KCL/CPX-B - Čeština pro praxi (2023)

Jednou z nejobtížnějších pravopisných kapitol v češtině je psaní velkých písmen.

S velkým počátečním písmenem v češtině píšeme vlastní jména osob a oficiální názvy zemí, míst, těles, institucí, dokumentů či děl a různých dalších jevů.

Psaní velkých písmen v češtině je pevně fixováno pravidly, která vymezují, pro jaké skupiny pojmenování velká první písmena užíváme, případně další specifická pravidla týkající se těchto konkrétních skupin.

Komplikovanost této pravopisné oblasti spočívá v nejednotnosti obecných pravidel pro různé kategorie jevů, jichž se tato problematika týká (např. názvy obcí, měst a jejich částí versus  názvy geografických oblastí a jiných správních celků), ale i v rámci konkrétních oblastí nacházíme různé výjimky. Kromě toho psaní velkého písmena často závisí na tom, zda určité slovo či slovní spojení v daném významu je oficiálním názvem či jménem, anebo není - a to předpokládá věcné znalosti týkající se daných reálií. Některé z konkrétních případů se obtížně ověřují, nemáme k dispozici např. určitý výčet slov či spojení, jež se píšou vždy s velkým písmenem (podobně jako máme třeba vyjmenovaná slova pro psaní I/Y uvnitř slov po obojetných souhláskách). Totéž slovo či slovní spojení může být někdy jménem či názvem, jindy jen obecným označením, resp. jakékoli slovo či spojení slov se teoreticky v určité situaci může stát jménem či názvem nějakého jevu a pak se píše s velkým písmenem.

Pro důkladnější seznámení s problematikou psaní velkých písmen viz např. výklady v Internetové jazykové příručce (ve Výkladové části v kapitole Pravopis - velká písmena).

Zde jen stručněji přehled základních pravidel a kategorií jevů, zvláště těch, s nimiž poměrně běžně pracujeme. Náš výčet kategorií a jevů není ovšem zdaleka úplný.

Všeobecné základní pravidlo, které platí pro většinu jevů, je v češtině takové, že pokud jsou tato jména či názvy a označení víceslovné, pak bychom psali velké písmeno pouze v prvním slově názvu či jména. Toto pravidlo týkající se víceslovných názvů a jmen ovšem neplatí pro všechny typy jevů, a navíc nemusí být vždy jasné, kde jméno či název začíná. Velmi často se za první slovo názvu či jména nepovažují obecné výrazy jako ulice, náměstí, chrám, zámek, hotel, vinárna, lékárna, město, sídliště, poloostrov, ostrov, zátoka, souhvězdí apod. - a velké písmeno píšeme až ve slově, které po nich následuje. V některých případech to ovšem nemusí platit (viz níže, např. slovo Sídliště v některých případech, výraz Divadlo v případě některých názvů divadel).

A. Označení osob

1. S velkými písmeny se píšou vlastní jména osob, živých bytostí (skutečných, ale i fiktivních, např. literárních postav), jejich přezdívky či přídomky. U vlastních jmen osob naší (moderní, západní civilizace) se s velkým píše jak křestní jméno, tak příjmení. U přezdívek či přídomků, pokud jsou víceslovné (a jejich součástí není něco, co samo o sobě už se píše s velkým písmenem), je velké písmeno jen v prvním slově. S velkými písmeny píšeme i jména rodů, rodin a jejich příslušníků.

Josef Novotný, Václav IV., Ferdinand I. Dobrotivý, Ladislav Pohrobek, Anežka Česká, Novákovi, Přemyslovci, Otec vlasti (= Karel IV.), Učitel národů (= J. A. Komenský), Přemysl Otakar I., Sedící býk (indiánský náčelník), Sokol (skautská přezdívka), Rek (jméno psa), Mourek (jméno kocoura), James Bond, Juraj Hordubal (literární postavy), pták Ohnivák (fiktivní bytost; slovo pták chápeme jako obecné označení typu bytosti, jako jméno chápeme až slovo Ohnivák), Meluzína (pohádková bytost).

S velkými písmeny píšeme i přídavná jména přivlastňovací odvozená od vlastních jmen: Pavlův, Anežčin, Čapkův... Tedy: Alzheimer (jméno lékaře), Alzheimerova choroba (přivlastňovací přídavné jméno v názvu choroby), ale alzheimer (přeneseně jako název choroby: ona měla alzheimera).

2. S velkými písmeny se píšou označení příslušníků národů, národností, obyvatel měst a míst, světadílů, zemí i jejich částí (různých oblastí...), planet či nebeských těles (coby fiktivní bytosti).

