2018/19

Význam a vývoj oděvu, funkce oděvu, základní pojmy z oblasti oděvní výroby a oděvních technologií. Oděvní materiály a jejich vlastnosti. Organizační struktura, technická příprava oděvní výroby. Somatometrie, velikostní soustavy oděvních výrobků. Využití CAD systémů v oděvní výrobě. Technologické stupně výroby oděvů, jejich charakteristika, materiálový tok a jejich transformace. Technologie oddělovacího, spojovacího a dokončovacího procesu oděvní výroby. Tvorba nálože, prostředky k nakládání, oddělování a spojování oděvního materiálu. Teorie tvorby šitého spoje, model šicího stroje a strojní šicí jehly. Parametry a vlastnosti šitých spojů. Tvarovací proces, jeho význam v oděvní výrobě, prostředky používané pro tvarování a žehlení. Organizace výroby.

Základní informace z oblasti výroby oděvů přednášené v anglickém jazyce. Technologie oddělovacího, spojovacího a dokončovacího procesu oděvní výroby. Oděvní materiály. Konstrukce oděvů. Velikostní sortimenty oděvních výrobků. Využití CAD systémů v oděvní výrobě.

Funkce a charakteristika oděvních výrobků, vztah k tělesnému zatížení organismu a k okolnímu prostředí. Požadavky na oděv a oděvní materiály z pohledu výrobce a uživatele. Zpracovatelské vlastnosti oděvních materiálů, metody hodnocení. Zpracovatelské a užitné vlastnosti šicích nití. Užitné vlastnosti - trvanlivostní, estetické, fyziologické vlastnosti oděvních materiálů. Omak textilií, subjektivní a objektivní metody hodnocení omaku. Speciální vlastnosti oděvních materiálů do extrémních podmínek, metody hodnocení. Vztah kvality oděvních materiálů a kvality oděvního výrobku.

Odborná praxe je realizována ve spolupráci se specializovanými pracovišti po dobu tří týdnů v oboru souvisejícím se studijním programem resp. oborem studenta. Vzájemná spolupráce o přijetí studentů je ošetřena vzájemnou smlouvou, která vymezuje oblasti spolupráce a náplň jednotlivých aktivit. Cílem odborné praxe je zvýšení kompetencí studentů, rozvoj jejich komunikativních dovedností a samostatnosti v řešení zadaných úkolů. Požadavky na absolventa technických oborů jsou mnohem komplexnější a dosažení studijních cílů je mnohem náročnější. Technicky vzdělaný odborník musí disponovat teoreticko-technickými znalostmi, zvládnout techniky experimentálních metod a zpracování dat, ale zároveň musí být schopen týmové práce, být dostatečně jazykově vybaven a ovládat základní manažerské dovednosti. Absolvování praxe může studentovi pomoci tyto dovednosti rozvíjet. Z odborné praxe student zpracovává zprávu, v níž popíše své aktivity s použitím správné odborné terminologie. Rozsah a způsob zpracování prezentace výsledků je specifikována individuálně při přípravě smluvních podkladů všech stran (student, FT TUL a společnosti, která studenta přijímá).

Cílem předmětu je studenty seznámit s teoretickými principy oděvních strojů na všech stupních oděvní výroby s důrazem na objasnění principů a technické úrovně strojů s možnostmi automatizace a robotizace výrobního procesu v kontextu s globalizací oděvní a konfekční výroby. Zvláštní pozornost je věnována technologii a speciálním strojům v konfekci v automobilovém průmyslu.

Teorie proporcí. Tvorba konstrukční sítě základních druhů oděvů a textilních objektů manuálně a pomocí CAD systému. Modelování střihů oděvů, textilních součástí interiérových objektů z hlediska tvaru, struktury materiálu (pletenina, tkanina) a barevných variací. Projektování oděvů a textilních interiérových objektů z hlediska výtvarného a konstrukčního řešení. Vypracování projektu " Oděv a objekt".

Vypracování technického projektu oděvního výrobku s důrazem na tvarové řešení z hlediska ergonomie specifické činnosti, vlastností oděvního materiálu a vhodné technologie výroby. Studenti získají informace z oblasti vypracování technické dokumentace pro outsourcingovou výrobu oděvů. Na projektu konkrétního oděvního výrobku prakticky ověřují získané teoretické znalosti o formě technického popisu výrobku pro zajištění jeho výroby. Získají dovednosti technického projevu pomocí počítačové techniky a schopnosti presentace projektu.

