Průvodce tématem
7) Historik a text II – kompozice bakalářské a diplomové práce: struktura, vymezení konkrétních cílů, stanovení prostředků k dosažení cíle; poznámkový aparát, členění textu: úvod, vlastní text, závěr, bibliografie, abstrakt, přílohy
Sepsání bakalářské a později magisterské práce je nezbytnou podmínkou úspěšného ukončení jakéhokoli univerzitního studia. Pro vytvoření takového textu je nezbytné osvojit si některé techniky historikovy práce.
Součástí textu bakalářské či magisterské práce jsou některé komponenty, které předepisuje Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technické univerzity v Liberci (také zadání, vypracování a odevzdání textu se řídí některými předepsanými administrativními postupy) – k tomu srv.
http://www.fp.tul.cz/cs/student/dokumenty/zaverecne-prace
Kromě fakultou předepsaných textů má bakalářská či diplomová práce jednoznačně určenou strukturu:
1) Úvod
2) Vlastní text – ten je dále členěn podle autorem stanovené struktury
3) Závěr
4) Bibliografie
5) Abstrakt (většinou v českém a anglickém jazyce)
6) Přílohy (nejsou povinné)
Kompozice bakalářské a diplomové práce: struktura, vymezení konkrétních cílů, stanovení prostředků k dosažení cíle
-začneme bodem 2) – poté, co si autor zvolí téma své práce (viz předchozí přednáška), stojí před úkolem stanovit si alespoň přibližnou strukturu textu – tato struktura se může samozřejmě v průběhu psaní práce proměňovat, základní představu o struktuře by však každý pisatel měl mít dříve, než začne psát. Touto základní strukturou by se poté měl, navzdory drobným úpravám, řídit. Organizace textu je naprosto zásadní pro předložení kvalitní bakalářské či diplomové práce – pokud autoři tuto skutečnost zanedbají, nezřídka předkládají chaotický, zmatečný, nepřesvědčivý a špatně zargumentovaný text, byť pisatel mohl prostudovat velké množství materiálu a mít o tématu hluboké znalosti. Uměřenost, koherentnost a jednoduchost textu je naprosto základním předpokladem pro sepsání úspěšné závěrečné práce, ale i jakéhokoli jiného textu.
-několik obecných poznámek ke struktuře textu:
-autor by měl obecně volit co nejjednodušší a nejprůhlednější strukturu – čím složitěji je text strukturován, tím vyšší je riziko, že se v něm čtenář, ale i pisatel ztratí – obecně doporučuji studentům bakalářských prací volit tři, maximálně čtyři velké kapitoly, které mohou samozřejmě obsahovat řadu podkapitol – příkladem takového postupu je například moje diplomová práce: srv. obsah: Tumis, Stanislav, Radikální náboženství a jeho vliv na anglickou společnost a politiku v letech 1649-1660, Diplomová práce, Praha 2005, s. 3-4. Oproti tomu daleko složitější strukturu jsem zvolil ve své disertační práci, která ale měla daleko více stran, a tudíž bylo nutné ji rozčlenit důkladněji: srv. obsah: Tumis, Stanislav, Postavení žen a „ženská otázka“ v pozdně viktoriánské a edwardiánské společnosti, Praha 2008, s. 3-4. Jak je patrné rozdělil jsem tuto práci do tří velkých částí, každá z nich má tři nebo dvě kapitoly a každá kapitola je ještě strukturována do několika podkapitol.
-struktura musí odpovídat též vymezení konkrétních cílů a stanovení prostředků k jeho dosažení – v tomto smyslu většinou každý badatel narazí na práce, které jsou členěny chronologicky či tematicky; oba tyto přístupy lze samozřejmě kombinovat. Například ve své disertační práci (Tumis, Stanislav, Postavení žen a „ženská otázka“ v pozdně viktoriánské a edwardiánské společnosti, Praha 2008) jsem zvolil jednoznačně tematický přístup, byť ve třetí kapitole (3.1, 3.2) postupuji oproti předchozím kapitolám chronologicky; v první a druhé kapitole byl pro moje analýzy a interpretace jednoznačně nejvhodnější právě tematický přístup, zatímco při hodnocení spíše politického postavení žen ve třetí kapitole se chronologický model jevil lepší. Jak vyplývá již ze struktury mé diplomové práce (Tumis, Stanislav, Radikální náboženství a jeho vliv na anglickou společnost a politiku v letech 1649-1660, Diplomová práce, Praha 2005) i zde jsem kombinoval chronologický (kapitoly 2 a 4) a tematický přístup (kapitoly 1 a 3). Čistě chronologický přístup jsem naopak zvolil ve svém článku Tumis, Stanislav, The Soviet Search for Partnership. Some Remarks on Soviet Foreign Policy on the Eve of the Second World War, in: Prague Papers on History of International Relations. Institute of World History – History of International Relations Department, Universität Wien, Prague – Wien, No. 1, 2010, s. 117-125, kde se chronologický postup přímo nabízel.