Čech, Slezan, Brit, Pražan, Rom, Američan, Žid, Afroameričan, Polaban, Evropan, Marťan, Měsíčňan (avšak pozemšťan, mimozemšťan, nebešťan), Středočech (ačkoli píšeme střední Čechy), Západoevropan (ačkoli západní Evropa), Lužický Srb (národnost; samotné slovo Srb je s velkým S; Lužický Srb je ale jiná, specifická národnost), Polabský Slovan (avšak vídeňský Čech, volyňský Čech - Češi, kteří se odstěhovali z Čech a usadili se ve Vídni, na Volyni...).

Pokud se píše základové slovo s velkým písmenem, píše se s velkým i předponou odvozené jméno: Čech - Severočech, Evropan - Jihoevropan, dokonce i když odvozujeme předponami jako např. pro-, ultra-, ne- apod.: Proevropan, Nečech, Ultračech, Antievropan…

S malým písmenem píšeme příslušníky tzv. antropologických skupin: běloch, černoch (dnes mnohdy nekorektní). Zde někdy nejednoznačné rozlišení: Mongol - mongol (příslušník národa versus antropologické skupiny, existuje obojí), podobně též cikán - Cikán (avšak pouze Rom - toto slovo není zároveň označením příslušníka antropologické skupiny, označuje pouze národnost). Dnes máme psát také indián (dříve se psalo Indián: v posledních dekádách došlo k posunu v chápání kategorie - už indiány nevnímáme jako národ, ale jako širší antropologickou skupinu) - ale stále píšeme Eskymák. Nicméně v řadě textů vydaných před rokem 1993 (datum poslední aktualizace Pravidel českého pravopisu, v níž došlo mimo jiné i k této změně) najdeme slovo indián ještě s velkým I.
S malým písmenem píšeme členy a přívržence politických stran a hnutí, náboženských hnutí či církví, mnišských řádů, sportovních klubů apod.: katolík, buddhista, boromejka, františkán, svědci Jehovovi, lidovec, zelení x Zelení (označení strany), staročech, mladočech (přivrženci politických stran - na tyto výrazy se nevztahuje pravidlo o slovech odvozených předponami od výrazů jako Čech, Evropan apod.), pražané (náboženská frakce-hnutí v době husitství - versus Pražané jako obyvatelé Prahy), sparťan (avšak Sparťan jako obyvatel řecké Sparty), husita.
S malým písmenem píšeme funkce, tituly (šlechtické i odborné), povolání, hodnosti: arcivévoda habsburský, vévoda z Yorku, vévoda orleánský, inženýr, magistr, generální ředitel, doktor, docent, major, kapitán, mistr…  Výjimku představují některé tradiční tituly, spojené jednak s feudálním systémem (titulování panovníků, event. vysokých církevních hodnostářů), jednak s některými specifickými, např. akademickými ceremoniemi, které píšeme tradičně s velkými písmeny: Jeho Magnificence, Excelence, Její Milost, Vaše Veličenstvo... S velkým písmenem lze psát slovo Mistr v jediném specifickém významu: v uctivém oslovení váženého umělce, tvůrce: Vážený Mistře, podepsal byste mi prosím svoji novou knihu?...  Ale ani mistr jako vynikající odborník, ani mistr coby profesní zařazení, vedoucí funkce (mistrem na této dílně se stal...), ani mistr jako titul vítěze sportovních utkání  (úřadujícími mistry světa v hokeji nyní jsou...) se s velkým písmenem nepíše. Tituly se ovšem píšou většinou s velkým písmenem ve zkratkách: MUDr., Bc., RNDr., PhDr., PaedDr., Ing., Ph.D., CSc., M. (stará akademická hodnost mistr). S malými písmeny se píšou zkratky doc., prof., též zkratky titulů, které nejsou "přesnými tituly": dr. Novotná (neuvádíme, zda PhDr., MUDr. či jiný specifický doktorský titul), ředitele v době nemoci zastupuje ing. Vomáčko (zde také nejde o to, abychom uvedli přesný titul, navíc není uvedeno ani iniciálou křestní jméno - pak lze psát s malým písmenem jako "neoficiální" zkratku). Další zkratky titulů psaných standardně s malými písmeny: akad. soch., akad. mal., akad. arch., prom. hist.

3. S velkými písmeny píšeme jména a označení různých náboženských a mytologických postav. Částečně jde o vlastní jména, částečně o označení, v nichž je velké písmeno výrazem úcty. V některých případech může psaní velkého/malého písmene kolísat. Často je konkrétní pravopis dán tradicí.

Bůh (v monoteistických náboženstvích se píše zpravidla s velkým písmenem, v polyteistických běžně s malým písmenem - chápe se jako obecné označení typu bytosti, velké písmeno pak nese vlastní jméno daného boha), Pán Bůh, Hospodin, Duch svatý a svatý Duch, Panna Marie (Lurdská), Bohorodička, Matka Boží i Matka boží, Svatý otec (označení papeže), Buddha, Perun. Svatá Trojice i svatá Trojice (stejně nejsvětější N/n)...

