Finanční účetnictví

Vzhledem k tomu, že zachycování a zobrazovaní hospodářských operací v systému účetnictví je značně členité (viz oddíl 7.3 Postup účetních prací v průběhu účetního období ), může docházet v tomto procesu ke vzniku formálních i věcných chyb. Účetnictví jako systém záznamů je však samo o sobě schopno do jisté míry určité vnitřní kontroly (samoregulace), která napomáhá k tomu, aby bylo vedeno úplně, průkazně a věrohodně. Mezi tyto kontrolní prvky patří:

• Přezkušování a oběh účetních dokladů
• Souběžné provádění časových a věcných zápisů (deník – hlavní kniha)
• Kontrolní soupisky
• Kontrolní čísla ověřující vazby při zpracování účetních dat
• Předvaha
• Inventarizace aktiv a závazků

Přezkušování a oběh účetních dokladů

Fáze oběhu účetních dokladů je následující: přezkoušení dokladů → roztřídění dokladů → očíslování dokladů → předkontace dokladů → zaúčtování dokladů → archivace dokladů → vyřazení a skartace dokladů.

Oběhem účetních dokladů rozumíme posloupnost činností, které musí být v souvislosti s účetními doklady uskutečněny od jejich vystavení až po skartaci. Přezkoušením dokladů rozumíme kontrolu formální (zda doklad obsahuje veškeré náležitosti dle požadavků zákona o účetnictví) a věcnou (kontrola obsahu účetního případu, pravomoci podepsaných osob, apod.). 

Kontrolní čísla ověřující vazby při zpracování účetních dat

• ∑ aktiv = ∑ pasiv (jak na počátku, tak na konci účetního období).
• ∑ peněžních částek na jednotlivých účetních dokladech = celková peněžní částka sběrného dokladu.
• Měsíční, kumulované, roční obraty stran MD všech účtů = měsíční, kumulované, roční obraty stran D všech účtů.
• ∑ peněžních částek na jednotlivých účetních dokladech za určité období = deníkovému obratu za stejné období.
• ∑ počátečních stavů, obratů MD a D, konečných stavů jednotlivých analytických účtů = počátečnímu stavu, obratu MD a D, konečnému stavu příslušného syntetického účtu.

Předvaha  je kontrolní sestava, do které se převádějí souhrnné informace z účtů hlavní knihy o počátečních stavech, obratech stran MD a D, konečných stavech (tzv. tabulková předvaha, obvykle používaná forma, viz Tab 7.2). Její základní funkcí je ověřit:

• úplnost účetnictví (zda všechny účetní doklady vstoupily do zpracování účetních období, tj. zda platí: deníkový obrat = obrat MD všech účtů = obrat D všech účtů),
• princip podvojnosti (každý účetní zápis musí být zapsán na dva různé účty, na dvě různé strany těchto účtů ve stejné peněžní částce: ∑ obratů strany MD všech účtů = ∑ obratů strany D všech účtů).

Tab. 7.2 Vzor tabulkové předvahy

Zdroj: Vlastní zpracování

Z předvahy však nelze zjistit obsahové chyby (např. nesprávně zvolená souvztažnost; nesprávně zúčtovaná částka, pokud se projeví jak na MD, tak na D; ztráta dokladu a s ní spojené nezúčtování dané operace apod.).

 Inventarizace aktiv a závazků je proces zajišťující věcnou správnost účetnictví, jeho shodu se skutečným stavem u všech položek aktiv a pasiv. V podmínkách ČR upraveno zákonem o účetnictví (§ 29 a 30).

Člení se na:

• periodické inventarizace (k okamžiku sestavení řádné či mimořádné účetní závěrky),
• průběžné inventarizace (u zásob účtovaných dle druhů nebo místa uložení nebo hmotně odpovědných osob; u dlouhodobých aktiv movité povahy, jenž je soustavném pohybu a nemá stálé místo, kam náleží).

Etapy inventarizace lze členit následovně:

1. Inventura:  zjištění skutečného stavu a hodnoty majetku a závazků. Typy inventur: fyzická, dokladová.
2. Porovnání skutečného stavu (dle inventury)  s účetním (dle účetních knih).
3. Vyčíslení inventarizačních rozdílů (IR):a) úbytky v rámci technologických norem, b) manko (schodek) nad rámec technologických norem,c) přebytek.
4. Vypořádání inventarizačních rozdílů: účetní zápisy vedoucí k tomu, aby účetní stav odpovídal zjištěné skutečnosti. Přirozené úbytky a manka se zúčtují jako náklad a úbytek aktiva, přebytky jako přírůstek aktiva a výnos.
5. Každý rozdíl se musí prověřit, musí se určit příčina jeho vzniku,  účetní jednotka přijímá opatření k zamezení vzniku IR.