménko (+5 °C), místo znaménka minus se často používá a je tolerována pomlčka (–5 °C). Znaménko minus (ALT + 8722) je umístěno trochu výše než pomlčka (ALT + 0150): − (minus) – (pomlčka)
• v případě, že vyjadřujeme číslem a slovem přídavné jméno nebo příslovce, mezera mezi číslem a jednotkou se nedělá (10m: desetimetrový, 20%: dvacetiprocentní)
• v případě matematických výrazů jsou znaménka od čísel oddělena mezerou: 3 + 2 = 5, 8 – 2 = 6

V češtině neexistuje žádná koncovka -ti nebo -mi.

Příklady:

Přístupné pro děti od 12 let. NIKOLI: Přístupné pro děti do 12ti let.

8násobná rychlost NIKOLI: 8mi násobná rychlost

5metrový žebřík NIKOLI: 5-ti metrový žebřík

U řadových číslovek se za číslem píše tečka (Chodí do 5. třídy. Narodila se 8. září.).

DALŠÍ PŘÍKLADY: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=785

Nevhodná zalomení na konci řádku (použití pevné mezery)

• zkratky (a. s.), zkratka a následující text (např., tzn., …)
• zkratky, jednotky ve spojení s číslem (str. 25, 12 km)
• řadová číslovka od následujícího textu (3. místo)
• kalendářní data
• zkratky rodného jména s příjmením (J. Kolář)
• zkratky akademických titulů a po nich následující jméno (MUDr. Jana Holá)
• trojice čísel oddělené mezerami (vyšší řády: 15 350 Kč)

Zkratky

Zkratky čistě grafické jsou ustálená spojení s definovaným způsobem zápisu. Nejčastěji se dělají chyby ve vynechání mezery za interpunkcí (př. n. l., a. s., s. r. o., n. m.).

VÍCE NA: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=780

Zkratky iniciálové jsou zkratky tvořené z počátečních písmen slov názvu. Píšou se velkými písmeny (iniciálami) a bez teček (MFF, TUL, ČR, OSN).

Za zkratku často bývá považováno slovo „viz”, které je rozkazovacím způsobem od slova „vidět”, takže za ním tečku nepíšeme.

Častou zkratkou použitou pro popis geografie území je m n. m. (tedy metrů nad mořem). Uvědomte si, že první písmeno označuje délkovou jednotku, která se v souladu s pravidly českého pravopisu nepíše s tečkou (podobně, jako byste nenapsali tečku za samostatně v textu stojící metry či litry).

Tituly

Před jménem se uvádějí tyto zkratky akademických titulů:

• Bc. (bakalář)
• BcA. (bakalář umění)
• Ing. (inženýr)
• Ing. arch. (inženýr architekt)
• Mgr. (magistr)
• MgA. (magistr umění)
• MUDr. (doktor medicíny)

Před jménem se uvádí akademicko-vědecký titul Dr., udělovaný krátce po roce 1990.

Za jménem se uvádějí akademicko-vědecké tituly:

• Ph.D. (doktor)
• Th.D. (doktor teologie)

V minulosti se udělovaly tyto akademicko-vědecké tituly, které se uvádějí také za jménem:

• CSc. (kandidát věd)
• Dr.Sc. (doktor věd)

Zkratky vědecko-pedagogických titulů doc. (docent) a prof. (profesor) se píší malým písmenem, pokud jimi nezačíná věta.

Zkratka DiS. (diplomovaný specialista) se uvádí za jménem stejně jako zkratka MBA (Master of Business Administration).

Zkratky uváděné za jménem oddělujeme z obou stran čárkami.

Pořadí titulů

Je obvyklé uvádět vyšší titul před nižším nebo se nižší vůbec neuvádí (např. titul Bc.). Tituly před jménem čárkou neoddělujeme, tituly za jménem ano.

Jednopísmenné předložky na konci řádku

Jednopísmenné neslabičné spojky a předložky se podle pravidel českého pravopisu nesmí vyskytovat na konci řádku. K jejich odstranění se používá pevná mezera (klávesová zkratka CTRL + SHIFT + mezera nebo ALT + 0160 na numerické klávesnici). Pevná mezera se vkládá místo normální mezery mezi jednopísmennou předložkou a slovem, které po předložce následuje.