B. Zeměpisné a astronomické názvy

Názvy nebeských těles, souhvězdí, zeměpisných oblastí, světadílů, území, pohoří, řek a oblastí v jejich okolí...

1. Astronomické názvy - planety, vesmírné objekty, souhvězdí apod.

Slunce, Země, Merkur, Měsíc, Pluto, Polárka, Býk, Malý vůz, Velká medvědice, souhvězdí Vah, Moře klidu (určitá oblast na Měsíci; nejde o skutečné moře), Mléčná dráha – avšak s malým měsíc, slunce, země jako obecná označení; obrazná označení jitřenka, večernice; sluneční soustava; s oběma písmeny galaxie (obecné označení) / Galaxie (myšleno Mléčná dráha)

Jednoslovné názvy těles s velký písmenem; víceslovné názvy mají zpravidla velké písmeno v prvním slově názvu (Velká medvědice, Malý vůz, Mléčná dráha).

Pokud na začátku stojí obecné označení typu jevu, jako např. planeta, souhvězdí, píše se s malým písmenem, název začíná až za ním: planeta Venuše, souhvězdí Vah.

Některé výrazy, jako země, slunce, měsíc, galaxie, mohou být jak názvem konkrétního tělesa či jevu (velké písmeno), tak obecným označením (malé písmeno). Proto píšeme Slunce, Měsíc jen když pojmenováváme naše konkrétní slunce, kolem nějž obíhá naše planeta, právě ten měsíc, který krouží kolem naší planety, a když daný kontext vyžaduje právě uvedení názvu (astronomické, odborné texty apod.). I v těch případech, kdy se kontext fakticky týká těchto našich těles - Slunce, Měsíce, často píšeme malé písmeno, pokud myslíme spíše třeba meteorologické skutečnosti... Podle Wikipedie Měsíc vykoná kompletní oběh kolem Země jednou za 27,321 582 dne. Měli jsme se dobře, skoro každý den svítilo slunce. Na obloze se mezi mraky objevil srpek měsíce. Na nočním nebi nebi zářily tisíce sluncí. Saturnovy měsíce tvoří charakteristický prstenec. Nesedej si na zem, dej si aspoň něco pod sebe, ať nenastydneš. (Podobně jako Země, Slunce, Měsíc také Galaxie může sloužit jako označení naší galaxie, Mléčné dráhy). 

Se souhvězdími souvisí i astrologie a tzv. znamení zvěrokruhu. Tato znamení píšeme také s velkými písmeny - a dokonce i osoby v těchto znameních narozené (Hana je typický Lev). Týká se to i čínského zvěrokruhu.

2. Zeměpisné názvy světadílů, zemí, oblastí, pohoří, řek, moří a dalších jevů.

Zde je třeba vědět, zda je nějaký výraz či slovní spojení skutečně názvem určitého místa či jevu, nebo ne (a jde např. jen o lokalizaci či jinou charakteristiku, jako jihoevropské pobřeží, slunečné pobřeží, karibská oblast...), popř. zda se jako fixované označení takový výraz vžil a tradičně se píše s velkým písmenem (třeba spojení Divoký západ, Dálný východ, Starý svět a Nový svět, případně jen Západ, Východ v určitých kontextech). Názvy ovšem píšeme s velkým písmenem: Amerika, Evropa, Sahara, Čechy, Morava, Chodsko, Jeseníky, Polabí, Posázaví, Záalpí, Podkrkonoší, Pošumaví, Vltava, Grónsko, Haná, Labrador, Pacifik, Austrálie, Atacama, Liberecko, Orlickoústecko, Českobudějovicko...

Jisté komplikace mohou nastávat v případě víceslovných názvů. V základní verzi bychom je psali pouze s prvním velkým písmenem: Severní ledový oceán, Velký bariérový útes, Středozemní moře, Jizerské hory, Pyrenejský poloostrov, Polabská nížina, Ohňová země, Český ráj, Suezský průplav, Bozkovské jeskyně, Štrbské pleso (= jezero ve Vysokých tatrách, avšak Štrbské Pleso = obec u toho jezera), Černá hora (název hory či kopce, ale Černá Hora jako název státního útvaru), Bílá hora (= vrch u Prahy, kde proběhla slavná bitva; dnes ale  též Bílá Hora jako název pražské městské části - Praha se rozrostla i na onen vrch). 

Mnohdy se ale stává, že součástí víceslovného názvu je výraz, který sám o sobě už je názvem - pak i ten stále píšeme s velkým písmenem. Vysoké Tatry, Hrubý Jeseník, Velké Medvědí jezero, Tichá Orlice, Divoká Orlice, Černá Nisa, Malý Dunaj, Severní Amerika, Velká Studená dolina, Jižní Korea, Latinská Amerika, Dolní Sasko, Zadní Indie, Králický Sněžník, Oldřichovský Špičák, Tanvaldský Špičák, Karpaty - Západní Karpaty - Vnější Západní Karpaty... Stává se, že takové spojení ale není názvem (třebaže se běžně užívá): jižní Evropa, severní Čechy, italská Riviéra, švýcarské Alpy, horní Povltaví, východní Morava.

