Finanční účetnictví

Účetní systém používá k zobrazování veškerých hospodářských operací, které nastaly od počátku do konce účetního období celou řadu nástrojů.

Základním nositelem informace o účetní operaci je účetní doklad; je nástroj průkaznosti účetních záznamů (ověřuje, že daná hospodářská operace nastala). Účetní doklady se dají členit podle toho, kdo je jejich původcem na externí a interní, dále např. podle počtu zápisů na jednotlivé (původní) a sběrné (kumulují účetní případy stejného typu za určitý časový interval). Informace obsažené v účetním dokladu jsou následně přenášeny účetními zápisy do účetních knih. Účetní zápisy můžeme členit: dle účetních knih na chronologické (časové) a systematické (věcné); dle počtu zachycených operací na původní a sborníkové; dle formálního hlediska na jednoduché a složené.

Z účetního dokladu jsou údaje o proběhlé hospodářské operaci přenášeny prostřednictvím účetních zápisů do účetních knih (deník, hlavní kniha, knihy analytických účtů, knihy podrozvahových účtů).

Deník je nástrojem průkaznosti věcných zápisů, zápisy operací v časovém uspořádání. Podnik může vést jeden všeobecný deník nebo více deníků podle účtovaných oblastí (např. deník přijatých faktur, deník vydaných faktur, pokladní deník, atd.).

Hlavní kniha zahrnuje syntetické účty (rozvahové, výsledkové, závěrkové) podle účtového rozvrhu, které obsahují minimálně tyto informace:

1. zůstatky účtů ke dni, k němuž se otevírá hlavní kniha,
2. souhrnné obraty strany Má dáti (MD) a Dal (D) účtů, alespoň za kalendářní měsíc,
3. zůstatky účtů ke dni, ke kterému se sestavuje účetní závěrka.

Účetní jednotky nesmějí zřizovat účty mimo účtový rozvrh a účetní knihy.

 V knihách analytických účtů se podrobně rozvádějí účetní zápisy hlavní knihy. Peněžní   částky v nich musí odpovídat příslušným souhrnným peněžním částkám obratů nebo zůstatků syntetických účtů, k nimž se tyto účty vedou. Záznamy se vyjadřují v peněžních jednotkách; nelze použít jen měrných jednotek a vyjádření množství. Hlediska pro vytváření analytických účtů jsou např. dle druhů majetku; dle hmotně odpovědných osob; dle míst uložení majetku; dle věřitelů (závazky); dle časového hlediska (pohledávky, závazky); dle měny; dle položek účetní závěrky; pro daňové účely; pro potřeby zúčtování s institucemi SZ a ZP; dle potřeb finančního řízení firmy; dle požadavků externích uživatelů (burzy, banky, …) atd.

V knihách podrozvahových účtů se účtuje o majetku a o skutečnostech, jejichž znalost je podstatná pro posouzení majetkoprávní situace účetní jednotky a jejich ekonomických zdrojů, které lze využít.  Jedná se především o využívání cizího majetku, ke kterému účetní jednotka nemá vlastnické právo (např. majetek pořízený na leasing), popřípadě právo hospodaření s majetkem státu, dále evidence práv, o kterých se neúčtuje (hypotéky), nebo materiálu, jehož pořízení, uchování, udržování a sledování vyplývá z obecně platných právních předpisů, například materiál civilní ochrany. 

Dalšími metodickými nástroji pro zachycení, evidenci a kontrolu jsou dále: závěrkové účty, kontrolní nástroje jako předvaha, proces inventarizace , účetní závěrka , jejímž obsahem jsou účetní výkazy.

Schematické znázornění procesu zpracování účetních dat během účetního období je uvedeno v úvodní prezentaci.