Příklad recenze 4
Lynn Abramsová, Zrození moderní ženy. Evropa 1789-1918, vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2005, přeložila Eva Lajkepová, 367 stran, 298,- Kč.
Kniha Lynn Abramsové „Zrození moderní ženy“ byla od svého vydání oceňována zahraničními i českými recenzenty jako jedna „z nejlepších syntetických studií o dějinách žen v moderní Evropě“. Autorčina práce však vyvolala i řadu kritických poznámek a komentářů vyjadřujících se k jejím nedostatkům.
William Whyte shrnul výhrady do dvou bodů. Za prvé si všímá skutečnosti, že kniha nepokrývá rovnoměrně dějiny žen v celé Evropě; ve skutečnosti soustřeďuje pozornost téměř výhradně na severozápad. Věnuje se například daleko více Prusku než Rusku. Ačkoli autorka tento důraz na severozápad v úvodu knihy připouští, je Whyteova námitka oprávněná. Také Dina Copelmanová Abramsové vytýká významné mezery v jejím výkladu, selektivnost a nedostatek originality; podle jejího názoru si autorka vytkla široký cíl, ale řada témat, k nimž se vyjadřuje, je značně zploštěná. Mám za to, že tyto kritické poznámky směřují ke skutečnosti, kterou jsem si při četbě knihy sám uvědomoval: téma, jež Lynn Abramsová analyzuje, je příliš široké – regionálně i časově – a neumožňuje taková zobecnění, k nimž se autorka v knize odhodlala. To ale neznamená, že by její pokus neměl hodnotu; čtenář se v díle setká s řadou cenných obecných postřehů o životě žen v letech 1789-1914, k práci je však nutné vzhledem k výše zmíněným omezením přistupovat obezřetně.
Jiným nedostatkem díla je podle Williama Whytea tendence autorky vyprávět příběh žen v zjednodušené nálepce „hrdinky versus zlodušky“ či pojmech „pokrok versus reakce“. Ellen Keyová je tak například velebena jako moderní žena navzdory svému patrnému konzervatismu. Whyte se domnívá, že není nutno udělovat tehdejším ženám takové nálepky či bagatelizovat síly setrvačnosti a anti-feminismu, které měly mezi ženami v 19. století minimálně stejný počet zastánkyň jako pokrokovější hnutí. Přimlouvá se tak za širší obraz společnosti, zbavený ideologických předpokladů Abramsové, a oprávněně protestuje proti normativnosti a generalizaci jejího předpokladu, že moderní žena se zrodila mezi Velkou francouzskou revolucí a počátkem první světové války.
Domnívám se, že největším přínosem Abramsové práce je její pokus nepsat alternativní historii žen v 19. století, ale dějiny této periody z pohledu žen. Petr Pabian to trefně vyjádřil, když napsal, že kniha „představuje evropské ženy 19. století nikoliv jako pasivní oběti velkých dobových změn, nýbrž jako jejich klíčové účastnice, bez nichž by moderní Evropa rozhodně nevypadala tak, jak ji známe“.
První kapitola „Představy o ženě“ je pokusem formulovat obraz „ideální ženy“ ve zkoumané periodě. Ženy 19. století byly podle autorky chyceny do pasti populárních představ, jež se odrážely v ideologiích domácího krbu, romantického mateřství a takzvaných odděleých sfér. Abramsová v úvodní části zdůrazňuje také mimořádnou roli náboženství a zbožnosti (píše dokonce o feminizaci náboženství) při formování ženské identity v 19. století; zbožným ženám náboženství otevíralo cestu k aktivní účasti na společenském a veřejném dění.
Ve druhé kapitole „Soukromý a veřejný život“ autorka pojednává o manželství, mateřství, roli domácností, vnímání sexuality a výdělečné činnosti žen. Ženské postavení ve společnosti odráželo změny spojené s průmyslovou revolucí, jež hrála podle Abramsové klíčovou roli v přeměně tradiční ženy v ženu moderní.
Závěrečná kapitola se věnuje veřejné roli žen. Abramsová začíná svou úvahu připomínkou, že evropské ženy po celé 19. století nezískaly občanská práva či politické zastoupení; přesto se ale často chovaly jako občanky bez občanských práv. Ženy se například velmi aktivně podílely na revoluci v roce 1848 a jejich ztotožnění s národními hnutími v jednotlivých státech přispělo k rozvoji kultury, lingvistické tradice atd. Ve zbytku kapitoly autorka obrací pozornost k ženské roli v imperialismu, hnutí za rovné volební právo žen a v první světové válce.
Rozhodnutí Centra pro studium demokracie a kultury zprostředkovat tuto významnou knihu, navzdory všem omezením, českému čtenáři, je třeba ocenit. Není ovšem možné zamlčet to, co už zdůraznili předchozí recenzenti: nepřesný překlad a nezvládnutí odborné terminologie knihu znehodnocuje. Nebyl bych ve svém soudu tak přísný jako Petr Pabian, který český překlad knihy v podstatě nedoporučuje číst, chce-li ale český čtenář získat obraz o životě evropských žen v 19. století, musí si být kromě již výše zmíněných omezení vědom také limitů českého překladu.