Pokud se na začátku slovního spojení objeví výraz označující obecný typ jevu, o který jde, píšeme ho s malým písmenem a název začíná teprve za ním: ostrov Svaté Heleny, mys Dobré naděje, ostrov Osamocení, poloostrov Apeninský (lze i opačně Apeninský poloostrov), poušť Gobi, údolí Králů, pobřeží Koster. Výjimku představují případy, kdy je takové spojení např. názvem státního útvaru: Pobřeží slonoviny. Jinou výjimkou je třeba název souostroví Země Františka Josefa.

C. Názvy státních útvarů a správních oblastí

1. Názvy států se píšou s velkým písmenem na začátku názvu. Další slova u víceslovných názvů již bývají s malým písmenem. Česká republika, Polská republika, Maďarsko, Nizozemské království, Švýcarská konfederace, Spojené státy americké, Korejská lidově demokratická republika.

V případě víceslovných názvů se může stát, že součástí je výraz, který sám o sobě je již jménem, pak si podržuje svůj pravopis (velké písmeno). Spolková republika Německo, Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Výjimkou je název státu Černá Hora - slovo hora se samo s velkým písmenem nepíše; v názvu státu v tomto případě ale ano.

Oficiální názvy států se často zjednodušují, případně existují v několika alternativách v překladech: Československá republika - Československo; Spolková republika Německo - Německá spolková republika - Německo; Jihoafrická republika - Republika Jižní Afrika - Jižní Afrika; Korejská republika - Jižní Korea;

Na rozdíl od výše uvedené kategorie zeměpisných názvů (ostrovy, pouště...) v názvech států platí, že pokud se na začátku objeví výraz označující typ státního útvaru apod., píše se s velkým písmenem, je už součástí názvu. Není rovněž výjimečné, že užíváme názvy státních v alternativním slovosledu - pak ovšem píšeme velké písmeno vždy v prvním slově názvu, a tím je právě mnohdy ono obecné označení typu státu. Srovnej: ostrov Svatého Tomáše, Hornův mys - mys Horn, Pyrenejský poloostrov - poloostrov Pyrenejský (zeměpisné názvy) versus Království Bahrajn, Spolková republika Německo - Německá spolková republika; České království - Království české, Markrabství moravské - Moravské markrabství.

2. Názvy historických státních útvarů. Ne všechny historické státní útvary měly zřejmě pevně fixovaný oficiální název; v případě některých nemusí být ani zřejmé, nakolik pevné útvary to byly apod. Proto psaní jejich názvů kolísá, a to i pokud jde o pravopis. Království dánské - Dánské království; Velkomoravská říše i velkomoravská říše (avšak vždy Velká Morava - jako označení onoho státního útvaru); Francká (Franská) říše i francká (franská) říše. Sámova říše je s velkým písmenem S vždy, protože jde o přídavné jméno přivlastňovací od jména Sámo. Avšak v opačném pořadí říše Sámova už by velké Ř jednoznačné vůbec nebylo, spíše bychom psali malé.

V některých případech se užívá pro označení určitého státu pouze onen obecný výraz: Říše (myšleno nacistické Německo), Protektorát (myšlen protektorát Čechy a Morava), Republika a Císařství (v kontextu francouzských dějin v období kolem Velké francouzské revoluce), pak ho píšeme většinou s velkým písmenem, abychom odlišili od obecného významu.

3. Nižší správní jednotky: kraje, okresy... V názvech krajů píšeme velké písmeno u přídavného jména (Středočeský kraj, Liberecký kraj, Zlínský kraj), při změně pořadí slov zůstává na rozdíl od názvů států velké písmeno u přídavného jména a slovo kraj je s malým písmenem (kraj Plzeňský, kraj Pardubický). Výjimku představuje Kraj Vysočina (slovo Kraj stojí fixně na začátku a píše se s velkým písmenem - nespojuje se s přídavným jménem jako u jiných krajů). Status kraje má rovněž hlavní město Praha - zde pravopis podléhá normě psaní výrazů město apod.

Okresy - slovo okres se píše vždy s malým písmenem: okres Liberec, okres Semily...

