KHI/UDEBZ - Úvod do studia dějepisu (2023)

3) Heuristika II – kritika pramenů a literatury, časopisy, konspekty, výpisky (přednáška 3+0)

Ze zdrojů, o nichž se rámcově zmiňovala předchozí přednáška, je potřeba zmínit význam nejrůznějších dobových pamfletů a pojednání, tisku, pamětí, ale též odborných časopisů, internetových zdrojů atp.
-v novější době, kdy stoupal vliv tištěných pojednání, je potřeba věnovat pozornost nejrůznějším pamfletům a dobovým úvahám, které mohou badateli objasnit celou řadu klíčových jevů, na něž tzv. velká historie neupozorňuje – tato pojednání mají velkou hodnotu zejména při zkoumání dějin myšlení, mentalit, náboženských představ, sociálních a ekonomických jevů, každodennosti atd. (srv. přehled pamfletů a dobových pojednání ve vložených pracích autora tohoto kurzu – Tumis, Stanislav, Radikální náboženství a jeho vliv na anglickou společnost a politiku v letech 1649-1660, Diplomová práce, Praha 2005, s. 202-212; Tumis, Stanislav, Postavení žen a „ženská otázka“ v pozdně viktoriánské a edwardiánské společnosti, Praha 2008, s. 246-258) – většinu z těchto zdrojů bylo možné najít v britských univerzitních knihovnách, zejména v Cambridge University Library)
-také role tisku (noviny, časopisy etc.) zejména v éře, kdy v politice začalo hrát významnou roli veřejné mínění, je neocenitelná – z novin se badatel seznámí nejen s nejdůležitějšími událostmi, ale též s řadou polemik a jiných úvah, které mohou osvětlit mnohé; stranický tisk je také sondou do myšlení nejrůznějších politických stran a jejich vidění světa
-paměti, vzpomínky a memoáry nabízejí osobní zpověď a pohled nejrůznějších aktérů – i ony je potřeba podrobit kritice a vzít v úvahu individualitu autora a jeho subjektivní pohled na svět a na dějiny, který vychází z jeho životní zkušenosti, povahy, výchovy, ideologického přesvědčení etc.
-odborné časopisy jsou významným zdrojem poznání, které nemůže historik pominout – historické časopisy nabízejí nejrůznější články, eseje, úvahy, polemiky, rozhovory atd.; můžeme je dělit na a) odborné; b) populárně-naučné; c) populární až bulvární
a) k typickým českým odborným časopisům patří následující:
1) Časopis Společnosti vlasteneckého musea v Čechách, Praha 1827-1922?, poté: Časopis Národního muzea (ČNM), vychází 4 x ročně - http://www.nm.cz/publikace/publikace-detail.php?id=8
2) Památky archeologické, od 1854, vydává Archeologický ústav AV ČR, 2 x ročně - http://www.arup.cas.cz/cz/publikace/pamatky.html
3) Časopis Matice moravské (ČMM), Brno 1869-; http://www.matice-moravska.cz/
4) Český časopis historický (ČČH), založen 1895; vycházel též jako Československý časopis historický - http://www.hiu.cas.cz/cs/nakladatelstvi/periodika/cesky-casopis-historicky.ep/
5) Acta Universitatis Carolinae (AUC) - http://www.ff.cuni.cz/FF-524.html
6) Prague Papers on History of International Relations - http://www.ff.cuni.cz/FF-348.html
7) Dvacáté století / The Twentieth Century - http://www.ff.cuni.cz/FF-513.html
8) Kuděj
9) Soudobé dějiny - http://www.usd.cas.cz/cs/stranky/casopis-soudobe-dejiny
10) Slovanský přehled, od 1898 - http://www.hiu.cas.cz/cs/nakladatelstvi/periodika/slovansky-prehled.ep
11) Historický obzor (od 1990) – pomezí mezi odborným a populárně-naučným časopisem –
http://www.hiu.cas.cz/cs/nakladatelstvi/periodika/slovansky-prehled.ep
12) Historie a vojenství, vychází od r. 1952 - http://www.vhu.cz/cs/stranka/casopis-historie-a-vojenstvi/
+ mnoho dalších
b) populárně-naučné časopisy – k nejtypičtějším českým populárně naučným časopisům patří Dějiny a současnost – každý student prozkoumá rozdíly mezi odborným a populárně-naučným časopisem – stanoví, v čem jsou si podobné a v čem se liší – Dějiny a současnost vychází od roku 1969 a obnoveny byly v roce 1990 - http://dejiny.nln.cz/
c) populární (bulvární) časopisy – k typickým českým populárním historickým časopisům patří na příklad History - http://www.historyrevue.cz/
d) světové historické časopisy (výběr):
1) Německé:
-přehled: KIRCHNER, Joachim, Bibliographie der Zeitschriften des deutschen Sprachgebietes bis 1900, I-IV, Stuttgart 1966-1989
-Archiv für Sozialgeschichte - http://library.fes.de/afs-online/index.html
recenze: http://library.fes.de/fulltext/afs/htmrez/ 
-Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder - http://hsozkult.geschichte.hu-berlin.de/zeitschriften/id=10
-Geschichte und Geselschaft. Zeitschrift für historische Sozialwissenschaft –
http://www.v-r.de/de/redirect/z/500007/
-Historische Zeitschrift - http://www.oldenbourg-verlag.de/wissenschaftsverlag/historische-zeitschrift/00182613
2) Ruské:
-Istoričeskie zapiski,
-Istorija SSSR
-Novaja i novejšaja istorija
-Otečestvennaja istorija
-Vestnik Moskovskogo universiteta
-Voprosy istorii, Moskva 1945-, ústřední
3) Britské:
-Cambridge Historical Journal
-The English Historical Review, EHR, London 1886-, ústřední - http://ehr.oxfordjournals.org/
-English History Review
-The Historical Journal (Cambridge University) –
http://journals.cambridge.org/action/displayJournal?jid=HIS
4) Americké:
-The American Historical Review, AHR, New York 1896-, ústřední –
http://www.indiana.edu/~ahrweb/
-Central European History (USA)
-Journal of Central European Affairs (USA)
5) Jiné:
-Revue historique, Paris 1876-, ústřední
-Rivista storica italiana, Roma 1884-, ústřední