Úvod – většina zkušených pisatelů píše úvod až po napsání vlastního textu, tedy na závěr. Má to hlavně praktický význam, protože úvod má předepsané některé součásti, které dříve než po napsaní hlavního textu nejdou dost dobře napsat. Co by měl tedy každý úvod obsahovat:
1) Stručné představení tématu práce – v jednom či dvou odstavcích (nezacházet do podrobností, ale obecně popsat); součástí toho může být i velmi stručné zdůvodnění volby tématu
2) Nastolení základních otázek, problémů a témat, na něž bude práce odpovídat – lze postupovat i po jednotlivých kapitolách (na co v které kapitole bude autor odpovídat, co bude řešit)
3) Vyjádření se k metodologii práce – jaké metody autor využívá při psaní práce (postupuje chronologicky, tematicky, proč?); používá například metodu orální historie (jaké problémy a výhody mu to způsobovalo); jaké jiné další metody využívá; co kdo k metodologii napsal etc.
4) Analýza a zhodnocení zdrojů (pramenů, literatury atd.) – nejde jen o to vyjmenovat je, ale zhodnotit, jaký přínos měly pro práci, případně jaké problémy při interpretaci autorovi způsobovaly a jak se s tím vyrovnával.
5) Poděkování – je možné poděkovat i v jiné části práce – na začátku.
Příklady úvodů srv. Tumis, Stanislav, Radikální náboženství a jeho vliv na anglickou společnost a politiku v letech 1649-1660, Diplomová práce, Praha 2005, s. 4-11; Tumis, Stanislav, Postavení žen a „ženská otázka“ v pozdně viktoriánské a edwardiánské společnosti, Praha 2008, s. 5-20.
Závěr – v závěru by měl (a) autor (autorka) obecně zhodnotit výsledky práce – v zásadě by měl (a) odpovědět na otázky položené v úvodu – základní otázka: k čemu autor (autorka) došel (a), v čem je přínos práce, s čím novým přišla.
Bibliografie – může být různě strukturována.
Příklad na základě disertační práce Tumis, Stanislav, Postavení žen a „ženská otázka“ v pozdně viktoriánské a edwardiánské společnosti, Praha 2008:
-Nevydané prameny
-Vydané prameny
-parlamentní zprávy
-jiné úřední zprávy
-Dobové pamflety a dobová pojednání
-Tisk
-Paměti
-Odborná literatura
-Internetové zdroje
Abstrakt:
Redukovaný text, který charakterizuje stručný obsah práce. Základními vlastnostmi abstraktu jsou výstižnost, přehlednost, jasnost, stručnost, přesnost, objektivnost a čtivost. Abstrakt je formulován v přirozeném jazyce – obvykle ve větách, někdy však jen v heslovité podobě, telegrafickým stylem. Abstrakt může používat textových formulací z referovaného dokumentu, ale jako celek je formulován nově. Obvyklý rozsah abstraktu je 50-100 slov. V bakalářských a diplomových pracích se dodává v českém, anglickém či jiném cizím jazyce.
Přílohy:
-nejsou povinné, ale mohou velmi dobře doprovodit text – může se jednat o obrazové přílohy, nejrůznější tabulky, přesné přepisy dokumentů, doslovně přepsané rozhovory s pamětníky etc.
Poznámkový aparát:
-zvládnutí poznámkového aparátu (citací) je jednou z nejdůležitějších součástí zvládnutí řemesla. Existují definované normy:
-KHI se například ještě donedávna řídila normou ČČH – viz soubor v přílohách
-citační norma – http://ivris.fss.muni.cz/download/citacni_norma.pdf)
-většina historiků se těmito normami většinou neřídí a citují podle sebe.