V souvislosti s určitými oblastmi a lokalitami mohou vznikat různé další institucionální jednotky jako euroregion či mikroregion, sdružení obcí, svazek obcí, dobrovolný svazek obcí apod. Názvy těchto celků do jisté míry kolísají. Pokud se na prvním místě označení objevuje přídavné jméno a po něm následuje např. mikroregion, svazek obcí apod., píše se velké písmeno v přídavném jménu: Jemnický mikroregion, Lázeňský mikroregion. Často se ovšem typové označení objevuje na začátku a za ním následuje jednoslovné či víceslovné jméno. Pokud je toto jméno či spojení v prvním pádu, píše se velké písmeno až v něm: sdružení obcí Bělá, mikroregion Olešovnicko, region Karlovarský venkov, sdružení obcí Malá Haná. Záludnost představují případy, kdy se za oním typovým označením objeví výraz (jednoslovný či víceslovný) v druhém pádu. Pak se velké písmeno pokud možno píše už v prvním slově onoho typového označení instituce: Mikroregion Loděnického potoka, Sdružení obcí Vrbenska, Sdružení obcí Bruntálska, Svazek obcí Novoborska.

D. Názvy obcí, měst a jejich částí, sídlišť apod.

Základním, výchozím principem této oblasti je, že se velká písmena píšou ve všech slovech názvu (pokud je víceslovný). Konkrétně to ale tak jednoduché není a je zde řada odchylek či specifických výjimek.

Města a obce: Praha, Liberec, Horní Vítkov, Karlovy Vary, Dolní Bousov, Starý Slivenec, Česká Lípa, Český Dub, Hrubá Skála (obec v Českém ráji), Hora Svatého Šebestiána (obec v Krušných horách). 

Pokud se uvnitř názvu obce objeví předložka, píšeme ji s malým písmenem. Výraz za předložkou pak opět s velkým písmenem, ale je-li víceslovný, jeho další části už se řídí původním pravopisem toho výrazu: Ústí nad Labem, Jablonec nad Nisou, Újezd nad Lesy, Rychnov v Orlických horách, Rychnov u Nových Hradů, Kostelec nad Černými lesy, Vícenice u Náměště nad Oslavou.

Pokud je na začátku obecný výraz jako město, obec, městys, statutární město apod., zpravidla se píše s malým písmenem - město Ostrava pořádá... (V ČR jsou pouze 2 výjimky pro případ "město": Město Albrechtice, Město Touškov.) Analogicky výraz lázně - i zde se ovšem objevují případy, kdy je na prvním místě a je součástí názvu: lázně Poděbrady versus Lázně Bohdaneč; Františkovy Lázně (zde je výraz lázně až na druhém místě, chápeme ho jako součást názvu a dodržujeme pravidlo o všech slovech v názvu obce s velkým písmenem).

Pro městské části, čtvrti, sídliště platí analogické pravidlo: všechna slova v názvu s velkým písmenem. Ovšem výrazy jako městská část, městský obvod píšeme vždy s malým písmenem, ať stojí vpředu, nebo až za jinými výrazy (např. přídavným jménem). Malá Strana, městská část Bílá Hora, Jižní Město, Severní Terasa, Slezské Předměstí, městská část Praha 10...

Na komplikaci narazíme v případě názvů sídlišť. Je-li slovo sídliště na prvním místě, píše se s malým písmenem - pokud za ním nenásleduje výraz ve 2. pádu nebo předložkové spojení. Pak se chápe jako součást názvu a píše se s velkým písmenem: sídliště Broumovská, sídliště Jižní Město, ale Sídliště Míru, Sídliště Svobody, Sídliště na Sadech. Pro slovo čtvrť Internetová jazyková příručka doporučuje aplikovat analogické zásady: čtvrť Kristiánov, Čtvrť Petra Bezruče, Tylova Čtvrť.

E. Názvy ulic, náměstí, alejí, sadů apod; staveb, památek a jejich částí; stanic a zastávek hromadné dopravy

1. Názvy ulic, tříd, náměstí, nábřeží, alejí, sadů, zahrad, mostů atd. Tyto názvy se píšou s prvním písmenem velkým, další písmena by (v základní, nekomplikované variantě) měla být malá. Slovo ulice, náměstí, třída, alej, sady, kolonáda apod. se píše s malým písmenem - není součástí názvu, je jen obecným určením kategorie jevu. Pokud se objeví na prvním místě, velké písmeno se tedy píše až za ním: ulice Šrámkova - Šrámkova ulice.

Součástí názvu ulic atd. je dost často jiné vlastní jméno (nejčastěji jméno osoby) - to se samozřejmě píše s velkými písmeny, i když nestojí na začátku názvu: třída Generála Heliodora Píky, sady K. H. Máchy, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad...

V poměrně velkém počtu případů se v těchto názvech (E) objevuje na prvním místě názvu předložka. V takových případech se píše velké písmeno ještě i ve slově, které po předložce následuje: náměstí Pod Kaštany, ulice K Lesnímu divadlu, zahrada Na Valech. (Pozor, pravidlo se týká i nevlastních předložek: ulice Podle Vody).

Může se stát, že za předložkou následuje víceslovné spojení, které je např. místním jménem, pak se píšou velká písmena podle toho: ulice K Novému Suchdolu, ulice K Novým Hradům (jde o název městské části, resp. obce - oba se píšou s oběma slovy s velkými písmeny).

