Finanční účetnictví

Rámec pro přípravu finančních výkazů, jež souvisí s mezinárodními standardy IFRS, stanovuje řadu oceňovacích bází, které jsou v současnosti využívány v odlišné míře a v různých kombinacích ve finančních výkazech. Mezi tyto oceňovací báze patří:

• Historická cena (historical cost) je to ocenění hodnotou, která je založena na jmenovité nebo prvotní ceně platné v době, kdy byl majetek účetní jednotkou pořízen. V případě závazků vyjadřuje tato veličina nominální částku peněz potřebnou k úhradě závazku v rámci běžné podnikatelské činnosti.
• Běžná „vstupní“ cena (current cost), označovaná též za tzv. běžnou cenu obnovy je oceňovací metoda, při které aktiva využívaná pro činnost podniku jsou oceněna na úrovni ceny, popřípadě odhadnuté nejběžnější hodnoty na trhu v současnosti, která by byla zaplacena za nabytí stejného (obdobného nebo ekvivalentního) aktiva. Závazky jsou oceněny v nominální hodnotě potřebné k jejich úhradě za současných podmínek. Příkladem běžné vstupní ceny je reprodukční pořizovací cena.
• Běžná výstupní cena (realizable value) označovaná též jako běžná cena pozbytí je hodnota aktiva, která by byla získatelná v případě, že by účetní subjekt majetek prodal v současné době za současných podmínek. Závazky jsou oceněny ve vypořádací hodnotě potřebné k uspokojení dlužnické povinnosti v rámci běžné podnikatelské činnosti. Jedná se o částku stanovenou odhadem. V praxi se vyskytuje jako čistá realizovatelná cena, která představuje běžnou výstupní cenu po odečtu odhadnutých nákladů spojených s prodejem nebo vyřazením aktiva z evidence.
• Fair value představuje částku, kterou by bylo možné obdržet při prodeji aktiva, nebo částku, která by se zaplatila za převod závazku v řádné transakci mezi účastníky trhu k datu ocenění. Nejedná se však o individuálně dosaženou tržní cenu, ale o obecnou úroveň ceny, která odráží všeobecnou aktuální situaci na „nejvýhodnějším“ trhu. (Pozn.: český překlad „reálná hodnota“ ve smyslu zákona o účetnictví není totožný s obsahem termínu „fair value“).

• Vedle výše zmíněných základen je možné některá aktiva a pasiva ocenit v tzv. současné hodnotě (present value), která je založena na běžném odhadu současné diskontované hodnoty budoucích čistých peněžních částek nebo peněžních toků spojených s užitím nebo pozbytím aktiva či s vypořádáním závazku. Určení diskontní míry je klíčové pro správné ocenění budoucích peněžních toků, ať jsou to příjmy či závazky. Existují dvě možné metody, jak rozvrhovat úroky do jednotlivých účetních období, a to lineární metoda a metoda efektivní úrokové míry.

Koncepční rámec pro vykazování dle standardů IFRS neobsahuje koncepty nebo principy pro výběr té či oné oceňovací báze, ty jsou používány různě pro určité prvky finančních výkazů nebo dle určité situace. Jednotlivé standardy a interpretace k těmto standardům však určitý návod, jaké ocenění využít, nabízejí.