KHT/TZ3 - Textilní zbožíznalství 3 (2018)

Textilní zbožíznalství 3

Předmět navazuje na textilní zbožíznalství 1 a 2. Obsahuje několik témat, která spolu zdánlivě nesouvisejí. Spojuje je ale fakt, že to jsou textilní i netextilní výrobky denní potřeby. Bytové textilie zahrnují podlahové krytiny, textilie dekorační a potahové, dekoraci oken  funkční i estetickou. Do bytových textilií patří i ložní, a stolní prádlo. K přikrývkám patří i samostatná kapitola o peří. Textilní galanterie obsahuje jen základní názvosloví textilních výrobků, jako jsou stuhy prýmky a pruženky. Zahrnuje také knoflíky, jejich výrobu a číslování. Téma "Kůže, usně a kožené zboží" zahrnuje informace o vlastnostech kůže, zpracování a názvosloví kožených výrobků.

 

Bytové textilie

Bytovými textiliemi rozumíme všechny textilní útvary, které se objevují v interiérech bytových i veřejných.

Bytové textilie se vyvíjely po celá tisíciletí. Již v pradávných dobách člověk vytvářel kolem sebe určité primitivní životní prostředí, které ho chránilo od přírodních vlivů i před nebezpečím. Postupně si vyráběl předměty, které mu umožňovaly přežít a zpříjemnit život. Vznik bytových textilií ovlivňuje několik faktorů - způsob života, stupeň výroby, dostupnost materiálů, klimatické podmínky, stupeň lidské společnosti, náboženství. Dalším vývojovým stádiem bytových textilií je kromě ochrany před povětrnostními podmínkami určitá potřeba vyjádření specifické lidské společnosti, potřeba vytváření symbolů, uplatnění výtvarného názoru nebo zdůraznění nadřazenosti vládnoucích tříd. Tyto skutečnosti způsobily, že v různých zemích, v jednotlivých historických obdobích a u různých národností vznikaly předměty vytvářející lidský příbytek (a s nimi i bytové textilie) velmi rozdílně.

Bytové textilie jsou již od svého prvopočátku nejbližším okolím člověka, neboť ho chrání před zimou, vlhkostí a také zdobí a zpříjemňuje prostory obydlí. K tomuto účelu sloužily v prvopočátku kůže a kožešiny. Postupem času, změnou způsobu obživy, kdy se z lovců zvěře stávali pastevci, vznikla potřeba kožešiny nahrazovat něčím jiným. Jakýsi druh kožešinové imitace byl i způsob zpracování stříhané vlny a srstí zvířat na jednoduché vlněné přikrývky. Takto jednoduše a logicky se zdůvodňoval vznik bytových textilií, tj. textilií, které se výrazně liší od textilií používaných k oděvním účelům. Předpokládá se, že nejprimitivnější způsob výroby bytových textilií byl znám již v mladší době kamenné.

První kočovníci užívali hrubých tkaných nebo i vázaných přikrývek nejen ke své ochraně, ale jako základního prvku zařízení svého pohyblivého příbytku. Po dlouhý čas byl pro kočovné národy předchůdce dnešních koberců nezbytnou součástí způsobu života - byl to stůl, židle, postel, předložka pro modlení, závěs i ozdoba zároveň.

Z historie je známo, že vázané koberce mají původ v Orientu. Orientální nebo perské koberce se vyvíjely po celá staletí. Od Turecka až po Dálný Východ znamenaly jedinou ozdobu interiéru. Koberce slouží nejen jako pokrývka podlah, ale i jako přikrývky, dekorace nebo závěs k rozčlenění palácových místností. Dlouhotrvající převaha Orientu v oblasti vázaných koberců čistě hedvábných, spočívá především v tom, že se přírodní hedvábí zpracovávalo až do přelomu našeho století výhradně v Číně, odkud se složitou cestou toto zboží dováželo nejprve do Sýrie a Egypta a odtud dál do oblastí Středozemního moře. Orientální koberce se do Evropy dostávají nejprve jako vzácná válečná kořist, později jako drahé zboží z Orientu. Teprve v 16. století se začínají tyto koberce napodobovat nejdříve v Anglii a v polovině 17. století i ve Francii.

V Evropě se tradice a používání bytových textilií vyvíjely odlišně. Zatímco na Východě tamní civilizace měly množství textilu ve velké oblibě, naopak Řekové a Římani ve stejném období (8. až 5. století před naším letopočtem) upřednostňovali chladný kámen a textil využívali jen velmi málo. Teprve v 6. až 10. století se v Římě uplatňuje gobelínová technika s ornamentálními i obrazovými motivy na vlněných i hedvábných tkaninách, které zdobí stěny chrámů. Evropského významu však dosáhly nástěnné koberce až v polovině 17. století, kdy byla v barvířské rodině Gobelin v Paříži založena první manufaktura. Podle ní se všeobecně ujal a rozšířil i dnešní název pro nástěnné koberce - gobelíny.