Spíše výjimečné jsou případy, kdy se název ulice skládá ze dvou přídavných jmen. Pak se obě slova píšou s velkým písmenem: ulice Velká Hradební, Malá Štěpánská, Horní/Dolní Česká.

2. Názvy staveb a jejich částí. V těchto případech psaní kolísá relativně víc než např. u výše zmíněných skutečností. Např. u některých kulturně a historicky významných památkových objektů píšeme tradičně velká písmena nestandardním způsobem.

Psaní kostelů, chrámů, kaplí, rotund, bazilik... Stojí-li na počátku některý z uvedených výrazů, píšeme ho s malým písmenem. V názvech chrámů a kostelů se navíc často za slovem chrám, kaple... objevuje výraz svatého, svaté. I ten píšeme s malým písmenem. Teprve pak následuje velké písmeno: chrám svatého Mikuláše, rotunda svatého Jiří, kaple svatého Kříže, chrám Panny Marie Sněžné, kostel Božského srdce Páně, kostel Povýšení sv. Kříže. 

Někdy ale můžeme celé toto označení zkrátit, např. Když jsme vystoupali na návrší, objevil se před námi Svatý Jakub a zvony na jeho věži právě odbíjely poledne. Spojení Svatý Jakub (myšlen je chrám či kostel svatého Jakuba) v tomto případě píšeme s velkým S.

Výjimku představuje Chrám svatého Víta (stojící na Pražském hradu), který se často (tradičně) píše s velkých Ch, stejně jako Svatovítský chrám (běžně by se ale psalo svatojakubský chrám, apod.). Ty patří mezi výše zmíněné výjimky.

Názvy klášterů mají většinou podobu přídavné jméno + slovo klášter. Označuje-li přídavné jméno příslušný řád, píšeme ho s malým písmenem: dominikánský klášter, cisterciácký klášter... Pokud jde o přídavné jméno odkazující k místu, kde klášter stojí, připouští Internetová jazyková příručka vedle psaní s malým písmenem i psaní s písmenem velkým: broumovský klášter, eventuálně i Broumovský klášter. Sázavský klášter a Strahovský klášter se tradičně píšou s velkkými písmeny (jde o instituce značného kulturněhistorického významu).

Názvy a označení hradů, zámků a rozhleden se řídí následujícím. Stojí-li na prvním místě přídavné jméno odkazující k obci či místu, kde stavba stojí, píše se s malým písmenem: liberecký zámek, frýdlantský zámek, potštejnský hrad, kozákovská rozhledna. Pokud stojí nejprve označení typu stavby či památky a pak název obce či místa, kde stojí, popř. její vlastní zvláštní název, píšeme takto: zámek Frýdlant, rozhledna Borůvka, hrad Potštejn, hrad Kost, rozhledna Liberecká výšina, rozhledna Kozákov. S velkým písmenem ale píšeme např. Burianova rozhledna, Cimrmanova rozhledna (první slovo názvu je přídavné jméno přivlastňovací odkazující ke konkrétní osobě).

I ve skupině hradů, zámků a rozhleden je několik výjimek: s velkým písmenem píšeme zejména Pražský hrad, Internetová jaz. příručka doporučuje tolerovat i psaní Petřínská rozhledna (ačkoli podle kodifikačních normativních příruček by mělo být petřínská rozhledna).

V názvech významných (či pojmenovaných) domů, paláců, pasáží, vil apod. píšeme v prvním slově velké písmeno; v dalších slovech velká písmena jen v případě, že jsou sama vlastními jmény, resp. sama o sobě se mají psát s velkým písmenem. Výrazy jako dům, palác, pasáž bychom měli psát s malým písmenem, i pokud stojí na začátku. Je-li prvním slovem názvu předložka - což se v této kategorii objevuje poměrně často -, píšeme velké písmeno i v následujícím slově (jako u názvů ulic, náměstí atd.)

Valdštejnský palác, palác Kultury, palác Kinských, Lidový dům, dům U Černého beránka, dům U Zlatého prstenu, Veletržní palác, pasáž Černá růže, vila Tugendhat, Müllerova vila, vila Hermína.

Části staveb, jako např. sály, salonky, schodiště, haly, křídla atd., bychom dle doporučení příruček měli psát s malými písmeny. Např. kongresový sál Kongresového centra v Praze; prezidentská lóže Národního divadla; rytířský sál Valdštejnského paláce; prezidentský salonek; velká dvorana; zrcadlový sál... Tradičními výjimkami jsou především Vladislavský sál a Španělský sál na Pražském hradu (místa konání významných státních ceremonií).

