MALÍŘSKÉ TECHNIKY

1 Rozdělení technik

Barvy rozlišujeme podle jejich SCHOPNOSTI na:

Krycí – temperové, olejové, tiskařské, nátěrové – principem je postup od tmavých ke světlým barvám, využívá se krycí běloby. Polokrycí = polotransparentní – kvaš – kombinujeme překrývání transparentních vrstev s krycí bělobou. Transparentní – (průhlednost), akvarelové, akrylové, tiskařské – principem je postupné zabarvování od světlých k tmavším barvám, využíváme kladení transparentních vrstev přes sebe nebo zapouštění barev do sebe. Běloba je nahrazena bílým papírem, proto vynecháváme bílá místa
a postupně je tónujeme.

Další rozdělení může být podle MÉDIA (ŘEDIDLA), které používáme: vodou ředitelné – voda olejové – terpentýnový olej syntetické – ředidla

Malbu rozlišujeme také podle místa vzniku na – ateliérovou nebo plenérovou malbu.

2 Techniky

2.1 Tradiční techniky:

Pastel – první zmínky cca z 15. st. Degas suchá křída - na hranici mezi kresbou a malbou - roubík – pigment pojený pojidlem - vhodný je ne zcela hladký papír, ulpívá na něm a obrušuje se - nutná fixace →tmavne, proto acetonový fixativ. Adjustace do pasparty, do skla - vhodný pro portréty, krajiny a zejména plenérovou malbu - nelze ho užívat jako transparentní - klade se několik vrstev pastelového prachu na sebe, pak se teprve roztírá (není nutné ho roztírat), vhodný na barevný podklad a k dokresbě. - bílé světlo se klade navrch, po zafixování se ještě přidává. - umožňuje velmi jemné přechody barev olejový (gioconda) voskový – nevytváří jednolitou plochu - lze ho lavírovat terpentýnem, nebo zažehlovat → enkaustika - kombinovat s akvarelem, tuší, potravin.b.

Akvarel - znám až z konce 17. st. Cezanne - technika spočívá v překrývání lazurních barev, světlo = bílý papír - využívá lavírování nebo zapouštění do mokrého podkladu, ev. ke kolorování - určen spíše pro menší formáty, potřebuje savý podklad (akvarelový papír) - je v knoflících O,umělecké□, za transparentní b. jsou náhradou potravinové b. - lze kombinovat s voskovou rez. v ostrůvcích, dokreslovat tuší, tužkou, uhlem, lze zapouštět do mokrého podkladu, kombinovat se stříkáním , šablonami - adjustuje se paspartou do skla, příp. i rámu

Kvaš (gouache fr.) 17.st. Jos. Navrátil, Luděk Marold - technika polotransparentní, na pomezí akvarelem a tempery - původně malba do mokrého pokladu, papír dříve i plátno - užívá kvašových b. nebo hustěji míchaných akvarelových barev a běloby - adjustace jako u akvarelu

Tempera - známá již v Egyptě - podkladem dřevo, šepsované plátno, papír - je to krycí barva, rychle schnoucí, vodou ředitelná - míchá se na paletě, prodává se v tubách po 6, 10 - dnešní tempera není určena k lazurování, nejprve se kladou tmavé tóny, pak světla.Neměla by se probarvovat (rozpouštět spodní vrstvy),ale není tomu tak. - při smíšení nevhodných b. nebo více barev se špiní - pokrývá se závěrečným lakem (damarový lak rozpušt. v terpentýnu) a rámuje se - velmi dobře se s ní vytváří valér, čisté plochy – pouze hustou barvou - nanáší se štětcem, špachtlí, z tuby, některé b. i prstem způsoby – tupování, tečky, krátké, dlouhé tahy – expresivní výraz, plynulý
přechod v ploše, skvrny, otisky, malba na strukturovaný podklad, rezerváž klovatinou

Vaječná tempera - je přechodem od tempery olejomalbě, předcházela olejovým barvám - je tempera, která místo ředění barvy vodou využívá emulze (ušlehané vejce a olej, vodu přidáváme podle potřeby a k vyprání štětce ) - získává charakter mastné olejové barvy, snese práci s lazurami, čím více emulze tím je barva lazurnější – větší lesk (více bílku způsobí bílý film, samotný žloutek způsobuje tmavnutí barvy)