V palácích románského období byly základním zařízením dlouhé pásy textilií, které byly zavěšeny na stěnách a také dělily obytnou část místnosti od části vyhrazené pro spaní. Tkaniny byly většinou hladké, bez vzoru.

V období gotiky vzrůstá péče o soukromí v bydlení. V zařízení šlechtických sídel se odráží orientální způsob života, který byl díky křižáckým výpravám znám i v Evropě.

Bytové textilie podobné dnešním se objevují teprve až v baroku. Obytné místnosti se začínají chápat jako jednotlivé architektonické celky a podle toho se i komponovalo jejich zařízení. Do této doby nebylo známé ani čalounění nábytku ani přikrývání podlah. Na tvrdý sedací nábytek se kladly jen malé polštářky, převážně z kůží. Koberce byly vzácností dovezenou z Orientu a tak se většinou kladly na stůl nebo sedadla. S barokním čalouněním se ve Francii objevily první textilní potahy, většinou hedvábné s vyšívanými nebo vytkávanými vzory, ale také vlněné gobelíny. V tomto období se také začíná svými vzory a charakterem značně odlišovat bytový textil od textilu používaného v oděvnictví. Objevují se i první krajkové záclony. Tkané textilie (s vytkávaným nebo natištěným vzorem) se věší na stěny, atlasové závěsy lemují okna a na čalouněný nábytek se používá brokát, samet, taft, satén apod. V 17. a 18. století již bytový textil zaznamenává širokou škálu výrobků v různých kvalitách.

Renesance zůstávala dlouho věrná antickému stylu zařizování příbytků. Interiér byl jasný a jednoduchý, bytové textilie byly účelně omezovány. Vliv francouzské dvorní kultury se však projevuje brzy i na tomto interiéru. Na stěnách se v tomto období objevují tkaniny jako je samet či damašek. Tkaniny nejsou zavěšeny, ale napínány. V nejpřepychovějších interiérech se objevují na podlahách koberce.

V 16. až 18. století vzrůstá úloha bytových textilií jako základních dekorativních předmětů interiéru. Množstvím takových předmětů se vyjadřovala společenská prestiž, bohatství a moc.

Na přelomu 18. a 19. století se v Evropě projevuje střízlivost v bydlení, bytové textilie se používají méně a často bez vzoru jako např. jednobarevné batisty, mušelíny, jemné hedvábné tkaniny.

Uvědomme si však, že při popisu vývoje bydlení v jednotlivých slohových obdobích a stylech máme na mysli způsob bydlení majetných vrstev obyvatelstva. Lidové a venkovské bydlení je poněkud odlišné. Dlouhou dobu zde setrvával způsob zařizování příbytku jako v době románské. Rozvrh místností, druhy nábytku i používání textilií jako např. kanafas, grádl, kartoun apod. se zachovávají mnohdy až dodnes. Pozdější vlivy vnesly do vesnického bydlení i zdobné prvky, ale celkový názor na bydlení zůstává nezměněn. Ani zámožný statkář nemá potřebu zakrývat okna dekorativními závěsy, nepokládá koberce ani nezakrývá jídelní stůl.

Interiér v Evropě 19. století se zařizuje bytovými textiliemi odlišnými od předchozích zejména svým způsobem výroby. Technický pokrok a strojní výroba umožnily, že drahocenné ručně vyšívané brokáty, ručně vázané koberce a ručně vyšívané gobelíny byly postupně nahrazovány mechanicky tkanými vlasovými koberci, tkaným sametem, pleteným plyšem, bobinovými záclonami apod. Průmyslová výroba značně ovlivnila i způsob zařizování bytů. S rozšířením a se zlevněním výroby se bytové textilie staly dostupnými všem vrstvám obyvatel v průmyslově vyspělých zemích.

Historický vývoj bytových textilií tedy probíhal po celá tisíciletí. Vzhledem k tomu, že bytové textilie byly zařizovacím prvkem nejbližšího okolí člověka, byl jejich vývoj značně ovlivněn i vývojem bydlení. Dnešní styl bydlení je úzce spojen se současným způsobem života a výroby, přesto navazuje na bohaté tradice bydlení a textilního vybavení. Bytové textilie se nevyvíjely samostatně, neboť vždy závisely na funkčnosti a řešení samotného bytu, na konstrukci nábytku, na typu podlah, oken a v neposlední řadě i na výtvarné funkci. Estetická funkce dnešního bytového textilu není v tom, že by byl centrem zařízení bytu, ale vytváří a vhodně doplňuje celkovou kompozici bytu. Další vývoj bytových textilií závisí na vývoji bytové kultury i na dalším technickém a ekonomickém vývoji výroby těchto textilií.

Dnešní textilie se od těch původních liší především snadnou údržbou. To je způsobeno volbou vlákenných materiálů, jejich zpracováním a  jejich konečnou chemickou úpravou.