Pricipy dramatické výchovy
-
skupina = všeobecná skupina principů společná s dalšími předměty a obory vzdělávání – výchova zkušeností, prožíváním, hra a tvořivost, partnerství (je přechodem k 2. skupině)
Zkušenost
Praktické aktivity, dovednosti, prožitky, mezilidské vztahy, vědomosti, to vše s čím člověk přišel do styku tvoří jeho zkušenost. Ta patří k základním principům, na jejichž základě moderní dramatická výchova vznikla.
Zkušenost může být přímá i nepřímá, ale i vnitřní a vnější. Zkušenost znamená účast a aktivitu (byť ve fikci, zástupnou či zprostředkovanou) a zaznamenání této účasti v paměti jako trvalé součásti myšlení a cítění. V dramatické výchově je důležitá pro poznávání situací, charakterů a vztahů lidí, ale i pro vyučování jiným předmětům dramatickými metodami.
Prožívání
Prožitek je subjektivní, druhým lidem nepřístupná stránka lidské psychiky. Má osobní charakter, je zvláštním projevem individuálního vnitřního života člověka. Při vstupu do role ve fiktivní situaci dochází poznáním světa druhých k proměnám osobnosti hráče. Toto poznání v „botách druhého“, osobní zkušeností, odlišuje dramatickou výchovu od tradiční výuky v jiných předmětech.
Hra
Hra patří k typu činnosti, která je dominantní u předškolních dětí. Věkem se mění její intenzita a podoba. I u školáka je velmi důležitá, ale postupně ustupuje záměrnému a vědomému učení. Při vyučování má hra čas i prostor vymezen dle délky lekce, ale i podle domluvy hráčů. Hra má také svá pravidla, která jsou u dramatických her navenek volná a jednoduchá, ale přesto zcela závazná. Skrze hru můžeme ovlivnit vnitřní svět dítěte, jeho psychiku, neboť hra v dramatické výchově je příležitostí k ovládnutí vnějších tlaků i problémů znovupřehráním konfliktů a může oslabit i špatné zkušenosti. Pro mladšího školáka má nezastupitelné místo pohádka jako námět hry.
Tvořivost
Tvořivost neboli kreativita se uplatňuje v umění, vědě i technice, ale i v praktickém životě. Může a má se uplatňovat ve veškerém vzdělání a učení.
4 úrovně kreativity:
-
expresivní (v běžných činnostech)
-
invenční (ze známých poznatků jsou vytvářeny nové kombinace)
-
inovační (hluboké porozumění problematice, významná vědecká a umělecká tvorba)
-
emergetivní (nejvyšším stupněm tvořivosti, díla géniů – mimořádných tvůrčích osobností s dosahem pro lidstvo)
V dramatické výchově s největší měrou pracujeme s tvořivostí expresivní – má význam pro jedince a jeho bezprostřední okolí, nevyžaduje speciální kvalifikaci. Tvořivý člověk se vyznačuje samostatností, nezávislostí, sebedůvěrou, zájmem o smysl věci, koncentrovanou vnímavostí. Kreativní situace jsou takové, které vyžadují změnu přístupu – tedy problémové a neukončené. Často se vyskytují v dramatických činnostech.
Faktory tvořivosti, které jsou považovány za důležité:
-
Senzitivita jakožto schopnost identifikovat nevyřešené problémy, uvědomovat si mezery v informacích, které je třeba doplnit.
-
Pružnost, pohyblivost neboli flexibilita, tj. schopnost bez pokynu vyhledávat různá řešení a strategie, nelpět na nejsprávnějším řešení.
-
Plynulost čili fluence produkování ve sféře verbální, pojmové, ideační (nápady).
-
Originalita, původnost umožňující nalézání neobvyklých řešení, nápadů asociací.
-
Redefinice a restrukturalizace jakožto schopnost přeskupovat prvky a přetvářet řešení již nalezená, hledat variace.
-
Schopnost analyzovat materiál, vytvářet syntézu, nalézat smysluplnou organizaci prvků.
-
Elaborace čili schopnost pečlivého definitivního vypracování výtvoru, dovedení záměrů a nápadů do konečné formy.
Tvořivost otupují i některé osobní vlastnosti a postoje (domýšlivost x nedostatek sebedůvěry a závislost, lenost, přílišná soutěživost apod.).
Pro tvořivost je důležité zejména sociální klima.
Partnerství
Partnerství je spojené s kooperací, komunikací, empatií a tolerancí. Týká se sociálního klimatu a atmosféry v nichž dramatická výchova probíhá, ale také jejich obsahových složek.
Dramatická výchova probíhá v klimatu partnerství učitele a žáků i žáků mezi sebou. Dramatické činnosti jsou věcí skupinovou, proto výše uvedené složky vyžadují. Základem partnerství je přijetí člověka jaký je, tedy pochopení jeho chyb a omylů a uvědomění si jeho předností.
-
skupina = principy specifické pro dramatickou výchovu, tvoří její identitu – psychosomatická jednota člověka, fikce, hra v roli, postup od situace k výrazu, zkoumání života (lidí, jejich charakterů a vztahů), experimentace s ním a improvizace
Psychosomatická jednota
Psychosomatická jednota je jednota vnitřního světa s tělem, „maximální citlivost těla k psychologickým tvůrčím impulsům“ (Čechov 1996)
Fikce
Fiktivní situace, hra „jako“, „jakoby“, „kdyby…“, jinak řečeno symbolizace, úzce souvisí s tvořivostí – člověk si vytváří jiný, ne-reálný svět, vztahy, postavy a situace, v jejichž rámci jedná.
Fikce
-
rozšiřuje okruh zkušeností
-
poskytuje bezpečí – nehrozí skutečné následky, vše lze vrátit
-
dovoluje odstup od situace, námětu
Vstup do role
Vstup do role je jednání ve fiktivní skutečnosti. Je základem metod dramatiky. Tím se také dramatická výchova odlišuje od ostatních předmětů.
Zkoumání a experimentace
Má-li hra v roli poskytnout poznání a být učením o životě a lidech, musí mít charakter experimentu a průzkumu. V dramatické výchově to znamená, že k jednomu tématu je třeba se vracet a zkoumat , jaké různé možnosti řešení se nabízejí. Jediný pokus totiž nepřináší dostatečné poznání.
Improvizace
Improvizace prostupuje celou dramatickou výchovou. Znamená to jednat bez přípravy, bez textu. Takové jednání je důležité pro život, neboť v něm musíme neustále improvizovat, reagovat na vzniklé situace.
Improvizace ve fiktivní situaci je typickým příkladem hravosti (je bez nátlaku a sankcí). Improvizace je cestou k interpretaci, to je k práci podle hotového literárního textu.
Tyto principy jsou neoddělitelnou součástí dramatické výchovy, což ovšem neznamená, že se všechny stejnou měrou uplatňují v každém okamžiku práce. Chybí-li však některý z nich trvale, nebo je potlačen ve prospěch protikladu, nelze činnost označovat jako dramatickou výchovu.
(Podle E. Machkové: Úvod do studia dramatické výchovy, NIPOS, Praha 2007)