Podle doc. Františka Stellnera, Ph.D. „Pojem heuristika pochází z řečtiny a znamená umění objevovat. V historii ji chápeme jako empiricko-logický a organizovaný metodický postup racionálního objevování a systematického shromažďování nových poznatků. Jde o vstupní etapu badatelského výzkumu a jednotlivé vědní disciplíny ji přizpůsobují svým potřebám. Heuristiku chápeme jako přípravnou fázi. Jinými slovy heuristika obstarává na podkladě volby a získání informace o tématu a vytčení zkoumaného problému co možná úplné shromáždění a obeznámení se s literaturou a prameny (zadání otázky, bibliografie literatury a pramenů, seznámení s literaturou a prameny). Následuje fáze zkoumání či pozorování - diagnostická neboli kritika pramenů, jenž přezkoumává autentičnost, pravost a vhodnost použití pramenů a extrahuje z nich informace o historických faktech.“ Rekonstrukce historických procesů na základě studia literatury a pramenů je nesmírně složitým a nelehkým procesem.
Podle prof. Miroslava Hrocha může k výzkumu „přikročit jen ten pracovník, který má přehled o dosavadním stavu poznání daného oboru a musí si vytvořit vlastní informační a dokumentační systém (knižní publikace a zvláště odborné časopisy). Prvním předpokladem studia historie i k přípravě k vědecké práci je osvojení základních souborů poznatků ze světových a národních dějin a to i v tzv. speciálních historických disciplínách (dějiny hospodářství, politiky, techniky a umění). Vedle všeobecného přehledu o dějinách jako celku se každý tvůrčí historik specializuje na určitý úsek, období, území dějin. Historik by si měl vymezit okruh bibliografií, časopisů a periodik, které bude pravidelně sledovat. Vrcholnou etapou historikova poznání je studium, výzkum a zpracování badatelova tématu. Historik musí rovněž vynikat ve filologii. Vědecká práce historika je nemyslitelná bez znalosti nejméně jednoho světového jazyka a dále těch jazyků, ve kterých jsou psány historické prameny – latina, řečtina, němčina. Dokonale musí samozřejmě ovládat národní jazyk“.
Kritika pramenů znamená především určit jejich pravost a míru pravdivosti. Kritiku pramenů rozděluje na vnější (pravost časová, autorská) a vnitřní (ocenění obsahu). Zejména schopnost ocenit a správně interpretovat obsah pramenů je nesmírně složitým procesem a vyžaduje nezřídka hluboké znalosti o tématu, jemuž se pramen věnuje. V jedné z následujících přednášek (studium soudobých a starších dějin) uvidíme, jak například výpovědní hodnotu pramene může ovlivňovat ideologie, světový názor, náboženské představy a mnoho dalších faktorů. Všechny tyto faktory musí badatel během kritiky pramenů a literatury brát v úvahu – nemůže tedy jen slepě přebírat, co mu dokument předkládá.
Cílem heuristiky je tedy shromáždit co největší množství relevantních dokumentů, které mohou badateli osvětlit hodnocení studované problematiky. Vzhledem k záplavě materiálů je badatel nucen pečlivě organizovat nastudované informace prostřednictvím nejrůznějších poznámek, výpisků, konspektů, podtrhávání, kartoték apod. Každý badatel si vytváří svůj vlastní systém, který mu co nejvíce vyhovuje a díky němuž se v nepřeberné záplavě textů orientuje. (Úkol: každý student sepíše na jednu stranu, jakým způsobem organizuje svoje výpisky a poznámky!!!)