Ačkoli by se mohlo zdát, že v citování neexistují, žádná pravidla, není to pravda:
-vždy je třeba respektovat požadavky a pravidla časopisů atd. ohledně citační normy
-základním pravidlem je, že každý autor musí dodržet jednotu citování – když začne citovat nějakým způsobem, nemůže v jiné poznámce používat jiný způsob citování (např. když začne psát názvy knih v kurzívě, nemůže je potom psát bez kurzívy) – musí být zachována formální jednota citování
-existuje určitá struktura informací, která musí být v každé citaci zachována:
-u odborné knihy: a) jméno autora; b) název díla; c) místo vydání; d) rok vydání:
např.: Kovář, M., Zrození velmoci, Praha 2006 (doporučuji necitovat celé křestní jméno autora vzhledem k tomu, že u některých starších děl se nesnadno dohledává – pokud začneme citovat celá křestní jména, musíme je potom citovat v každé poznámce)
-časopisy: Tumis, S., Historie londýnského metra, in: Dějiny a současnost, roč. 25, č. 4, Praha 2009, s. 25-29 (příjmení a jméno autora, název článku, in: název časopisu, roč., č. místo vydání, rok, strany)
-článek ve sborníku: Tumis, S., Pogroms in Ukraine in 1918-1920, in: Tydlitátová, V. – Hanzová, A., Anatomy of Hatred. Essays on Anti-Semitism, The Centre of Middle Eastern Studies, Department of History and Anthropology, Faculty of Philosophy and Arts, University of West Bohemia, Plzeň 2009, s. 11-18
- Tumis, S. – Soukup, J., Cambridgeští špioni v čase studií. Příspěvek k výzkumu britského appeasementu ve třicátých letech 20. století, in: Svět historie – Historikův svět, Sborník profesoru Robertu Kvačkovi, Liberec: Technická univerzita v Liberci 2007, s. 113-134
-Archivy: The National Archives, London – Kew, ED 12/154 (název archivu, místo archivu, kód podle řazení archivu)
-Úřední zprávy: Parliamentary Papers, Report from Commissioners, Report of the Royal Commission upon the Administration and Operation of the Contagious Diseases Acts, 1871
-Noviny: Lidové noviny, 12. ledna 2001
-Internetové zdroje: http://www.casebook.org/press_reports/pall_mall_gazette/, 19.
června 2008 (musí být vždy uvedeno datum stažení)
-Rozhovor: Rozhovor s Václavem Klausem, 15. ledna 2010
-u všech citací je třeba dbát i na formální úpravu – např. za interpunkcí je vždy mezera
Citace pod čarou (používání zkrácených citací):
1) Kovář, M., Zrození velmoci. Británie v letech 1603-1714., Praha 2006, s. 15. (na konci citace vždy tečka!!!)
2) Tamtéž, s. 23. (tamtéž se používá vždy, když následuje citace po předchozí)
3) Tumis, S., Pogroms in Ukraine in 1918-1920, in: Tydlitátová, V. – Hanzová, A., Anatomy of Hatred. Essays on Anti-Semitism, The Centre of Middle Eastern Studies, Department of History and Anthropology, Faculty of Philosophy and Arts, University of West Bohemia, Plzeň 2009, s. 11-18.
4) Kovář, c. d., s. 58. (c. d. = citované dílo se používá pro zkrácení citace, která nenásleduje hned po předchozí – odkaz na citaci 1)
5) Rozhovor s Václavem Klausem, 15. ledna 2010.
6) Tumis, c. d., s. 13.
7) Kovář, M., Stuartovská Anglie v posledních letech své existence, Praha 2004, s. 78.
8) Lidové noviny, 12. ledna 2001
9) Kovář, M., Zrození velmoci…, s. 58. (již nelze použít c. d., protože bychom nevěděli, které z dvou Kovářových děl citujeme)
10) The National Archives, London – Kew, ED 12/154.
11) Tumis, S., Velká Británie za Stuartovských králů, Praha 2008, s. 14-18.
12) Tamtéž, s. 78.
13) http://www.casebook.org/press_reports/pall_mall_gazette/, 19. června 2008
14) Kovář, M., Stuartovská Anglie…, s. 48. (nelze použít c. d.)
15) Tumis, S., Pogroms in Ukraine…, s. 23-24.
-výše uvedená citace je velmi jednoduchá a demonstrativní – poznámkový aparát se používá též k vložení některých textů, které by příliš zatěžovaly hlavní text – srv. diplomovou a disertační práci dr. Stanislava Tumise.
