Slovosled v češtině není na rozdíl od některých jiných jazyků pevný, stálý. Je volný, pružný, i když ne zcela libovolný. Souvisí to s jinými charakteristikami češtiny, hlavně s flektivností (konkrétní tvary ohebných slov – jmen a sloves – umožňují identifikovat sémantické i syntaktické funkce slov ve výpovědi a ty nemusí být odvozovány z jejich pevně daného pořadí ve větě).

Český slovosled závisí na několika faktorech: na významové struktuře výpovědi (východisko a sémantické jádro výpovědi – téma a réma – aktuální členění větné), na gramatické stavbě věty a také na rytmických činitelích.

Přes svou volnost by slovosled v češtině měl respektovat logické vztahy mezi jednotlivými prvky v rámci výpovědi - zvláště zachovávat sousední pozice výrazů, které spolu v rámci dané věty přímo významově souvisejí (např. přívlastek a jméno, které rozvíjí). To však nemusí být vždy splněno. Relativní volnost českého slovosledu může vést v některých situacích k významovým nejasnostem.

Hordy lupičů rozdrtily královské oddíly. Z uvedené věty není jasné, kdo koho rozdrtil. Tvary 1. i 4. pádu slov hordy a oddíly se shodují; gramatická shoda (y v koncovce slovesa) nám v tomto případě také nenapoví, který z výrazů je podmětem. Obecně sice v češtině v oznamovacích větách v rámci tzv. objektivního slovosledu preferujeme pozici podmětu na začátku věty, zatímco předmět umisťujeme až za sloveso (vzorec podmět – přísudek – předmět), ale tato základní situace bývá často porušována a nelze na ni spoléhat. Tato porušení se dějí zvláště kvůli aktuálnímu členění, případně kvůli dynamizaci výpovědi v rámci tzv. subjektivního slovosledu (např. emocionálně zabarvené: Petra už vidět nikdy nechci!). Kdyby byla výše uvedená věta zapojena do kontextu, mohla by být ovšem významově jednoznačná. Např.: Po dlouhá léta celý kraj terorizovaly zdivočelé skupinky vojenských zběhů, dobrodruhů a zločinců. Kradli, vraždili, vypalovali usedlosti i celé vsi, znásilňovali ženy a dívky. Až po nástupu nového panovníka se situace zlepšila. Hordy lupičů rozdrtily královské oddíly. Nový král je sem vyslal, aby zajistily pořádek a on díky tomu upevnil svou moc v zemi. Spojení hordy lupičů stojí v tomto kontextu na začátku věty jednoznačně a přirozeně proto, že je to něco, co už je nám z předchozího textu známé a o čem sdělujeme nějakou další, novou informaci (že byly nakonec zničeny královskými vojáky), ačkoli toto spojení nepředstavuje podmět věty. Jde tedy o uplatnění tzv. aktuálního členění. Máme-li k dispozici kontext, uvedenou větu není třeba upravovat, v kontextu je srozumitelná a jednoznačná. Někdy však ani okolní text neumožňuje jednoznačné porozumění problematické větě.

V situacích, jež by mohly být významově nejednoznačné, bychom proto měli pokud možno volit alternativní vyjádření, které by riziko nesprávného porozumění vyloučilo. (Pro uvedenou větu např.: Hordy lupičů byly rozdrceny královskými oddíly. / Hordy lupičů podlehly královským oddílům…)

 

Jedním z častých formulačních, resp. stylizačních problémů, které souvisejí se slovosledem (s nedostatečným respektováním blízkosti výrazů, které spolu přímo logicky souvisejí), jsou tzv. falešné větné dvojice nebo též nepravé skladebné dvojice.

Zpravidla v důsledku nevhodného slovosledu můžeme nějaký větný člen spojovat s jiným členem, než ke kterému skutečně skladebně patří (a k němuž se skutečně sémanticky váže v souladu s propozicí mluvčího či autora textu). Ve větě vzniká nejasnost, významová dvojznačnost. Problém se může týkat i vedlejší věty, např. vztažné, která není umístěna v sousedství výrazu, k němuž se vztahuje, ale na nějaké vzdálenější pozici.

V některých případech jsou takové nedostatky i zdrojem nechtěné komiky. (Případy, kdy je sice správný význam z kontextu zřejmý, ale formulace naznačuje alternativní, nevhodný význam, který s sebou nese nežádoucí komiku.)

