Finanční účetnictví

Nelze říci, že existuje jediná definice, která by vyjádřila podstatu a funkci účetnictví. Definice obvykle odráží specifičnost ekonomických, sociálních, politických, geografických a kulturních podmínek a zároveň požadavky uživatelů daného prostředí, ve kterém je příslušný účetní systém utvářen. Několik pohledů a definic některých specialistů a profesních orgánů:

Americký svaz certifikovaných účetních (AICPA): „Účetnictví je servisní činností. Jeho funkcí je zajišťovat o ekonomické realitě kvantitativní informace primárně finanční povahy, užitečné pro rozhodování v oblasti ekonomiky.“

Asociace amerických účetních (AAA): „Účetnictví je proces identifikace, měření a sdělování ekonomických informací tak, aby umožnily uživatelům těchto informací činit kvalifikované úsudky a rozhodování.“

Institut účetních znalců Anglie: „Účetnictví je vědou o sběru, záznamu, klasifikaci, sumarizaci a interpretaci finančních (a jim podobných) dat takovým způsobem, aby mohla být činěna podnikatelská rozhodnutí. Je jazykem podnikatelské komunikace.“

Institut účetních znalců Walesu: „Účetnictví se zabývá kvantifikací ekonomických jevů v peněžním vyjádření s cílem shromažďovat, zaznamenávat, oceňovat a sdělovat výsledky minulých událostí a napomoci rozhodování.“

Ottův obchodní slovník, díl II., 13. 7. 1923: „Účetnictví jsou srovnalé zápisy o stavu součástí majetkových a jejich pohybu. Účelem účetnictví jest poskytnouti majiteli přehledu o stavu jeho jmění a pohybu jeho, a pokud jde o soukromohospodářské podnikatele, kapitalisty nebo námezdní pracovníky, umožniti jim mimo to zjistiti výsledek hospodaření.“

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, § 2 – Předmět účetnictví: „Účetní jednotky  účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření.“

Dana Kovanicová: „Jak lze moderní účetnictví definovat? Jako informační systém, který identifikuje, měří, zpracovává a prezentuje finanční informace o podniku, na jejichž základě si mohou nejen manažeři podniku, ale zejména externí uživatelé  (kteří nemohou tyto informace získat jinak) učinit správný úsudek o podniku a přijmout kvalifikovaná rozhodnutí.“

Bohuslav Fireš: „Finanční účetnictví podniku se stále více chápe i využívá jako integrální složka finančního řízení podniku a nezbytná podmínka řádného fungování rozvinutého finančního trhu. ... Od finančního účetnictví se v tomto moderním pojetí žádá, aby poskytovalo nejen tradiční informace o finanční situaci podniku k určitému bilančnímu dni ... a o hospodářském výsledku podniku za určité období ... ale i o schopnostech vedení podniku zdravě financovat jeho činnost, volit optimální skladbu zdrojů financování a jejich optimální alokaci do podnikových aktiv v souladu s požadavky finančního trhu. Od výstupních informací finančního účetnictví se požaduje, aby umožnily  široké a diferencované škále externích uživatelů těchto informací prověřovat celkovou úroveň finančního řízení podniku.“

Miloslav Janhuba: Účetnictví jako teorie je „ ... zkoumání variabilnosti základních vnějších a vnitřních znaků každého konkrétního účtového systému stejně jako neřešená či v dosavadním stupni poznání neřešitelná problematika docílení ´věrného obrazu´ hospodaření podniku v účetních údajích uvnitř legislativně vymezeného účetního ´prostoru´ dané národní úpravy účetnictví ... souhrn poznatků, týkajících se účetnictví ... určitým způsobem uspořádaný a směřující ke stručnosti a jednoznačnosti.“ Účetnictví jako praxe je „ ... zobrazování všech transakcí, které vyjadřují jakékoliv podnikové hospodářské aktivity, pokud je lze racionálním způsobem kvantifikovat a pokud splňují znaky příslušnosti k určité účetní kategorii, metodikou a způsoby více či méně normativně stanovenými ... systém záznamů hospodářských skutečností v životě podniku, uskutečňovaných podle jasných pravidel specifickými pracovními postupy.“

Z definic vyplývá, že hlavním úkolem účetnictví je podávat v peněžním vyjádření pravdivé informace, z nichž získáme věrný obraz o:

• finanční situaci, tj. jednak o majetkové situaci podniku (tzn. jaké druhy majetku podnik má, jak je oceněn, opotřeben, o jeho složení vzhledem k provozované činnosti a jeho adekvátnosti), a jednak o zdrojích, ze kterých byl majetek pořízen (tzn. o struktuře vlastních a cizích zdrojů, a to jak z hlediska jejich původu, tak z hlediska času, o poměru zadlužení vzhledem k vlastním zdrojům apod.),
• výkonnosti podniku (tj. informace o výši vytvořeného zisku za předchozí účetní období a  o použití zisku vytvořeného v minulých obdobích – zdali byl rozdělen mimo podnik ve formě dividend či podílů na zisku nebo zda byl zadržen uvnitř podniku,  v případě ztráty o způsobu jejího vypořádání, o výnosnosti vloženého kapitálu, o platební politice apod.),
• peněžních tocích podniku (tj. o schopnosti podniku generovat a účelně alokovat peněžní prostředky).                                                                                                  

Účetnictvím je rozuměno systematické zaznamenávání hospodářských skutečností uskutečňovaných podle jasných pravidel specifickými pracovními postupy s cílem podat věrný a poctivý obraz o ekonomickém subjektu. Věrnost tu popisuje objektivní stránku zobrazení účetnictví - objektivní znamená, že musí existovat nezávisle na vědomí lidí. Poctivost představuje subjektivní stránku zobrazení účetnictví. Předpokládá se, že účetní mají potřebné znalosti, dokáží je správně aplikovat, jsou spolehliví, svědomití, nepředpojatí.