4. Vnější vztahy výrobních systémů

4.2. Ekologické vztahy

Jedná se především o vliv daného výrobního systému na životní prostředí a jeho regulaci dle příslušných ekologických zákonů, předpisů a norem týkajících se životního prostředí. Téměř každý výrobní systém ovlivňuje životní prostředí tím, že kromě své produkce výrobků nebo výkonů produkuje i odpady a škodlivé látky. Při výrobě spotřebovává zdroje, které mohou mít charakter zdrojů obnovitelných, ale i neobnovitelných.

Úkol: Zkuste vymyslet příklady zdrojů obnovitelných a neobnovitelných.

Řízení ekologických vztahů je součástí řízení výrobního systému jako celku a jeho úroveň mnohdy výrazně ovlivňuje výsledek hospodaření a ekonomiku výrobního systému. Snížení či eliminace negativního vlivu výrobního systému na životní prostředí obvykle vyžaduje určitá opatření technického charakteru, která jsou spojena s finančními investicemi.

Ale v současnosti není již možné konstatovat, že „ekologický přístup se nevyplatí“. Naopak, např. v oblasti hospodaření s odpady je možné díky novým technologiím snížit náklady spojené především se spotřebou vstupních surovin a zpracováním odpadů. V případě, že se podaří snížit množství zpracovatelských odpadů díky zamezení plýtvání, vysokému stupni využití surovin, či díky technologiím, které minimalizují množství odpadu, je možné dosáhnout významných úspor.

Ideálem a vizí budoucnosti jsou bezodpadové technologie, v rámci kterých jsou vytvářeny uzavřené technologické cykly, kdy se odpady recyklují a vracejí se zpět do výroby. Odpadní materiál se využívá při výrobě dalších produktů. Velmi důležitým faktorem při návrhu bezodpadové technologie je i množství potřebné energie, jejích výroba je spojená jednak s využíváním omezených přírodních zdrojů, a také se znečišťováním složek životního prostředí v průběhu výroby. Součástí bezodpadové technologie musí být i doprava, distribuce výrobků, metody a možnosti jejich používání.