Podnikové procesy (NewSIL)

K praktické realizaci udržitelné spotřeby a výroby mohou být využity nejrůznější postupy a nástroje. Základním způsobem je můžeme rozdělit podle úrovní, na které působí v podniku: řídící úroveň, informační úroveň (systémy řízení) a fyzická úroveň (procesy – efektivní využívání materiálů a energií; produkty a jejich životní cyklus).

Jedním z nástrojů zaměřených na řídicí úroveň, je společenská odpovědnost (CSR – Corporate Social Responsibility). Společenská odpovědnost (Corporate Social Responsibility – CSR) je koncept, jehož pomocí se podniky rozhodují přispět k lepší společnosti a čistšímu životnímu prostředí. CSR vychází ze stejných „pilířů“ jako koncept udržitelného rozvoje (environmentální, ekonomický a sociální pilíř).

Ze systémových nástrojů je možné do podniku zavést standardizované systémy řízení, jako je ISO 14001 - systém environmentálního managementu (příp. také Program EMAS). Zavedení systému vyžaduje certifikaci nezávislou stranou, ale možné zavést systém řízení také bez certifikace. Jedná se o dobrovolnou normu, ale přistoupila k ní řada významných podniků, bez ohledu na velikost, protože ve svém důsledku je také významným konkurenčním prostředkem. Vypovídá o tom, jaký je vztah podniku k životnímu prostředí a tím i k celé lidské společnosti. Norma nestanovuje žádné číselné hodnoty o vypouštění emisí či znečišťování vod, protože podniky se mezi sebou liší (charakterem výroby, technologiemi apod.) a nebylo by možné takové hodnoty nastavit. Místo toho jsou uváděny jen hlavní zásady, které by měl podnik přijmout s tím, že konkrétní náplň si každý podnik stanoví sám dle svých podmínek a vlastního rozhodnutí. Cílem je, aby podniky navrhovaly a vyhodnocovaly účinnost postupů své environmentální politiky, dokázaly tyt o úkoly plnit a mohly prokázat tuto shodu jiným (Váchal, 2013).

Všechny nástroje USV zaměřené na procesy se snaží řídit materiálové a energetické toky (a související finanční toky) tak, aby docházelo k co nejnižším ztrátám a co nejvíce vstupů se přeměnilo na žádoucí produkt a aby nebyly zbytečně používány rizikové materiály.

Na dvě základní strategie udržitelné spotřeby a výroby, tj. náhradu a zvyšování účinnosti, se zaměřují i nástroje USV orientované na produkty. Jejich další charakteristikou je zaměření na celý životní cyklus produktu – tj. od fáze těžby surovin, přes fázi výroby až po užívání produktu a konec jeho života (likvidace, recyklace apod.), viz obr. 6.

Stále více dopadů na životní prostředí je generováno v jiných fázích než ve výrobní fázi životního cyklu. Tato skutečnost se promítla do legislativy, např. v podobě zákona o obalech, povinným štítkováním elektrospotřebičů anebo přijetím směrnice o ekodesignu.

Nástrojů je k dispozici široká paleta. Další informace je možné hledat v literatuře i v rámci navazujícího studia.