Formálně jde o vedlejší věty různého druhu (jsou uvozené různými podřadicími spojkami a vztažnými zájmeny), avšak z hlediska obsahového, významového mají charakter hlavních vět, popř. jejich charakter neodpovídá oné použité formě: např. nedeterminují svůj řídicí člen (neurčují jeho vlastnost ani nezužují jeho význam), ale vyjadřují samostatný děj či slouží k prostému navázání děje.

Tohoto rozporu mezi formou a významem se někdy může využívat záměrně (jako prostředku ozvláštnění, komiky, významového rozostření v uměleckém textu…), avšak většinou jde o chybu.

V některých případech je třeba k posouzení správnosti či chybnosti znalost kontextu – abychom mohli odhadnout, co přesně mluvčí zamýšlel sdělit.

Pociťování nepravých VV jako chyb či stylizačních nedostatků se ovšem do jisté míry mění. Zatímco např. před padesáti a více lety byly klasifikovány obecně jako chyby, v poslední době jsou syntaktické příručky benevolentnější. Konstatují, že přípustnost těchto vět je třeba hodnotit jednotlivě, případ od případu, i v závislosti na kontextu užití. Nicméně řada nepravých vedlejších vět je stále vnímána jako chyba či alespoň stylizační nedostatek. Některé mohou působit nechtěně komicky, některé svědčí o nedostatečné jazykové kultivovanosti autora textu či jen o stylizační nedbalosti, některé mohou znejasnit význam textu. Proto je vhodné se těmto větám vyhýbat, zvláště v písemném projevu a v textech oficiální povahy.

 

Základní typy nepravých vedlejších vět:

1) Nepravé věty příslovečné časové (uvozené výrazy kdy, když) a místní (kde) 

Policisté musí řešit celou řadu případů, kde/kdy podezřelé osoby musí vzápětí propustit a ti pokračují v páchání trestné činnosti.  Ve skutečnosti se v tomto souvětí nejedná o doplnění časového údaje či o specifikaci místa. Správně by v uvedeném příkladu mělo být: …případů, ve kterých musí podezřelé osoby vzápětí propustit… Jde totiž o vedlejší větu přívlastkovou, zeptáme se: jakých případů?

Tento typ nepravých vět je velmi frekventovaný např. v administrativních textech, ale nejen tam. Je vhodné vyhnout se jim, působí hloupě, toporně. Často jde o důsledek pohodlnosti, formulační ledabylosti.

 

2) Nepravé věty příslovečné účelové (uvozené výrazem aby)

Odstěhoval se za svou rodinou do Brna, aby tam vzápětí zemřel. Ve skutečnosti nejde o vyjádření účelu, účelový vztah je do souvětí vložen uměle. Správně: Odstěhoval se do Brna a tam vzápětí zemřel. Jde o dvě hlavní věty, dva děje, které po sobě prostě následují: 1. odstěhoval se do Brna, 2. v Brně vzápětí zemřel.

Tento typ vět je někdy záměrně využíván ve funkci rétorické figury, jako prostředek ozvláštnění, stylové aktualizace textu. Je však vhodné používat ho s rozmyslem, jen v textech, v nichž stylově nepůsobí nevhodně (např. nechtěná komika či nevhodný estetický příznak, třeba v textech odborných), a užívat ho střídmě. Při nadužívání se žádoucí efekt vytrácí a z prostředku se stává pouhá manýra (typicky ve sportovní publicistice).

 

3) Nepravé věty vztažné (uvozené výrazem který)   

Ulicí jel cyklista, který vrazil do zaparkovaného auta.

Správné vztažné věty:

a) Omezují význam podstatného jména nebo ukazovacího zájmena, které rozvíjejí: Jsou však i žáci, kteří nemají zájem o sport. (Ne všichni, jedni se odlišují od druhých.)

b) Vyjadřují předchozí či průvodní děj (ne následný!) a pouze připomínají vlastnosti substantiva: Slunce, které mi svítilo do očí, konečně zašlo za mrak.

Nepravé věty vztažné vyjadřují následný děj nebo zastupují volně připojenou větu hlavní:

Vylezl na žebřík, ze kterého spadl. Koupili televizor, který mu dali k narozeninám. Oženil se s krásnou Římankou, s níž měl chlapečka. (Tyto věty navozují dojem převrácené časové posloupnosti – jako by vylezl na žebřík, z něhož někdy předtím spadl; jako by koupili ten televizor, který mu předtím dali k narozeninám; jako by si vzal ženu, s níž už měl před svatbou dítě. Případně mohou vyvolávat falešný dojem vymezení, specifikace, identifikace jevů - jako by např. poslední věta sdělovala, že si vzal tu krásnou Římanku, s níž už měl chlapečka, a ne tu, s níž měl už třeba holčičku nebo dvojčata.)