Pokud jde o označování dopravních staveb, jejich psaní není zcela jednotné. Pokud jde o velké dálniční a silniční tahy, označují se zkratkou (písmeno) a číslem; slovní označení jako brněnská dálnice, liberecká silnice, pražská výpadovka píšeme s malými písmeny. Kolísání se objevuje v případě různých obchvatů, radiál, okruhů, tunelů. Často se objevuje obojí způsob psaní: Letenský tunel i letenský tunel, Štěrboholská radiála i štěrboholská radiála, Jižní spojka i jižní spojka, Pražský okruh i pražský okruh. Poměrně jednoznačný by byl tunel Blanka. Internetová jazyková příručka navrhuje přihlížet k tomu, zda se názvy těchto staveb objevují v různých městských plánech, mapách, průvodcích apod.

U řady mostů je ale situace často jiná, Barrandovský most, Nuselský most, most Legií, Libeňský most považujeme za vlastní jména (a píšeme s velkým písmenem, pokud je slovo most první, píše se s malým).

F. Názvy institucí a organizací jako škol, nemocnic, divadel, podniků atd.

1. Nejvyšší zastupitelské útvary: Parlament České republiky; Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (Senát Parlamentu ČR). V obecném užití ale píšeme výrazy jako parlament s malými písmeny: chodí se do parlamentu jen naobědvat; se zřízením senátu nesouhlasil zdaleka každý.

Ministerstva v oficiálních názvech (to vyžaduje minimálně spojení jako Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo dopravy...) v úředních, oficiálních textech píšeme s velkými písmeny; jinde psaní kolísá. Je-li výraz "ministerstvo" použit jako obecné označení, píše se s malými písmeny. K dopisu Ministerstva vnitra sdělujeme následující…; Ministerstvo zahraničních věcí České republiky vydalo tiskové prohlášení...; pracovala na nějakém ministerstvu; zaměstnanci obou ministerstev se sešli na neformální schůzce…

Magistráty, městské a obecní úřady: v oficiálním pojmenování (za to se považuje zpravidla spojení s názvem obce či městské části) píšeme s velkými písmeny; jako obecná označení píšeme s malými – Magistrát města Liberce, Zastupitelstvo hlavního města Prahy… Sejdeme se tedy příští týden na magistrátu. Pro všechny obecní úřady platí...

 

2. V oficiálních názvech škol píšeme velká písmena. Univerzita Karlova, Mendelova univerzita, Technická univerzita v Liberci. U základních a středních škol je velmi často oficiální název tvořen označením typu školy a jménem obce (městské čtvrti, popř. ulice…), kde se škola nachází: Základní škola Čerčany; Gymnázium Benešov; Základní škola Pelhřimov, Komenského 1465. Někde ovšem narazíme na specifický název: Gymnázium F. X. Šaldy. Tato oficiální pojmenování je třeba odlišit od obecných označení či neoficiálních označení, např. pomocí adjektiva odkazujícího k místu. Někdy to může předpokládat věcné znalosti: Ostravská univerzita (ofic. název, s velkým písmenem) versus brněnská univerzita, liberecká univerzita…

V názvech fakult se píšou rovněž velká písmena (Ekonomická fakulta TUL). Názvy nižších organizačních jednotek by se měly psát spíše s malými písmeny, v praxi to ale není vždy dodržováno, resp. není jednoznačné, kde leží hranice těchto vyšších a nižších organizačních jednotek. Např. "ústavy" v rámci univerzit mohou být organizační složky na úrovni fakult (pak bychom jejich názvy měli psát s velkými písmeny), nebo na úrovni kateder (pak spíše s malým písmenem). Názvy kateder apod. bychom tedy spíše už měli psát s malým písmenem (katedra germanistiky Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci), v praxi to však kolísá. Přinejmenším bychom ale měli dodržovat jednotné psaní v rámci jedné instituce či organizace. (Zásada o psaní vyšších a nižších organizačních složek by měla platit pro organizace obecně, tedy nejen pro vysoké školy. Spíše s malými písmeny by se tedy měly psát organizační složky jako technický úsek, obchodní oddělení apod.)

V názvech nemocnic a zdravotnických organizací platí podobné zásady jako u škol. Velmi často je oficiální název tvořen slovy nemocnice, fakultní nemocnice, krajská nemocnice apod. a místním jménem (obec, ulice…): Krajská nemocnice Liberec, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Nemocnice Na Homolce (podle ulice), Fakultní nemocnice v Motole. Slovo "klinika" může být označením samostatného zdravotnického zařízení (pak stejně jako nemocnice, viz výše), nebo také jen organizační jednotkou v rámci nemocnice – pak psaní velkých písmen kolísá.

3. Poměrně nepřehlednou skupinu tvoří názvy divadel. Velmi často jsou tvořeny spojením přídavného jména a výrazu divadlo. Ten se píše s malým písmenem, velké písmeno je v prvním slově názvu: Národní divadlo, Naivní divadlo, Malé divadlo. V těchto případech i v případech, kdy stojí na prvním místě přídavné jméno odkazující k místu, je třeba vědět, zda se jedná o název, nebo jen neformální určení divadla: Slovácké divadlo, Těšínské divadlo, ale liberecké divadlo, vinohradské divadlo, kladenské divadlo; jako malé divadlo budeme mít v nových podmínkách potíže s financováním (nejedná se o názvy divadel, ale jen o určení, kde se nacházejí nebo o jinou obecnou charakteristiku).