Vybrané metody řízení podnikových procesů (Kaizen, Kanban, Pokajoke, SixSigma, TOC,...). Definice pojmů digitální fabrika, simulace - systém - model, rozdělení a charakterizace systémů, typy simulačních modelů, metody modelování. Fáze simulačního projektu (definice problému, tvorba počítačového simulačního modelu a jeho testování - validace a verifikace, simulační experiment, analýza a zpracování výsledků). Příklady software pro počítačovou simulaci diskrétních událostí. Definice základních stavebních prvků (entity, aktivity, zdroje) v počítačové simulaci. Pseudonáhodné čísla v počítačové simulaci. Systémy hromadné obsluhy. Metody optimalizace, evoluční optimalizační algoritmy. Tvorba simulačních modelů pomocí software Witness Lanner Group. Využití FEM jako prostředku pro simulaci dílčích problémů vyskytujících se v rámci konfekční výroby.

Předmět Stroje a zařízení v oděvní výrobě poskytuje studentům základní vědomosti z oblasti správného použití strojů a zařízení pří výrobě oděvů v nakládacím, oddělovací, spojovacím a tvarovacím procesu. Cílem je seznámit studenty s principem funkce šití a následně s principy základních, speciálních a automatizovaných strojů. Předmět se věnuje také perspektivě a novému vývoji strojních šicích jehel, strojů a zařízení v oděvním průmyslu s důrazem na zajištění vysoké jakosti výrobků. Teoretická výuka je doplněna praktickou prací studenta na vybraných speciálních strojích. Pozornost bude věnována také praktickým aplikacím strojů a zařízení včetně praktickému návrhu stehů a švů pro konkrétní výrobky. Studenti získají základní přehled o dopravních systémech a logistice v oděvní výrobě.

Předmět Spojovací proces poskytuje studentům základní vědomosti v oblastech požadavků a funkce oděvních výrobků, šicích nití používaných k výrobě oděvů, nekonvenčních způsobů spojování textilií. Cílem předmětu je seznámit studenty s principem konvenčního způsobem spojování textilií šitím a nekonvenčními způsoby spojování. Studenti porozumí základním principům svařování pomocí ultrazvuku, vysoké frekvence, horkého klínu, horkého vzduchu nebo nýtování či lepení. Budou schopní diskutovat vliv způsobů spojování na vlastnosti plošných textilií s vazbou na výslednou kvalitu oděvního výrobku. Na základě dosažených vědomostí dokáží posoudit jednotlivé způsoby spojování a navrhnout jejich využiti při výrobě nových oděvů a výrobků. Zvláštní pozornost bude věnována vlastnostem a novým druhům šicích nití.

Měření sil v textilních útvarech pomocí tensometrických snímačů. Měření teploty, teplotních polí. Aplikace termovizních metod. Metody hodnocení komfortu textilií. Vyhodnocování měření pomocí obrazové analýzy. Diagnostické metody určování struktury a vlastností textilií. Základy elektronové mikroskopie. Nekonvenční metody oddělování a spojování textilií (mikrovlnné, vodní paprsek, laserové oddělování, plazmové oddělování). Technika dělicího a spojovacího procesu technických textilií. Základní principy rekonstrukce obrazu u CT systémů, Micro-CT.

Student získá poznatky o terminologii oboru, technologii zhotovení oděvního výrobku z hlediska účelu, použití a druhu zpracovávaného oděvního materiálu, o technologii konfekčního zpracování oděvů a prádla, o vypracování soupisu technologických operací při různých druzích montáží.

Tento předmět seznamuje studenty s technickou přípravou výroby v oděvním průmyslu od tvorby úspěšné oděvní kolekce, přes modelovou a konstrukční dílnu až k plánování výroby. Seznamuje také v základech s ekonomickou částí přípravy výroby, metodami výpočtu spotřeby práce a organizace pracovního místa. Dále seznamuje studenty s principy, typy a postupy technologického vypracování oděvních výrobků a prádla vzhledem k jejich funkci a účelu použití.