 

  • Nabízíme až 2 000 Kč pro každé Vaše dítě z fondu prevence. (Mohlo by se zdát, že z fondu prevence je dítě, a ne finanční částka. Lépe: Z fondu prevence nabízíme až 2 000 Kč pro každé Vaše dítě. Nebo: Nabízíme až 2 000 Kč z fondu prevence pro každé Vaše dítě. Věty, které uvádíme jako řešení, se liší - jednou důraz položíme spíš na výši částky, jednou na fond prevence, z nějž jsou prostředky čerpány.)
  • Skladatel napsal desítky kabaretních kupletů a šansonů pro herečky, které už zestárly a jsou zapomenuty. (Zestárly skladatelovy písně, nebo herečky?)
  • Nádherná miss se slzami v očích objímala svého přítele ve velmi krátké mini. (Příklad nevhodné nezáměrné komiky; poslední 2 příklady jsou převzaté z NESČ.)

 

Některá slovosledná řešení nemusí být problematická kvůli významové mnohoznačnosti, ale z příčin rytmických, estetických apod. Jde např. o porušení základních konvencí pro umisťování některých pomocných slov (tzv. příklonky) na druhou pozici ve větě, pro umisťování přívlastků (shodný/neshodný, holý/rozvitý) apod. Shodné přívlastky umisťujeme zpravidla před jméno, které rozvíjejí, zatímco neshodné spíše za jméno. Rozvité přívlastky spíše za jméno – čím více je přívlastek rozvitý, tím spíše by měl být uveden za jménem. Tyto orientující principy neuplatňujeme důsledně, existují případy, kdy je porušujeme, hlavně pokud je to funkčně zdůvodněné. Avšak v zásadě bychom k nim měli přihlížet. Například sílící tendence umisťovat předložkové rozvité přívlastky před jméno, jež rozvíjejí, může mít hlavně v náročnějších, složitějších textech vliv na menší přehlednost a horší srozumitelnost textu. V některých případech může být důsledkem i to, že se vedle sebe objeví 2 předložky, z nichž každá patří k jinému výrazu, a to je situace, již většinou v češtině hodnotíme jako nežádoucí.

 

  • shodný přívlastek: mladí studenti, vrcholné Čapkovy romány
  • neshodný přívlastek: romány Čapka (Čapka romány nebývá hodnoceno jako vhodné), studenti z Německa
  • bohatě rozvitý shodný přívlastek: romány hodnocené pozdější kritikou jako vrcholy Čapkova díla
  • postupně rozvitý shodný přívlastek: událost komentovaná tiskem
  • rozvitý předložkový přívlastek v antepozici (před jménem) i postpozici (za jménem): v únoru loňského roku přijaté rozhodnutí o poskytování příspěvku na bydlení… 
    Při zapojení takového spojení do věty se pak snadno můžeme dostat do nežádoucí situace, kdy se vedle sebe objeví dvě předložky: Reagoval odmítavě na v únoru loňského roku přijaté rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na bydlení… Lepší variantou by zřejmě bylo umístit oba rozvité přívlastky až za jméno: Reagoval odmítavě na rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na bydlení přijaté v únoru loňského roku. Ještě přirozenější by bylo jeden z přívlastků převést na vedlejší větu: Reagoval odmítavě na rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na bydlení, které bylo přijato v únoru loňského roku.

Zvláště v odborných a administrativních textech se někdy setkáváme s nepříliš vhodným předřazováním např. postupně rozvíjených přívlastků před jméno, na němž závisejí (Vybavila se mu událost znovu a znovu komentovaná nezávislým zahraničním tiskem versus méně vhodné Vybavila se mu nezávislým zahraničním tiskem znovu a znovu komentovaná událost), popřípadě s jejich hromaděním (viz také výše uváděné příklady přívlastků s předložkovým spojením, v nichž ovšem situace ještě není zvlášť špatná). Tyto tendence jsou zřejmě způsobeny i vlivem některých cizích jazyků (zejména angličtiny) a v poslední době sílí. Je žádoucí dávat přednost spíše tzv. pravému větvení (tedy umisťovat postupně rozvíjené přívlastky spíše za rozvíjené jméno). V případě značně složitých přívlastků či jejich kumulace bychom měli takové situace spíše „ředit“ zapojováním vedlejších vět, členěním do více větných celků apod., aby nevznikaly nepřehledné, přetížené nominální konstrukce. Měli bychom se v takových složitějších situacích soustředit na co největší přehlednost vyjádření.

Jiným příkladem předřazeného postupně rozvíjejícího přívlastku, jenž je navíc jedním z několika přívlastků rozvíjejících totéž jméno, je následující ukázka: Například bývalý ředitel Bachova archivu v Lipsku Christoph Wolff ve své také česky vydané knize o skladateli označuje Forkelův příběh za anekdotu. Také zde by zřejmě bylo vhodnější podtržený přívlastek vyjádřit vedlejší větou (která byla rovněž vydána česky) a větu umístit až za neshodný přívlastek o skladateli.