Jindy nepravé věty vztažné zastupují jiný typ vedlejší věty: podmínkové, přípustkové, příčinné…

Nepřijímáme zakázky, které nemůžeme vyřídit včas. (Správně: …jestliže je nemůžeme... Formulace vyvolává dojem, že některé zakázky přijímají, a některé ne, podle toho, jak jsou náročné.) // Jestliže nepřijdou hosté, půjdu se podívat na výstavu, kterou jsem už jednou viděla. (Zde správnost či nesprávnost záleží na kontextu, resp. přesném významu, který má autor na mysli; správně by v určitém kontextu mohlo být: třebaže, ačkoli, i když jsem ji už viděla. Pokud ale chce mluvčí identifikovat z několika možných jednu výstavu, kterou chce navštívit - a je to ta, kterou už jednou viděla, bude věta v pořádku) // Byl vyznamenán za svůj vynález, kterým prospěl zvláště zdravotně postiženým občanům. (Správně: …protože prospěl... Ovšem zde také záleží na zamýšleném významu, věta může být i v pořádku – pokud se mluví o autorovi několika vynálezů a věta má sdělit, že vyznamenán je právě za ten vynález, jímž prospěl zdravotně postiženým, a ne za jiné, třeba rovněž úspěšné vynálezy.) Půjdu ještě jednou na výstavu, která se mi líbila. (Lépe, přesněji: …protože se mi líbila. – Opět si lze představit kontext, v němž věta bude v pořádku, pokud je cílem specifikovat, na kterou z několika možných výstav půjdu ještě jednou.) Poslední uvedené případy dnes zřejmě už mnoha uživateli jazyka nebývají vnímány jako zvlášť problematické, mnohdy už stojí mimo naši rozlišovací schopnost.

Nepravé věty vztažné jsou rovněž velmi frekventované, jsou zřejmě také často důsledkem formulační ledabylosti. V mluvených, neoficiálních, zvláště improvizovaných, nepřipravených projevech je většinou nevnímáme jako problém, v oficiálnějších a zvláště psaných či tištěných textech mohou působit nevhodně. Snižují také přesnost vyjádření, a to jak konkrétní věty, tak obecně onoho typu vět (správná vedlejší věta přesně vyjádří typ významového vztahu, kdežto věta nepravá místo toho nabídne sice frekventovanější typ věty, ten však vyjadřuje primárně odlišný význam. S rostoucí frekvencí těchto vět se snižuje schopnost uživatelů rozlišovat přesné významové nuance jednotlivých typů vět a jazykových vyjádření.)

 

 

 ---

Posuďte následující věty. Pokuste se uvědomit si, v čem v nich spočívá problém, a navrhněte řešení. (Je ovšem pravděpodobné, že mezi větami najdete i takové, které jako problematické vnímat nebudete.) 

  • Z druhé strany přiběhl pes, který se dal do štěkání.
  • Spadl pod vlak, který ho přejel.
  • Čeští hokejisté celý zápas nedokázali skórovat, když náhle vstřelili dvě branky.
  • Dvakrát se hráči ujali vedení, aby nakonec prohráli.
  • Rosický ještě objal Sionka, který vystřídal Štajnera, aby si později připsal dvě gólové přihrávky.
  • Na stole stálo mléko, které někdo vypil.
  • Zůstala doma, když nenašla klíče.
  • Přečetl si knihu, o které pak vyprávěl.
  • Děkuji za pohlednice, kterými si rozšířím svou sbírku.
  • Ten sešit, kde si píšu zajímavé citáty, jsem včera ztratil.
  • Přiběhli jsme na nádraží, abychom se dozvěděli o zpoždění.
  • Obraťte se na vedoucího, který vám jistě dobře poradí.
  • Vběhl do silnice, kde ho porazilo auto.
  • Večer si připravil batoh, aby ho ráno nechtíc nechal doma.
  • Odstěhoval se do města, kde bydlel pět let.
  • Na výletě se nám líbilo, když nám vůbec nepršelo.
  • Odešel, aby se už nevrátil.
  • Policista dohonil zloděje, které zatknul.
  • Koupil nový automobil, aby stále jezdil starým.
  • V televizi jsem viděl zábavný pořad, který jsem doporučil kamarádovi.
  • Chtěl jít na houby, ze kterých nejraději sbíral hřiby a bedly, které si smažil na másle.
  • Ze skříně, která stojí v ložnici, vytahovala všechny šaty, které si postupně zkoušela.
  • Nepřijímáme zakázky, které nemůžeme vyřídit včas.
  • Lyžaři dávají přednost této sjezdovce, na které je více sněhu.
  • Turisté přijeli do Prahy, kde si prohlédli památky.
  • Opozdil se, načež nestihl vlak.
  • Dostal jen pět bodů, což je ostuda.
  • Toužil po novém kole, aniž věděl, kolik stojí.
  • Byl jsem důvěřivý, což se mi později nevyplatilo.
  • Šel, přičemž neviděl.