1. Záclonoviny

Dnes mají záclony v interiéru velký význam, jejich výroba se ale vyvíjela velmi pomalu. Na počátku se nerozlišovaly pojmy záclona, opona a okenní závěs. Teprve v 18. století došly záclony zvláštní pozornosti, když s dovozem tylů, mušelínů a krajkovin z Orientu našly cestu do Evropy tkané, potištěné a vyšívané bavlněné textilie.

Do 16. století se zastíraly okenní otvory pergamenem, lněným plátnem, pleteninou nebo rohoží. Až v 18. a 19. století vznikají záclony jako okenní závěsy. Zejména ve Francii vznikly první záclony z krajky, tylu a mušelínu. Zpočátku se napodobovala krajka našíváním krajkových motivů na tyl. Lidé však našli v záclonách vítanou a dobovou textilii. I v nejpřednějších klasicistických stavbách se používalo záclon jako okenních závěsů s všemožným skládáním a řasením. Záclona vyhovovala dobovému vkusu, zejména zálibě v zdůrazňování bílé barvy. Stala se nepostradatelnou součástí vybavení místností.

Později, s rozvojem techniky, se začaly objevovat první bobinové stroje, dále člunkové vyšívací stroje, rašly a osnovní pletací stávky. Tyto stroje byly zdokonalovány a firmy je používají k výrobě i dnes.

Definice

Záclony jsou hotové ušité výrobky na zakrytí či dekoraci oken, jsou průsvitné. Oba okraje jsou začištěné a tvoří horní a dolní lem záclony. Při šití nejjednodušších záclon se začišťují pouze boční lemy

Záclonovina je lehká průsvitná textilie prodávaná v rolích, kde šířka textilie v roli je většinou délka záclony. Záclonoviny jsou průhledné, vzdušné, hladké nebo vzorované bytové textilie vytvořené provázáním jedné nebo více soustav nití na speciálních tkalcovských nebo pletařských strojích, ale i jinými technologiemi.

Inbetween  je dekorace okna mezi záclonou a závěsem. Materiál je hustší než záclonovina, více cloní světlo, ale světlo propouští. Název je z angličtiny, není český ekvivalentní výraz.

 Závěs zabraňuje průniku světla do místnosti, může být poloprůsvitný (neprůhledný) nebo zcela zatemňující.

 

Vlastnosti clonících a dekoračních textilií

 

Dvě nejdůležitější vlastnosti textilních dekorací oken jsou funkčnost a estetičnost. K nejdůležitějším funkcím záclon patří omezení světla do místnosti, tlumí přímé denní světlo. Záclony tvoří jakýsi filtr, kterým přichází do místnosti vzduch. Také zachycují polétavý prach v místnosti. Opticky odděluje prostor interiéru od venkovního světa, zabraňuje pozorovat pohyb v místnosti, ale zároveň nebrání výhledu ven. Jakákoliv textilní dekorace výrazně snižuje akustiku vnitřního prostoru.

K vlastnostem dekorací patří i možnosti údržby. Jak obtížně či lehce se dají sundat, vyprat, zda se musí či nemusí žehlit.

Nevýhodou textilních dekorací je jejich hořlavost, která řeší zejména pro použití ve veřejných prostorech, ale běžné domácnosti většinou tuto negativní vlastnost záclon neřeší. Estetické vlastnosti dekorování oken je záležitostí vkusu každého jedince nebo na vkusu bytového architekta. Na dosažení správné estetické dekorace okenního prostoru záclonovinami je především nutné přihlédnout k rozměru místnosti, velikosti samotného okna, na zařízení nábytkem a koberci. Záclonoviny s květinovými vzory ladí se stylovým nábytkem a koberci s perskými vzory. Záclony s hladkým a klidným vzorem harmonizují s každým stylovým nábytkem ať už je antický nebo moderní. Nejen vzorování, ale i barvy hrají velkou úlohu při zařizování domova.

Psychologické aspekty textilních dekorací oken hrají také svou roli. Záclony v teplých tónech jako je žlutá, oranžová či červená barva mohou nahradit chybějící slunce, zvláště na severně orientovaných oknech. Naproti tomu studené barvy jsou barvami klidu a odpočinku. Čím více se rozšiřuje paleta barevnosti u nábytkářských, podlahových i ložních textilií, tím je barevnost záclonovin úspornější. Kromě bílé barvy se poslední dobou uplatňují záclony v barvě slonové kosti, světle hnědé, šedé, zelené a oranžové odstíny.

 

Záclonoviny

 

Sortiment záclonovin tvoří velkou skupinu výrobků, která se vzhledem i technologií výroby liší od běžných tkanin a pletenin. Záclony patří mezi bytové doplňky, které tvoří každý interiér útulnější a domov intimnější.