5 Prezentace

Postup při vytváření prezentace

• příprava prezentace
• tvorba prezentace v prezentačním programu
• samotná prezentace

Příprava prezentace:

• zjistit cílovou skupinu
• zjistit technické podmínky pro prezentaci (např. kvalitu dataprojektoru, ozvučení)
• zjistit místo, kde bude prezentace probíhat (velikost místnosti, zatemnění)
• zjistit programové vybavení počítače, na kterém bude prezentace spouštěna (MS Office, OpenOffice, Acrobar Reader, PowerPoint Viewer)
• připravit si osnovu (nejlépe podle obsahu závěrečné práce)
• připravit si grafické části prezentace (fotodokumentace, grafická schémata, tabulky, obrázky apod.)

Tvorba prezentace v prezentačním programu:

V první řadě je nutné vybrat programový prostředek, ve kterém bude prezentace vytvořena. Nejčastěji se používá pro prezentace MS PowerPoint nebo OO Impress. Před tvorbou samotné prezentace je doporučeno si zjistit, jaké programové vybavení bude při obhajobě k dispozici. Pro jistotu je vhodné vytvořit z prezentace i pdf dokument.

Struktura prezentace

• úvodní snímek (název práce, jméno autora/autorů, název univerzity a fakulty, popř. logo)
• druhý snímek (osnova vytvořená v podstatě podle obsahu závěrečné práce, cíle práce)
• sled snímků představujících hlavní část prezentace, postup podle osnovy z druhého snímku
• závěr (souhrn, konstatování, že cíle práce byly splněny)
• poslední snímek (poděkování za pozornost, kontaktní údaje autora/autorů)

Celkově by prezentace měla mít „náležitou” délku (5 snímků je málo, 80 snímků je příliš). Bývá pravidlem, že u snímku s textem se prezentující obvykle zdrží jednu minutu, u snímků s obrázkem, kde chce student ukázat nějaký detail, stačí několik sekund. Je však potřeba, aby byl snímek „ponechán na očích adekvátní dobu”.

Vlastní tvorba prezentace (zásady při tvorbě prezentace)

Písmo

V prezentaci se nepoužívají věty, ale klíčová slova, popř. fráze. Je vhodné dodržovat pravidlo 5 × 5 (pět bodů, ve kterých je pět slov). K tomu se používají odrážky, číslování, tabulky. Každý snímek má svůj nadpis.

Písmo – font

• používá se proporcionální bezpatkové písmo (Arial, Verdana, Tahoma, Calibri)
• proporcionální patkové písmo (Times New Roman, Garamond) se používá pro psaní souvislých textů (nedávat do textu?)
• neproporcionální písmo Courier se používá pro zápis zdrojových kódů programů nebo při napodobení psacího stroje

Písmo – doporučené velikosti

• úvodní snímek: velikost 40 pt
• nadpisy snímků: minimálně 32 pt
• podnadpisy v textu: minimálně 28 pt
• běžný text: 20–24 pt
• text v grafech a tabulkách: 16 pt

Písmo – zvýraznění

• používá se změna řezu písma, a to:
• tučné písmo
• kurzíva
• tučná kurzíva
• snažíme se vyhnout podtrhávání (proč?)
• pro definice a důležité informace je vhodná červená barva písma, protože upoutá pozornost

Barvy a barevné kontrasty

• nepoužívat jasné, křiklavé ani nevýrazné barvy
• používat omezený počet barev (méně může být více)
• pozor na používání červené a zelené na jednom snímku (lidé s omezenou schopností barevného vidění je nerozeznají)
• některé barvy mají symbolický význam (může se lišit podle kulturních zvyklostí)
• barvy pozadí a popředí volit dostatečně kontrastní (pozor na barevné přechody)
• je vhodné volit jednu z barev teplou (obsahuje žlutou) a druhou studenou (obsahuje modrou) nebo černou a bílou
• kontrastní (doplňkové) barvy:
  http://cs.wikipedia.org/wiki/Barevn%C3%A1_kompozice
• generování barevných schémat:
  http://colorschemedesigner.com/

Efekty a grafika

• střídmá a vyvážená grafika, jednotná v celé prezentaci
• dostatečné rozlišení u fotografií
• nepoužívat složité efekty, animace, nevhodné zvukové efekty (efekty a animace mohou způsobovat problémy u různých verzí programů)

Obrázky

• je vhodné používat obrázky
• obrázek někdy nahradí mnoho slov
• pozor na obrázky z webových stránek – často mají rozlišení nepoužitelné pro prezentaci

