Finanční účetnictví

Účet je základním třídícím prvkem v účetnictví. Jedná se o nástroj, na základě kterého je možné odděleně zachytit a sledovat jednotlivé hospodářské operace (přírůstky a úbytky) v rámci účetní jednotky. Tyto operace se účtují na příslušné účty podvojně; zároveň zde platí princip souvztažnosti.

Podvojnost znamená, že účetní operace je zaúčtována na dvou účtech, přičemž na jednom účtu se tato operace zaúčtuje na stranu „Má dati“ a na druhém účtu se zaúčtuje na straně „Dal“. Zároveň se musí rovnat příslušné částky na obou stranách.

Souvztažnost znamená, že účetní jednotka zaúčtuje danou účetní operaci na takové dva účty, které nejlépe vystihují její podstatu. Takovéto dvojici účtů se říká účty souvztažné. Každý účet má svůj okruh souvztažných účtů.

Účet může mít různou formu. Z pedagogického hlediska je nejsrozumitelnější tzv. „T-forma“ (použito v obrázcích 3.1, 3.2, 3.3, 3.5)

Základními charakteristikami každého účtu jsou:

• Počáteční stav. Počáteční stav mají pouze rozvahové účty (aktivní, pasivní). Tento stav zjistí účetní jednotka z počáteční rozvahy. Účty nákladů a výnosů nemají počáteční stav, neboť účetní jednotka stanovuje výsledek hospodaření (zisk, ztráta) za  každé účetní období zvlášť. Zjištěný výsledek hospodaření se následně převede do rozvahy.
• Obrat strany "Má dáti". Do obratu se zahrnují veškeré operace zaúčtované na příslušném účtu na straně MD. Do obratu se nikdy nesmí zahrnout počáteční zůstatek!
  
• Obrat strany "Dal". Do obratu se zahrnují veškeré operace zaúčtované na příslušném účtu na straně D. Do obratu se nikdy nesmí zahrnout počáteční zůstatek!
  
• Konečný stav. Stav příslušného účtu na konci účetního období (příp. stav k datu, ke kterému se zjišťuje konečný stav účtu). Konečný stav se zjistí tak, že k počátečnímu stavu se přičtou přírůstky a odečtou úbytky hodnot dané položky (tzv. obraty jednotlivých stran účtu) vyvolané jednotlivými hospodářskými operacemi.
  

Účty se člení  do následujících skupin:

• Rozvahové účty. Jedná se o účty aktiv (majetku) a pasiv (zdrojů financování majetku).
  
• Výsledkové účty. Jedná se o účty nákladů a výnosů.
• Závěrkové účty. Jedná se o účty, které slouží k zajištění podvojnosti účetních zápisů při otevírání a uzavírání účtů – Počáteční účet rozvažný, Končený účet rozvažný, Účet zisků a ztrát.
• Podrozvahové účty. Zachycují důležité skutečnosti, o kterých se neúčtuje obvyklým způsobem, neboť nesplňují kritéria, aby mohly být uvedeny v rozvaze (podnik není vlastníkem dané věci nebo jsou jeho vlastnická práva omezena). Jedná se například o pronajatý majetek (např. automobil na leasing), přijatý materiál do úschovy od jiného subjektu, majetek vložený do zástavy apod.

Podle podrobnosti členění rozeznáváme účty syntetické a analytické. Syntetické účty jsou účty, na které se zachycují souborně veškeré účetní případy vyjádřené v peněžních jednotkách. Účetní jednotka tyto účty podrobněji člení prostřednictvím analytických účtů. Schematicky lze znázornit uvedené členění následovně:

X X X x x x x x x

kde písmena X znázorňují číslice. V pořadí první číslice zleva vyjadřuje číselné označení účtové třídy, první dvojčíslí zleva značí účtovou skupinu a prvním trojčíslím se značí syntetický účet. Následující číselná posloupnost je kombinací kódů, které představují požadavky daného subjektu na podrobnost informací o dané položce (viz dále oddíly 3.7 a 3.8).