Olejomalba - ředí se terpentýnem, přidávají se mastidla – damarový lak rychle-, pomaluschnoucí přípravky – sikativ kobaltový - pojidla jsou- lněný olej, makový, ořechový - nejširší barevná škála - názvosloví - dovoluje dlouhou, jemnou a detailní práci s barvou - štětce vymýváme v ředidle – terp.,benzín, perchloretylen - pak mýdlo, voda výstavba obrazu – technika alla prima – max. ve dvou vrstvách, rychlá malba klasická vrstevnatá výstavba – snese přípravnou kresbu akvarelem, temperou, uhlem a tuší navrch monochromní šedé odstíny, pak krycí hutné tóny mezilaky - zásada práce do mokrého podkladu,využívá balzámy, vrstvení lazur pastózní (špachtlová) malba – práce s barevnou hmotou,vrstvenou, využívá kontrastní malby i reliéfních past. - Typickým podkladem pro olejomalbu je malířské plátno napnuté na blind rámu
(slepém rámu), nebo šepsovaná lepenka s
tkaninovým povrchem. Dnes existují speciální papíry pro olejomalbu, prodávané jako bloky. Plátna jsou lněná (jsou pevná), len s 50% bavlny (mohou se prověšovat), vybíráme je podle struktury. Pokud je řídké provádíme několik nátěrů klihem a navrch šepsem (akrylátový, olejový). Šeps je křídový nátěr upravující savost podkladu (vliv na spotřebu barvy).

Závěrečné laky – voskový, pryskyřičný, damarový - konzervují obrazy - chrání obrazy před působením světla (následek blednutí barev), ušpiněním, usazováním prachu - zdůrazní hloubky, sjednotí lesk - jsou lesklé, matné, polomatné, natírají se štětcem křížem ve dvou vrstvách, případně se stříkají sprejem, každá vrstva musí proschnout než se položí další

Enkaustika - malba barvami pojenými voskem (často včelí), známá od starověku, - rozeznáváme: 1) malba voskovými bar. nanášenými za tepla 2) malba voskovou nebo voskopryskyřičnou směsí v rozpouštědle 3) malba barvami pojenými voskovou emulzí - na závěr se pro lesk přeleští měkkým kartáčkem nebo flanelem

2.2 Nástěnné techniky

Freska - jedna z nejstarších technik, doprovázející architekturu - malba do čerstvé, jen mírně zavadlé omítky - přípravný karton je obyčejně kresba uhlem - přenos přes perforovaný papír zaprášením uhlem - používají se suché pigmenty, třené s pojidly (vápenné mléko) Secco – v podstatě tech. kvaše na suché vyzrálé omítce Secco fresco – podklad freska, vrch secco

Sgrafito - povrchová úprava omítky jednovrstvé – kontrast drsné a hladké omítky dvouvrstvé – jádrová spodní omítka barvená a vrchní štuková se před vytvrdnutím proškrabává , prořezává

S malbou dále souvisí techniky:

Mozaika - barevná skla- kostičky - barevné kameny leštěné, zasazují se do cementové hmoty

Vitraj – vitráž - barevné skleněné, malované tabulky (řezané diamantovým kotoučkem) - zasazené do olověných prutů profilu H, mohou se patinovat

2.3 Moderní techniky:

Acryl, disperzní barvy - čistá barevnost, nevznikají špíny jako u tempery - ředění vodou a speciálním médiem - pravý acryl se nahrazuje malbou disperzními barvami - existuje acrylový gel – vysoká vrstva barvy – strukturální malba

Malba syntetickými emaily - emaily se nanáší stříkáním nebo štětcem

Air brush – stříkání

Paint brusch – štětec

Graffiti – spreyerství - pouliční malíři → streat spreyeři - mají svá vyhražená místa, signují díla značkami - často toho zneužívají vandalové

2.4 Malba na různé podklady:

Malba na sklo - používáme specielní sklářské vypalovací barvy, pak je nutné malbu pálit ve vypalovací peci, vypalovací barvy pro kuchyňské trouby (150˚C), nebo nevypalovací i slupovací barvy

Malba na textil, na hedvábí - používáme specielní barvy na textil, rozlišují se podle druhu barveného textilu (len, bavlna, hedvábí a syntetika). U klasického barvení se barvy vaří,jiné se fixují napařováním a zažehlováním. - lze je do sebe zapouštět i tisknout

Malba na keramiku - používáme glazury barvítka a engoby na keramický podklad a pálíme v keramické vypalovací peci

2.5 Kombinace technik: Tempera + pastel Akvarel + pastel Rezerváž klovatinou, voskem + akvarel Malba s dokresbou tuší, tužkou, uhlem, rudkou, pastelem