Úvod

Katedra primárního vzdělávání

Na Katedře primárního vzdělávání se pro odkazování na použité informační zdroje používá tzv. metoda jméno-datum, někdy též označovaná jako Harvardský systém, dříve se používalo označení metoda uvádění prvního prvku a data, příp. metoda jmenných citací.

Odkaz v textu

Odkaz na zdroj je v textu realizován formou kulaté závorky, ve které je příjmení tvůrce, rok vydání a citovaná stránka (pokud se jedná o zdroj, který je stránkován). Jestliže se příjmení tvůrce vyskytuje přirozeně v textu, následuje odkaz, který je v tomto případě tvořen rokem vydání a citovanou stránkou – opět v kulatých závorkách.

Příklad:

Motto: „Celkově vzato, lidský mozek je nejsložitější známý objekt ve vesmíru – tedy z těch, které zná on sám“ (Wilson 1999, s. 110).

Ve starších publikacích nalézáme o dysartrii mj. to, že se jedná o poruchu koordinace mluvního výkonu, která je příznakem poruchy některé části motorického analyzátoru (Sovák, et al. 1974, s. 157, 158).

Wilson (1999, s. 53) zdůrazňuje, že věda není filosofie ani systém víry. Jedná se o kombinaci myšlenkových operací, kterou si osvojily vzdělané národy. Věda je něco, co nám v současnosti poskytuje nejefektivnější způsob poznávání reálného světa.

Pokud mají dva nebo více zdrojů stejného tvůrce i rok vydání, odlišují se malými písmeny abecedy, která se přidávají bez mezery za rok vydání (písmeno musí být jak v odkazu, tak v bibliografické citaci v seznamu použitých zdrojů).

Příklad:

Funkční gramotnost je něco odlišného než běžná gramotnost. V ekonomicky rozvinutých zemích byla běžná negramotnost již dávno odstraněna. Např. na našem území bylo v roce 1921 pouze 3 % obyvatelstva, kteří neuměli číst a psát. V ČR nebylo doposud (rok 2009) k problematice funkční gramotnosti publikováno dostatek odborných prací (Průcha 2009b, s. 167–170).

Edukační prostředí lze analyzovat i z dalšího hlediska: „existují velmi rozdílná edukační prostředí lišící se především druhem subjektů (edukantů a edukátorů), kteří jsou v těchto prostředích účastni“ (Průcha 2009a, s. 71).

Jestliže citujete text, který byl již ve zdroji, jenž citujete, citován – „převzat“ z nějakého jiného zdroje, označujeme takovou citaci jako tzv. sekundární citaci. V níže se nalézajícím příkladu citovala Skalková ve své publikaci z roku 2007 na s. 160, 161 část knihy od Kličkové, která byla vydána v roce 1989, v knize Kličkové se daný text nacházel na s. 62, 63. V seznamu citovaných zdrojů je pak uvedena bibliografická citace pouze toho zdroje, který jste použili Vy (v tomto případě Skalková) – viz níže. Pozn.: při tvorbě BP/DP používejte přednostně primární zdroje => sekundárních citací má být co nejméně.

Příklad:

Podmínkou didakticky účinného vytváření problémových situací ve vyučování je mj.: stanovení cílů výuky, znalost kurikula a jeho didaktická analýza, výběr učiva vhodného pro problémovou metodu, důkladná znalost žáků ve třídě, adekvátní motivace žáků k aktivní myšlenkové činnosti (Kličková in Skalková 2007, s. 160, 161).


Seznam použitých zdrojů

Seznam použitých zdrojů = bibliografických citací se u této metody odkazování řadí dle abecedního pořadí prvního prvku. Obvykle to je příjmení autora, pokud není autor uveden, nahrazuje jej zpracovatel, překladatel, programátor, kartograf, vydavatel, distributor, online hostitel apod. (viz níže konkrétní příklady). Jestliže nelze nic z výše uvedeného identifikovat, uvádí se u těchto – anonymních zdrojů – zkratka „ANON“. Odkaz na takový zdroj v textu BP/DP pak vypadá např.: … (Anon 2007, s. 147). Příjmení tvůrce se v seznamu použitých zdrojů píše velkými písmeny – bez ohledu na to, zda se jedná o konkrétního člověka či „instituci“.

Pokud citujete více zdrojů od téhož autora, řadí se v seznamu použitých zdrojů dle abecedního pořadí dalšího prvku bibliografické citace, kterým je rok vydání. Při shodném roku vydání rozhoduje o pořadí v seznamu použitých zdrojů další prvek bibliografické citace – název citovaného zdroje atd.

Příklad:

Seznam použitých zdrojů

PRŮCHA, J., 2009a. Moderní pedagogika. 4. aktual. a dopl. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-503-5.

PRŮCHA, J., 2009b. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 3. aktual. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-567-7.

SKALKOVÁ, J., 2007. Obecná didaktika. 2. rozš. a aktual. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1821-7.

SOVÁK, M., et al., 1974. Logopedie. 3. uprav. vyd. Praha: SPN.

WILSON, E. O., 1999. Konsilience jednota vědění o nezbytnosti sjednocení přírodních a humanitních věd. 1. vyd. Praha: Lidové noviny. ISBN 80-7106-321-5.


Příklady odkazů a bibliografických citací různých zdrojů

Monografie

Sborníky

Časopisy

Internet

Tištěné

Elektronické

Tištěné

Elektronické

Tištěné

Elektronické

Webové stránky

Encyklopedie apod.

Právní předpisy

Mapy

Grafická díla

Notové zápisy

Zákony

Vyhlášky

Mapy

Grafická díla

Notové zápisy


Pozn.: tento text byl zpracován s využitím ČSN ISO 690 z března 2011.