Stanislav Tumis
Kniha Lynn Abramsové „Zrození moderní ženy“ byla od svého vydání oceňována zahraničními i českými recenzenty jako jedna „z nejlepších syntetických studií o dějinách žen v moderní Evropě“. Autorčina práce však vyvolala i řadu kritických poznámek a komentářů vyjadřujících se k jejím nedostatkům.
William Whyte shrnul výhrady do dvou bodů. Za prvé si všímá skutečnosti, že kniha nepokrývá rovnoměrně dějiny žen v celé Evropě; ve skutečnosti soustřeďuje pozornost téměř výhradně na severozápad. Věnuje se například daleko více Prusku než Rusku. Ačkoli autorka tento důraz na severozápad v úvodu knihy připouští, je Whyteova námitka oprávněná. Také Dina Copelmanová Abramsové vytýká významné mezery v jejím výkladu, selektivnost a nedostatek originality; podle jejího názoru si autorka vytkla široký cíl, ale řada témat, k nimž se vyjadřuje, je značně zploštěná. Mám za to, že tyto kritické poznámky směřují ke skutečnosti, kterou jsem si při četbě knihy sám uvědomoval: téma, jež Lynn Abramsová analyzuje, je příliš široké – regionálně i časově – a neumožňuje taková zobecnění, k nimž se autorka v knize odhodlala. To ale neznamená, že by její pokus neměl hodnotu; čtenář se v díle setká s řadou cenných obecných postřehů o životě žen v letech 1789-1914, k práci je však nutné vzhledem k výše zmíněným omezením přistupovat obezřetně.
Jiným nedostatkem díla je podle Williama Whytea tendence autorky vyprávět příběh žen v zjednodušené nálepce „hrdinky versus zlodušky“ či pojmech „pokrok versus reakce“. Ellen Keyová je tak například velebena jako moderní žena navzdory svému patrnému konzervatismu. Whyte se domnívá, že není nutno udělovat tehdejším ženám takové nálepky či bagatelizovat síly setrvačnosti a anti-feminismu, které měly mezi ženami v 19. století minimálně stejný počet zastánkyň jako pokrokovější hnutí. Přimlouvá se tak za širší obraz společnosti, zbavený ideologických předpokladů Abramsové, a oprávněně protestuje proti normativnosti a generalizaci jejího předpokladu, že moderní žena se zrodila mezi Velkou francouzskou revolucí a počátkem první světové války.
Domnívám se, že největším přínosem Abramsové práce je její pokus nepsat alternativní historii žen v 19. století, ale dějiny této periody z pohledu žen. Petr Pabian to trefně vyjádřil, když napsal, že kniha „představuje evropské ženy 19. století nikoliv jako pasivní oběti velkých dobových změn, nýbrž jako jejich klíčové účastnice, bez nichž by moderní Evropa rozhodně nevypadala tak, jak ji známe“.
První kapitola „Představy o ženě“ je pokusem formulovat obraz „ideální ženy“ ve zkoumané periodě. Ženy 19. století byly podle autorky chyceny do pasti populárních představ, jež se odrážely v ideologiích domácího krbu, romantického mateřství a takzvaných odděleých sfér. Abramsová v úvodní části zdůrazňuje také mimořádnou roli náboženství a zbožnosti (píše dokonce o feminizaci náboženství) při formování ženské identity v 19. století; zbožným ženám náboženství otevíralo cestu k aktivní účasti na společenském a veřejném dění.
Ve druhé kapitole „Soukromý a veřejný život“ autorka pojednává o manželství, mateřství, roli domácností, vnímání sexuality a výdělečné činnosti žen. Ženské postavení ve společnosti odráželo změny spojené s průmyslovou revolucí, jež hrála podle Abramsové klíčovou roli v přeměně tradiční ženy v ženu moderní.
Závěrečná kapitola se věnuje veřejné roli žen. Abramsová začíná svou úvahu připomínkou, že evropské ženy po celé 19. století nezískaly občanská práva či politické zastoupení; přesto se ale často chovaly jako občanky bez občanských práv. Ženy se například velmi aktivně podílely na revoluci v roce 1848 a jejich ztotožnění s národními hnutími v jednotlivých státech přispělo k rozvoji kultury, lingvistické tradice atd. Ve zbytku kapitoly autorka obrací pozornost k ženské roli v imperialismu, hnutí za rovné volební právo žen a v první světové válce.
Rozhodnutí Centra pro studium demokracie a kultury zprostředkovat tuto významnou knihu, navzdory všem omezením, českému čtenáři, je třeba ocenit. Není ovšem možné zamlčet to, co už zdůraznili předchozí recenzenti: nepřesný překlad a nezvládnutí odborné terminologie knihu znehodnocuje. Nebyl bych ve svém soudu tak přísný jako Petr Pabian, který český překlad knihy v podstatě nedoporučuje číst, chce-li ale český čtenář získat obraz o životě evropských žen v 19. století, musí si být kromě již výše zmíněných omezení vědom také limitů českého překladu.
Stanislav Tumis
Naposledy změněno: čtvrtek, 27. září 2012, 14.44