Sepsání bakalářské a později magisterské práce je nezbytnou podmínkou úspěšného ukončení jakéhokoli univerzitního studia. Pro vytvoření takového textu je nezbytné osvojit si některé techniky historikovy práce.
Součástí textu bakalářské či magisterské práce jsou některé komponenty, které předepisuje Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technické univerzity v Liberci (také zadání, vypracování a odevzdání textu se řídí některými předepsanými administrativními postupy) – k tomu srv.
http://www.fp.tul.cz/cs/student/dokumenty/zaverecne-prace
Kromě fakultou předepsaných textů má bakalářská či diplomová práce jednoznačně určenou strukturu:
1) Úvod
2) Vlastní text – ten je dále členěn podle autorem stanovené struktury
3) Závěr
4) Bibliografie
5) Abstrakt (většinou v českém a anglickém jazyce)
6) Přílohy (nejsou povinné)
Kompozice bakalářské a diplomové práce: struktura, vymezení konkrétních cílů, stanovení prostředků k dosažení cíle
-začneme bodem 2) – poté, co si autor zvolí téma své práce (viz předchozí přednáška), stojí před úkolem stanovit si alespoň přibližnou strukturu textu – tato struktura se může samozřejmě v průběhu psaní práce proměňovat, základní představu o struktuře by však každý pisatel měl mít dříve, než začne psát. Touto základní strukturou by se poté měl, navzdory drobným úpravám, řídit. Organizace textu je naprosto zásadní pro předložení kvalitní bakalářské či diplomové práce – pokud autoři tuto skutečnost zanedbají, nezřídka předkládají chaotický, zmatečný, nepřesvědčivý a špatně zargumentovaný text, byť pisatel mohl prostudovat velké množství materiálu a mít o tématu hluboké znalosti. Uměřenost, koherentnost a jednoduchost textu je naprosto základním předpokladem pro sepsání úspěšné závěrečné práce, ale i jakéhokoli jiného textu.
-několik obecných poznámek ke struktuře textu:
-autor by měl obecně volit co nejjednodušší a nejprůhlednější strukturu – čím složitěji je text strukturován, tím vyšší je riziko, že se v něm čtenář, ale i pisatel ztratí – obecně doporučuji studentům bakalářských prací volit tři, maximálně čtyři velké kapitoly, které mohou samozřejmě obsahovat řadu podkapitol – příkladem takového postupu je například moje diplomová práce: srv. obsah: Tumis, Stanislav, Radikální náboženství a jeho vliv na anglickou společnost a politiku v letech 1649-1660, Diplomová práce, Praha 2005, s. 3-4. Oproti tomu daleko složitější strukturu jsem zvolil ve své disertační práci, která ale měla daleko více stran, a tudíž bylo nutné ji rozčlenit důkladněji: srv. obsah: Tumis, Stanislav, Postavení žen a „ženská otázka“ v pozdně viktoriánské a edwardiánské společnosti, Praha 2008, s. 3-4. Jak je patrné rozdělil jsem tuto práci do tří velkých částí, každá z nich má tři nebo dvě kapitoly a každá kapitola je ještě strukturována do několika podkapitol.
-struktura musí odpovídat též vymezení konkrétních cílů a stanovení prostředků k jeho dosažení – v tomto smyslu většinou každý badatel narazí na práce, které jsou členěny chronologicky či tematicky; oba tyto přístupy lze samozřejmě kombinovat. Například ve své disertační práci (Tumis, Stanislav, Postavení žen a „ženská otázka“ v pozdně viktoriánské a edwardiánské společnosti, Praha 2008) jsem zvolil jednoznačně tematický přístup, byť ve třetí kapitole (3.1, 3.2) postupuji oproti předchozím kapitolám chronologicky; v první a druhé kapitole byl pro moje analýzy a interpretace jednoznačně nejvhodnější právě tematický přístup, zatímco při hodnocení spíše politického postavení žen ve třetí kapitole se chronologický model jevil lepší. Jak vyplývá již ze struktury mé diplomové práce (Tumis, Stanislav, Radikální náboženství a jeho vliv na anglickou společnost a politiku v letech 1649-1660, Diplomová práce, Praha 2005) i zde jsem kombinoval chronologický (kapitoly 2 a 4) a tematický přístup (kapitoly 1 a 3). Čistě chronologický přístup jsem naopak zvolil ve svém článku Tumis, Stanislav, The Soviet Search for Partnership. Some Remarks on Soviet Foreign Policy on the Eve of the Second World War, in: Prague Papers on History of International Relations. Institute of World History – History of International Relations Department, Universität Wien, Prague – Wien, No. 1, 2010, s. 117-125, kde se chronologický postup přímo nabízel.