Poměrně časté jsou ale i případy, kdy je slovo "divadlo" na začátku. A u divadel bohužel princip, že označení typu skutečnosti součástí názvu nebývá, velmi často neplatí (na rozdíl od ulic, náměstí. domů...). Naopak, spíše narážíme na případy analogické s názvy nemocnic či škol. Součástí názvů mnoha divadel tedy je už výraz Divadlo (eventuálně Městské divadlo, Studio) stojící na prvním místě. Doporučujeme proto ověřit si pro konkrétní případy, jak název skutečně vypadá. Pro ověřování doporučujeme např. oficiální webové stránky daného divadla a ne jen statistiku výsledků vyhledaných v googlu. Viz Divadlo na Vinohradech, Městské divadlo v Mostě, Divadlo F. X. Šaldy, Divadlo X10, Divadlo Drak, Divadlo Rokoko, Divadlo Archa, Divadlo Broadway, Divadlo Ungelt, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo v Celetné, Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo Na Zábradlí (ve čtyřech posledních případech jsou velká písmena ve druhém či třetím slově či v obou dána tím, že se divadlo jmenuje podle ulice nebo místa, kde se nachází - Palmovka, Celetná ulice, ulice Na Fidlovačce, ulice Na Zábradlí; v některých z předchozích případů jde např. o název městské části - Vinohrady, budovy, paláce - Archa...). Avšak píšeme Divadlo bez zábradlí (zde nejde o ulici, jen o narážku na výše uvedené divadlo); divadlo Viola (zde slovo divadlo není součástí názvu) ; v některých případech je výraz divadlo nahrazen jiným, např. Činoherní studio Ústí nad Labem, Studio Hrdinů, Činoherní klub. 

4. Pro názvy restaurací, barů, vináren, hotelů, penzionů, lékáren, koupališť apod. naopak platí, že pokud některý z předchozích výrazů stojí na prvním místě, neměl by být součástí názvu. Měli bychom podle pravopisných pravidel psát grandhotel Zlatý lev, ačkoli na webu společnosti najdeme velkolepé označení Clarion Grandhotel Zlatý Lev, porušující zásady psaní velkých písmen v češtině dvakrát (G, L; zdá se, že se řídí spíše anglickými zásadami). Pokud majitel či provozovatel zanese podnik do rejstříku firem v nějaké podobě, třeba pravopisně nesprávné, je toto psaní závazné pro texty právní povahy. Nicméně Internetová jazyková příručka doporučuje v běžných textech pracovat spíše se způsobem psaní, který odpovídá pravopisné normě. Pokud tedy nevíme, že jde o výjimku, píšeme: restaurace Černý kůň, vinárna Neptun, grandhotel Pupp, kemp Orlík, lékárna Čtyřlístek, vinárna Kvelb. Bohužel pokud hledáme např. bistro nebo kavárnu na internetu, téměř všude narážíme na nestandardní psaní: Kavárna Bez konceptu (i Kavárna Bez Konceptu), Bistro Široká, Bistro Leofood... Zdá se, že se jednak česká gastronomie internacionalizuje (vcelku pochopitelné je psaní podle anglických zásad v názvech, které nejsou české), jednak provozovatelé podniků a autoři textů na internetu zřejmě nejsou dostatečně obeznámení se správným psaním velkých písmen v češtině.

Pokud se slovo restaurace, lékárna, kavárna atd. objevuje až na druhém místě, mělo by být psaní celkem jasné: např. Jizerská lékárna, Knihovní kavárna, Lesní koupaliště. 

Poměrně často se v názvech zmíněných podniků objevuje předložkové spojení, např. podle ulice, domu, popř. jiné skutečnosti: lékárna U Orla (domovní znamení), restaurace U Piráta, bistro Pod Kaštany, hospoda Na Růžku... V případech, kdy je předložka prvním slovem názvu, píšeme velké písmeno i v následujícím slově (stejně jako např. v názvech ulic či domů).

Takové předložkové spojení může být různě zapojeno do věty. Buď můžeme zachovat základní tvar názvu - pak často před něj předřadíme obecné označení, které má náležitý tvar (odešli z restaurace U Piráta...), nebo změníme předložku v názvu (odešli od Piráta, zašli k Orlovi...). Předložka se pak píše s malým písmenem, velké zůstává v následujícím slově. I když předložka zůstává původní, ale předložkové spojení je zapojeno do věty (bez uvozujícího výrazu), píšeme předložku zpravidla s malým písmenem: Dali jsme si na Růžku polévku a pokračovali... Hrál na Zábradlí krále Leara (rozuměj v Divadle Na Zábradlí).