Textilní vlákna pro výrobu záclonovin jsou zejména syntetická vlákna, hlavně polyester, polyakrylonitril, méně polyamid. Polyesterová a polyakrylonitrilová vlákna jsou stálá na světle a z nich vyrobené záclony se snadno udržují. Z tohoto důvodu téměř úplně vytlačily dříve nejpoužívanější materiál - bavlnu. Dnes se při výrobě záclonovin nejčastěji používají jemnější typy syntetických nití, na vzorování hrubší nitě, často i tvarované multifily (odborný název pro několik nekonečných chemických vláken), které svojí objemností a dalšími vhodnými vlastnostmi umožňují vytvářet výrazné vzory. Polyester by měl být stabilizovaný, odolný proti záření UV. Nestabilizované jemné polyesterové materiály mohou za pár let na okně degradovat a ztrácí pevnost.

Na některé typy záclon se používá pravé hedvábí. Takové záclony nejsou právě nejlevnější, ale jsou bezpečnější, jak materiály hořlavé. Přírodní hedvábí je tzv. samozhášivé, což znamená, že se případný oheň nerozšiřuje.

Při samotné výrobě je snaha splnit požadavky spotřebitelů na elegantní vzhled, vysokou trvanlivost a odolnost vůči UV záření, snadnou údržbu, vysokou stálost tvaru a nemačkavost, odolnost proti hnědnutí a jiným vlivům, snižujících kvalitu a estetickou úroveň záclony. Stále větší pozornost je věnována nehořlavým a nešpinivým úpravám na bytovém textilu, tedy i na záclonách.

Podle použité výrobní technologie mohou být záclonoviny tkané, pletené, bobinetové a žakárové (tkané i pletené)

Tkané záclonoviny se vyrábějí na tkacích strojích provázáním osnovních a útkových nití v plátnové nebo perlinkové vazbě, nebo v jejich kombinaci. Ve vazbě plátnové se používá jako záclonovina organza, voál nebo etamín.

Voál se tká většinou z předených, velmi jemných přízí, je měkce splývající. Název vychází z fr, voile = závoj.

Etamín je rovněž tkán v plátnové vazbě, ale z nití předených s vysokým počtem zákrutů. Je o něco tužší jak voál. Název vychází z fr. etamine = síto.

Mušelín je velmi jemná tkanina, vyrobené jak z bavlněných přízí, tak ze syntetických materiálů. Je tkaná v plátnové vazbě. Mušelín bývá o něco měkčí než voál. Mušelín má jemně odstávající vlákna, což je dané malým počtem zákrutů použitých nití.

Organzén je vyráběn z čistého pravého hedvábí, z organzínových nití v řídkém plátnu.

Organza je napodobeninou organzénu. Současná organza (také organda) je vyrobena ze syntetických multifilových nití. Bývá výrazně lesklá a tuhá, s řídkou dostavou, v různých barevných odstínech a variantách zdobení.

Organzy mohou být různým způsobem zdobeny. Zvláštní efekty se získávají propojením dvou tkanin různé barvy. Vzniká jak šanžánový, tak moaré efekt. Jiným způsobem může být volné kladení nití mezi dvě organzy viz obr. vzorování organzy.

Brožované tkaniny mohou být vyrobeny jako záclonovina nebo dekorační textilie. Vzor je tvořen další útkovou nití, která je na kraji vzoru odstřižena tak, že konce nití odstávají a vytváří zajímavý plastický efekt s odstávajícími nitěmi. Český název vychází z technologie tkaní, kdy se používá tzv. brožovací (vzorovací) útek, který se v konečné fázi odstřihuje. Jsou to tedy brožované tkaniny, zkráceně brošé. Některé druhy tkaných záclonovin se pro zvýšení efektu potiskují.

Vypalovaný vzor je speciální vzor na tkaninách, které se používají jako záclona inbetween nebo i závěs. Běžné tkaniny s vypalovaným vzorem se tkají z polyesterových nití v osnově a v útku se střídáním polyesterové a bavlněné nitě v poměru 1:1, bavlněná nit je odstraněna vzorovým potištěním zředěnou kyselinou sírovou. Vznikají tak transparentní místa.  Jiný typ vypalovaného vzoru se uplatňuje na syntetických materiálech. Provádí se laserem. Jde o jiný způsob vypalování vzoru. Laser se používá též k vyřezávání okrajů syntetických záclon.

Ponžé je typ hedvábné tkaniny z přírodního hedvábí. Ponžé je průsvitná tkanina, většinou jednobarevná, tkaná v plátnové vazbě. Často se používá k ručnímu malování a na tzv. japonské stěny.

Šantung je tkanina v plátnové vazbě z přírodního hedvábí, která je charakteristická nepravidelnou jemností nitě v útku.  Na tkanině jsou vidět ve směru útku silnější úseky nití. Tento typ tkaniny se často napodobuje u tkanin ze syntetických vláken. Šantung se u dekoračních textilií vyskytuje i v atlasových vazbách.