Úvod – většina zkušených pisatelů píše úvod až po napsání vlastního textu, tedy na závěr. Má to hlavně praktický význam, protože úvod má předepsané některé součásti, které dříve než po napsaní hlavního textu nejdou dost dobře napsat. Co by měl tedy každý úvod obsahovat:
1) Stručné představení tématu práce – v jednom či dvou odstavcích (nezacházet do podrobností, ale obecně popsat); součástí toho může být i velmi stručné zdůvodnění volby tématu
2) Nastolení základních otázek, problémů a témat, na něž bude práce odpovídat – lze postupovat i po jednotlivých kapitolách (na co v které kapitole bude autor odpovídat, co bude řešit)
3) Vyjádření se k metodologii práce – jaké metody autor využívá při psaní práce (postupuje chronologicky, tematicky, proč?); používá například metodu orální historie (jaké problémy a výhody mu to způsobovalo); jaké jiné další metody využívá; co kdo k metodologii napsal etc.
4) Analýza a zhodnocení zdrojů (pramenů, literatury atd.) – nejde jen o to vyjmenovat je, ale zhodnotit, jaký přínos měly pro práci, případně jaké problémy při interpretaci autorovi způsobovaly a jak se s tím vyrovnával.
5) Poděkování – je možné poděkovat i v jiné části práce – na začátku.
Příklady úvodů srv. Tumis, Stanislav, Radikální náboženství a jeho vliv na anglickou společnost a politiku v letech 1649-1660, Diplomová práce, Praha 2005, s. 4-11; Tumis, Stanislav, Postavení žen a „ženská otázka“ v pozdně viktoriánské a edwardiánské společnosti, Praha 2008, s. 5-20.
Závěr – v závěru by měl (a) autor (autorka) obecně zhodnotit výsledky práce – v zásadě by měl (a) odpovědět na otázky položené v úvodu – základní otázka: k čemu autor (autorka) došel (a), v čem je přínos práce, s čím novým přišla.
Bibliografie – může být různě strukturována.
Příklad na základě disertační práce Tumis, Stanislav, Postavení žen a „ženská otázka“ v pozdně viktoriánské a edwardiánské společnosti, Praha 2008:
-Nevydané prameny
-Vydané prameny
-parlamentní zprávy
-jiné úřední zprávy
-Dobové pamflety a dobová pojednání
-Tisk
-Paměti
-Odborná literatura
-Internetové zdroje
Abstrakt:
Redukovaný text, který charakterizuje stručný obsah práce. Základními vlastnostmi abstraktu jsou výstižnost, přehlednost, jasnost, stručnost, přesnost, objektivnost a čtivost. Abstrakt je formulován v přirozeném jazyce – obvykle ve větách, někdy však jen v heslovité podobě, telegrafickým stylem. Abstrakt může používat textových formulací z referovaného dokumentu, ale jako celek je formulován nově. Obvyklý rozsah abstraktu je 50-100 slov. V bakalářských a diplomových pracích se dodává v českém, anglickém či jiném cizím jazyce.
Přílohy:
-nejsou povinné, ale mohou velmi dobře doprovodit text – může se jednat o obrazové přílohy, nejrůznější tabulky, přesné přepisy dokumentů, doslovně přepsané rozhovory s pamětníky etc.
Poznámkový aparát:
-zvládnutí poznámkového aparátu (citací) je jednou z nejdůležitějších součástí zvládnutí řemesla. Existují definované normy:
-KHI se například ještě donedávna řídila normou ČČH – viz soubor v přílohách
-citační norma – http://ivris.fss.muni.cz/download/citacni_norma.pdf)
-většina historiků se těmito normami většinou neřídí a citují podle sebe.
