Finanční účetnictví

Soudobá praxe účetního výkaznictví se vyvíjela velmi dlouho, můžeme říci, že po několik století. Existence mezinárodních  odlišností může být spatřována v rozdílnosti požadavků uživatelů účetních informací, jako příklad uveďme specifické požadavky investorů, kteří na základě poskytnutých účetních informací činí svá rozhodnutí, či požadavky státu, který regulativně (pomocí zákonů) chrání věřitele dané firmy a také účetní záznamy zvolil jako základnu pro výpočet zdanitelných příjmů.

Mnoho společností na celém světě má zájem harmonizovat či standardizovat účetnictví z různých důvodů (např. srovnatelnosti účetního výkaznictví v rámci daného oboru či skupiny firem) a dosáhnout srovnatelnosti v čase i prostoru. Harmonizace je proces, který vede ke kompatibilitě účetních praktik za pomoci stanovení hranic, které je třeba při přípravě účetních výkazů nepřekročit, aby byla srovnatelnost dodržena, tj. jsou umožněna určitá variabilní řešení. Standardizace vede k zavedení mnohem přímějších a jasně daných souborů pravidel a je vyžadováno, aby byla dodržována. Harmonizaci lze spatřovat např. v činnosti Evropské unie při vydávání účetních směrnic, zatímco za standardizaci lze považovat vydávání mezinárodní účetních standardů (IFRS - International financial reporting standards) Radou IASB (International accounting standard board). Konvergence je novějším termínem; myslí se jím sjednocování dvou nejvýznamějších systémů poskytujících pravidla pro účetní výkaznictví nadnárodních společností, a to mezi mezinárodními standardy IFRS (International financial reporting standards) a US-GAAP (United States Generally accepted accounting principles), viz dále. Rovněž je nutno rozlišovat mezi harmonizací tzv. de jure (tj. stanovení pravidel, standardů atd.) a de facto (která se týká korporátních praktik při vytváření účetních výkazů).

Harmonizace v rámci EU

Evropská unie se snaží o harmonizaci účetního výkaznictví především skrze jí vydávané směrnice a vyžaduje, aby příslušná variantní řešení k formám účetního výkaznictví byla přijata do národní legislativy každým z členských států EU, a dále též různými regulativními kroky (např. nařízeními, jež se projevují přímo). Ovlivňování národních účetních legislativ převážně skrze směrnice EU směrem k harmonizaci probíhalo v 70. a 80. letech. Během 90. let se Evropská unie začala přiklánět k harmonizaci výkaznictví prostřednictvím mezinárodních standardů, což vedlo k tomu, že od počátku roku 2005 je vyžadováno, aby korporace, jejichž cenné papíry jsou obchodovány na jakékoliv evropské burze cenných papírů, vykazovaly v souladu s IFRS a souvisejícím Koncepčním rámcem pro přípravu účetních výkazů.

Čtvrtá direktiva EU se týkala veřejných a soukromých společností. Obsahovala problematiku pravidel pro oceňování rozvahových položek, formáty zveřejňovaných účetních výkazů, požadavky na přílohu k účetním výkazům. Sedmá směrnice EU řešila konsolidaci účetní závěrky. Osmá direktiva obsahovala ustanovení týkající se auditu účetní závěrky. V roce 2013 však začala platit směrnice nová, která sdružila a revidovala ustanovení svých předchůdkyň a výše zmíněné směrnice (4., 7. a 8.) již nejsou v platnosti.

Lze říci, že snahy o harmonizaci finančního výkaznictví v rámci Evropské unie probíhaly velmi pomalu; nejprve bylo nutno získat souhlas se zněním příslušných směrnic od členských států. To také vedlo ke vzniku velkého množství variantních řešení a opomenutí v rámci směrnic. EU se nakonec rozhodla, že namísto revize a úpravy směrnic se přikloní k používání mezinárodních standardů coby nástroje účetní harmonizace v rámci EU. V současné době může být důležitost činnosti Rady IASB z hlediska dalšího postupu harmonizace národních účetních systémů viděna ve třech hlavních oblastech: akceptování mezinárodních standardů IFRS do národních legislativ; ovlivňování národních regulátorů; nepřímý tlak na dobrovolné přijetí standardů IFRS samotnými společnostmi.

Harmonizace v rámci USA

Historicky základem účetních pravidel byl soubor účetních konceptů nazývaný všeobecně uznávané účetní zásady (GAAP - Generally accepted accounting principles). V současné době jsou tyto principy spravovány Radou FASB (Financial Accounting Standards Board - Rada pro vydávání účetních standardů) sídlící v New Yorku, která byla založena v roce 1973 jako nestátní organizace financovaná z příspěvků podnikatelských subjektů a účetních profesionálů. Dalším zdrojem tlaku na slaďování účetních zásad v USA je americká Komise pro cenné papíry (U.S. SEC - Securities and Exchange Commission). Tato agentura, jejímž cílem je chránit zájmy investorů, má pravomoc nad mnoha společnostmi. SEC požaduje, aby americké společnosti registrované na amerických burzách předkládaly své účetní výkazy v souladu s US-GAAP. SEC určuje akceptovatelné účetní principy ve větších detailech, avšak aby byly v souladu s GAAP a prohlášeními Rady FASB.

Očekává se, že v rámci procesu konvergence (viz výše) budou sjednoceny standardy IFRS a US-GAAP v jeden celek pravidel akceptovatelný na kterékoliv burze cenných papírů. Tento proces trvající bezmála již dvě desetiletí však dosud nebyl ukončen. Výsledkem je to, že americké firmy kótované na NY burze stále sestavují své výkazy v souladu s US-GAAP, avšak zahraniční společnosti sem vstupují a jsou akceptovány, pokud potvrdí prohlášením, že jejich výkazy byly sestaveny v souladu s IFRS.

Základní účetní principy mohou být aplikovány různými způsoby a cestami, což závisí na hlavním účelu, kterému účetnictví slouží (a to závisí na tom, kdo je v daném regionu považován za hlavního uživatele účetních informací). Následující části tohoto tématu jsou zaměřeny na účetní zásady a koncepty tak, jak klasifikuje Rada IASB, tj. hlavní tvůrce a vydavatel účetních standardů v rámci EU. Jednotlivé zásady budou komentovány též s ohledem na to, jak jsou definovány v rámci české účetní legislativy.