Perlinkové záclonoviny jsou to tkaniny s velmi řídkou dostavou. Od běžného tkaní se liší tím, že se zde vždy dvě osnovní niti kříží mezi sebou. Tímto překřížením dochází ke stabilizaci osnovních i útkových nití a to i u tkanin poměrně řídkých. Proto se perlinkové vazby používá u řídkých záclonovin, a dekoračních textilií, ale také tam, kde je nutno i hustší dostavu fixovat jako např. u tkanin pro filtrační účely nebo jako zpevnění tkanin v krajích s volným útkem. Perlinková vazba sestává z funkčně odlišených dvou soustav osnovních nití - stojité a obtáčecí. Při tkaní si stojitá nit, ovládaná jedinou nitěnkou, zachovává přímočarou polohu jako u běžných tkanin. Obtáčecí nitě jsou podle požadovaného vzoru vlevo nebo vpravo od nití stojitých. Přechod na opačnou stranu niti stojité vznikne podvléknutím pod tyto nitě pomocí speciálních nitěnek.

Pletené záclonoviny se vyrábí většinou na osnovních pletacích strojích, vzájemným proplétáním osnovních nití.  Při pletení se může používat dvou nebo více osnov, tzn. dvou nebo více kladecích přístrojů. Jemnost záclonovin závisí na dělení stroje i na jemnosti použitých nití. Základní záclonovina s jemnými čtverečky se nazývá podle své vazby markyzet, s šestiúhelníky je to tyl. Při pletení se může používat dvou nebo více osnov, tzn. dvou nebo více kladecích přístrojů. Jemnost záclonovin závisí na dělení stroje i na jemnosti použitých nití. Základní záclonovina s jemnými čtverečky se nazývá podle své vazby markyzet, s šestiúhelníky je to tyl.

Rašlové záclonoviny (název je odvozen podle použitého strojního zařízení) se vyrábí na rašlových osnovních pletacích strojích. Základem je řídká pletenina, základní vzor je vytvářen kladením pod jehlami. Rašlové pletací stroje mají kromě ostatních mechanických zařízení, kladecí a jazýčkové jehly. Vzorovací možnosti jsou prakticky neomezené a jsou závislé na počtu kladecích přístrojů.

Galonové záclonoviny (název je odvozen podle použitého strojního zařízení) jsou pleteniny, kde jsou jednotlivé řetízky spojeny další nití pomocí kladecího přístroje. Základní charakteristikou jsou drobné čtvercové otvory a výrazné vzorování další objemnou nití, která je kladena pod jehlami (nevytváří očka).

Bobinové záclonoviny se vyrábějí na speciálních bobinových strojích obtáčením a křížením dvou nebo tří soustav nití (bobinových, osnovních a válkových). Mohou být v různém provedení od nejjemnějších až po velmi hrubé. Jemnost výrobku je závislá na jemnosti stroje. Těmto materiálům se někdy také říká anglický tyl, protože název pochází z anglického slova bobin-net, tj. cívková síť.

Paličkované záclonoviny mají hrubší strukturu a bohaté vzorování mnohdy v různobarevném členění. Vzhledem k nízké produktivitě výroby patří tyto záclonoviny k těm dražším. Paličkované záclonoviny se vyrábějí na paličkovacích strojích obtáčením a křížením nití, které jsou navinuty na malých paličkách (cívkách), podobně jako při ručním paličkování. I při strojové výrobě se vytváří vazba za využití rozmanité kombinace dvou základních úkonů: točení a křížení nití.

Žakárové záclonoviny je všeobecný název pro charakteristický znak tvořený velkoplošným, bohatým a složitým vzorem. Žakárové záclonoviny mohou být tkané nebo pletené. Stroje jsou vždy vybaveny žakárovým zařízením.

Tylové záclonoviny jsou řídké, na šířku částečně elastické, v závislosti na hustotě a tvaru oček. Charakteristickým znakem jsou otvory ve tvaru šestiúhelníků. Vyrábějí se jako osnovní pletenina nebo na speciálních tylových strojích, kde se nitě se vzájemně obtáčejí. Tuhost tylu je závislá od použitých nití. Z monofilů je tyl poměrně tuhý a málo splývavý. Tylové záclonoviny se často dále zdobí výšivkou, vločkovým tiskem, flitry nebo jinými způsoby.

 Krajkové záclonoviny jsou průhledné, vzdušné s bohatými prolamovanými vzory tkané nebo pletené, ale i vyšívané, tvořené vzájemnou vazbou několika soustav nití. Vyrábějí se na paličkovacích, galonových, bobinových, osnovních pletacích strojích.

Vyšívané záclonoviny se vyrábí strojním vyšíváním vzorů na podkladovou textilii, kterou je pletený tyl, markyzet nebo tkaný voál. Vyšívání se provádí buď v celé ploše, nebo jen v borduře, tzn. v okraji záclonoviny.

Inbetweeny, jsou plošné textilní útvary, které se nachází ve svých kvalitách mezi záclonou a závěsem. Nahrazují dekorační závěsovou tkaninu a záclonu zároveň a samostatně dekorují okno. Velmi dobře vyplňují mezeru mezi záclonami a těžkými dekoračními tkaninami. Nejčastěji jsou vyrobeny z polyesterových a polyakrylonitrilových nekonečných a tvarovaných nití tkaním nebo pletením. Příkladem inbetweenu může být záclonovina s vypalovaným vzorem, s menší průsvitností. Inbetween se používá jako samostatná, méně průhledná záclona nebo zároveň s jemnou záclonou a těžkým závěsem.