Ačkoli by se mohlo zdát, že v citování neexistují, žádná pravidla, není to pravda:
-vždy je třeba respektovat požadavky a pravidla časopisů atd. ohledně citační normy
-základním pravidlem je, že každý autor musí dodržet jednotu citování – když začne citovat nějakým způsobem, nemůže v jiné poznámce používat jiný způsob citování (např. když začne psát názvy knih v kurzívě, nemůže je potom psát bez kurzívy) – musí být zachována formální jednota citování
-existuje určitá struktura informací, která musí být v každé citaci zachována:
-u odborné knihy: a) jméno autora; b) název díla; c) místo vydání; d) rok vydání:
např.: Kovář, M., Zrození velmoci, Praha 2006 (doporučuji necitovat celé křestní jméno autora vzhledem k tomu, že u některých starších děl se nesnadno dohledává – pokud začneme citovat celá křestní jména, musíme je potom citovat v každé poznámce)
-časopisy: Tumis, S., Historie londýnského metra, in: Dějiny a současnost, roč. 25, č. 4, Praha 2009, s. 25-29 (příjmení a jméno autora, název článku, in: název časopisu, roč., č. místo vydání, rok, strany)
-článek ve sborníku: Tumis, S., Pogroms in Ukraine in 1918-1920, in: Tydlitátová, V. – Hanzová, A., Anatomy of Hatred. Essays on Anti-Semitism, The Centre of Middle Eastern Studies, Department of History and Anthropology, Faculty of Philosophy and Arts, University of West Bohemia, Plzeň 2009, s. 11-18
- Tumis, S. – Soukup, J., Cambridgeští špioni v čase studií. Příspěvek k výzkumu britského appeasementu ve třicátých letech 20. století, in: Svět historie – Historikův svět, Sborník profesoru Robertu Kvačkovi, Liberec: Technická univerzita v Liberci 2007, s. 113-134
-Archivy: The National Archives, London – Kew, ED 12/154 (název archivu, místo archivu, kód podle řazení archivu)
-Úřední zprávy: Parliamentary Papers, Report from Commissioners, Report of the Royal Commission upon the Administration and Operation of the Contagious Diseases Acts, 1871
-Noviny: Lidové noviny, 12. ledna 2001
-Internetové zdroje: http://www.casebook.org/press_reports/pall_mall_gazette/, 19.
června 2008 (musí být vždy uvedeno datum stažení)
-Rozhovor: Rozhovor s Václavem Klausem, 15. ledna 2010
-u všech citací je třeba dbát i na formální úpravu – např. za interpunkcí je vždy mezera
Citace pod čarou (používání zkrácených citací):
1) Kovář, M., Zrození velmoci. Británie v letech 1603-1714., Praha 2006, s. 15. (na konci citace vždy tečka!!!)
2) Tamtéž, s. 23. (tamtéž se používá vždy, když následuje citace po předchozí)
3) Tumis, S., Pogroms in Ukraine in 1918-1920, in: Tydlitátová, V. – Hanzová, A., Anatomy of Hatred. Essays on Anti-Semitism, The Centre of Middle Eastern Studies, Department of History and Anthropology, Faculty of Philosophy and Arts, University of West Bohemia, Plzeň 2009, s. 11-18.
4) Kovář, c. d., s. 58. (c. d. = citované dílo se používá pro zkrácení citace, která nenásleduje hned po předchozí – odkaz na citaci 1)
5) Rozhovor s Václavem Klausem, 15. ledna 2010.
6) Tumis, c. d., s. 13.
7) Kovář, M., Stuartovská Anglie v posledních letech své existence, Praha 2004, s. 78.
8) Lidové noviny, 12. ledna 2001
9) Kovář, M., Zrození velmoci…, s. 58. (již nelze použít c. d., protože bychom nevěděli, které z dvou Kovářových děl citujeme)
10) The National Archives, London – Kew, ED 12/154.
11) Tumis, S., Velká Británie za Stuartovských králů, Praha 2008, s. 14-18.
12) Tamtéž, s. 78.
13) http://www.casebook.org/press_reports/pall_mall_gazette/, 19. června 2008
14) Kovář, M., Stuartovská Anglie…, s. 48. (nelze použít c. d.)
15) Tumis, S., Pogroms in Ukraine…, s. 23-24.
-výše uvedená citace je velmi jednoduchá a demonstrativní – poznámkový aparát se používá též k vložení některých textů, které by příliš zatěžovaly hlavní text – srv. diplomovou a disertační práci dr. Stanislava Tumise.
Zuletzt geändert: Donnerstag, 27. September 2012, 14:44