7. Vývoj přístupu podniků k ochraně životního prostředí

7.1. Pasivní přístup podniků k ochraně životního prostředí

Podnik v tomto případě nevnímá a nepřijímá nové trendy v ochraně životního prostředí a omezuje se pouze plnění legislativních předpisů; neusiluje o snižování negativních dopadů svých činností na životní prostředí nad rámec legislativních nařízení.

Využívá se např. strategie zřeďování, kdy se odpadní vody vypouští do co největších prostor (tedy objemu vody). Celkové množství vypouštěné škodliviny se tak nemění, ale sníží se její koncentrace v dané složce životního prostředí. V praxi to může znamenat např. vypouštění odpadních vod do moří, nebo výstavba vysokých komínů (aby se zvětšil prostor pro rozptýlení škodlivin).  

Další možnou strategií je použití tzv. koncových technologií, které mají zachytit co největší množství škodlivé látky, nebo ideálně přeměnit vhodným způsobem na látku neškodlivou.  Příkladem je zachycování popílku v teplárnách, které výraznou měrou přispělo ke zlepšení kvality ovzduší.