Studijní opora: Výrobní podniky (NEW)
Výrobní podnik, sektor, odvětví, CZ-NACE, výrobní funkce, výrobní faktory, dispozitivní faktory, elementární faktory, produktivita.
Požadovány jsou znalosti z předmětu nauka o podniku (především struktura národního hospodářství, definice podniku, jaké jsou cíle podniku, co tvoří okolí podniku, kdo jsou stakeholders, typologie podniků, kritéria Evropské komise a ČSÚ pro zařazení podniku do kategorie podle velikosti, ad.)
3. Klasifikace podniků podle sektoru národního hospodářství
3.1. Primární a sekundární sektor
Primární sektor, někdy též označovaný jako podniky prvovýroby (anglicky Primary Sector - Raw Materials), zahrnuje všechna odvětví lidské činnosti, která získávají statky přímo z přírody a přeměňují tyto přírodní zdroje do základních produktů (surovin, výrobků).
Jedná se o:
- zemědělství (pěstování rostlin a chov zvířat),
- lesnictví a těžbu dřeva,
- lov a rybolov
- a hornictví a těžbu surovin.
S růstem ekonomické úrovně klesá podíl primárního sektoru na celkové produkci i na celkovém počtu pracovníků. (ČSÚ, 2016) Primární sektor představuje velký podíl na ekonomikách rozvojových zemí.
Sektor sekundární, označovaný též jako zpracovatelský nebo sektor druhovýroby, zahrnuje všechna odvětví lidské činnosti, která zpracovávají produkty získané prvovýrobou na výrobní prostředky nebo spotřební předměty. (ManagementMania, 2016a)
Do sekundárního sektoru patří:
- druhotné zpracování surovin,
- výroba potravinářských výrobků,
- textilní průmysl
- a průmyslová výroba.
S růstem ekonomické úrovně se podíl sekundárního sektoru na celkové produkci i na celkovém počtu pracovníků zvětšuje. Sekundární sektor tvoří podstatnou část HDP, vytváří hodnoty (výrobky) a je motorem ekonomického růstu a je klíčový pro všechny rozvinuté ekonomiky, přestože trendem v nejrozvinutějších zemích je převládající terciární a kvartérní sektor.