Tabulky a grafy

• někdy je lepší použít graf než tabulku (výsledky jsou přehledněji zobrazeny)
• nepoužívat komplikované a nepřehledné grafy
• diagramy, schémata a grafy by měly být dobře (adekvátně?) popsány

Zásady tvorby prezentace – odkazy

• www.markonet.cz/pages/vyuka/prezentace-v-powerpointu.php
• Martin Korous: Prezentace v PowerPointu
• www.ucjlf.upol.cz/svoc/archiv/kurzy/PP/PP1.ppt
• www.ucjlf.upol.cz/svoc/archiv/kurzy/PP/PP2.ppt
• Kateřina Langová: Vytváření prezentací v programu MS PowerPoint (Modul I, Modul II)
• www.typografie.unas.cz/index.html

Samotná prezentace

Před samotnou prezentací je vhodné si prezentaci vyzkoušet, a to nejen proto, že zjistíme, jak dlouho prezentace bude trvat. Pokud není k dispozici někdo, kdo by poslouchal, je možné prezentaci přednést např. před zrcadlem. Samotná prezentace by se neměla číst, ale je dobré si ke každému snímku napsat poznámky, které je možné si vytisknout a podle nich se prezentaci naučit (nacvičit). Před prezentací je dobré si zjistit členy komise včetně jejich titulů a při jejich oslovování nezapomínat na vědecké tituly.

Časový limit

Při samotné prezentaci prezentující většinou nezvládá sám sobě hlídat čas, je vhodné využít kamaráda, který upozorní na časový skluz, nebo si umístit na stůl stopky, které čas odpočítávají. Když se prezentující dostane do situace, kdy se potýká s nedostatkem času, nikdy by neměl řešit tento problém zrychlením řeči až drmolením, ale vhodným vynecháním některých snímků. Při prezentaci je nutné najít podstatu problému a sdělit ji krátkou a srozumitelnou formou. Časový limit včetně čtení posudků, reakce autora na posudky a následné diskuse je na FP TUL obvykle 15–20 minut.

Časový rozvrh

• úvod (asi 5 % času prezentace)
• příprava několika úvodních vět (oslovení, pozdravení, představení se, seznámení s názvem, cílem a obsahem prezentace)
• motivace (asi 15 % času prezentace)
• popis řešené problematiky, její význam
• dosavadní stav řešení (výhody, problémy)
• návrh nového řešení
• prezentované výsledky (asi 45 % času prezentace)
• popis nového řešení
• teoretické základy, výsledky a hodnocení
• rozdíly oproti jiným metodám
• závěr (asi 15 % času prezentace)
• krátká rekapitulace
• shrnutí výsledků a přínosů
• poděkování
• diskuse (asi 20 % času prezentace)
• v případě obhajoby závěrečné práce je vhodné si předem připravit odpovědi na otázky
• přednášející by se měl připravit i na otázky, jejichž odpovědi nezná (odpověď nevím, to mě nenapadlo, o té variantě jsem neuvažoval, to jsme neřešili apod.)

Technika přednesu

• stůjte vzpřímeně, čelem k posluchačům
• gestikulujte, ale ne přehnaně
• navazujte kontakt očima (posluchač má potom pocit, že mluvíte přímo k němu)
• mluvte srozumitelně, hlasitě, pomalu, jasně, zřetelně, ale ne monotónně
• technické pomůcky ovládejte s jistotou, nehrajte si s perem, ukazovátkem apod.
• ukazovátko používejte k ukazování na snímky a na informace v nich obsažené
• každý obrázek nechte zobrazený dostatečně dlouho, aby si jej mohli posluchači v klidu prohlédnout (ale ne zase příliš dlouho)
• každý snímek označte nadpisem
• snažte se nezakrývat vlastním tělem projekční plochu, ani stínit (na projekční plochu?)

FORMÁTY SOUBORŮ VYTVOŘENÝCH V PREZENTAČNÍCH PROGRAMECH

• ppt, pptx – soubor se otevře v editačním režimu (prezentace se spustí klávesou F5)
• pps, ppsx – soubor se otevře v prezentačním režimu
• odp – prezentace vytvořená v programu OpenOffice Impress
• Prezentaci je možné uložit jako pdf
• OO Impress – export do pdf
• MS PowerPoint – tisk do pdf
• MS PowerPoint 2007 – uložit jako pdf (publikovat)